Aneta Zlatušková 
Nad docela netradičním názvem by se nejspíše pozastavilo mnoho lidí. Jak takový název vlastně vznikl?
Oňas: Náš kamarád pořád chodil na chatě bosky a měl takovou velkou, chlupatou nohu, tak jsme mu říkali hobití noha (...) po třech nebo čtyřech letech, co jsme se s ním neviděli, si na to vzpomněl náš bývalý kytarista a od té doby to tak máme. Lidé to buď milují nebo nechápou.
Inspirace očividně pochází z vašich životních příběhů, je to tak?
Oňas: To tady všechno Jiří. Ten sedne a vymyslí deset tisíc písni.
Jirka: Většinou je to o tom, že se nám stane něco vtipného - například, když jsme dnes zpívali o tom strip clubu v Olomouci, ono se to stalo, ale ne tak, jako to je v té písničce. Vždycky si to strašně moc přikrášlím a jenom se tím inspiruji.
Co si myslíte, že se od vašich začátků změnilo? Kam jste se posunuli?
Jirka: Ze začátku jsme se spíše hledali, dělali jsme takový styl visáčů (pozn. Visacího Zámku). Všechny nás baví styl zahraničních kapel jako Sum41 Blink-182, The Offspring a říkali jsme si, že tohle v Česku chybí.
Oňas: Já myslím, že naše hudba šla určitě do tvrdšího punk rocku.
Jaké to pro vás je hrát s takhle velkými kapelami, jako je teď zakázanÝovoce?
Oňas: Já myslím, že největší sranda je v tom, že já poslouchal už kdysi dávno zakáznÝovoce, to samé The Fialky, SPS a různé takové kapely. To taky docela dost zavonělo v té naší tvorbě.
Jirka: Máme v nich vzory. Nejlepší část na tom není zahrát si před nima, ale sednout si a pokecat s nima. Takhle jsme s P.U.M. nebo N.V.Ú., Vision days sedli všichni do jedné backstage a pili spolu pivko, kecali jsme. To je podle mě nejvíc husté, že jsme s našimi vzory zažili tohle. Hrát s přáteli před publikem, které s vámi nadšeně zpívá vaše písničky. Někomu by se to mohlo zdát jako splněný sen, ale ostatně vše má své stinné stránky.
Jakou nejtěžší výzvu vám Hobití noha přinesla?
Oňas: Když odešel náš kytarista. Rozešli jsme se v dobrém, ale byla to taková zvláštní etapa naší tvorby. Myslím, že vše má svoji cestu (...) zase pokračujeme dál nahoru a děláme to, protože nás to baví. Každý týden zkoušky, pak koncerty- člověk musí obětovat svůj život. Já mám rodinu, dvě děti a i když se snažím je těžké to vybalancovat.
Jirka: Já myslím, že nejtěžší etapa nás teprve čeká. Jestli se někdy stane to, že těch koncertů ročně budeme mít hodně, nejtěžší bude udělat si na to čas.
Šimon: No jo, ale když nás to bude živit, tak si na to ten čas uděláme.
Jsou tam takové ambice, že by vás to mohlo někdy živit?
Oňas: Jak by řekl klasik, zůstaňme nohama na zemi.
Jirka: Já nohama na zemi jsem. Neříkám, že to přijde příští týden, ale třeba do pěti let... Dělám si z toho srandu, ale jo myslím to zcela vážně. (se smíchem)
Šimon: Jiří teď napsal mnoho nových songů a ty jsou o dost levelů výš, kvalitou a vším je to úplně jinde než to bylo.
Jaký je naopak Váš nejoblíbenější moment?
Dan: Každý druhý koncert, který máme.
Oňas: Pro mě byl cíl si zahrát v Novém Jičíně na náměstí a to se nám povedlo, když jsme hráli na pivních slavnostech na velké stage v dobrý čas. Pak jsme se dostali na nějaké větší fesťáky třeba s Dymytry a podobně, to byl další sen.
Hráli jste někdy před tím v nějaké kapele? A co tréma?
Šimon: Pro mě to je trochu delší záležitost, s klukama jsem začal oficiálně hrát před rokem a je to skvělé.
Dan: Já v kapele před tím nikdy nebyl. Kluci se mi ozvali díky bubeníkovi, s kterým jsem chodil na základku. Věděl, že hraju na kytaru, tak se mi ozval. Zkoušet jsme začali v únoru a v létě jsem odehrál svoje dva první koncerty. Na první zkoušce nervozita samozřejmě byla. V životě jsem před lidma nezpíval ani nehrál, ale teď je to už dávno odbouráno“
Co byste doporučili lidem, kteří s kapelou teprve začínají?
Dan: Drillovat, trénovat, hrát pořád spolu, pilovat to, ať je to sjednocené. Pokud netrénujete a kašlete na to, nic z toho nebude. Je potřeba do toho dát ten čas.
Šimon: Já bych řekl, že je důležité v tom mít stejnou energii. Rozumět si, dohodnout se na stylu nebo prosadit prvky ruzných stylů, tak aby to bylo pro všechny zábavné a hlavně se bavit.
Je něco, co byste na konec chtěli dodat?
Jirka: Hrát v Novém Jičíně je pro nás nejlepší. Jsme tu doma. Už dopředu víme, že to bude nejlepší koncert z těch deseti.
Oňas: Důležité je řict, že nám tady skončilo hodně klubů a teď není moc kde hrát.
Jirka: Takže drazí čtenáři, jestli si chcete otevřít nějaký klub, otevřete ho v Novém Jičíně. Ať máme kde hrát!
