Slévárenství – spojení vědy a umění

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Samostatný projekt vědecká specializace/fotožurnalistika.

1. Cíl práce
Každý z nás se denně dostává do kontaktu s odlitky, které musely projít složitým slévárenským procesem výroby. Ať už je to okrasná soška, medaile, zdobené zábradlí, železná klika nebo nenápadné průmyslové díly, jež jsou nedílnou součástí různých zařízení potřebných k životu, všechny tyto předměty musel někdo vyrobit. Málokdo se ale zamyslí nad tím, kolik práce a úsilí stojí za každým zpracovaným „kusem železa“. Slévárenství se nemusí jevit jako příliš sympatický obor. Je to „špinavá“, fyzicky náročná práce, ale má své kouzlo.
Hlavním cílem mého samostatného projektu je zachycení procesu výroby odlitků, prostředí v jakém vznikají a nástroje, které při své práci slévač používá a to v prostorách malé slévárny v Lanžhotě firmy ILUKOS s.r.o. Fotografiemi bych ráda zaujala co nejširší spektrum lidí a poodhalila jim tak tajemství práce s kovy, která je mnohem zajímavější než by se mohlo zdát. Dle mého názoru není tento obor příliš popularizován a já myslím, že by si to zasloužil. To je tedy další z cílů mého samostatného projektu – seznámit veřejnost s tímto oborem pomocí mých fotografií.
2.  Téma samostatného projektu

2.1 Zdůvodnění volby tématu
Ačkoliv se toto téma nemusí jevit jako vědecké, má s vědou mnoho společného. Obor slévárenství je spojením vědy a umění, což se mi vždy velmi líbí a obdivuji to. Pracovník v tomto oboru musí mít především dokonalý přehled o chemii, fyzice a matematice, poté teprve nastupuje stránka technická. Dlouho jsem přemýšlela, jaké téma zvolit. Nápadů jsem měla spoustu, ale nakonec jsem se rozhodla právě pro zdokumentování výroby odlitků v malé slévárně v Lanžhotě. A to především z toho důvodu, že toto téma je originální a příliš mnoho lidí se mu nevěnuje.
Druhým důvodem je fakt, že firmu ILUKOS s.r.o. vlastní můj otec Ing. Lubor Kožďál, tudíž jsem se do slévárny mohla po domluvě podívat, což by za jiných okolností bylo mnohem složitější. Výhodou také bylo, že člověka, kterého jsem fotografovala, dobře znám. To mi umožnilo lepší spolupráci při fotografování. Muž na fotografiích se choval přirozeně, protože nemusel čelit studu či nervozitě z přítomnosti fotografa. Vyhnuli jsme se tak křečovitým úsměvům, strojeným pózám a fotografie působí nestrojeně.  Díky těmto výhodám jsem tedy měla možnost pořídit unikátní snímky a na tomto místě se o ně podělím s těmi, kteří nemají možnost takové místo navštívit.

2.2 Zajímavost tématu
Jak již bylo řečeno, můj otec je vlastníkem této malé slévárny, a proto je mi téma velice blízké už od raného dětství. Odmalička jsem obdivovala jeho práci a tímto projektem bych ji chtěla ukázat i jiným lidem. Slévárna firmy ILUKOS s.r.o. je jedna z mála svého druhu v České republice a v Evropě vůbec. Nejedná se o obrovský průmyslový komplex, nýbrž o malou útulnou budovu s několika dílnami poblíž vlakovému nádraží v Lanžhotě.
Vznikají zde umělecké i průmyslové předměty, které putují do různých koutů světa. ILUKOS s.r.o. je společnost, která nabízí kompletní servis v oblasti slévárenství a kovoobrábění. Funguje zde velice individuální přístup ke každé zakázce. Slévárna disponuje obrovským technologickým parkem, který této firmě umožňuje dotáhnout zakázku do posledního detailu. Myslím si, že práce slévače je velmi zajímavá a rozhodně stojí za zdokumentování, proto jsem zvolila právě takové téma. Avšak zde nejde jenom o pouhou práci slévače, ale i o prostředí nezvykle malé slévárny na kraji města, které je samo o sobě originální.
2.3 Využití tématu v médiích
Vztah slévárenství a médií je omezen víceméně na oblast odborných časopisů a internetových portálů, které se zabývají technologiemi zpracování kovů.
Jediným časopisem v České republice zabývajícím se touto tematikou je Slévárenství. Poskytuje technické, obchodní a podnikatelské informace slévárenské veřejnosti. Jen pro přehled, obsahuje články prezentující nové výrobky, zařízení a technologie, zkušenosti z provozů, slévárenské statistiky, zprávy Svazu sléváren České republiky, informace o novinkách v oboru, rozhovory s osobnostmi slévárenského života a historie slévárenství v Čechách a na Slovensku. Mnou pořízené fotografie by mohly být použity jako ilustrační materiál ke všem článkům tohoto typu. Stejně tak by mohly sloužit jako ilustrační materiál ke článkům o zpracování železa, o oboru slévárenství a o čemkoliv, co se tohoto oboru týká.
Portál www.svazslevaren.cz informuje o novinkách v oblasti slévárenství, různých akcích, veletrzích a publikuje články týkající se tématu. Zde by mohly být fotografie taktéž publikovány. Také by se tyto snímky mohly objevit na webových stránkách některého z informačních portálů (ať už o slévárenství, nebo všeobecně informačního) a posloužit jako fotoreportáž ze slévárenského prostředí.
Pořízené fotografie bych v budoucnu chtěla použít především jako propagační materiál firmy ILUKOS s.r.o. Prezentovány budou na webové stránce firmy www.ilukos.cz a po dalším grafickém zpracování budou použity i na vizitky a do katalogu firmy.
3. Stav problematiky
Jedním z důvodů proč jsme si zvolila takové téma samostatného projektu, bylo zjištění, že slévárenstvím se doposud mnoho fotografů nezabývalo. Důvodem může být to, že do prostředí slévárny se každý nedostane. Objevila jsem snímky s touto tematikou, ale jednalo se především o amatérské pokusy zachytit prostředí slévárny a fotografie byly nekvalitně zpracované.

Posléze jsem narazila na fotografii s názvem Slévač, jejímž autorem je František Krasl. Snímek vzniknul v 60. letech 20. století a jedná se o pracovní portrét vykazující znaky socialistického realismu. Slévač je na fotografii vyobrazen v typickém prostředí pro jeho profesi. V pozadí lze vidět záři linoucí se z pece. Na tomto místě je nutno upozornit, že fotografie je barevná. Postava v ruce svírá slévačský klobouk. Český fotograf František Krasl (1912 – 1998) se vyučil fotografem a působil v Ostravě. Zabýval se, krom fotografování krajin a divadla, taktéž fotografií těžkého průmyslu a dolů Ostravska. Zde se ale ještě nejedná o digitální zpracování nýbrž analogové.
Z novodobých fotografů, kteří pracují s digitální fotografií, se přímo slévárenstvím zabývá Pavel Zubek. On sám se označuje jako „industriální fotograf“ a je prvním Čechem, který se stal členem umělecké skupiny Industriekultur Fotografie se sídlem v Německu. Jeho „druhým domovem“ se staly Třinecké železárny, o kterých tvrdí, že jsou „živým organismem, který dýchá, sálá teplo a žije pro lidi a lidé zase pomáhají žít jemu.“ V tomto prostředí fotografuje již celých osm let a v dubnu 2014 vydal knihu s názvem Werk objektivem Pavla Zubka. Ta dokumentuje autorovu tvorbu během let, které strávil v prostředí železáren v Třinci. Kniha obsahuje přes sto padesát fotografií, z nichž většina zobrazuje portréty zaměstnanců železáren. Slévárenská profese je zde velmi dobře zdokumentovaná.
Působivě zdokumentoval práci slévačů také současný fotograf Michal Rosecký. Jeho tvorba obsahuje několik pracovních portrétů mistrů slévačů a vysokých průmyslových pecí. Tématem slévárenství se v současné době zabývá také industriální fotograf Viktor Mácha. Ten zdokumentoval na padesát sléváren po celé Evropě. Jde ale především o snímky prostorů, nikoliv pracujících osob. Jemu podobných fotografů je ovšem mnoho a stále jich na celém světě přibývá. Industriální fotografové se často zaměřují na slévárenské prostředí, nicméně tento projekt nemá být souborem čistě průmyslových (industriálních) fotografií, tudíž se nebudu těmito fotografy nadále zabývat.
Nutno podotknout, že všichni výše uvedení fotografové zdokumentovali slévárenskou výrobu v obrovských průmyslových komplexech. Já se zabývám výrobou v komorní slévárně, která funguje sice na stejné bázi, v praxi to ale vypadá jinak. Právě proto považuji mé téma za originální, jelikož sama miniaturní slévárna je poměrně ojedinělá. Taktéž stojí za zmínku, že jsem nenarazila na žádnou jinou ženu, která by se zabývala tématem slévárenství. Zatím to vždy byli jen muži, kdo se snažil toto prostředí zdokumentovat.

4. Ideový plán
Původní plán mého samostatného projektu zahrnoval cyklus fotografií detailů zobrazujících příběh železa od začátku výroby až po hotový odlitek. Nicméně, ve fotografiích jsem postrádala postavu slévače. Detaily sice zobrazovaly jakýsi příběh, ale chyběla jim dynamika. Tuto dynamiku dodává fotografiím právě osoba vsazená do zobrazovaného prostředí. Ráda fotografuji lidi, protože je nelze zachytit víckrát naprosto stejně. Navíc, lidský prvek dělá ze snímků něco víc, než industriální fotografii. Nechtěla jsem, aby celek působil příliš průmyslově. Snažila jsem se spíše o fotografie portrétní, které slévače zobrazí jako umělce. Posléze jsem tedy změnila celý koncept projektu a nafotila sérii pracovních portrétů. Avšak, nepokouším se jimi nezbytně postihnout celý proces výroby a ani zachytit detaily vyrobených prací. Jde o ucelený cyklus, pomocí kterého dokumentuji práci se železem ve slévárně komorních rozměrů. „Muž versus železo“, to je ten příběh, který má fotoreportáž vyprávět.

Uvědomuji si, že některé fotografie jsou si velmi podobné, protože se jedná o několik úkonů jdoucích těsně za sebou. Důvodem je to, že proces výroby spočívá v několika činnostech opakujících se stále dokola a nová témata k fotografování se nenabízí. Nejvíce fotografií jsem tedy pořídila ve chvíli samotného aktu odlévání rozžhaveného železa, protože to je to hlavní téma týkající se slévárenství. Ostatní fotografie vyobrazují to, co se s železem děje předtím a potom, než je vloženo do grafitové nádoby, zahřáto na tisíc stupňů a roztaveno. Celý fotografický cyklus by měl v konečném výsledku působit profesionálně.
5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování
Na realizaci projektu jsem začala pracovat již v dubnu 2013. V té době jsem ještě netušila, jak budu celý projekt koncipovat a první série fotografií byla spíše zkouškou, zdali z konceptu bude možné nadále vycházet. Ukázalo se, že fotografování v prostředí slévárny je obtížnější než by se mohlo zdát. Přestože jsem zaměstnance znala a fotografování probíhalo v přátelském duchu, musela jsem se řídit určitými bezpečnostními pokyny. To často znamenalo, že jsem se nemohla hnout z místa a musela jsem tomu přizpůsobit kompozici fotografie. Jak jsem již napsala, jedná se o komorní slévárnu. Není zde tedy mnoho prostoru pro volný pohyb, jelikož místnosti jsou zaplněny přístroji. Druhým problémem, kterému jsem musela čelit, byly špatné světelné podmínky. S tím jsem se ale vzápětí vypořádala použitím objektivu s pevným ohniskem a výbornou světelností Nikkorem 50mm f/1.4 D AF (viz dále) a taktéž jsem v některých případech sáhla po stativu, aby fotografie nebyly rozmazané.

Slévárnu v Lanžhotě jsem navštívila celkem čtyřikrát. První fotografování bylo spíše zkušební. Fotila jsem mnoho detailů a náhodou zachytila jen několik portrétů, přesto se ale některé z nich velmi zdařily, takže jsem je mohla zařadit do série samostatného projektu. Druhé focení proběhlo koncem listopadu 2013. Fotografie se povedly, jelikož jsem již věděla, na co se připravit a jak fotoaparát nastavit. Nicméně, opět jsem se více zaměřovala na detail, který nakonec nebyl vůbec potřeba. Třetí a čtvrté fotografování proběhlo březnu a dubnu 2014. Po odborné konzultaci s Ing. Petrem Zatloukalem jsem již šla do slévárny s jasným cílem – soustředit se na portrét, ne na detail. Bylo pro mě složitější fotografovat portrét a to z toho důvodu, že muž, kterého jsem se snažila zachytit, se při práci pohyboval. Při lepších světelných podmínkách bych v tom neviděla velký problém, tady jsem ale měla snímky často rozmazané. Musela jsem zkrátka počkat na správný okamžik a být pohotová. Na některých z portrétů jsou některé prvky rozmazaní, avšak právě to naznačuje pohyb a dodává fotce dynamický ráz.
5.1 Technika: fotoaparát a příslušenství
Moje fotografické vybavení obsahuje tělo jednooké digitální zrcadlovky (DSLR) Nikon D90, dva objektivy – Nikkor 50mm f/1.4 D AF a Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR, dále UV filtr na druhý zmíněný objektiv a stativ Velbon EX-640. K fotografování jsem využila vše ze zmíněné foto výbavy.

Nikon D90 bývá označován jako poloprofesionální zrcadlovka, nicméně, pohybuje se v cenové kategorii amatérských zrcadlovek, takže ji zařadím spíše sem. Avšak přístroj je to kvalitní a spolehlivý. Nejspíš proto se tento typ neustále vyrábí již od roku 2008. Fotoaparát jsem u některých portrétů použila v kombinaci s objektivem Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR, jelikož poskytuje širokoúhlý obraz. Tento objektiv pokrývá většinu potřebných ohniskových vzdáleností a navíc je vybaven optickým stabilizátorem obrazu, v tom tkví jeho kvalita. V malé místnosti mi umožnil bez větších potíží dostat do záběru celou postavu muže.
UV filtr jsem v prostředí slévárny použila jen jako ochranu předního skla objektivu před prachem a pískem. U ostatních fotografií jsem použila portrétní objektiv Nikkor 50mm f/1.4 D AF. Tento objektiv je jiný v tom, že má fixní ohniskovou vzdálenost. To má své pro i proti. Kladem je jistě méně zkreslený obraz a skvělá barevnost. Záporem, se kterým jsem se musela ve slévárně vypořádat, byl malý prostor, a protože objektiv nenabízí možnost oddálení, jako předchozí, musela jsem se od fotografovaného objektu oddálit já sama. Často ale nebylo místo, takže jsem při komponování některých snímků musela velmi improvizovat. Stativ jsem použila jen několikrát a to především v kombinaci s objektivem Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR. Ten má horší světelnost, a přestože je vybaven optickým stabilizátorem obrazu, v prostředí slévárny nebyl bez stativu dost dobře použitelný. Pouze při zvýšeném faktoru ISO.
Jelikož jsem nechtěla mít fotografie plné rušivého šumu, použila jsem stativ Velbon EX-640. Stativ má tři teleskopické nohy a lze jej zvýšit až na 170 centimetrů, tudíž je fotografování s ním velmi pohodlné. Je vyroben z odlehčeného hliníku, takže se s ním dá snadno, obratně manipulovat a přenášet ho. Navíc je také opravdu stabilní, což v dílně přišlo vhod. Při použití portrétního objektivu nebyl stativ potřeba. To zejména z toho důvodu, že díky dobré světelnosti objektiv zvládnul zachytit obraz bez rozmazání. Druhým důvodem byla snadnější manipulace s fotoaparátem, protože bylo zapotřebí často měnit vzdálenost a zkoušet zakomponovat objekt do rámečku. Co se týče ukládání dat, vždy jsem použila paměťovou kartu SanDisk Ultra velikosti 8MB.
5.2. Software pro vyvolání a editaci fotografií
Při fotografování vždy pořizuji snímky ve formátu RAW a nejvyšším možném rozlišení formátu JPG (pro náhled v počítači). Dohromady jsem tak za čtyři odpoledne focení nasbírala 15GB hrubého materiálu. Pro vyvolání fotografií a následující úpravy jsem použila software určený k těmto účelům Photoshop CS5. Přestože se nejedná o nejnovější verzi tohoto softwaru, jsem na něj zvyklá a umím s ním pracovat. Zde jsem u jednotlivých fotografií upravila dynamiku barev, zvýšila kontrast a snažila se, aby snímky působily vyváženě. Avšak nijak výrazně jsem do fotografií nezasahovala. Ke konečným úpravám jsem použila funkce programu Dynamic Photo HDR 5, pomocí kterého jsem fotografiím dodala realistický vzhled.
5.3. Volby jednotlivých řešení

Fotografie č. 1: Barvení formy
Počátkem celého procesu odlévání je vytváření formy. Existuje několik druhů forem, na této fotografii vzniká malá dřevěná forma k výrobě pískových jader. Barva, kterou na ni muž nanáší, se používá pro zjemnění povrchu materiálu. Použila jsem zde portrétní objektiv s pevným ohniskem a musela jsem se přizpůsobit nedostatku prostoru. Proto je také fotografie komponována diagonálně.
Fotografie č. 2: U soustruhu
Na fotografii vidíme soustruh neboli třískový obráběcí stroj. Zde dostává výrobek rotačně souměrný tvar. Obrábění odlitku je nedílnou součástí slévárenského výrobního procesu. Fotografie má technicky dvě části. Levá polovina zobrazuje muže, který se soustředí na ovládání soustruhu. V pravé polovině je zachycený stroj, který muž ovládá. Rozostřený prvek v popředí dodává fotografii na zajímavosti, avšak pracovník, který je nejdůležitějším prvkem na snímku, zůstává ostrý. Divákova pozornost je tedy soustředěna na něj.
Fotografie č. 3: Formovací pult
Pracovník stojí u pultu s veškerým nářadím potřebným k výrobě forem. Jde o klasický pracovní portrét, kdy je postava obklopena věcmi, typickými pro její práci. Muž se dívá do objektivu, čímž je tento portrét výjimečný oproti ostatním ze série. Fotografovala jsem za použití širokoúhlého objektivu a stativu.
Fotografie č. 4: Slévač v ochranném oděvu
Fotografii jsem pracovně nazvala Kosmonaut, protože ochranný oblek, který má slévač na sobě, vzdáleně připomíná skafandr. Je vyroben z nehořlavého materiálu a pracovník ho na sebe bere vždy, když manipuluje s pecí. Helma s štítem chrání hlavu a obličej před žárem. Při fotografování jsem použila širokoúhlý objektiv, abych mohla zachytit celou postavu slévače v jeho typickém oděvu. Muž nehybně stojí čelem k objektivu, z čehož plyne, že je fotografie inscenovaná.
Fotografie č. 5: Nad pecí
Na páté fotografii vidíme muže sklánějícího se nad pecí. Pomocí speciálních kleští dovnitř umisťuje tavící kelímek, do kterého bude postupně přidávat železo. Za použití stativu a širokoúhlého objektivu se mi podařilo zachytit tento moment, aniž by fotografie byla rozmazaná. Na snímku jsou zajímavé části, jež ozařuje světlo vycházející z pece. Divák je zvyklý pozorovat zdroj světla v horní části fotografie (např. slunce, lampa, lustr), zde vychází světlo zespodu.
Fotografie č. 6: Žhavé železo
Tato fotografie je velmi podobná té předešlé. Slévač z pece vytahuje grafitový kelímek s již roztaveným železem, který je tak žhavý, že rudé světlo ozařuje nejen postavu, ale celou místnost. Pro představu, železo v nádobě má kolem tisíce stupňů. Právě v rudém světle tkví kouzlo tohoto snímku. Použit byl objektiv širokoúhlý společně se stativem.
Fotografie č. 7: Akt odlévání
Středový portrét zobrazující slévače při jeho nejtypičtější činnosti. Použila jsem opět širokoúhlý objektiv kvůli zachycení celé postavy.
Fotografie č. 8: Čištění odlitku
Po otevření formy je nutno odlitek očistit od písku. Muž na fotografii písek vyklepává pomocí kladiva. Na fotografii je vidět, že ruka s kladivem je v pohybu. Stejně tak stoupající kouř z chladnoucí formy. To dělá fotografii zajímavou a dává jí to určitou dynamiku. Snímek byl pořízen portrétním objektivem.
Fotografie č. 9: Rozbíjení keramické formy
Záběr z podhledu jsem u této fotografie zvolila z toho důvodu, aby bylo fotografovanému muži vidět alespoň částečně do tváře. Postava klečí na pravém koleni a kladivem rozbíjí keramickou formu. Opět se zde objevuje dynamický prvek kladiva v pohybu. Tento snímek se mi podařilo zachytit pomocí širokoúhlého objektivu. Stativ nyní nebyl potřeba, protože denní světlo vytvořilo příznivé podmínky.
Fotografie č. 10: Sváření dílů
Svařujícího muže na fotografii jsem vyfotila taktéž z podhledu ze stejných důvodů, jako u předchozího snímku. Zde mu sice nejde vidět obličej, ale efekt vytváří právě osvětlená maska. Vyfotografováno bez stativu portrétním objektivem.
Fotografie č. 11: Přesun materiálu pomocí jeřábu
Dominujícím prvkem této fotografie je červený hák jeřábu. Snímek je sestaven z neutrálních tónů barev, z nichž vystupuje několik sytých základních barev (modrá, žlutá, červená).  Právě barevnost dělá fotografii zajímavou. Snímek jsem pořídila portrétním objektivem a opět jsem se musela potýkat s problémem prostoru, takže jsem zvolila kompozici diagonální. Muž na fotografii kontroluje popruh pro přepravu kontejneru s materiálem.
Fotografie č. 12: Úhlová bruska
Pracovník na fotografii „porcuje“ kovový materiál na různě velké díly a v brýlích se mu odráží světlo jisker. Fotografie vznikla za použití portrétního objektivu a opět jsem si musela poradit s nedostatkem prostoru.
6. Sebehodnocení
Z realizace projektu jsem měla zpočátku obavy. Fotografování je mým koníčkem již dlouhá léta, avšak vědeckou specializaci jsem si nezvolila dobrovolně a nebyla jsem nadšená při zjištění, že budu muset fotografovat vědecké téma. Nikdy předtím jsem nic takového nefotografovala. Specializuji se především na kulturu, čemuž odpovídá i můj druhý studijní obor uměnovědná studia. Nicméně díky praxi jsem si uvědomila, že jako budoucí fotoreportér si v zaměstnání taktéž témata nebudu volit sama a budu se muset řídit pokyny nadřízeného.
Projekt byl pro mě tedy jakousi zkouškou, při které jsem měla zjistit, jestli jsem schopná přizpůsobit se, ať už zadání školního projektu, nebo potřebám zaměstnavatele. Taktéž to byla jistá výzva, zvládnout něco, s čím jsem se ještě nesetkala a být s výsledkem spokojená. Ráda se učím nové věci a díky samostatnému projektu mám o něco více zkušeností. Zlepšila jsem svoje schopnosti při fotografování ve zhoršených světelných podmínkách, kterým jsem se vždy obloukem vyhýbala. Nyní dokážu lépe ovládat svůj fotoaparát a jsem v takových situacích pohotová. Fotografování v terénu člověka naučí mnohem více, než fotografický workshop.
Nicméně některé fotografie mohly být lépe technicky zpracované. Osobně mi vadí přeexponovaná místa na fotografiích, kde je vidět rozžhavené železo. S tímto problémem se mi nepodařilo vypořádat i při nastavení vyšších hodnot clony. Dále bych vylepšila kompozici některých fotografií, popřípadě odstranila rušivé prvky. O těchto nedostatcích jsem přemýšlela již při fotografování, ale proces výroby jsem nemohla zastavit a upravit si scenérii podle svých představ. Často jsem byla limitována prostorem.
Dle mého názoru se mi cíl podařilo splnit. Zachytila jsem jak prostředí slévárny, tak postavu slévače a stejně tak je na fotkách zobrazeno, co se s železem zrovna děje. Vzhledem k ne zcela příznivým podmínkám se fotografie poměrně zdařily. V budoucnu by se téma dalo mnohem více rozpracovat.
Přínos této práce vidím zejména v tom, že oblast slévárenství mnoho lidí nefotografuje. Ať už z toho důvodu, že se jim nejeví jako atraktivní, nebo proto, že do takových míst nemají přístup. Zkrátka to není úplně obvyklé téma a tím, že jsem ho zpracovala, umožňuji zájemcům, aby si rozšířili obzory a nahlédnuli do prostorů, kam se možná nikdy sami nepodívají.
7. Literatura a jiné zdroje
BIRGUS, Vladimír a MLČOCH, Jan. Česká fotografie 20. století. Praha: KANT, 2010. 390 s. ISBN 978-80-7437-026-7.
MRÁZKOVÁ, Daniela a Vladimír REMEŠ. Cesty československé fotografie. Praha. Mladá fronta, 1989. ISBN 80-204-0015-X.
POSPĚCH, Tomáš. Socialistický realismus a česká fotografie v letech 1945–1957 [online]. Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, 2003-2-1, [cit. 2009-05-08]. Photorevue. Dostupné na www: http://www.photorevue.com/phprs/view.php?cisloclanku=2003010201
ZUBEK, Pavel. Werk objektivem Pavla Zubka. Vendryně: Beskydy, 2014. ISBN 978-80-87431-25-2.
www.ccfpraha.cz
www.pavelzubek.cz
www.ilukos.cz
www.svazslevaren.cz
www.viktormacha.com
www.photoextract.com/cs/uzivatel/12373-michal-rosecky.html
www.slevarenstvi.svazslevaren.cz
Naposledy upraveno:

Nejnovější od Bronislava Kožďálová

Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Únor 2019 »
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28      

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace