Martin Duchoň 
Na sociálních sítích 1. samostatného úderného pluku „Da Vinci” se 28. 3. objevily fotky z dílny, na kterých je Austrálií darovaný tank Abrams americké výroby. Ten je vybavován klecí pro ochranu před drony a reaktivním pancéřováním. První úderný pluk se tak stává druhým útvarem, po 425. samostatném úderném pluku „Skelja”, u kterého je potvrzeno, že australské tanky obdržel. Důkazy o tom, že 425. pluk tyto tanky má k dispozici, se objevily koncem prosince minulého roku, když útvar zveřejnil video, kde se dva Abramsy účastní útoku na severozápadní část města Pokrovsk a kde je jeden z nich poškozen a opuštěn posádkou.
Co to jsou údené jednotky a proč jsou mezi částí ukrajinských vojáků kontroverzní?
Úderné jednotky, jako samostatná složka ukrajinských pozemních sil, vznikly v polovině roku 2025, jako konsolidace již existujících úderných praporů a pluků pod jedno velení. To stojí mimo strukturu armádních sborů a zodpovídá se přímo generálnímu štábu. Samotné úderné prapory a pluky vznikly na základě potřeby ukrajinského velení mít k dispozici útvary schopné spolehlivě prorážet linii při ofenzivních operacích a nespoléhat se jen na výsadkové síly, které v rámci ukrajinských ozbrojených sil fungují spíše jako spolehlivá elitní mechanizovaná pěchota, hodící se na následnou exploitaci průlomu. Za účelem průlomu linie byly několikrát využity i síly speciálních operací (SSO), které jsou příliš lehce vybavené a drahé pro podobné účely. Proto v rámci SSO vznikly dva pluky „Ranger” a to sice čtvrtý a šestý, které jsou inspirovány částečně útvarem aktivních operací „Kraken”ukrajinské rozvědky (HUR) a částečně americkým 75. plukem Ranger. Ty ale s údernými jednotkami pozemních sil nemají, kromě podobných úkolů, prakticky nic.
První velkou zkouškou ukrajinských úderných jednotek, a to konkrétně 33. a 225. pluku, tehdy ještě ve velikosti praporu, se stala ukrajinská ofenzíva do Kurské oblasti ze srpna 2024. Postupně se však jejich role proměnila a staly se z nich „hasiči”, kteří jsou nasazování na obtížné úseky fronty, kde se daří ruským ozbrojeným silám postupovat a kde jsou třeba lokální protiútoky. To je role dříve prakticky exkluzivní ukrajinským výsadkovým silám a několika málo elitním brigádám. Příkladem je nasazení 3. úderné brigády, která není součástí úderných jednotek, při ústupu z Avdijvky nebo nasazení 79., 82. a 95. výsadkové, 12. zvláštního určení národní gardy a 93. mechanizované brigády při ruském průlomu v Dobropilském směru v minulém létě.
Úderné jednotky tedy hrály zásadní roli při lokálních protiútocích, například koncem minulého roku ve městech Kupjansk a Pokrovsk, nebo momentálně v Záporožské oblasti. Tato role je ovšem velmi náročná na lidské a materiální zdroje, kterých je na Ukrajině nedostatek a je to právě tady, kde vzniká výše zmíněná kontroverze.
Úderné jednotky jsou částí ukrajinských vojáků považovány za favority ukrajinského vrchního velitele, generála Syrského, a to především pro svoji politickou spolehlivost a ochotu provádět někdy až sebevražedné protiútoky, které řada velitelů odmítne v zájmu zachování života svých vojáků a techniky. Generál Syrskyj je dlouhodobě kritizován za mikromanagement svých podřízených, a to údajně i na úrovni pozic jednotlivých rot, což by mělo být v gesci praporů a brigád, které jsou za zadaný sektor fronty zodpovědné. Stejně tak je kritizován za ochotu držet pozice, které již dávno ztratily svoji váhu a které se často nacházejí již prakticky v obklíčení a stažení z nich je často náročné na životy vojáků. Příkladem je pozdní stažení z Avdijvky, Bachmutu nebo v poslední době z Pokrovsk-Myrnohradské aglomerace. K držení těchto pozic a pokusům uvolnit nátlak na ně jsou pak využívány právě i úderné pluky a prapory, které nikdy své rozkazy neodmítají, a které tak své vojáky vystavují, podle některých, zcela zbytečnému riziku a ztrátám.
Mezi nejhlasitější kritiky generála Syrského a potažmo současného fungování úderných jednotek patří podplukovník a bývalý náčelník štábu 12. brigády zvláštního určení „Azov” ukrajinské národní gardy, Bohdan Krotevyč. Ten například v rozhovoru pro Kyiv Independent označil současné fungování ukrajinských ozbrojených sil (ve vtahu k útočným operacím) jako “zločin proti vojenské logice”. Nedávno také kritizoval specifické taktiky 425. úderného pluku v reakci na příspěvek na sociální síti X.
Velká část kritiky se ale soustředí na systém mobilizace, a to především na přerozdělování personálu a materiálu mezi útvary. Kritici tvrdí, že generálem Syrským favorizované úderné jednotky mají prioritu, zatímco běžné brigády často trpí nedostatkem obojího. V některých případech se určití velitelé brigád údajně měli Syrskému znelíbit a posunout se tak na dno žebříčku prioritního rozdělování zdrojů. Dlouhodobá kritika vedla k proměně systému distribuce z konce minulého roku, kde by každá brigáda měla obdržet určitý počet mobilizovaného personálu. K této změně ovšem dojít nemělo nebo alespoň měla být obcházena. Podle informací válečné korespondentky Anny Kaljužné, která se v příspěvku z 1. dubna odkazuje na dokument z 26. února, který měla obdržet a který obsahuje rozkaz podepsaný přímo generálem Syrským, jež nařizuje prioritní zdroje pro úderné jednotky. Zmíněn je především 425. úderný pluk, který měl obdržet až dvacetkrát více mobilizovaného personálu v období jednoho měsíce, a to přibližně do poloviny března.
Další kontroverzi nastartoval rozhovor s prvním náměstkem vojenského ombudsmana Ruslanem Cyhankovem, který se v něm vyjádřil proti vytvoření úderných jednotek jako samostatné složky pozemních sil. V rozhovoru především zmínil nadbytečnou velikost některých úderných útvarů (například 15 praporů 225. úderného pluku, což odpovídá velikosti divize). Tato velikost, nepřiměřená velení pluku, pak naskýtá příležitost skrývat porušování práv vojáků, včetně fyzického násilí, které Cyhankov v rozhovoru zmiňuje a ke kterému má docházet v 225 a 425. úderném pluku. Jako kontrast pak uvádí 210. samostatný úderný pluk „Berlingo”, který podle něj funguje bez podobných problémů.
Výše zmíněných 15. praporů 225. úderného pluku je kontroverze sama o sobě. I když tato velikost neodpovídá jeho autorizované velikosti, ale je silou pluku podřízenou za účelem obrany a stabilizace situace západně od města Huljajpole, tedy v místě, kde se ruským ozbrojeným silám podařilo v posledních šesti měsících prorazit frontu. Velká část těchto praporů jsou organické místním brigádám teritoriálních sil, případně dalším mechanizovaným brigádám. Kontroverzní to je především ze dvou důvodů. Prapor je příliš malým útvarem na velení takovému množství sil. Za druhé poukazuje na opakující se situace, kdy jsou místní útvary podřizovány právě velení úderných pluků a následně jsou vyčerpány bez dostatečných náhrad. Dalším příkladem je postupné přiřazování sil 155. mechanizované brigády velení 425. úderného pluku v okolí města Pokrovsk. Uspořádání, jež v kombinaci s více než rokem bojů o zmíněné město vedlo k praktickému vyčerpání sil brigády. Tato dynamika představuje postupné přelévání ukrajinských vojáků pod přímou kontrolu generála Syrského, před čímž Kaljužná ve výše zmíněném příspěvku varuje. Nedávno pak Krotevyč v příspěvku na sociální síti X, v reakci na rozhovor s velitelem 225. úderného pluku, tvrdil, že vytvoření úderných jednotek nebylo schváleno ani prezidentem Zelenským, ani ministerstvem obrany (v jehož oblasti působnosti by struktura ozbrojených sil měla být) a tím pádem úderné jednotky ani nejsou oficiální složkou pozemních sil.
Mediální bouři mezi ukrajinskými vojáky, bloggery a válečnými korespondenty pak vyvolal příspěvek z prvního dubna, ve kterém se Serhij Sternenko tvrdě opřel do nasazení sil 425. úderného pluku. Sternenko je zakladatelem “Sternenko Community Foundation”, neziskové organizace, která dodává drony jednotlivým útvarům a nově je také poradcem ministra obrany Fedorova. Výše zmíněný pluk se 31. března pokusil o lokální protiútok v okolí Pokrovsku a během kterého přišel o tank Abrams a dvě bojová vozidla pěchoty. “Často se nepříteli smějeme, když posílá své vojáky do útoku v kolonách v době, kdy dominují drony a o které pak následně přijde... Ale co ukrajinští velitelé, co dělají totéž...” píše Sternenko. 425. pluk zareagoval ve vícero postech, obhájením svých taktik i pozváním Sternenka na velitelské stanoviště svého prvního praporu, jež byl za útok zodpovědný.
Ne všechno dění kolem úderných jednotek je kontroverzní, častým názorem je například, že i když jejich současné fungování je nešťastné, tak některé úderné jednotky, jako je například 475. samostatný úderný pluk „Code 9.2”, jsou vysoce efektivní a inovativní. Stejně tak nelze úderným jednotkám odebrat zásluhy při operacích v Kupjansku nebo v Záporožské oblasti, kde se výrazně podílely na úspěšných ofenzivních operacích. Není nemožné setkat se s názory vojáků, kteří byli úderným jednotkám vděční za uvolnění tlaku, který na ně ruské ozbrojené síly tvořili v jejich úseku fronty. Příkladem je nedávná operace prvků 425. úderného pluku, jejichž akce vysvobodila lokální ukrajinské pozice z možného obklíčení v Minkijvce. Ve výsledku je role úderných jednotek důležitá a plní zásadní funkci stabilizace úseků fronty pod silným tlakem. Možná i proto 2. sbor ukrajinské národní gardy nově vytvořil 23. úderný pluk podřízený přímo velení sboru na základě 4. praporu 13. brigády, který je tvořen jak ukrajinskými vojáky, tak především pak zahraničními dobrovolníky a který zásadně přispěl k operacím v Kupjansku na podzim a v zimě minulého roku.
Tento přístup, kdy ukrajinská národní garda přiděluje úderné pluky jednotlivým sborům se zásadně liší od postupu pozemních sil ukrajinské armády, kde jsou tyto útvary koncentrovýny v již dříve zmíněných úderných jednotkách, mimo strukturu armádních sborů a tím pádem i mimo jejich velení. Nedostatečná komunikace mezi armádními sbory a údernými jednotkami vede ke zmatkům, jako když došlo k incidentu mezi 225. úderným plukem a dvěma prapory 108. brigády teritoriální obrany, kdy přibližně 40 příslušníků zmíněné brigády bylo prakticky odvlečeno příslušníky 225. pluku. Pro tento přesun sice existovaly rozkazy, ale nebyly dostatečně vykomunikovány napříč velitelskými strukturami. To je situace, ke která by mohlo dojít podstatně obtížněji v systému, který zavádí sbory národní gardy a kde úderné pluky fungují přímo pod velením sboru a v ideální formě by tak fungovaly jako rezerva pro úderné operace v jejich sektoru odpovědnosti.
Otázka tedy je, zdali jsou úderné jednotky vůbec potřeba, pokud spotřebovávají tolik nedostatkového personálu a techniky a jestli by nebylo vhodnější férové přerozdělování sil mezi běžné brigády, ze kterých by pak mohla být vytvořena tolik potřebná rezerva pro případné úderné operace, či posílení kritických sektorů fronty. Další možností je úderné pluky rozdělit mezi jednotlivé armádní sbory po vzoru národní gardy. Úderné jedntotky také dost možná tvoří nadbytečnou paralelní strukturu, pokud je jejich úkolem něco, co dnes i dříve plnily například výsadkové síly, případně několik dalších brigád. Tím je stabilizovat kritické úseky fronty a provádět lokální protiútoky za účelem vylepšení taktické a operační pozice místních útvarů. A to především v době, kdy masivní ofenzivní operace, podle vzoru těch z let 2022-2023 nehrozí a které ve své době byly úspěšné i bez specializovaných úderných jednotek. Osud „Syrského armády”, jak jsou úderné jednotky občas nazývány, je ale provázán právě s nejvyšším velitelem ukrajinských ozbrojených sil, jelikož jsou jeho vlastním projektem a na jehož autoritě jejich pozice stojí. Jestli tedy projdou reformou své struktury, případně jestli budou zařazeny do jiné, již existující, záleží především na politickém rozhodnutí. To ale vznikne někde mezi ministerstvem obrany, prezidentskou kanceláří a generálním štábem, kde se Syrského pozice zdá být stabilní.
