Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Poprvé jsme do ní napochodovali jako stádo dobytka rádi, ukázněně, důvěřivě, bezelstně, dobrovolně, radostně, doufajíce ve změnu. Jenže pod třpytivou vodou nebyla ani zlatá žíla, ani jemný písek, bylo tam bahno ještě tmavější a hustší, než jsme byli zvyklí. Mluvím o Vítu Bártovi, „jeho“ straně Věci Veřejné a jednom z největších politických zklamání poslední doby. Jen co jsme zraněni, zklamáni a unaveni z řeky zase vystoupili, na břehu stojí v drahém obleku muž. Je obklopen zářivou aurou a říká krásná slova. Jak s námi cítí. Že je jeden z nás. Pomůže nám. Dnešní politika je prý svinstvo. Je čas na změnu. Ano! Má pravdu! Ale počkat. Zamyslete se. Odkud jen tyhle slova známe? Neslyšeli jsme je náhodou už někdy?