Děti ve sportu

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Samostatný projekt - SPORTOVNÍí/TV žurnalistika

Záměr samostatného projektu k bakalářské práci

Vít Kořistka

Cíl práce

V rámci této práce budou vytvořeny dvě televizní reportáže, které se budou zabývat tématikou dětí ve sportu. Zhotovené reportáže budou mimo jiné také výsledkem práce, kterou autor provádí v rámci svého působení v mediální organizaci Česká Televize, televizní studio Ostrava. Práce si klade za cíl zhotovit dvě přibližně pětiminutové reportáže magazínového charakteru. Autor bude sbírat materiál ze dvou různých sportovních událostí. V té první bude předmětem reportáže hokejový turnaj dětí do sedmi let. V rámci druhé reportáže bude natočen průběh fotbalového turnaje dětí do dvanácti let. Stopáž pro délku jednotlivých reportáží byla stanovena na pět minut, a to z důvodu pevně daných stopáží pro zařazení jednotlivých příspěvků do půlhodinového pořadu Sport v Regionech, který Česká televize pravidelně vysílá.

Volba tématu

Sportovní téma bylo zvoleno vzhledem k autorově specializaci v rámci studia. Formu televizní reportáže autor zvolil, protože v průběhu svého studia nabyl zkušenosti s touto tvorbu. Navíc měl možnost využít svého působení v České Televizi, v rámci které bude reportáž také publikována. Autor si zvolil téma „děti ve sportu“ proto, aby zjistil, jak se liší práce televizního reportéra, pokud je potřeba jednat s dětmi.

Plán zpracování

Sportovní reportáže o dětech se v televizním vysílání neobjevují tak často jako ty o dospělých profesionálech. Do hlavního zpravodajství se „dětské“ reportáže dostávají jen málokdy, a když už ano, tak se většinou jedná o úspěch v daném sportu na mezinárodní úrovni. Autor reportáží se zde snaží zachytit spíše prostředí a atmosféru událostí, než aby se orientoval na soutěž, výsledky a úspěchy. Tento přístup byl zvolen z přesvědčení, že účelem dětských turnajů a obecně angažovanosti dětí ve sportu není vítězit, nýbrž vybudovat si k této činnosti individuální vztah a dát jí tak smysl. Autor si je vědom, že je to jeho subjektivní pohled na problematiku a nemusí se shodovat s převládajícím názorem. Z výpovědí organizátorů akcí a trenérů dětských týmů si však autor troufá tvrdit, že tyto osoby zastávají stejný přístup. Předmětem k diskuzi by určitě bylo, do jaké míry se jim ho daří realizovat. Zkoumat to však není cílem této práce.

Z vysvětlení přístupu, který autor v rámci práce zaujal, bude samozřejmě vycházet i celkové pojetí reportáží a jejich zpracování. Ne však ve smyslu odklonu od žánru. Autor se bude držet zásad pro magazínovou reportáž. Práce si klade za úkol co nejpřesněji zachytit ty nejdůležitější momenty a informace, které budou události formovat.[1] V případě sportovní reportáže o dětech zvolil autor věnovat pozornost především těmto bodům.

  • Zachytit smysl události (důvod, proč se tato sportovní událost koná, za jakým účelem, co je jejím cílem)
  • Získat výpovědi zúčastněných osob (autor reportáže se bude snažit informace získávat přímo od kvalifikovaných zdrojů, tzn. organizátoři, trenéři, rozhodčí, ale i děti a jejich rodiče)
  • Utvářet si koncept reportáže už při zúčastněném pozorování (autor si klade za úkol dopředu přemýšlet nad reportáží jako celkem, tzn. zvolit vhodný výběr respondentů tak, aby nenastal odklon od tématu; hlídat, aby jednotlivé výpovědi a postřehy mohly být doplněny skutečnými záběry, které budou souviset s jejich obsahem[2])
  • Obstarat fakta/zjistit pohledy (na jednotlivých událostech se autor bude snažit vždy k informacím zjistit kontext, aby byl schopen utvoření konečného samostatného názoru)

Česká televize existuje jako organizace od 1. ledna 1992 a sportovní zpravodajství bylo odjakživa součástí jejího vysílání. Sportovní reportáž tedy není v tomto oboru novým žánrem a tohoto druhu vzniklo nejen v České televizi, ale samozřejmě už mnohem dříve v ostatních světových médiích, mnoho podobných útvarů. V této souvislosti bude autor nahlížet na způsob zpracování předchozích reportáží, které v rámci pořadu Sport v regionech vznikaly jako výtvory předešlých žurnalistů. Tento krok je při tvorbě reportáží důležitý proto, aby byl zachován útvar a příspěvek zapadl do pořadu Sport v regionech.[3] Konečná podoba reportáže je však i v rámci ČT ponechána na autorovi.

Jak bylo zmíněné, pořad České televize, v rámci kterého budou reportáže vysílány, nese název Sport v regionech. Jedná se o přibližně třicetiminutový útvar, který je složen z jednotlivých příspěvků o délce přibližně pěti minut. Pořad je vysílán pravidelně každý týden vždy ve čtvrtek. Jednotlivé reportáže pojednávají o sportovních událostech, které se v uběhlém týdnu děly v rámci „regionu“.[4] Jak už bylo zmíněno, nejedná se o „krátké“ zpravodajské příspěvky. Pětiminutová stopáž spíše inklinuje k magazínovému pojetí reportáže, což přináší větší prostor pro zachycení atmosféry, dělání anket nebo vytváření krátkých, hudebně podbarvených sestřihů akcí. Tyto postupy jsou v rámci Sportu v regionech běžně užívanými praktikami žurnalistů České televize.

Postup práce

V následující kapitole bude popsán postup autorovy práce při tvorbě reportáží. Autor zde popíše chronologicky jednotlivé fáze projektu, zaměří se na důležité momenty a na závěr se pokusí podat jakési sebehodnocení svého výkonu a výsledku práce. Pro přehlednost je text psán z pozice první osoby.

  1. Hokejová batolata

První reportáží v rámci projektu byla „Hokejová batolata“. Jednalo se o hokejový turnaj pro děti ve věku 6-7 let, který se konal v Novém Jičíně.

Výběr témat do Sportu v regionech má v rámci televizního studia ČT v Ostravě na starosti žurnalista David Knebel. Turnaj „hokejových batolat“ byla událost, kterou mi nabídl ke zpracování. Po mém souhlasu mi předal kontakt na organizátora akce a zaslal mi informace o místu a času konání. Produkce mi následně přidělila kameramana Stanislava Miliona.

Událost se konala v sobotu 28.11.2017. V pátek dopoledne jsem volal hlavnímu organizátorovi turnaje Jaroslavu Fleischmannovi, abych si potvrdil platnost časového harmonogramu. Organizátor mě v telefonátu mimo jiné seznámil i s jinými fakty, které se týkaly například účasti jednotlivých mužstev, počtu týmů, délky jednotlivých zápasů, apod. Na základě zjištěných informací jsem stanovil čas příjezdu na turnaj na druhou hodinu odpolední. Věděl jsem, že vyřazovací boje turnaje začnou ve tři hodiny odpoledne a ze zkušenosti vždy přidávám alespoň hodinovou rezervu pro seznámení se s organizátory a s prostředím události a také pro přichystání techniky a utvoření si jakéhosi prvního konceptu reportáže.

Následně jsem se spojil s kameramanem Stanislavem Milionem a sdělil mu informace o události. Druhý den jsme se sešli ve 14h v na hokejovém stadionu v Novém Jičíně. Našel jsem organizátora Jaroslava Fleischmanna a seznámili jsme se. Ten mi vysvětlil, v jakém bodě se turnaj momentálně nachází, seznámil mě s výsledky a popsal, kde, kdo, a proti komu hraje (hokejová lední plocha byla rozdělena na tři malá hřiště). Mezitím si kameraman nachystal techniku a začal dělat první záběry se zaměřením na „celek“.[5] Vždy si nechávám od produkce přibalit ještě malou kameru GoPro (kamera se širokým záběrem, vhodná do terénu). V tomto případě jsem se ji ale nerozhodl použít.[6]

Po většinu turnaje jsem sbíral informace, sledoval průběh a zapisoval si výsledky. Občas jsem sdělil kameramanovi, kterou věc bych potřeboval mít zachycenou. V tomto směru byl ale kameraman profesionální a sám věděl, jaké záběry vytvořit, aby celková kompozice nakonec dávala smysl. Spíše jsem ho tedy informoval o tom, kdo zrovna kde bude hrát a na co se má soustředit.

Před semifinálovými zápasy mi pořadatel zařídil několik dětí jako respondenty do ankety. Předtím jsem ho požádal o několik konkrétních dětí, které jsem sledoval při hře. Na turnaji bylo také přítomno několik slovenských týmu, a proto jsem si nechal přivézt i jejich sportovce. U dětí bývá většinou problém zachytit samostatnou výpověď (tedy aby dávala smysl i bez přítomnosti redaktorovy otázky). Jelikož některé děti odpovídaly velmi pragmaticky, ale nekooperativně, převážně jednoslovným „ano“, „ne“ nebo „nevím“, přistoupil jsem k tomu, že jsem smysl jejich výpovědí přeformuloval do celé věty a žádal je, aby formulovaly své odpovědi tímto způsobem. Osobně nemám rád „inscenované“ rozhovory a návodné otázky, i když to bývá běžná praxe mnoha žurnalistů. Pokud byl dětský respondent schopen alespoň na jednu z otázek odpovědět celou větou, tento postup jsem nepoužíval. V některých případech to ale bylo nutné, aby se později materiál dál použít. Po skončení turnaje jsem ještě vyzpovídal trenéra vítězného týmu, organizátora akce a osobu, která organizaci předávala ocenění za kvalitu turnaje.

O dva dny později, tedy v pondělí, jsem přišel do redakce, abych si udělal tzv. předstřih reportáže. Tento krok podnikám vždy den před tím, než se střihačem společně sestavujeme reportáž a to z toho důvodu, že následující den to ulehčuje práci a já tak získám dobrý přehled o záběrech a o výpovědích respondentů. Můj předstřih vypadá tak, že si z výpovědí mluvčích vyberu to, co bych chtěl použít. V rámci pětiminutové reportáže se snažím zpravidla vybrat 2-3 minuty čistých promluv. Následně si utvářím chronologii reportáže a zapíšu si, v jakém pořadí se respondenti budou vyskytovat. Poté spočítám čas, který výpovědi dohromady zabírají, a s ohledem na to vytvořím text k reportáži tak, aby odpovídala délce 4:40 – 5:00 minut. V tomto případě jsem si ještě nechal 30s prostor pro sestřih nejzajímavějších momentů ze hry, který bude následně podkreslený ilustrační hudbou.

Následující den, dopoledne, tj. úterý mám obyčejně vyhrazeno pro zpracování reportáže do konečné podoby za pomocí střihače. Ze zkušenosti vím, že sestříhat 5 minutovou reportáž trvá většinou 2-3 hodiny. Zpravidla postupujeme tak, že nejdříve načtu (tzn. je nahráván) text reportáže. Jakmile ho střihač rozdělí do jednotlivých úseků a vloží do mého předstřihu, je vytvořena jakási „kostra“ reportáže. Potom už jen společně vybíráme záběry a upravujeme jejich délky podle zvuku a také vzhledem k celé kompozici. Osobně se snažím dbát na to, aby obraz pokud možno bezprostředně souvisel se zvukem. Jinými slovy, když je v textu zmíněno jméno nějaké osoby, preferuji, aby se v ten samý čas také objevila na obrazovce. Stejně tak, když popisuji herní situace apod.

V této reportáži jsem navíc prosazoval využití hudebního podkresu. Osobně nejsem zastáncem hudby ve zpravodajství, která tam dle mého názoru nepatří. Sportovní reportáže jsou ale odlišné povahy a v tomto magazínovém příspěvku to je užitečný prvek, jak podbarvit např. sestřih gólů. Hudba, kterou jsem použil, byla stažena z hudební banky[7], s kterou ČT spolupracuje, a redaktoři mohou její obsah libovolně využívat.

Při sestřihu dětských respondentů jsme narazili na pár problémů týkajících se právě zjevné „nesmyslnosti“ výpovědí a v některých případech musela být v záběru ponechána i redaktorova předcházející otázka, aby bylo jasné, k čemu se odpověď vztahuje. Dalším problémem bylo, že některé záběry z kamery nebyly dostatečně ostré k použití, především při předávání medailí na konci turnaje. Část chyby byla v tomto ohledu moje, protože jsem v tu chvíli mohl použít kameru GoPro a pojistit si tak, že nějaké záběry budou k dispozici.

Toto byl finální krok při tvorbě reportáže a po přidání titulků příspěvek putoval na zvukovou úpravu. Zde má práce končila. Text, který byl v rámci reportáže použit, jsem ještě zaslal osobě, která se stará o přepis titulků, aby s tím měla méně práce. Reportáž byla vysílána následující čtvrtek na ČT Sport.

Umístění reportáže: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/417232400030044-hokejova-batolata-novy-jicin/

  1. Memoriál Evžena Hadamczika

Druhou reportáží v rámci projektu byl dětský fotbalový turnaj v Ostravě, který nesl název Memoriál Evžena Hadamczika. Reportáž byla z hlediska postupu práce velmi podobná té předchozí, a proto se na ní budu dále odkazovat.

Výběr tématu proběhl stejně jako minule. Téma fotbalového turnaje mi bylo nabídnuto ke zpracování od osoby, která se stará o obsah Sportu v regionech. Tentokrát jsem spolupracoval s kameramanem Pavlem Ondruchem.

V neděli 12.11.2017 jsme vyrazili ze studia s veškerou výbavou na místo konání. Jelikož turnaj trval už od pátku, postupoval jsem podobně jako u předchozí reportáže a přijeli jsme až před začátkem vyřazovacích bojů. Stejně jako minule, proběhlo seznámení s prostředím, s organizátory, příprava techniky, apod. Komplikace nastala, když jsem zjistil, že ke kameře GoPro jsem nedostal nabalenou SD-kartu. Bohužel už nebyl čas se pro ní do studia vracet a s možností použít GoPro jsem po celý průběh už nemohl počítat.

Kameraman začal dělat záběry celku. Ještě než začaly vyřazovací zápasy, natočili jsme rozhovor s trenérem mládeže organizátorského týmu FC Baník Ostrava. Poté se točily průběhy jednotlivých zápasů. Mezitím jsem vždy dělal anketní rozhovory s hráči. Po finále zbývalo natočit rozhovor s trenérem vítězného týmu a s organizátorem události.

Následující den jsem šel do studia vytvořit předstřih a napsat si text reportáže. Jeden z rozhovorů jsem vedl v angličtině, takže jsem navíc přeložil odpovědi do češtiny. Také jsem si vybral záběry herních akcí, které jsem následně chtěl použít do sestřihu s hudbou.

V úterý jsem se opět ráno sešel se střihačem. Stejně jako minule jsem nejdříve načetl komentář a potom jsme do kostry reportáže vybíraly jednotlivé záběry. Pro načtení komentáře respondenta, který mluvil anglicky, jsem poprosil kolegu Rostislava Hellemana, aby se můj hlas nepřekrýval s jinou osobou v reportáží, což by působilo zmateně. Jakmile byla reportáž hotová, vytvořili se popisky se jmény přítomných osob a celé znění komentáře jsem opět poslal na tvorbu titulků. Reportáž se následně vysílala ve čtvrtek 16.11.2017.

Umístění reportáže: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/417232400030046-memorial-evzena-hadamczika-ostrava/

  1. Sebehodnocení

Za největší pochybení autor považuje, že v první reportáži nepoužil kameru GoPro pro záložní záběry, protože ve výsledku je postrádal. V druhém případě si zase neověřil stav vybavení, které k práci dostal, a tak se stalo, že mu do kamery GoPro chyběla paměťová karta. Autor se ale domnívá, že na konečné reportáži toto pochybení není znát. Spíše se jednalo o komplikace v rámci postupu práce. Problematické se také ukázalo být vést rozhovor s malými dětmi. V tomto ohledu se projevila autorova nedostatečná zkušenost s podobnými situacemi. Autor se domnívá, že zvláště pak u reportáže „Hokejová batolata“ mohl zvolit jiný přístup, který by byl pro účel získání smysluplných výpovědí vhodnější. V průběhu druhé události „Memoriál Evžena Hadamczika“ už byl autor poučen a neprovozoval rozhovory s dětmi samostatně, ale ve skupinkách. Ukázalo se, že takto jsou děti více „upovídané“. Tento postup byl opakován u několika respondentů a osvědčil se více než samostatné rozhovory.

Cílem práce bylo vytvořit dvě spolu související magazínové reportáže o dětech ve sportu. Předmětem reportáží byly dvě události ve formě sportovních turnajů. Autor si kladl za cíl, nepřistupovat k reportážím čistě zpravodajsky, tzn. zaměřit se na výsledky, ale naopak pokusit se zachytit atmosféru události, prostředí a kontext. K tomu autor mimo jiné použil jak klasický televizní rozhovor, tak anketu nebo sestřih akcí s hudebním podkresem. Tento projekt byl zároveň zařazen do televizního vysílání ČT. Na základě toho byl cíl projektu naplněn a autor celkově hodnotí svou práci, s jistými výhradami (viz výše), jako úspěšnou. Autor dospěl k závěru, že při reportáži, ve které jen nutno jednat s dětmi je výhodou, pokud je zvolen odlišný přístup. Komplikací může být, pokud redaktor vystupuje až příliš formálně. Děti jsou schopny podat vyčerpávající odpovědi, stejně jako dospělí, je však třeba vytvořit více „uvolněné“ prostředí. V tomto směru se osvědčilo provozovat rozhovory ve skupinkách.

Na závěr nutno podoktnout, že velkým usnadněním práce bylo, že autor měl možnost realizovat projekt v rámci České Televize. Tím pádem byla jeho úloha převážně redaktorská a nemusel se starat o techniku, zvukovou stránku a podobně. V tomto ohledu autor pracoval standartizovaným postupem, který ČT používá k výrobě reportáží. To znamená, že mu byl přidělen profesionální kameraman, střihač a zvukař, jejichž podíl práce na reportáži je stejně významný jako autorův.

Zdroje

http://hudebnibanka.cz

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10103510226-sport-v-regionech/417232400030044-hokejova-batolata-novy-jicin

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/417232400030046-memorial-evzena-hadamczika-ostrava/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/

http://mladez.fcb.cz/zobraz.asp?t=memorial-evzena-hadamczika


[1] Autor si je vědom, že výběr momentů k zachycení je selektivní činnost. Jakési objektivní zachycení události je nemožné, protože vždy závisí na jednotlivých interpretacích. V tomto případě na autorově pohledu na to, co je pro sdělení důležité.

[2] Autor se bude snažit vyhnout tomu, aby při střihu reportáže musel používat ilustrační záběry. Cílem obrazového materiálu je, aby bezprostředně souvisel se zvukem

[3] Koncová podoba reportáže může mít více forem. Zde je žádoucí, aby reportáž tvořil pokud možno vyrovnaný poměr promluv respondentů a autorova komentáře. Koncová podoba je zde ponechána na autorovi, není však vhodné, aby například byl použit „spontánní“ komentář. Od autora se očekává, že text ke komentáři bude mít připravený a bude ho číst.

[4] Pole působnosti je v tomto smyslu pružné. Není zásadou, že v každém díle musí být zastoupen daný region. Program pořadu se řídí podle aktuálního sportovního dění. V rámci pořadu se vysílá vždy šest příspěvků a každý pokrývá jinou část republiky.

[5] Tzn. široký záběr, který dá divákovy prostorovou představu o místu události. Většinou se používá v úvodních záběrech reportáží.

[6] Obyčejně používám GoPro například při cyklistických nebo běžeckých závodech pro autentické zachycení sportovcova pohledu. V hokeji ale takové použití není běžné a zde by nemělo význam.

[7] www.hudebnibanka.cz

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Červen 2018 »
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace