Anna Janíková 
Těžké černé dveře jsou jako brána do jiných časů. Ve zšeřelých prostorách na mě čekají díla ze 17. a 18. století. Výstava je seřazena chronologicky a krom očividné proměny umění v čase je zde patrná soupeřící tendence dvou proudů – naturalismu a klasicismu. Velikán Caravaggio, představitel naturalismu, se příčil inspiraci z antického umění a místo toho založil svou tvorbu na kontrastu světla a stínu, šerosvitu. Klasicismus, jehož základy položil Carraccio, naopak čerpal z antiky a usiloval o přesnost formy.
Jak se tyto dva směry liší, poznáme už na začátku výstavy. Z naturalistických obrazů přímo sálají emoce. Svatý Šebestián, proklatý šípem, leží na sytě rudém šatu. Díky šerosvitu mučedníkova postava zřetelně vystupuje do popředí a výjev tak působí ještě intenzivněji. Cesta na Kalvárii je rovněž vyvedena ve výrazných odstínech. Znavený Ježíš, jenž padá pod křížem, se vědoucně dívá do mých očí. Možná chce divákovi připomenout, že zemřel i za jeho hříchy.
Klasicistní Alegorie moudrosti naproti tomu zobrazuje sedící ženu, oděnou v jemném hedvábí. Její kůže je jako z alabastru a v rukou drží váhy – možný symbol toho, že moudrý člověk umí při rozhodování „zvážit“ všechny možnosti. Tuto ústřední postavu doplňuje jakési zátiší – na stole po její pravici spočívají knihy, listiny a lidské lebky. Díky jemným tónům barev z díla vyzařuje pokoj a jakési tajemno. Atmosférou připomíná nokturno, skladbu poklidné noční nálady.
Druhý sál výstavy návštěvníka přenese do epochy vrcholného baroka a nabízí se pohled na obrazy Madony s Ježíškem, jejichž důstojnost podtrhuje výběr tlumených barev a vyvážená kompozice. Josef a Putifarova žena však zobrazuje dramatickou scénu z Bible. Otrok prchá a polonahá žena se teatrálně natahuje po jeho rozevlátém šatu, chtíc s ním strávit noc. Bledá figura chlípnice vyniká na pozadí červených nebes postele, což dodává výjevu na dynamičnosti.
Malby vystřídají kresby a vyniká jejich preciznost a jemné tahy. Na Odpočinku na útěku z Egypta Lusitano zachytil svatou rodinu odpočívající u napajedla. vedle se nachází i několika studií, tedy děl, která sloužila jako příprava na větší výtvor. Asi nejvýznamějším dílem celé výstavy je obraz Panna Marie bolestná v květinové kartuši, na němž se setkávají půvab a melancholie. Mariin pohled plný bolesti spočívá na trnové koruně, kterou drží v rukou. Nebeskou královnu obklopuje záplava květin rozličných tvarů, druhů a barev.
Ať už detailní kompozice klasicismu, šerosvit baroka nebo Panna Marie obklopená květinami, každý z nich ztvárňuje nějakou z tisíců podob krásy.
