Martin Duchoň 
Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU) v příspěvku na své sociální sítě ze dne 6. května mluví o úspěšnosti svých vojáků z centra speciálních operací „Alfa”. Ti v průběhu dubna zasáhli více něž 10 000 ruských vojáků, zničili více něž 7 500 kusů techniky a další skoro 3 000 poškodili. SBU tak mluví o druhém měsíci prvenství na žebříčku ukrajinských jednotek a útvarů bezpilotních systémů, na kterém jsou útvary odměňovány body za zásahy a zničení ruské pěchoty a techniky (například 20 bodů za poškozený tank, 40 bodů za tank zničený apod.). Pro udělení bodů je nutné nahrát video z úderu, které potvrzuje zásah a případné zničení, na systém bojového řízená Delta, kde následně musí být zásah potvrzen. Body pak slouží k nákupu techniky a materiálu přes platformu Brave1.
Velitel ukrajinských sil bezpilotních systémů (SBS) Robert „Maďar” Brovdi pak v příspěvku na své sociální sítě ze dne 4. května tvrdí, že ruská armáda již pátý měsíc v řadě ztratila více vojáků, než je schopna rekrutovat. Podle informací ukrajinské rozvědky (HUR) a slov místopředsedy bezpečností rady Ruské federace, Dmitrije Medveděva, měla ruská armáda v roce 2026 zatím zrekrutovat 137-148 tisíc nových vojáků. Na ukrajinské platformě Delta je ale ve stejném období potvrzených 156 735 zasažených ruských vojáků.
Tento negativní trend přichází v době, kdy se ukrajinským silám podařilo zastavit a částečně zvrátit ruský postup v Záporožské oblasti, především u břehu řeky Dnipro a to sice v osídleních Prymorske a Stepnohirsk, kde ovšem stále pokračují těžké boje a ruské pokusy o infiltraci. Stejně tak ukrajinské ofenzivní akce v minulých měsících kolem Ternuvate, Verbove a Berezove zatlačily ruské ozbrojené síly zpět. Rusové se pak opakovaně snaží útočit i ve směru na Orichiv, kde ale je většina útoků opakovaně odrážena už v okolních vesnicích jako je Mala Tokmačka. Podobně byly silně zpomaleny postupy ruské armády například v Kupjansku v Charkivské oblasti nebo v dobropilljském směru v oblasti doněcké.
Důležitá je i strategická kampaň, ve které se Ukrajincům opakovaně daří zasahovat a ničit cíle, které jsou důležité pro ruskou ekonomiku a schopnost pokračovat ve válce. Jedná se zejména o továrny zbrojařů, vojenská logistická centra a ropné terminály a rafinérie, která jsou výrazným finančním přínosem ruskému státu. Jen v posledních dvou měsících Ukrajinci opakovaně zasáhly terminály a rafinérie v Primorsku, Jaroslavli a Tuapse mezi dalšími. Ukrajinci také pravidelně zasahují logistiku, lodě, přístavy a systémy protiletecké obrany na okupovaném Krymu a na ruském černomořském pobřeží, zejména v Novorosijsku.
Nicméně iniciativa je jednoznačně stále na ruské straně, která je na většině fronty stále v útoku. I když velké mechanizované útoky z prvních let války nahradily infiltrace malých pěchotních skupin. Pro Ukrajince se čím dále více komplikuje například situace v Kosťantynivce v Doněcké oblasti. Tam se v posledních měsících Rusům podařilo, alespoň částečně, obsadit okolní vesnice Berestok a Illinivka, odkud vysílají infiltrační skupiny hlouběji do města a odkud jsou schopni ohrožovat ukrajinské logistické trasy. Pro obranu města bude zásadní i situace v blízkém Časiv Jaru a okolí, odkud ke Kosťantynivce vede terén takticky výhodný pro útok na město. Podobně je ukrajinská obrana západně od města Huljajpole v Zápořožské oblasti ve značně komplikované situaci, kdy se taktické uskupení kolem 225. samostatného úderného pluku snaží tvrdohlavě udržet obranné linie tváří v tvář kontinuálním ruským útokům a pokusům o infiltraci a jejichž průlom by následně ohrožoval Orichiv z východu. Těžké boje také probíhají v Charkivské oblasti, kde se koncem minulého roku Rusům podařilo překročit řeku Vovča ve městě Vovčansk po více než 16 měsících bojů a začít tak boje o jižní část města a postup k dalším osídlením.
V poslední době se v Rusku čím dal častěji mluví o potenciální mobilizaci, která by mohla situaci na bojišti pomoci. Pokud by trend, kdy se ukrajinské armádě daří ničit ruské síly ve větším množství, než jsou Rusové schopni je nahradit, situace by se časem proměnila v katastrofální. Zatím se ruské ozbrojené síly soustředí na rekrutování pomocí finančně lákavých kontraktů, které ale zdánlivě mají horní limit, co se počtu zrekrutovaných týče. Někteří ruští analytici a komentátoři, jako je například Igor Girkin, bývalý příslušník FSB, který vedl povstalecké boje na Donbase po roce 2014, nedávno na otázku ohledně mobilizace uvedl, že při současných trendech na bojišti by to vedlo jen k vyšším ztrátám na životech bez dosažení jakýchkoliv cílů. Nicméně Girkin a další nejsou toho názoru, že by se Rusko mělo války vzdát, naopak vyzívají k mobilizaci celé společnosti, a především ekonomiky k úspěšnému dosažení ruských cílů. Zároveň zpochybňuje schopnost současné ruské ekonomiky mobilizovaný personál vyzbrojit.
Důvod skepse k mobilizaci je relativně prostý, dnešní transparentní bojiště prakticky zaručuje zničení jakékoliv větší koncentrace sil. Nově mobilizovaný personál by tak sloužil jen k doplnění úderných a infiltračních skupin. Ty jsou již od přibližně poloviny roku 2024 primárním nástrojem ruského postupu. Jsou tak evolucí, kterou se ruská armáda snaží odpovědět na realitu současného bojiště, které je zaplněno průzkumnými drony, které jsou schopné zpozorovat jakoukoliv větší koncentraci sil, a to často již několik kilometrů před linií kontaktu. To následně vede k nasazení dělostřelectva, bezpilotních systémů a dalších prostředků k jejich zničení. Ztráty při těchto pokusech o útok jsou tak často katastrofální, a to i pokud se jim podaří dostat se až k cíli svého útoku. Hlavní výhoda malých skupin je i její slabinou, tohle nasazení sil, ačkoliv neláká tolik pozornosti, neumožňuje klasický průlom a následnou exploitaci. Naopak se soustředí na postupné hledání mezer v liniích ukrajinské obrany a následnou pomalou koncentraci sil, která pak pokračuje v další infiltraci, úderných akcích proti jednotlivým ukrajinským pozicím a v záškodnických akcích vůči ukrajinské logistice.
Takto vzniká několikakilometrová „zóna nikoho”, kde se nachází jak pozice ukrajinské, tak ruské, v některých případech i v sousedících budovách a sklepích. Ty vytváří složitý spletenec ukrajinských a ruských sil, kde je rotace z jednotlivých pozic a logistika velice náročná. To vede k medializovaným případům, kdy vojáci na pozici strávili měsíce, v některých případech více než rok. Tyto pozice, mimo funkci pozorovací, svojí existencí také zabraňují konsolidaci územních zisků jedné nebo druhé strany. Boj v této zóně pak probíhá především pomocí bezpilotních systémů, dělostřelectva a malých průzkumných a úderných skupin, které se snaží ničit pozice druhé strany.
Ruská mobilizace by pak, alespoň podle komentátorů jako je Girkin, sama o sobě k ničemu nevedla, jelikož v této „zóně nikoho” není možné koncentrovat síly a je třeba získat plnohodnotnou organizační, technologickou a početní převahu pro překonání těchto podmínek. Pro překonání tohoto problému je pro Rusko potřeba vyřešit dva problémy. Prvně to je západní podpora Ukrajině, která je prakticky závislá na Evropské finanční a materiální pomoci, která jí umožňuje pokračovat ve válce v současné podobě. Dále pak potřebuje vyřešit vlastní problémy s produkcí vojenského materiálu a organizaci vlastních vojsk, za tímto účelem je podle Girkina a dalších třeba plně mobilizovat společnost a ekonomiku a reorganizovat své síly za účelem vítězství ve válce. Problém je ale i to, že ruská vláda pravděpodobně nemá politický kapitál k tomu plně mobilizovat ekonomiku a společnost, aniž by nezpůsobila větší míru nespokojenosti mezi obyvatelstvem. Vladimír Putin tedy nejspíš bude muset hledat další cestu k porážce Ukrajiny, jako je například zamezení západní podpory, zejména té evropské. Někteří západní analytici, jako například Anders Puck Nielsen z dánské akademie obrany, varují před potenciální eskalací hybridní války z ruské strany. Ta by sloužila k zastrašení Evropy od podpory Ukrajině, která na ní stojí, což by pak pro Rusko vytvořilo podmínky pro vítězství. Je tedy možné, že ruská strana dříve vyčerpá všechny další možnosti, než se pokusí o další vlnu mobilizace. Nelze ale opomenout i fakt, že v případě mobilizace, která by potenciálně vedla k nepokojům, má ruský stát celou řadu represivních prostředků, který by byly schopné situaci uklidnit alespoň na nějakou dobu. Ruská mobilizace, ačkoliv je možná, bude nejspíše až posledním řešením, po vyčerpání všech dalších možností, jelikož by měla nejvyšší politickou a ekonomickou cenu.
