Jakub Jozífek 
Když jsem na zdejší chirurgii strávil týden po zákroku, rychle jsem pochopil, jak moc člověk v bolesti hledá jakékoliv rozptýlení. Zatímco se ale skupina AGEL chlubí modernizací, realita na pokoji připomíná skanzen. Pod televizorem LG visí kovová skříňka se zeleným displejem, který bliká: „VLOŽTE MINCI“. Kdo chce po operaci sledovat zprávy, musí vstát z postele a mít u sebe mince v hodnotě 5, 10 nebo 20 korun – padesátikorunu ani kartu přístroj nebere. Kde má ležící pacient v bezhotovostní době shánět drobné? Návod neuvádí, zato přikazuje: „Mince vhazujte co 5 sekund.“
Hodina sledování stojí 10 korun, dvanáct hodin 30 korun. Háček je v tom, že „čas běží v celku“. Pokud si vhodíte 30 korun, ale po hodině vyčerpáním usnete nebo vás odvezou na vyšetření, zaplacený čas vám neúprosně propadne, i když televizi vypnete ovladačem. A pokud automat spolkne minci v pátek večer bez zapnutí obrazu, máte smůlu – linka pro poruchy funguje jen v pracovní dny do 17 hodin. Tyto obrazovky přitom nemocnice instalovala už v roce 2015 se společností Intertell, jejíž název na displeji svítí dodnes. Za jedenáct let se televize musela zaplatit nesčetněkrát, změnil se jen štítek s novým provozovatelem – fulneckou firmou Karelka Company.
Proč tento skanzen v roce 2026 stále funguje? Na zaslané dotazy tiskové oddělení AGELu ani firma Karelka Company nereagovaly. V logice valašskomeziříčské nemocnice by totiž odpověď na e-mail zřejmě vyžadovala, abychom firmám nejprve v pětisekundových intervalech naházeli do datové schránky hrst kovových desetikorun. Nebo se v centrále AGELu prostě jen nedostali k přepočítávání výtěžků z plechových kasišek.
Hrobové ticho obou stran je ale výmluvnější než jakákoli PR fráze. Účtovat lidem v bolesti desítky korun za trochu rozptýlení a nutit je vstávat z lůžka s hrstí drobných je jednoduše nedůstojné. Pokud chce AGEL naplňovat svá hesla o empatické péči, měla by vzít klíček, tyhle devadesátkové boxy ze zdi odmontovat a nechat pacientům ovladač zdarma.
