„Není to nic jiného než kapesní revue,“ napsali autoři v předmluvě ke knižnímu vydání hry. Klíčové je podle nich tempo celé hry. Právě to zahladí možné nedostatky v provedení. Musí to zkrátka odsýpat. Pokud celý tento kus uvázne v dramatických pauzách nebo dlouhých přestávkách mezi obrazy, bude to na škodu. Novinkou, která zajišťovala tento plynulý průběh revue, byly předscény. Voskovec a Werich v této disciplíně naprosto vynikali. Jejich improvizované dialogy mohly trvat desítky minut a obecenstvo se přitom nesmírně bavilo.
Autoři zde vystupovali jako dva klauni. Tyto postavy popsali jako sice naprosto přesvědčené o své vlastní genialitě, ale přesto bezmezně blbé. „Oba zjistili, že psát si pevný text nemá smysl,“ uvedl teatrolog Vladimír Just pro server Pražský deník. Dále říká, že si V+W před hrou vždy přečetli bulvární tisk. Hráli pak jen podle pár zaznamenaných bodů. Charakteristické bylo také mistrné zacházení se slovem. Na jevišti rozvíjeli různé slovní hříčky, dialogy okořenili různými svými neologismy.
Děj Vest pocket revue je jednoduchý. Fotograf Blažej Jossek sbírá snímky rozzuřených mužů. Do sbírky mu chybí jen jeden královský exemplář. Fotografie jistého spisovatele. Pomáhají mu v tom jeho švagři Publius Ruka a Sempronius Houska. To jsou klauni celé hry. Jejich představiteli byli právě Voskovec s Werichem. V honbě za snímkem spisovatele divák procestuje celý svět. Vše je samozřejmě doplněno o písně. Zatím ještě nejsou dílem Jaroslava Ježka, protože do Osvobozeného divadla přišel až později.
Na začátku roku 2026 se slavilo sté výročí založení Osvobozeného divadla. Přestože je ta doba již dávno vzdálená, stále se k němu hlásí mnoho umělců. Voskovec a Werich byli lidé, kteří i ve vážných dobách před druhou světovou válkou dokázali dělat satiru a bavit přitom obecenstvo. V pořadu Historie CS z tohoto roku bylo řečeno, že dnešní komplikovaná doba může být líhní pro podobné divadelní soubory. Značka V+W tak stále žije a inspiruje.
Bořek Ševčík