Kolekce portrétů časopisu Nový Prostor - neukládají se mi štítky

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
1) Cíl práce Cílem mojí práce je vytvořit cyklus fotografií, na kterých věrohodně zachytím atmosféru panující mezi pražskými prodejci časopisu Nový prostor. Smyslem existence tohoto periodika je pomoci lidem, kteří se ocitli v tíživé životní a finanční situaci, a nyní se snaží svépomocí postavit na vlastní nohy. Z každého prodaného časopisu si prodejce ponechá padesát procent jeho ceny, tedy dvacet pět korun, čímž je mu umožněno samostatně vydělávat peníze.

 

Nechci vyfotografovat pouze portréty jednotlivých prodejců, ze snímků by měl být patrný také postoj každého z nich k situaci, v níž se ocitnul, a jeho momentální nálada. Důležitou součástí fotografií by mělo být urbanistické prostředí, ve kterém se prodej odehrává, a okolní lidé, na které je prodej zaměřen. Ráda bych se také dozvěděla životní příběhy prodejců, zeptala se jich, jak se dostali k prodeji Nového prostoru, jestli jim toto zaměstnání pomáhá a jak ho zvládají.

Moje práce tedy bude sestávat ze série několika portrétních fotografií každého prodejce, doplněných životním příběhem, který tyto lidi dovedl až do současné situace. Jako celek by měla formou fotografické dokumentace s komentářem poskytnout komplexní náhled na tento fenomén, kdy je pomocí jednoduché práce umožněno těm, kdo mají zájem, vydělávat peníze i přes jejich sociální a často také zdravotní znevýhodnění.

Fotografiemi v tomto projektu bych chtěla vyjádřit, jak se problémy, nouze a strádání promítnou do rysů lidského obličeje a jaký mají vliv na psychickou a fyzickou stránku osobnosti člověka.

2) Zdůvodnění volby tématu

V současné době, kdy sociální dávky představují největší položku výdajů ze státního rozpočtu, [1] a mnoho lidí se v nepříznivé situaci obrátí pro podporu na stát, jsou osoby, které se rozhodly s extrémní nepřízní osudu bojovat samy, často přehlíženy a jejich snaha nebývá dostatečně doceňována. Spousta lidí, zaměstnaných na lepších pozicích, si pravděpodobně ani nedokáže představit, že by měli stát celý den na jednom místě a snažit se prodat co nejvíce výtisků časopisu, ze kterého utrží pouze dvacet pět korun. Takový scénář si přitom pro svůj život jistě nepředstavovali ani ti, pro něž je dnes realitou. Proto mohou být fotografie, zobrazující zevnějšek a fyzické rysy osob v nouzi, které neztratily naději a touhu po soběstačnosti, poutavou podívanou pro lidi žijící v odlišných společenských vrstvách.

Životní příběhy druhých lidí odjakživa společnost zajímaly, tím spíše pokud se jedná o příběhy nepříliš povedené a šťastné. Málokomu se jeho život zdá být dokonalý, a možná i proto se lidé občas rádi podívají na ty ostatní kolem sebe, kteří jsou na tom z jejich pohledu hůř. Na rozdíl od článku v podobě textu doplněného několika obrázky, který by museli čtenáři číst a následně se jej snažit pochopit, působí kolekce fotografií bezprostředněji a naléhavěji. Pouhým popisem životní situace podle mého názoru nelze dosáhnout stejného efektu, jako vizuální prezentací vzhledových změn, způsobených nelehkými zážitky.

Vzhled je dnes pro většinu lidí velmi důležitou částí jejich osobnosti. Je to první faktor, kterým se prezentujeme při setkávání s ostatními lidmi, a není proto divu, že každý člověk se chce ve svém těle cítit dobře. Na lidskou touhu upravovat a zkrášlovat svůj zevnějšek cílí mnoho módních a kosmetických firem, vyrábějících všemožné oblečení, doplňky a produkty. Návštěvníci velkých nákupních center, ve kterých se obchody s tímto zbožím seskupují, často cestou na nákupy potkávají právě prodejce Nového Prostoru, jejichž stanoviště jsou situována na místech, kterými za den projde hodně lidí. Během těchto setkání dochází ke střetnutí dvou světů, kdy na jedné straně je člověk v nouzi, snažící se utržit dvacet pět korun za jeden výtisk časopisu, na druhé pak lidé mířící za zábavou, kteří se zrovna chystají utratit mnohonásobně vyšší částky. Nikdo z nich přitom neví, kdy se může souhrou neočekávaných náhod octnout v tíživé situaci.

Právě kvůli nedostatku financí a často zdravotním problémům prodejců je činnost ústavu Nový Prostor, vydávajícího časopis, spjata se sociálními problémy ve společnosti. Proto jsem se rozhodla věnovat se tomuto tématu v souvislosti s mým zaměřením na sociálně zdravotní žurnalistiku. Ohledně formy provedení jsem se rozhodovala mezi fotožurnalistikou a online žurnalistikou, nakonec jsem se přiklonila k možnosti dokumentace pomocí fotografií. Na tomto způsobu novinařiny se mi líbí aktuálnost a věrohodnost, s níž fotoaparát současnou situaci zachytí. Na rozdíl od slov, která by mohla být přes veškerou snahu neobjektivně zkreslena mými názory, si z fotografií každý pozorovatel může vytvořit vlastní názor a náhled na situaci. Střetnutí s realitou v podobě snímku druhé osoby je navíc mnohem intenzivnější než pouhý popis jejího příběhu.

 


[1] V roce 2019 činily výdaje na sociální dávky 601,9 miliard korun, což je 40 % celkových výdajů státního rozpočtu, oproti roku 2018 náklady vzrostly o 44 miliard korun. Zdroj: Ministerstvo financí – sekce veřejné rozpočty. Státní rozpočet 2019 v kostce, kapesní příručka Ministerstva financí ČR. Praha: Ministerstvo financí, 2019. 24 s. ISBN 978-80-7586-026-2.

3) Zdroje a stav problematiky

Vzhledem k tomu, že mě téma foto kolekce oslovilo bez předchozí inspirace jiným projektem, se nejedná o pokračování jiné práce nebo navazování na předchozí projekt někoho jiného. Prodejci časopisu ale samozřejmě již přede mnou zaujali mnoho studentů a lidí orientovaných na sociální problémy ve společnosti, kteří se chtěli pomocí článku nebo jiným způsobem jejich situací zabývat.

Na téma týkající se časopisu Nový Prostor vzniklo několik bakalářských prací. Jednou z nich je například Časopis Nový Prostor a jeho role na české mediální půdě od Martina Melichara z roku 2009.[1] Ta se zabývá časopisem vyloženě v kontextu žurnalistiky, v první kapitole je objasněn pojem streetpaper, [2] následně je rozebrána historie těchto tiskovin. Další kapitola se věnuje streetpaperu v České republice, je úzce zaměřena na Nový Prostor. Autor čerpal z rozhovorů se členy představenstva časopisu. Zajímal se také o financování, cílovou skupinu, a aktivity občanského sdružení, které časopis vydává. Ve třetí kapitole navazuje kvalitativní analýzou časopisu v několika obdobích od roku 1999 až do doby napsání práce (o deset let později).

V dalších kapitolách provádí srovnání se streetpaperem z Německa, věnuje se také prodejcům a jejich kodexu. Celá práce je pojatá ve formě investigativní žurnalistiky, Melichar se hodně opírá o informace od osob ve vedení časopisu nebo od přispěvatelů do něj, které získává pomocí vlastního rozhovoru s nimi nebo přes rozhovory publikované v časopisu. V práci je obsaženo několik fotografií, jedna z nich zachycuje prodejkyni s výtiskem Nového Prostoru. Má ovšem pouze doplňkovou funkci.

Od projektu, který se chystám vypracovat, se tato práce liší formou zájmu o časopis a jeho prodejce. Je sestavena převážně z rozhovorů a kvalitativních analýz, fotografie jsou použity jako doplněk a není na ně kladen nejvyšší důraz. V mojí práci budou fotografie nejdůležitější složkou, text bude sloužit pouze k jejich popisu a doplnění.

O pět let později než Melicharova práce vznikla diplomová práce Fenomén Nový Prostor v Olomouci od Sabiny Kubisové. [3] Skládá se z teoretické části, v níž autorka stejně jako Melichar rozebírá pojem streetpaper, dále píše o fenoménu bezdomovectví, společenském sdružení vydávajícím Nový Prostor, o jeho filosofii, struktuře a působení v Olomouci. Praktická část sestává z kvalitativní analýzy strukturovaného rozhovoru, skrytého zúčastněného pozorování a experimentu in vivo.

Strukturovaný rozhovor má podobu dvanácti otázek, které byly prodejcům položeny. Zúčastněné pozorování poskytuje informace o počasí, místě a době prodeje a počtu prodaných výtisků. Experiment in vivo je zaměřen na sledování prodejcova chování, zákazníky, průběh prodeje, reakce kolemjdoucích, strategii prodeje a další. Práce se skládá pouze z textu, schémat a grafů, a tím se liší od mého projektu, který bude zpracován v podobě fotografií.

Z roku 2014 je také bakalářská práce Matěje Brodského s názvem Pomozte těm, kteří si chtějí pomoci sami – nerovnosti mezi prodejci Nového Prostoru a kolemjdoucími. [4] Její teoretická část je zaměřena na témata chudoby, sociální exkluze a také na samotný projekt Nový Prostor. V metodologické části Brodský udává cíle výzkumu, popisuje metody sběru dat a výzkumný proces (které zahrnují experiment, pozorování a rozhovory), stanovuje výzkumný vzorek, etiku výzkumu a způsob zpracování dat. Další část je analytická, autor v ní popisuje průběh a výsledky výzkumu, jehož teorii probral v předchozích kapitolách práce. Obsahuje komentované promluvy prodejců nového Prostoru, které jsou uvedeny jako přímá řeč, ale nemají podobu rozhovoru. Práce také neobsahuje žádné fotografie prodejců, čímž se zásadně liší od mnou chystaného projektu.

Totožným tématem jako můj projekt se zabývá také bakalářská práce Význam časopisu Nový Prostor pro lidi bez domova od Natálie Maurerové z roku 2017. Ta se v prvních dvou kapitolách zabývá problematikou bezdomovectví, řeší jak definici pojmu bezdomovce a jeho osobu, tak podporu a pomoc pro osoby bez domova. Zabývá se také sociální prací s bezdomovci a nestátními neziskovými organizacemi, které pracují ve prospěch lidí bez domova.

Přímo k Novému Prostoru se Maurerová dostává v kapitolách čtyři a pět, ty obsahují teoretickou část v podobě základních informací o časopisu, jeho vizi a smyslu, historii a prodejcích, dále pak praktickou část, která se skládá z osobních rozhovorů se třemi prodejci časopisu bez domova nebo s dlouhodobými problémy s ubytováním. Od mého projektu se práce liší formou provedení, sestává z několika velmi podrobných rozhovorů, ale neobsahuje žádné fotografie. V tomto případě očekávám, že je jednodušší přemluvit člověka v nouzi, aby poskytl detailní interview než pořídit jeho fotografii, jelikož z mých dosavadních zkušeností vím, že lidé na veřejnosti mívají odpor k fotografování. Pravdivost této teorie si budu moci ověřit při realizaci vlastního projektu.

Ze shrnutí obsahů čtyř již publikovaných vysokoškolských prací na téma časopisu Nový Prostor je patrné, že se jedná převážně o bakalářské nebo diplomové práce založené na analýze nebo jiné formě výzkumu. Fotografie v nich jsou buď zcela vynechány, nebo zastávají pouze doplňkovou funkci. Projekt na toto téma ve vyloženě fotografické podobě se mi nalézt nepodařilo. Webové stránky časopisu sice obsahují fotografie prodejců, [5] ty však mají většinou hodnotu informační, doplňují texty na těchto stránkách, a nebyly pořízeny s uměleckým záměrem. U některých článků lze nalézt profesionální fotografie prodejců, nejedná se ale o zachycení procesu prodeje časopisu v jeho přirozeném místě a průběhu, nýbrž o portrétní snímky doplňující text.

Profesionální fotografie prodejců lze nalézt ve všech výtiscích časopisu Nový Prostor. Přestože se v jednom časopise nacházejí fotografie více prodejců, není možné je souhrnně označit za kolekci nebo soubor fotografií, protože opět pouze doplňují články v periodiku. Od mého projektu se navíc liší tím, že většina z nich nezachycuje prodejce na jejich prodejním místě a během procesu nabízení časopisu veřejnosti.

Fotografie prodejců průkazového typu, na nichž je vyobrazen pouze obličej prodejce s červenou barvou na pozadí, [6] jsou zveřejněny jako součást mapy stanovišť prodejců. [7] Některé z nich působí dojmem, že byly použity neupravené přímo v podobě, ve které byly pořízeny. Všechny obrázky mají malé rozlišení, většinou stačí k rozpoznání prodejce, někdy jsou na nich ale obličejové rysy zkresleny, a to může ztěžovat identifikaci prodejce, což je hlavním účelem těchto snímků.

Za kolekci portrétů prodejců časopisu by se dal považovat obrázek na přebalu knihy Nový Prostor. 20 let spolu, [8] vytvořený z koláže patnácti profesionálních portrétních fotografií prodejců. Stejně jako ostatní fotografie, o nichž jsem hovořila výše, tyto také vytrhují prodejce z prostředí prodeje. Pouze jeden z nich drží výtisk časopisu, jiný má na krku pověšenou visačku s průkazkou prodejce. Za všemi portrétovanými osobami je ale urbanistické prostředí města, typické pro prodej, nahrazeno bílým pozadím. Všechny fotografie jsou černobílé a stejně stylizované, nepůsobí tedy realistickým dojmem, což je jedním z mých cílů během realizace projektu.

 


[1] MELICHAR, Martin. Časopis Nový Prostor a jeho role na české mediální půdě. Praha, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních věd.

[2] Streetpaper je periodikum prodávané lidmi v nouzi na ulicích.

[3] KUBISOVÁ, Sabina. Fenomén Nový Prostor v Olomouci. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta.

[4] BRODSKÝ, Matěj. Pomozte těm, kteří si chtějí pomoci sami – nerovnosti mezi prodejci Nového Prostoru a kolemjdoucími. Plzeň, 2014. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Filozofická fakulta.

[5] Nový Prostor | Články | Ostře řezaný portrét (Jan Štěpánek). Nový Prostor | Téma: Umění darovat [online]. Dostupné z: http://novyprostor.cz/clanky/526/ostre-rezany-portret

[6] Červená je barvou loga Nového Prostoru.

[7] Nový Prostor | Prodejci a prodejní místa. Nový Prostor | Téma: Umění darovat [online]. Dostupné z: http://novyprostor.cz/prodejci-a-prodejni-mista

[8] ŠTĚPÁNEK, Jan, YELLEN, Jakub a VESELÁ, Monika. Nový Prostor - 20 let spolu. Praha: Nový Prostor, 2019. ISBN 978-80-903990-4-4.

4) Ideový plán

Jak jsem již zmínila v první kapitole a následně zopakovala v dalších kapitolách, cílem mého projektu je vytvořit kolekci portrétních fotografií prodejců časopisu Nový Prostor Na těch co nejrealističtěji zachytím přímo během procesu prodeje fyzické rysy prodejce, ovlivněné nesnadným životním příběhem, který ho dovedl až k prodeji časopisu.

Svůj projekt nemohu porovnávat s pracemi, které by se s ním shodovaly formou i tématem, protože se mi žádnou nepodařilo vyhledat. Nalezla jsem pouze několik bakalářských nebo diplomových prací, jejichž forma se od mého projektu zásadně liší, a samostatné fotografie prodejců přímo v časopise a v internetových médiích. Toto je podrobně rozebráno v předchozí kapitole.

5) Postup práce

Než jsem začala na projektu pracovat, přemýšlela jsem, jestli se mám spojit se společností, která Nový Prostor vydává. Nakonec jsem ale došla k závěru, že bude zajímavější a autentičtější fotografie pořizovat jako náhodný chodec, tedy na úrovni cílové skupiny prodeje časopisu. Prodejce jsem se rozhodla fotografovat v Praze, jednak kvůli jejich nejvyšší koncentraci ze všech měst, zapojených v tomto projektu, a také kvůli frekventovanému prostředí, které chci na snímkách zachytit. V Praze je mnoho prodejců situováno v podchodech metra, kudy neustále proudí velké množství lidí, vytvářejících dynamické pozadí pro fotografie.

5.1 Průběh fotografování

Před fotografováním jsem si prostudovala mapu prodejních míst, dostupnou na webu Nového Prostoru. V té jsou zanesena stanoviště jednotlivých prodejců, a u většiny jsou uvedeny doplňující informace a je přiložena fotografie prodejce, i když ta poměrně často chybí. [1]

Je nutno podotknout, že mnoho prodejců se časy uvedenými v mapě neřídí, protože některá stanoviště, která jsem navštívila, byla prázdná. Nikdy jsem prodejce nezastihla například na Hlavním Nádraží, kde se mají pohybovat dokonce tři. Také v historickém centru Prahy jich hodně chybělo. Na Národní třídě a na Náměstí Míru jsem na prodejce narazila až na třetí pokus.

Pomocí mapy jsem si vždy naplánovala rozvrh na daný den. Každý prodejce je totiž na svém místě pouze během určitých prodejních hodin. Někteří prodávají v jedné lokalitě ve všední den a na jiné o víkendu. Často také mají polední přestávky. Během čtyř dnů (úterý 8. 10. 2019, čtvrtek 10. 10 2019, úterý 29. 10 a středa 30. 10. 2019) se mi tímto způsobem podařilo na svých prodejních místech najít celkem třináct prodejců. K mému překvapení pouze tři z nich odmítli nechat se fotografovat, takže jsem měla možnost pořídit fotografie deseti různých prodejců, které nyní uvedu na seznamu v pořadí, v němž jsem je fotografovala. Připojím také místo, přibližný čas focení a číslo prodejce.

  1. Alena #2907, u stanice metra Muzeum, 8. 4. 2019 cca 09:45,
  2. Encho #3262, v podchodu do stanice metra Muzeum, 8. 4. 2019 cca 10: 00 a 29. 10. 2019 cca 17:00,
  3. Jitka #1630, před restaurací Paul na I. P. Pavlova, 8. 4. 2019 14:45 a 30. 10. 2019 13:28
  4. Milan #0882, 8. 4. 2019 16:45
  5. Roxana #2933, vestibul metra Náměstí míru, 10. 4. 2019 11:14
  6. Radana #2565, Můstek, 10. 4. 2019 15:21
  7. Petr #1314, Skalka, 10. 4. 2019 16:30
  8. Kamila #2792, Náměstí Míru, 29. 10. 2019 17:36
  9. Stanislav #3340, Národní třída, 29. 10. 2019 18:10
  10. Slavko #2889, vchod do přepravní zóny Metra na I. P. Pavlova, 30. 10. 2019 13:00

Galerie s fotografiemi prodejců Nového prostoru

01 Alena

 

08 Milan

05 Jitka

 

S každým z nich jsem během fotografování zavedla rozhovor, aby se cítili uvolněněji a chovali se přirozeně. Někteří z nich se okamžitě zabrali do hovoru, jiní se moc bavit nechtěli nebo nerozuměli dost dobře mým otázkám a nemohli vést konverzaci. K prodejci jsem vždycky přistoupila s fotoaparátem, představila jsem sebe a svůj projekt a pak jsem se ho zeptala, jestli si ho můžu vyfotografovat.

Většina prodejců se nechala poměrně snadno přemluvit, což mě překvapilo. Vysvětlením by mohla být skutečnost, že tito lidé jsou často fotografováni přímo do časopisu Nový Prostor a jsou tak zvyklí stát pře objektivem. Pokud prodejce s pořízením snímků nesouhlasil, snažila jsem se ho nejprve přemluvit, čímž jsem někdy strávila poměrně dlouhou dobu, ale bohužel jsem ani v jednom případě nebyla úspěšná. Snažila jsem se argumentovat hlavně faktem, že vyfotografovat se nechalo již mnoho dalších prodejců.

Během prvních dvou dnů v dubnu 2019 jsem pořídila fotografie, z nichž některé se mi po konzultaci s vedoucím mého projektu, Ing. Petrem Zatloukalem, jevily příliš statické a nudné. Problém byl hlavně se snímky, na kterých byl prodejce sám, bez ostatních lidí na pozadí. Ve výsledcích mé práce jsem jich několik zahrnula, abych ukázala kontrast s dynamičtějšími fotografiemi. Většina snímků pořízených v dubnu dopadla dobře, ty, s nimiž jsem nebyla úplně spokojena, jsem se poté pokusila v říjnu opravit, ale některé prodejce jsem podruhé již nezastihla. Povedlo se mi ale setkat se s novými lidmi, na které jsem během prvního focení nenarazila.

Při říjnovém fotografování si mě mnoho prodejců, které jsem potkala v dubnu, nepamatovalo. Proto jsem si s sebou na radu mého vedoucího vzala jejich fotografie vytištěné na tvrdém papíře, které jsem jim před dalším fotografováním věnovala. Podle jejich reakcí jsem usoudila, že z nich měli radost.

Během druhého fotografování jsem si více všímala okolního prostředí prodejců. Dělalo mi mnohem menší problém strávit fotografováním jedné osoby více času a pořídit tak více snímků, ze kterých jsem následně mohla vybírat ty nejlepší. Také jsem vyfotila prodejce v různých pozicích a požádala jsem je, aby se postavili na místa, která se mi jevila jako nejvhodnější.

 


[1] Více se těmto fotografiím věnuji ve druhé kapitole, kde porovnávám moji práci s již existujícími projekty na stejné téma.

5.2 Pořizování a úprava fotografií

K fotografování jsem využila digitální fotoaparát Canon EOS 500D. Jedná se o zrcadlovku s 15,1 Mpix snímačem a systémem automatického zaostřování s devíti zaostřovacími body.[1]

Během focení jsem nejčastěji řešila problém s osvětlením, hlavně u prodejců se stanovištěm v podchodu nebo vestibulu metra. Ty bývají mdle osvětleny zářivkami, jejichž světlo neposkytuje ideální podmínky k pořizování portrétních fotografií. Většinou jsou nepravidelně rozmístěny a světlo není dobře rozptýleno, takže na jednom místě je ho příliš, ale půl metru vedle je ho málo. Protože se jeho zdroj nachází na stropě, vrhají jím osvětlené předměty a části obličeje stíny směrem dolů. Ty jsou naštěstí často kompenzovány ostatními zdroji světla kolem, jako různými svítícími reklamami a billboardy a také silně nasvětlenými výlohami obchodů, které ale bohužel zase ruší na pozadí snímků.

Při fotografování pana Milana, umístěného ve vestibulu metra těsně před vstupem do obchodního centra Atrium Flora, jsem například chtěla zachytit lidi proudící z metra za nákupy a míjející prodejce. Musela jsem proto fotografovaného postavit před prosklené pohyblivé dveře, za kterými se nachází obchod s jasně osvětlenou reklamou. Nade dveřmi jsou navíc umístěny dvě silné zářivky, jejichž světlo se odráží na lesklých stěnách podchodu. Nechtěla jsem použít blesk, který by sice osvětlil prodejce stojícího před přesvětleným pozadím, ale působil by nepřirozeně. Nakonec jsem problém vyřešila až pomocí editace fotografie v počítači, kdy jsem v programu Photoshop nejprve zvýšila hodnoty expozice, abych zesvětlila tmavé oblasti v prodejcově obličeji, a následně snížila hodnoty světelnosti snímku, aby zbytek nebyl přesvětlený. Zvýšila jsem také kontrast fotografie a upravila její barevné tónování.

Ve stanici metra Národní třída jsem fotografovala pana Stanislava, který měl na hlavě kšiltovku. Přestože je vestibul nově zrekonstruovaný a dobře osvětlený, pokrývka hlavy stínila panu Stanislavovi obličej. Protože jsem ji považovala za součást jeho vzhledu, který jsem chtěla zachytit beze změny, nepožádala jsem ho, aby si jí sundal. Příliš tmavé oblasti jsem poté řešila pomocí úprav v počítači. Problémy jsem také měla s obložením stěn podchodu, které je jasně žluté a velmi lesklé, takže se na něm odrážejí všechny zářivky a svítící nápisy na obchodech.

I v dalších podchodech a stanicích metra byly podobné problémy s osvětlením, například ve stanici Muzeum je u východu umístěn pás silných zářivek. Na Náměstí Míru jsou stěny pokryty podsvícenými reklamami a silné světlo prosvítá od schodů, které vedou na povrch. Ve stanici I. P. Pavlova se nachází silně osvětlená výloha obchodu s módou a mnoho jasných zářivek.

Došla jsem tedy k závěru, že fotografovat prostory pod zemí, kde osvětlení plní čistě praktickou funkci, není vůbec jednoduché. Naštěstí zrcadlovka ve formátu RAW zachytí mnoho detailů i v oblastech, které se na snímku na první pohled zdají přesvětlené, a proto je poté možné fotografie upravit a vylepšit tak jejich vzhled.

Při fotografování venku pro mě někdy představovala obtíž přesvětlená obloha. I když jsem se snažila prodejce vždy postavit tak, aby měl zdroj světla (v tomto případě slunce) za sebou, v některých případech to nebylo možné. Paní Alena například měla potíže s nohou a nemohla se postavit, musela jsem ji proto fotit sedící na zídce s jasnou oblohou za ní. Paní Jitku, která obvykle sedí před restaurací Paul na I. P. Pavlova, jsem chtěla vyfotografovat proti tramvajové zastávce s kostelem svaté Ludmily v pozadí. Vzhledem k denní době a pozici slunce byly obloha i budovy za paní Jitkou velmi přesvětlené, což jsem opravila editací pořízených fotografií.

Dalším faktorem, který ovlivnil průběh pořizování fotografií, byla veřejnost a lidé pohybující se kolem prodejců. Celou dobu jsem doufala, že se mi podaří zachytit samotný prodej časopisu, bohužel si ale za celou dobu nikdo ani jeden výtisk nekoupil. Někteří lidé si všímali, že probíhá fotografování a skákali do záběru, ale když jsem se jich zeptala, jestli si nechtějí koupit Nový Prostor, nikdy neměli zájem. Nejpůsobivější snímky se mi podařilo pořídit ve stanicích metra po příjezdu nebo odjezdu spoje, kdy přes eskalátory procházelo mnoho lidí a prodejce míjelo.

 


[1] ŠURKALA, Milan, 2009. Canon EOS 500D: povedený pokračovatel rodu | Digimanie [online]. Brno: Digimanie, 4. 8. 2009 [cit. 1. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.digimanie.cz/recenze-canon-eos-500d-povedeny-pokracovatel-rodu/2794

6) Vyhodnocení dosažených výsledků

Fotografie prodejců časopisu Nový Prostor jsem pořizovala se záměrem vizuálně vyjádřit nelehkou situaci, v níž se nacházejí někteří lidé, jež jsou součástí naší společnosti. Hovořila jsem se třinácti prodejci časopisu a deset z nich jsem vyfotografovala. S tímto počtem jsem spokojená.

Výsledky prvního fotografování, které se uskutečnilo v říjnu, jsem prokonzultovala s vedoucím mého projektu, Ing. Petrem Zatloukalem (jak jsem již uvedla výše). Následně jsem v dubnu provedla další fotografování. Při něm jsem více zohlednila okolí prodejců časopisu a dbala na dynamičtější obsah snímků, takže jsem ve větší míře zachytila kolemjdoucí. Došlo také ke zlepšení mých komunikačních schopností, snáze jsem se s prodejci během fotografování domluvila a strávila jsem s každým z nich více času než při prvním focení.

Myslím si, že nejvíce jsem se zlepšila v práci v terénu, naučila jsem se rozvrhnout si úkoly a naplánovat harmonogram. Naopak jsem podcenila technickou přípravu, neseznámila jsem se dostatečně se svým fotoaparátem, a proto jsem potom měla potíže s fotografováním při umělém osvětlení a na tmavých místech.

Kdybych fotografování zopakovala znovu, vyzkoušela bych si nejprve výsledky různých nastavení clony a uzávěrky přímo na každém stanovišti, než bych začala pracovat s lidmi a pořizovat jejich snímky. Tím bych pravděpodobně předešla potřebě silně upravovat pořízené fotografie v počítači, což by nejspíš snížilo množství šumu, který je na některých fotkách bohužel patrný.

S celkovým výsledkem svého projektu jsem spokojena, protože se mi podařilo vyfotografovat deset prodejců v prostředí přirozeném pro prodej časopisu. Na snímcích jsou patrny jejich nálady a také zachyceni lidé, kteří je míjejí. Někteří z nich pouze pasivně neprocházejí, ale reagují na fotoaparát, což považuji za oživující.

7) Literatura, zdroje a konkurenční projekty

Jelikož je můj projekt založen na fotografování, nepotřebovala jsem k jeho vypracování nutně žádnou literaturu. Mezi moje hlavní prameny patří sami prodejci Nového Prostoru, kteří se nechali vyfotografovat a často poskytli informace o svém životním příběhu. Zdroji jsou bakalářské a diplomové práce na podobné téma, které jsem porovnávala v kapitole číslo tři. Hlavní zdroj informací pro mě představovaly stránky časopisu Nový Prostor, kde jsem se dozvěděla data potřebná k realizaci projektu (stanoviště a pracovní doby prodejců) a další zajímavé informace.

Stránky jsou vedeny velmi přehledně a pečlivě, jsou zde publikovány veškeré údaje o využití finančních příspěvků dárců. Přiloženy jsou i faktury za pořízené zboží (například zimní obuv nebo pračka), zaplacený nájem nebo léky.

Ve své práci jsem také zmínila knihu Nový Prostor. 20 let spolu, nečerpala jsem z ní však žádné informace, pouze jsem okomentovala obrázek na její obálce.

Zdroje

    • Ministerstvo financí – sekce veřejné rozpočty. Státní rozpočet 2019 v kostce, kapesní příručka Ministerstva financí ČR. Praha: Ministerstvo financí, 2019. 24 s. ISBN 978-80-7586-026-2.
    • MELICHAR, Martin. Časopis Nový Prostor a jeho role na české mediální půdě. Praha, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních věd.
    • KUBISOVÁ, Sabina. Fenomén Nový Prostor v Olomouci. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta.
    • BRODSKÝ, Matěj. Pomozte těm, kteří si chtějí pomoci sami – nerovnosti mezi prodejci Nového Prostoru a kolemjdoucími. Plzeň, 2014. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Filozofická fakulta.
    • Nový Prostor | Články | Ostře řezaný portrét (Jan Štěpánek). Nový Prostor | Téma: Umění darovat [online]. Dostupné z: http://novyprostor.cz/clanky/526/ostre-rezany-portret
    • Nový Prostor | Prodejci a prodejní místa. Nový Prostor | Téma: Umění darovat [online]. Dostupné z: http://novyprostor.cz/prodejci-a-prodejni-mista
    • ŠTĚPÁNEK, Jan, YELLEN, Jakub a VESELÁ, Monika. Nový Prostor - 20 let spolu. Praha: Nový Prostor, 2019. ISBN 978-80-903990-4-4.
    • ŠURKALA, Milan, 2009. Canon EOS 500D: povedený pokračovatel rodu | Digimanie [online]. Brno: Digimanie, 4. 8. 2009 [cit. 1. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.digimanie.cz/recenze-canon-eos-500d-povedeny-pokracovatel-rodu/2794

Popisky k fotografiím

    • 1.Paní Alena, fotografie 01

    „Stane se to, ani nevíte jak,“ popisuje paní Alena, jak skončila na ulici i s pejskem jménem Lucy. Rozvedl se s ní manžel, trápí ji leukémie a cukrovka, a navíc si zlomila nohu. „Mám výuční list, takže mě nechtěli nikde zaměstnat, bylo by to pro ně moc drahé. Raději tu práci dají Ukrajincům a Polákům,“ vysvětluje. Prodej Nového Prostoru pro ni představuje jediný způsob, jak si vydělat bez pobírání sociálních dávek. Kvůli Leukémii musí pravidelně navštěvovat nemocnici, což ji při shánění zaměstnání znevýhodňuje. „Před nějakou dobou jsem podnikala a také jsem nechtěla lidi v podobné situaci zaměstnat, tak se mi to teď asi vrací,“ myslí si.

    • 2.Pan Encho, fotografie 02 – 03 a 17 – 19

    Pan Encho býval stavebním inženýrem, dokud nespadl na stavbě ze čtvrtého patra. Teď nemá peníze na živobytí a musí prodávat Nový Prostor. „Tady všude mám dráty,“ vysvětluje mi lámanou ruštinou. Když vytáhnu fotoaparát, vyndá z kapsy své brašny malý hřebínek a před focením se učeše.

    • 3.Paní Jitka, fotografie 04 – 06 a 27 – 28

    Paní Jitka prodává na stanici I. P. Pavlova. „Přijdete o práci a najednou jste na ulici. Nový prostor mi hodně pomohl, ale jsou to těžce vydělané peníze a hodně si rozmyslím, co si za ně koupím,“ vysvětluje. „Některý den je dobrý a jindy prodáte jenom dva výtisky. Musíte se pořád usmívat, bez ohledu na to, jakou máte náladu, i když vám není dobře nebo máte problémy,“ popisuje život prodejce. „Naštěstí mám pár stálých zákazníků, kteří si kupují pravidelně,“ usmívá se.

    • 4.Pan Milan, fotografie 07 – 09

    Kvůli problémům s cukrovkou pana Milana trápí nohy a špatně se mu chodí. To mu ale nezabránilo založit si vlastní hudební kanál na serveru Youtube, kde pod pseudonymem McMilan vydal už dvě hudební videa.

    • 5.Paní Roxana, fotografie 10 – 11

    Na rozdíl od ostatních prodejců se paní Roxana nemusí spoléhat pouze na výdělek v podobě Nového Prostoru. „Mám ještě další brigády,“ vysvětluje. I když se během focení do fotoaparátu vesele usmívá, moc toho nenamluví.

    • 6.Paní Radana, fotografie 12 – 14

    S paní Radanou jsme si sice povídaly, ale moc jsme si nerozuměly. Vyfotit se ode mě ale nechala.

    • 7.Pan Petr, fotografie 15 – 16

    „Tady na Skalce není tolik lidí, jako na stanicích blíž k centu,“ vysvětluje pan Petr, proč někdy musí na svém stanovišti zůstat ještě „přesčas.“ „Když toho prodám málo, bojím se, že nebudu mít čím zaplatit nájem,“ krčí rameny. Naštěstí mu dárci mohou na nájem přispět i přes stránky Nového Prostoru, aby kvůli bydlení nemusel pracovat déle.


    • 8.Paní Kamila, fotografie 20 - 21

    „Podívejte se, jaké máme pěkné vesty,“ upozorňuje mě během fotografování a otáčí se ke mně zády. Na červeném podkladě je bíle vyšitý nápis „Nežebrám, pracuji, stavím se na vlastní nohy.“

    • 9.Pan Stanislav, fotografie 22 - 23

    Pan Stanislav se sice nechal vyfotografovat, ale moc toho na sebe neprozradil. „Prodej časopisu mi pomáhá. Někdy toho prodám víc, jindy míň,“ konstatoval.

    • 10.Pan Slavko, fotografie 24 - 26

    Pan Slavko je na fotografování a medializaci zvyklý. Často totiž jeho fotografie najdete uvnitř časopisu Nový Prostor. „Lidi ke mně nejsou zrovna milí, často mi nadávají a dělají si ze mě legraci,“ povídá, a jeho slova se za chvíli potvrzují, když kolem prochází parta mladíků. Na pana Slavka hlučně pokřikují, ale časopis si koupit nechtějí.

Naposledy upraveno:
Více z této kategorie: « Sportovní kynologie
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Leden 2020 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace