Vytisknout tuto stránku
ne., 20. červen 2010 22:08

Stokrát viděný Crazy Heart aneb Hollywood bez nápadu

Snad každý z nás si při sledování nějakého filmu, natočeného ve slunném Hollywoodu, položil otázku, co proboha vedlo jeho tvůrce k tomu, aby něco takovéhu vůbec stvořili. U Crazy Heart je tento záměr celkem jasný, Oscar pro Jeffa Bridgese.

Tím vůbec nechci říct, že by Crazy Heart byla nějaká vyložená slátanina, na kterou by se nedalo koukat. Bezesporu se jedná o kvalitně odvedenou filmařinu, kde najdeme velice kvaltní herecké výkony. Již zmíněný Jeff Bridges si pozlacenou sošku opravdu zasloužil a já mu ji přeji. Neméně zdatně mu pak sekundují výborní Maggie Gyllenhaal a Colin Farrell, který ale bohužel nedostal mnoho prostoru. Avšak největším problémem snímku je, že se při jeho sledování nedokážete zbavit dotěrného pocitu, který vám říká, že tohle už jste přece viděli stokrát v jiných filmech. A je tomu opravdu tak, neboť snímek se drží staré dobré osvědčené šablony.

Sledujeme příběh sešlého opotřebovaného country zpěváka Bad Blakea (Jeff Bridges), který má už roky největší slávy dávno za sebou a nyní objíždí ty nejzapadlejší města, kde hraje za pár dolarů pro místní publikum. V jednom takovém zapadákově se pak seznámí s mladou a pohlednou žurnalistkou (Maggie Gyllenhaal), která by s ním ráda udělala rozhovor. A jak správně tušíte, při jejich společném povídání dojde i na víc, než jen řeči o muzice. Následuje klasický scénář, kdy se rozervaný alkoholik Bad snaží dát, inspirovaný svou novou láskou, svůj spackaný život dohromady, tedy přestat pít, začít psát nové hity a spravit vztah se synem, kterého přes 20 let neviděl. To vše plyne tak nějak v poklidu, podkreslené celkem příjemnou country hudbou. Tedy ve filmu se vyskytnou i „dramatické“ zvraty (Badova autonehoda, jeho boj s démonem alkoholu), ale k čemu to je, když divák už dopředu ví, co přijde a jak to celé dopadne. Film se sice snaží vyvolat jakési emoce, ale ve výsledku působí spíše prvoplánově a chladně.

Uznávám, že je asi zbytečné ptát se, proč mají filmaři tak nutkavou potřebu neustále nám servírovat „dramatické“ příběhy lidí, kteří se „hrabou“ z nějaké těžké životní situace. A je jedno, jedná-li se o stárnoucího country zpěváka či stárnoucího wrestlera. Tak trochu se zdá, jakoby se vytrácela kreativita umělců, kteří místo toho, aby se nebáli experimentovat a třeba se pokoušeli o něco nového, raději vsázejí na jistotu (rozuměj především jistotu zisku) například v podobě remaků starších filmů nebo oživování starých osvědčených sérií s oblíbenými hrdiny. Naštěstí hollywoodská produkce není to jediné z čeho můžeme vybírat. Stále častěji se v poslední době ukazuje, že filmy sice s menšími rozpočty, ale zato s dávkou nápadů, tvořené mimo ni, ji mohou svou kvalitou značně převyšovat.

Zobrazeno 1860 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:39
Tomáš Vavera

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste