Marek Kačmařík 
Album je zahájeno písní Les jardins de minuit, což v překladu znamená „Půlnoční zahrady“. Je to výstižný název. Posluchač se v průběhu písně opravdu cítí jako by procházel potemnělými zahradami, ve kterých pozoruje, jak ve vzduchu tančí světlušky, a na cestu mu svítí stříbrný měsíc, jenž osvětluje rozvaliny dávných zámků. Zvuk kytar se přelévá mezi tajemnou zlověstností, již si půjčuje právě z black metalu, a mezi uchvacující krásou a lehkostí, která nastoluje pocit klidu a harmonie. Půlnoční zahrady jsou místem, kde by měla lidská duše přivítat jak světlo, tak také stíny a temnotu.
Druhá píseň alba nazvaná Protection, tedy „Ochrana“, začíná o poznání naléhavěji. Její zvuk je hustší, rychlejší a agresivnější. Zde se v artbooku, který skupina k albu vydala, ukazuje stvoření, jež je vyobrazeno i na přebalu desky a které má podobu sfingy s klidným, vyrovnaným výrazem. Ta v ilustraci k této písni sedí za ústřední postavou alba – rytířkou v plátovém brnění, která pravděpodobně symbolizuje lidskou duši – jako by ji ochraňovala a poskytovala jí klid, aby si mohla vydechnout. Postavu sfingy zpěvák a kytarista Alcest popsal jako „spirituálního ochránce“ duše. Podle něj je ale také symbolem tajemna, k jehož vyjádření ji využívali malíři symbolismu, jako například Gustave Moreau.
Do půlky alba se dostáváme spolu se třetí písní, která se jmenuje Sapphire, tedy „Safír“. Ta je zvukově nejkrásnější písní na desce a zároveň je na Spotify nejposlouchanější písní Alcest s počtem poslechů překračujícím hranici 11,5 milionu. Safír je typicky modrý drahokam, což výborně koresponduje s přebalem alba, na kterém dominuje právě tmavě modrá barva. Zároveň je safír symbolem vznešenosti, pravdy, upřímnosti a věrnosti. Dále je pak spojován s duchovním rozvojem a spirituální čistotou. V mnoha kulturách se navíc věří, že přináší klid a mír. Všechny tyto charakteristiky souvisí s ústředním tématem alba, tedy s poutí lidské duše, výzvami, kterým po cestě čelí, a se spiritualitou.
Píseň Sapphire je specifická ještě v jednom ohledu. Andělský zpěv, kterým je protkaná, totiž není v žádném známém jazyce. Neige, zpěvák a kytarista skupiny, si vymyslel vlastní jazyk z improvizovaných zvuků, které dávají dohromady překrásné melodie. Skupina tak upřednostnila vyjádření tématu atmosférou skladby, spíše než jejím textem.
Za půlkou desky se nachází čtvrtá píseň s názvem L'île des morts – v překladu „Ostrov mrtvých“. Neige řekl, že se u této písně nechal inspirovat malbou Ostrov mrtvých od švýcarského malíře Arnolda Böcklina. Je na ní skalnatý ostrov vystupující z moře, který je uprostřed porostlý smutečními cypřiši. Do skal jsou zapuštěny výklenky, které slouží jako pohřební komory. K ostrovu se blíží loďka s postavou v bílém, bílou rakví a veslařem. Neigeovi se líbil symbolický význam malby. Podle něj je totiž velmi enigmatická a reprezentuje existenciální záhadnost, se kterou souvisí otázky jako: Co se s člověkem stane po smrti? Co je to duše? Bude duše někde odpočívat? Pozorovatel obrazu totiž nikdy nevidí, jak loď dorazí k ostrovu. L'île des morts je nejdelší písní na desce a Neige také prozradil, že mu trvalo nejdéle ji napsat. Je totiž velmi komplexní a skládá se z několika různých částí. Posluchač si může povšimnout, že jednotlivé části písně mají různé tempo a razanci, což jí dodává na rozmanitosti.
Pátá píseň alba nesoucí název Le miroir, což znamená „Zrcadlo“. Je zpočátku velmi klidná a postupně se buduje. V jejím průběhu se přidávají jednotlivé nástroje, zintenzivňuje se jejich zvuk a melodie, kterou hrají, je čím dál komplexnější. Když poté ve své druhé půlce píseň dosáhne svého vrcholu, následuje náhlý útlum a pak klidný dojezd do konce. Píseň symbolizuje cestu do stále temnějších zákoutí lidské duše. V té největší temnotě se pak nachází, když dosahuje svého vrcholu. Následné zklidnění pak vyobrazuje smíření se s vlastní temnotou a dosažení klidu.
Desku Spiritual Instinct uzavírá stejnojmenná šestá píseň, jejíž jméno znamená prostě a jednoduše „Spirituální instinkt“. Neige píseň napsal poté, co jeho kamarád spáchal sebevraždu. „Byl to velmi talentovaný umělec – byl malíř – a bylo to obrovským zemětřesením v našem okruhu přátel v Paříži, a já tím byl velmi zasažen. Myslím, že jsem tuhle píseň napsal den nebo dva poté, a je to docela paradoxní, protože je tahle píseň docela povznášející, obzvláště na jejím konci, a je plná naděje. Myslel jsem si, že je to krásný způsob, jak zakončit album, obzvláště když má to album docela temnou atmosféru. Bylo pěkné pro jednou skončit s veselejším druhem pocitu,“ řekl Neige k písni. Spiritual Instinct, stejně jako Sapphire, má text složený z improvizovaných zvuků a opět tak dává spíše vyniknout atmosféře.
Album Spiritual Instinct je dobře zkomponované a funguje jako celek do té míry, že se posluchač ztratí v atmosféře a přestane vnímat přechody mezi jednotlivými písněmi. Je založené na zajímavém tématu, které zpracovává velmi přitažlivým a unikátním způsobem, přičemž se nebojí zabřednout do symbolismu, který je pro každého, kdo rád analyzuje témata a texty písní a alb, bezpochyby velmi přitažlivým. Zároveň deska působí velmi přístupně, díky čemuž může být pro nové posluchače ideální vstupní bránou do světa žánru blackgaze.
Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu.
