Tomáš Poštulka Realizace
Rozšířená zpráva - Kde se vzala parta nadaných olomouckých filmařů?
Recenze - Na konci září, amatérský projekt s velkými ambicemi
Recenze - Studentskému muzikálů Stojí hruška nechybí odvaha, realizace ale pokulhává
Komentář - Je "Olomoucká nová vlna" skutečně novou vlnou českého filmu?
ZÁMĚR
1. Cíl práce
Můj projekt, zabývající se tzv. „Olomouckou novou vlnou“, má za cíl zaměřit se blíže na problematiku olomouckého amatérského filmu. Z prostředí Univerzity Palackého, které umožňuje studentům s oblibou ve filmech studovat filmovou teorii, v posledních letech vyšlo hned několik tvůrců, kteří zde točili své amatérské projekty. Vzhledem k tomu, že se dobře znali a během natáčení si pomáhali, začali si z legrace říkat „Olomoucká nová vlna“. Termín se, minimálně v prostředí Katedry filmových a divadelních studií, zapsal do širšího povědomí možná více, než by samotní tvůrci chtěli.
Můj projekt se odvíjí právě od tohoto do jisté míry problematického označení. Zaměřuji se na vznik tohoto termínu, vymezuji skupinu tvůrců, kteří se takto nazvali a prostřednictvím zdrojů, které genezi celé této „Olomoucké nové vlny“ znají, se snažím rozkrýt několik věcí. Zaprvé, co vlastně tato „nová vlna“ je a kdo ji představuje. Zadruhé, jak se celé hnutí dalo dohromady. Zatřetí, jaké (jestli vůbec nějaké) jsou společné rysy jeho představitelů. Začtvrté, co znamená „Olomoucká nová vlna“ v kontextu českého filmu jako takového, a zda mají jednotliví tvůrci v budoucnu potenciál prorazit do širšího povědomí diváků. A konečně, primárním cílem projektu, který je obsažen už v jeho názvu, je má snaha určit, jestli v případě tohoto uskupení amatérských filmařů z Olomouce šlo opravdu do jisté míry o „novou vlnu“ amatérského filmu v pravém slova smyslu, nebo spíše o nafouknutou bublinu, typické stygma českého filmu, který se snaží hledat nové naděje, nové vlny i tam, kde jde víc než o cokoliv jiného o naivní přání.
2. Zdůvodnění volby tématu
Dané téma jsem si zvolil vzhledem ke specializaci, které jsem během studia žurnalistiky absolvoval – tedy psaná žurnalistika se zaměřením na kulturu. Zároveň spolu se žurnalistikou studuji v rámci dvouoborového studia i filmovou vědu, takže jsem chtěl obě studijní zaměření v projektu spojit. V sérii několika psaných článků se tedy zabývám konkrétní kulturní oblastí, v tomto případě olomouckým amatérským filmem. Mým původním záměrem bylo reflektovat českou kinematografii obecně, zaměřit se na filmy, které jdou do klasické široké distribuce, sledovat jejich tržby, reflektovat jejich kvality atp. Po konzultaci s vedoucím projektu Karlem Páralem jsem se rozhodl téma specifikovat. Z důvodů možnosti přesnějšího zaměření tak místo rozsáhlé profesionální kinematografie reflektuji amatérský film, ještě konkrétněji pak amatérský film v olomouckém prostředí.
Téma tedy úzce souvisí s prostředím Univerzity Palackého, jelikož většina tvůrců „Olomoucké nové vlny“ jsou univerzitní absolventi. Skupina mladých filmařů, kteří se v Olomouci během posledních několika let vynořili, je poměrně pestrá a v kontextu českého amatérského filmu poměrně výjimečná, protože na Univerzitě Palackého není žádná katedra praktické filmové tvorby. Fakt, že i přesto se zde objevilo hned několik navzájem propojených tvůrců pouze v rámci teoretických oborů, určitě stojí za reflexi. Minimálně v prostředí Olomouce jde o kulturně atraktivní téma, jednotliví tvůrci navíc ve filmové kariéře dále postupují, takže relevantnost tématu se může za pár let výrazně rozšířit.
Jak jsem zmínil výše, téma se vztahuje ke kulturní specializaci. Reflexe filmů a kinematografie obecně je nedílnou součástí české kultury, amatérský film je pak úzce profilovanou oblastí tohoto kulturního odvětví, které je do značné míry neprobádané. Vzhledem k tomu, že název „Olomoucká nová vlna“ odkazuje na zlatou éru českého (respektive československého) filmu, tedy Československou novou filmovou vlnu, jde o tematicky jasně ukotvenou záležitost, kterou se ve svém projektu snažím zachytit ve zpravodajských a publicistických útvarech, které jsou pro dané téma vhodné (recenze, rozhovor, storka…).
3. Zdroje/stav problematiky
Jelikož reflexe nejen amatérského, ale dokonce i profesionálního, filmu je v českém prostředí stále více zanedbávána, zdroje k problematice prostředí, ve kterém amatérské filmy vznikají nebo přehledy jejich tvůrců prakticky neexistují. Užitečnou, ovšem zoufale obecnou pomůcku představuje Československá filmová databáze[1]. Tam se dají dohledat profily většiny režisérů, kteří se řadí do „Olomoucké nové vlny“. Většina z nich je ale nekompletní a o filmech ani samotných tvůrcích tam moc informací není. K utřídění tvůrců a jejich nejzajímavějších počinů je ale tato databáze dostačující.
Vzhledem k tomu, že můj projekt se zabývá amatérským filmem, mi byly neocenitelnou pomůckou kanály YouTube[2] a Vimeo[3], kam většina tvůrců své filmy dává k dispozici široké veřejnosti. Tam jsem měl také možnost zhlédnout ty, které jsem před realizací projektu neviděl, a proniknout tak lépe do tvorby jednotlivých filmařů. Co se týče mediálního zachycení samotné „Olomoucké nové vlny“, jediné zmínky o ní lze najít v článcích, které lákají na loňský ročník festivalu amatérského filmu Mladá kamera v Uničově. Tam byla „Olomoucké nové vlně“ věnována samostatná sekce, ke které je stále dohledatelný program[4], sekce je zmíněna i ve článku z webu Olomouckého Deníku[5].
Co se týče celkového stavu problematiky, výše jsem již zmínil, že v českém prostředí je reflexe nejen amatérské, ale obecně české filmové produkce velmi zanedbávána. Kromě Kamila Fily, který se na svém blogu[6] a ve videorecenzích na Aktuálně.cz[7] snaží o stavu české kinematografie alespoň rámcově informovat, se soustavnému kritickému pohledu na český film v podstatě nikdo nevěnuje. Tištěná filmová periodika jako Cinepur, Film a doba nebo Cinema se postupně staly menšinovou záležitostí a k pohledu nad rámec recenzí a obecných informací (Aktuálně.cz má filmovou sekci[8], zajímavé postřehy lze občas najít na blozích Františka Fuky[9] či Aleny Prokopové[10]) se u nás prakticky nedostaneme. Velmi důležitým krokem v českém filmovém odborném diskurzu byla práce Petra Szczepanika a jeho týmu zaštítěná Státním fondem kinematografie z roku 2015, Studie vývoje českého hraného kinematografického díla[11]. Ta se však z logických důvodů soustředí primárně na profesionální kinematografii, problematiku amatérského filmu neřeší.
4. Ideový plán
Mým záměrem v tomto projektu od začátku je podat komplexnější pohled na problematiku tzv. „Olomoucké nové vlny“, kterého jsem se rozhodl docílit prostřednictvím několika žánrově rozmanitých útvarů. Tohoto komplexního zachycení bych jen stěží dosáhnul pomocí série recenzí filmů, nebo několika rozhovory s přímými účastníky tohoto hnutí. První řešení by reflektovalo kvalitu jednotlivých filmů, nikoliv pozadí jejich vzniku, druhé by bylo zkresleno zaujatým pohledem tvůrců, kteří by byli nuceni „hodnotit“ sami sebe.
Bylo mi jasné, že recenzím se v případě kulturního, konkrétně filmového, tématu nevyhnu, takže jsem si do projektu naplánoval dvě. Jednu přímo od tvůrce z „Olomoucké nové vlny“ (Na konci září), jednu na film, který do hnutí nespadá, ale tvořili jej taktéž lidé z Olomouce (Stojí hruška). Oba filmy měly premiéru v kině Metropol se zhruba ročním rozestupem a kontrast těchto dvou recenzí může ukázat širší perspektivu místního amatérského filmu. V případě rozhovorů jsem se ovšem rozhodl nikoliv pro zaujaté pohledy účastníků „Olomoucké nové vlny“, ale zpovídal jsem lidi, kteří je znají, a kteří mohou její zrod reflektovat ze střízlivější pozice. Pro odbornější zakotvení celého projektu jsem se rozhodl udělat rozhovor s odborníkem na českou kinematografii Petrem Bilíkem, dále jsem do svého projektu chtěl story s mladým režisérem Lukášem Citnarem. Ten nepatří přímo do „Olomoucké nové vlny“, ovšem navazuje na ni jako další točící student teoretického oboru naší univerzity, který se se svými předchůdci zná a jeho zpětný pohled na ně má zajímavý potenciál.
K těmto čtyřem textům jsem si naplánoval ještě další dva, které můj projekt rámují. Jeden má, podpořen citacemi zmíněných pánů Bilíka s Citnarem, za úkol popsat, co „Olomoucká nová vlna“ je, kde se vzala a kdo do ní spadá. Tento článek by při správném uchopení měl představovat úvod celého projektu. Jeho závěr pak patří komentáři, kterým by měla být zodpovězena hlavní otázka projektu, která je obsažena v jeho názvu. „Olomoucká nová vlna“: Realita, nebo fabule?, neboli je „Olomoucká nová vlna“ opravdu novou vlnou? Závěr, který z tohoto komentáře vzejde, by měl být logickou syntézou všech informací, které jsem během projektu dokázal sesbírat.
5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování
Jako první z článků jsem realizoval recenzi na film Stojí hruška, na jehož premiéře 29. listopadu v kině Metropol jsem byl osobně přítomen. Recenzi jsem nepsal vzápětí po zhlédnutí, ale počkal jsem si, až budou k dispozici DVD s filmem, abych jej mohl vidět znovu a pro recenzi hlouběji analyzovat. Premiérová projekce byla vyprodaná, což byl na amatérský projekt velký úspěch. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl zařadit do projektu recenzi na tento film, i když nespadá do „Olomoucké nové vlny“, ale je jejím následovníkem v rámci olomouckého amatérského filmu. Podobného úspěchu totiž žádný z filmů předchozích amatérských filmařů z Olomouce nedosáhl. Bez toho, aby tvůrcům Stojí hruška trochu prošlapali cestu, by to však měli jejich následovníci složitější.
Poté, co jsem dokončil recenzi Stojí hruška, jsem se snažil zhlédnout co nejvíc filmů, které natočili tvůrci „Olomoucké nové vlny“. Výše jsem již zmínil, že mi v tom byly velmi nápomocny kanály YouTube a Vimeo. Postupně jsem tak měl možnost vidět nejrůznější filmy od Jana Haluzy (Případ pro Jáchyma Semiše, Trhlina, Bady), Lukáše Masnera (Hvězda padá na hubu, Fantazma), Marka Čermáka (Milenci, V pokoji) i Andyho Fehu (Cirgula). Pro lepší orientaci v tématu a směřování tvorby jednotlivých režisérů jsem chtěl vidět co nejvíc jejich filmů. V rámci komparace nového olomouckého amatérského filmu (Stojí hruška) a „Olomoucké nové vlny“ jsem se rozhodl, že druhou recenzi do projektu napíšu na film Milana Cyroně Na konci září. Ten není ke zhlédnutí volně dostupný, ale přes Lukáše Citnara, režiséra Stojí hruška, mi Cyroň na film poslal odkaz. Napsal jsem tak dvě stylově obdobné recenze. V těch uplatňuji poznatky, které jsem o psaní recenzí pochytil během absolvované kulturní specializace a snažím se na nich zachytit dvě podoby olomouckého amatérského filmu za poslední dva roky.
Po sepsání těchto dvou filmových recenzí jsem se sešel s režisérem Lukášem Citnarem a realizoval s ním asi hodinový rozhovor[12]. Během něj jsem s ním probral genezi jeho režisérských ambicí, filmové začátky, jednotlivé projekty, kterých se účastnil i jeho vztah k „Olomoucké nové vlně“. Po přepsání tohoto rozhovoru do písemné podoby jsem měl několik stran materiálu[13]. Přepsání rozhovoru do „storky“ jsem měl v plánu od začátku, velký rozsah rozhovoru mi správnost tohoto rozhodnutí jen potvrdil. Během tvorby tohoto článku jsem musel spoustu informací vynechat a osekat rozhovor do podoby smysluplného představení osoby Lukáše Citnara s jasným vývojem, které je pravidelně prokládáno přímými citacemi zpovídaného. Po dokončení vlastního textu jsem k němu připojil i infobox se základními informacemi o Lukáši Citnarovi.
Následně jsem měl v plánu sehnat pro rozhovor výše zmíněného Petra Bilíka. Jeho zaneprázdněnost mu bohužel neumožnila sejít se se mnou osobně, ovšem byl velmi ochoten zodpovědět mé otázky prostřednictvím e-mailu. Odeslal jsem mu tedy na jeho e-mailovou adresu otázky týkající se primárně „Olomoucké nové vlny“, ale i obecné problematiky amatérského filmu, české kinematografie a současného dění v olomoucké audiovizi. Zpětná vazba nepřišla okamžitě, musel jsem se Petru Bilíkovi kvůli jeho nabitému programu dvakrát připomenout, nakonec mi ale poslal své odpovědi, ze kterých jsem poskládal výsledný rozhovor. Stejně jako v případě Lukáše Citnara jsem i zde doplnil infobox o zpovídaném. Po dvou realizovaných rozhovorech jsem tak měl krom dalších dvou textů do projektu i dostatek podkladů a informací k vytvoření dvou článků, které mi ještě zbývaly.
Nejprve jsem napsal „úvodní“ text projektu, který v obecném smyslu představuje „Olomouckou novou vlnu“. Využil jsem informace z rozhovorů, viděných filmů a nejrůznějších přednášek a workshopů, na kterých byli přítomni jednotliví režiséři, a kterých jsem měl možnost se zúčastnit[14]. Po konzultaci s vedoucím projektu jsem sepsané informace pro jejich větší důvěryhodnost proložil citacemi Petra Bilíka a Lukáše Citnara, které jsem získal z rozhovorů s nimi. Na závěr jsem pak realizoval komentář. Jelikož se tento publicistický útvar zakládá primárně na expresivním vyjádření názoru autora, získané informace o „Olomoucké nové vlně“ jsem zde využil především pro vlastní argumentaci na dané téma, vycházel jsem ze svého názoru na zvolenou problematiku a stejně tak veskrze můj osobní je i závěr, ke kterému v komentáři docházím.
Zvolené spektrum textů by mělo v relativní komplexnosti reflektovat problematiku „Olomoucké nové vlny“ a dotýkat se obecně tématu amatérského filmu a potenciálního přechodu jeho představitelů do sféry profesionální kinematografie. Získané informace jsou podepřeny názorem odborníka orientujícího se v prostředí českého filmu (Petr Bilík) i člověkem z praxe, který má úzký vztah k tématu mého projektu (Lukáš Citnar). Názorové text (dvojice recenzí a komentář) mají za cíl především na konkrétních příkladech ilustrovat možnosti a pestrost amatérského filmu a prezentovat můj autorský názor na jejich kvalitu a potenciál, stejně jako zaujmout určitý postoj k „Olomoucké nové vlně“ jako takové.
6. Sebehodnocení
S finální podobou projektu jsem relativně spokojený, ve výsledných šesti textech se podařilo zachytit základní parametry „Olomoucké nové vlny“ a ve zjednodušené podobě představit fungování amatérského filmu v konkrétním místě. Co se týče šesti realizovaných textů, mrzí mě především dvě věci, které se mi nepodařilo uskutečnit, přestože jsem je původně plánoval. Tou první je výše nastíněný fakt, že rozhovor s Petrem Bilíkem proběhl pouze přes e-mail, protože v elektronické podobě nikdy nelze dosáhnout autentičnosti a spontánnosti osobního setkání při rozhovoru. Nebylo možné se dodatečně doptávat a lépe navazovat otázky. Ty tak bylo třeba mnohem promyšleněji strukturovat předem, aby rozhovor v takto realizované podobě byl co nejméně ochuzen. Druhou věcí, kterou jsem chtěl původně zařadit do projektu, byla reportáž přímo z natáčení konkrétního amatérského filmu. Bohužel zrovna v době, kdy jsem na projektu pracoval, žádné podobné natáčení neprobíhalo. Milan Cyroň natáčí svůj nový film Pláč svatého Šebestiána, první část natáčení však proběhla těsně po zadání mého projektu, takže už nebylo možné na ní participovat, druhá je plánovaná až po odevzdání projektu. Druhou možností měl být plánovaný film Up:ír divadelně-filmového studentského spolku Nabalkoně v režii Věry Starečkové. Film měl být natočen pro ples pořádaný jiným spolkem Stuart, nakonec ale nebyl realizován. Jiný projekt v rámci Olomouce nevzniknul, takže reportáž nebylo možné zrealizovat.
Vzhledem k limitujícímu rozsahu projektu jsem se rozhodl rozpracovat jej především v obecné rovině jako teoretické ukotvení určitého hnutí v rámci amatérského filmu. Proto jsem se soustředil na méně zaujaté zdroje mimo „Olomouckou novou vlnu“, které od ní mají určitý odstup, zároveň jsou však schopné ji odborně reflektovat. Cílem a hlavním přínosem projektu bylo osvětlit tento pojem a důvody jeho problematičnosti, což se podařilo do velké míry splnit.
Co se týče potenciálního dalšího rozpracování, vidím hned několik cest, kterými by se na můj projekt dalo navázat. Bylo by možné se důkladněji vydat po stopách jednotlivých tvůrců, vytvořit jejich obsáhlé medailony, realizovat s nimi rozhovory a sepsat série recenzí jejich filmů, což ovšem nebylo v rozsahových možnostech tohoto projektu. Stejně tak se tematika amatérského filmu může rozšířit mimo Olomouc, sledovat případné pokusy mladých filmařů v jiných univerzitních městech (Brno, Zlín, Praha…) a s těmi v Olomouci je následně komparovat. Podobná komparace by se dala uskutečnit i mezi těmito amatérskými pokusy lidí, kteří nestudují film prakticky a filmy přímo od studentů filmových škol. Jak můžeme vidět například na Marku Čermákovi, jednom z členů „Olomoucké nové vlny“, je možné začít točit amatérské filmy mimo praktický obor a následně se dostat třeba na FAMU. Jak jsem navíc výše zmínil, reflexe české kinematografie je u nás celkově značně zanedbaná. Bylo by tedy zajímavé rozšířit pole zaměření a v rozsáhlejším projektu se pokusit pokrýt nejen tvorbu amatérských filmů, ale pokusit se reflektovat i profesionální kinematografii. A to nejen v rozsahu produkčních podmínek vzniku, na které se soustředí také již zmíněná studie Petra Szczepanika[15], ale soustředit se i na genezi samotných projektů, na tvůrčí stopu jednotlivých režisérů a následně i na distribuci a propagaci filmů, jejich divácké a kritické ohlasy a finanční úspěch v kinech, domácích nosičích a televizi.
Na podobných projektech by ale musel pracovat celý tým lidí po delší časové období. Můj projekt je konkrétně zacílený jak v rovině tématu (v genezi kultura -> film -> amatérský film), tak v geograficky konkrétním místě (Olomouc). Během práce na projektu jsem měl na zřeteli znalosti, které jsem získal v rámci svého studia. Především jde o specializace, na jejichž základě spočívá téma i výsledná realizace projektu, tedy Praktikum a Workshop psané žurnalistiky ve druhém ročníku a následně seminář Kulturní žurnalistiky ve třetím. Doufám, že získané znalosti jsou na jednotlivých textech vidět a projekt jako takový splňuje kritéria kvalitní kulturně-psané práce.
7.Zdroje
Odkazy na použité internetové stránky:
Česko-Slovenská filmová databáze; http://www.csfd.cz/
- http://www.csfd.cz/tvurce/66356-jan-haluza/
- http://www.csfd.cz/tvurce/71410-lukas-masner/
- http://www.csfd.cz/tvurce/77115-milan-cyron/
- http://www.csfd.cz/tvurce/59360-andy-fehu/
- http://www.csfd.cz/tvurce/286233-marek-cermak/
- http://www.csfd.cz/tvurce/181773-marek-partys/
YouTube.com; https://www.youtube.com/
- https://www.youtube.com/watch?v=CA7-2q-HHvU&t=2s
- https://www.youtube.com/watch?v=VHrRNnOXMpg
- https://www.youtube.com/watch?v=12utuqTaA8s
- https://www.youtube.com/watch?v=1GW0-2SbzOM
- https://www.youtube.com/watch?v=uigXvL8aMiU
- https://www.youtube.com/watch?v=vOrnVFVzfao
Vimeo.com; https://vimeo.com/
Olomoucký deník; http://olomoucky.denik.cz/
MKZ Uničov
http://mkzunicov.cz/kulturni-porady/?id=353
Státní fond kinematografie; http://fondkinematografie.cz/
http://fondkinematografie.cz/assets/media/publikace/studie_vyvoj_hrany_final.pdf
[1] www.csfd.cz
[2] www.youtube.com
[4] http://mkzunicov.cz/kulturni-porady/?id=353; sekce „Olomoucká nová vlna“, Mladá Kamera uvedla filmy několika těchto tvůrců, například Freecamp Jana Haluzy, Fantazmu Lukáše Masnera nebo Jež Andyho Fehu v předvečer festivalu (nesoutěžní sekce)
[5] http://www.denik.cz/film/mlada-kamera-v-unicove-nabidne-rezisera-vypravej-i-olomouckou-novou-vlnu-20160315-7ipc.html
[6] http://www.jestevetsikritik.cz/
[7] https://video.aktualne.cz/zabijak-kamila-fily/
[8] https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/
[10] http://alenaprokopova.blogspot.cz/
[11] http://fondkinematografie.cz/assets/media/publikace/studie_vyvoj_hrany_final.pdf
[12] Záznam na diktafonu pořízený z rozhovoru má stopáž 1:02:15
[13] Ve Wordu měl přepsaný rozhovor téměř sedm stran, celkem 24 184 znaků
[14] Mezi 31. březnem a 2. dubnem 2017 se například na Konviktu odehrál cyklus přednášek nazvaný Od teorie k praxi, kde vystoupili mimo jiné i Andy Fehu, Lukáš Masner nebo Jan Haluza.
[15] http://fondkinematografie.cz/assets/media/publikace/studie_vyvoj_hrany_final.pdf
