Žaneta Zlámalová 
Co bylo vaší motivací něco takového vyzkoušet?
Nejvíce mě motivovala touha poznat nové lidi na stejné vlně, najít si kamarády v zahraničí a procvičit si angličtinu, protože ta ze střední školy nebyla pro praktické využití dostatečná. Dalším lákadlem bylo, že můžu cestovat do zahraničí bez rodičů a v podstatě zadarmo.
Velmi mě inspirovala také kamarádka, která tyto projekty absolvovala přede mnou a sdílela se mnou své pozitivní i negativní zkušenosti.
Kde se o tom člověk může dozvědět?
Já jsem se o tom dozvěděla od kamarádky. Myslím si, že právě takto se o tom dozvídá většina lidí – když už někdo vyjede, rád o tom mluví a šíří povědomí dál. Své Erasmy si hledám hlavně přes Instagram, kde sleduji stránky organizací, které je nabízejí.
Na jak dlouho se vyjíždí?
Délku si člověk může zvolit, ale většinou jde o sedm až deset dnů. Existují i čtrnáctidenní projekty. Pak jsou i půlroční výjezdy, ale to už není Erasmus, ale dobrovolnictví, což je trochu něco jiného.
Může si člověk vybrat, do jaké země cestuje? A jakou byste popřípadě doporučila vy?
Člověk se hlásí přímo na konkrétní projekt s daným datem a zemí, takže si sám vybírá. Nabídky jsou různé a předem vidíte i ubytování a další podrobnosti. Zájem se hodně liší podle atraktivity lokality – více lidí chce například do Portugalska než na Slovensko.
Za mě je nejlepší Itálie. Projekty tam byly vždycky super a na krásných místech. Byla jsem i v Norsku, ale tam je strašně těžké se dostat, protože severské země v nabídce často nebývají. Já tam jela v rámci pokračování jiného projektu. Myslím si ale, že by se lidé neměli bát ani zemí jako Rumunsko. Na první pohled nemusí vypadat tak atraktivně, ale o to hezčí projekty tam mohou být.
Jak náročné jsou aktivity a celkový program?
Záleží na tom, zda jedete na výměnu mládeže, nebo na tréninkový kurz. Výměna mládeže není tak náročná – máte denní rozvrh aktivit spojených s tématem, ale zbývá i dost volného času na výlety a hry. Tréninkový kurz je vždy od 18 let, je těžší se na něj dostat a vyžaduje už určitou znalost tématu. Často pak musíte po návratu do Česka uspořádat například přednášku nebo splnit jiný úkol, což je časově náročnější.
Cítí se člověk v bezpečí? Existuje něco, čemu by se měli lidé vyhnout?
Moje zkušenost je taková, že je to velmi dobře organizované. Nikdy jsem neletěla sama, vždy jsem byla předem v kontaktu s českou skupinou a cestovali jsme společně. Na místě nás buď vyzvedli, nebo jsme dostali přesné instrukce k dopravě. Hodně ale záleží na dané organizaci. Já už mám své ověřené, ale vím o případech, kdy kamarádi přijeli a organizace neměla pořádně zajištěné ani bydlení. Je důležité udělat si průzkum a zjistit si zkušenosti ostatních. Jinak stačí používat selský rozum – nechodit v cizím městě v noci sám a podobně.
Jaké jsou přínosy Erasmu? Co vám to nejvíc dalo?
Největším přínosem je propojování mladých lidí z celého světa, kteří chtějí ve společnosti něco změnit. Mají podobné nastavení mysli, do projektu dávají kus sebe a jsou za tu příležitost vděční. Mně osobně to dalo kontakty po celé Evropě a pomohlo mi to zbořit stereotypy, které jsem měla v hlavě.
Komu byste tento Erasmus doporučila?
Určitě aktivním lidem, kteří hledají podobně smýšlející okolí. Na druhou stranu je to skvělé i pro introverty – projekty jsou „safe space“, kde se i uzavřenější lidé často krásně otevřou. Velkou výhodou je, že šanci dostávají i lidé, kteří nemají finance na běžné cestování. Co se týče věku, já byla poprvé v sedmnácti, kamarádka už ve čtrnácti. Podle mě je ideál začít kolem šestnácti let. Projektů pro mladší osmnácti let je sice méně, ale dají se najít.
Co je na tom nejtěžší?
Nejtěžší je udělat ten první krok a přihlásit se. Projít administrativou a organizací se může zdát na začátku složité. Já osobně také špatně snáším změny prostředí, takže první tři dny jsou pro mě vždycky kritické, ale komunita vám s tím pomůže.
Tento Erasmus se má konat i v Česku a vy ho plánujete. Co to obnáší?
Jak jsem zmínila projekt v Norsku, toto bude jeho třetí část u nás v Česku. Naše česká skupina se rozhodla zorganizovat projekt pro účastníky z Itálie, Španělska a Norska. Já nejsem hlavní organizátorkou, v týmu máme aktivnější lidi, kteří řeší to obrovské množství papírování. Nejdříve bylo nutné založit neformální skupinu mládeže, abychom mohli žádat o finance. Poté jsme vyplnili dlouhou žádost, která byla schválena, a teď nás čeká realizace – zajištění ubytování, letenek a programu.
Co byste chtěla, aby o tomto typu Erasmu lidé věděli?
Hlavně to, že Erasmus není jen školní záležitost a že na něj mohou jet i lidé pod osmnáct let. Je to úžasná možnost poznat svět a lidi. Díky tomu jsem samostatnější a otevřenější novým věcem. Je to zkrátka super příležitost zkusit něco nového.
