Filtrované články podle data:duben 2026

O svém členství v Občanském fóru žádný rozhovor neposkytl, ačkoliv šlo o jednoho z jejich zakladatelů. V průběhu revoluce se aktivně zapojil do dění ve městě, mj. i tím, že se zapojil do koordinačního výboru Občanského fóra a diskutoval s komunistickými předáky. Po převratu se stal fotografem na volné noze a uspořádal už několik výstav po celé republice. Měl jsem příležitost se s ním seznámit a zeptat se ho na několik otázek ohledně převratu, jeho působení v OF a nakonec i jeho práci.

Hradec Králové – Stolní tenisté SKST Cheb zvládli veledůležitý zápas 18. kola extraligy mužů. V souboji předposledního a posledního týmu tabulky, který mohl hodně napovědět o tom, kterého z této dvojice potká na konci sezony sestup, udolal domácí TJ Sokol Hradec Králové 4:3 na zápasy. Rozhodující bod zařídila ve čtyřhře dvojice Tomáš Tregler/Radek Skála.

Dlouhá léta platí za nejlepšího hráče české extraligy a experty neustále překvapovalo, že nikam neodešel. Devětadvacetiletý český reprezentant Tomáš Tregler se však rozhodl, že přišel jeho čas. Před sezonou 2019/2020 měl přestoupit do polské Toruně, kde měl dělat společnost dalšímu reprezentantovi Jiřímu Vráblíkovi, který už získal dva polské tituly. Jenže z angažmá na poslední chvíli sešlo. A tak se Tregler ještě minimálně na jednu sezonu rozhodl zůstat v Česku. Posílil původně jeden z nejslabších týmů ligy, SKST Cheb, a na svém renomé nejlepšího domácího hráče ani po tomto přestupu nic neztratil.

Pohled na stolně-tenisovou mapu České republiky musí obyvatele Karlovarského kraje přinejmenším znepokojovat. Třebaže je stolní tenis v České republice na amatérské úrovni velice populárním sportem, což dokazují počty hráčů v okresních či krajských soutěžích, s přechodem k poloprofesionální a profesionální úrovni se hlavní centrum stolního tenisu v České republice přesunuje zejména do okolí hlavního města a k východním hranicím republiky. Na Karlovarský kraj tak ve vzájemném porovnání s ostatními kraji zůstává v drtivé většině případů poslední pozice, a to jak v mládežnických kategoriích, tak i v kategorii dospělých.

Přestože mu brzy bude už šedesát let a se stolním tenisem začal po třicetileté pauze teprve v roce 2006, patří Zdeněk Völgyesi z KST Karlovy Vary k absolutní špičce v Karlovarském kraji. Hráč, jehož procentuální úspěšnost v ligové sezoně atakuje osmdesátiprocentní hranici, působí rovněž jako licencovaný trenér mládeže. Pod jeho vedením zlepšuje v dresu KST své schopnosti zhruba patnáct dětí ve věku od sedmi do čtrnácti let.

Cíl práce:

Téma samostatného projektu bylo zvoleno v návaznosti nejen na absolvovanou tematickou specializaci, ale rovněž na autorovu bakalářskou práci, která se zabývá tématem mediálního obrazu stolního tenisu v Olomouckém deníku a deníku Sport. Propojení témat bakalářské práce a samostatného projektu tak odráží rovněž autorův vztah k problematice. V samostatném projektu autor zamýšlel vytvořit sérii článků věnujících se podobě stolního tenisu v Karlovarském kraji, a to od úrovně celorepublikových soutěží a mládežnických turnajů až po krajské a okresní soutěže. Cílem projektu bylo pomocí vhodně zvolených témat a způsobu jejich zpracování pokrýt kompletně téma stolního tenisu v Karlovarském kraji a jeho aktuální podoby. Za tímto účelem byl vytvořen ucelený soubor článků na dané téma, které zpracovávají v různých žánrových podobách žurnalisticky přitažlivé informace.

Realizace projektu: https://youtu.be/FntiwYGgJNo

Sametová revoluce se stala nejdůležitější událostí, které se odehrály na našem území od doby příjezdu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Zatímco v srpnu k nám vojska spojených komunistických národů přivezla novou, totalitní vládu, která zadupala do země veškeré naděje na změnu v demokratičtější režim, listopadový převrat nám dal přesný opak. A přitom nikdo nepředpokládal, že tyto protesty, stávky a mítinky budou znamenat začátek konce komunistické vlády v Československu.
Sametová revoluce ale nebyla jedinou revolucí, která proběhla během roku 1989 Evropou.

CÍL PROJEKTU

Cílem projektu je vytvoření funkčního publicistického webu přístupného online libovolnému počtu uživatelů, kteří se budou moci registrovat do jeho systému a publikovat texty různých tematických kategorií. Ty se budou ukládat na jejich uživatelské profily, kde se roztřídí do sekcí právě podle těchto kategorií. Čtenáři budou moci příspěvky hodnotit, čímž určí pořadí jednotlivých příspěvků na hlavní stránce. Nejlépe hodnocené příspěvky se tedy objeví nejvýše v pořadí. Web umožní kromě registrace a přihlašování také třídění profilů.

Znát dějiny svého státu i dějiny svého města je důležité. Historie nám nejen pomáhá pochopit současnost na základě věcí, které se udály v minulosti, rovněž nám pomáhá vytvořit si ke svému městu bližší vztah. Kdo by nechtěl mít pocit, že se prochází ulicemi, kde se stala řada významných událostí? A kudy před námi kráčela již i řada významných lidí?

Sigmund Freud je osobnost, o které zajisté slyšel každý. Lidé si ho většinou zařadí i jako psychologa. Co dalšího o něm ale ví? A jsou občané Olomouce obeznámeni s tím, že nějakou dobu v jejich městě pobýval a že se o něm ve svých dopisech nevyjadřoval moc hezky?

Věděli jste, že Sigmund Freud strávil skoro dva týdny svého života v Olomouci? Že tu dokonce přednášel nebo experimentoval s kokainem? Pokud se zajímáte o osobní život významných osobností či vás dokonce zajímá život samotného zakladatele psychoanalýzy, tuhle knihu byste si měli minimálně z jedné poloviny přečíst. Pokud vás ovšem zajímá víc historie samotného města Olomouc nebo vojenská cvičení, přečtěte si tu druhou polovinu knihy.

 1. CÍL PRÁCE

 Cílem práce je zmapování života lidí s postižením, ať už fyzickým nebo mentálním. Projekt se snaží poukázat, že i lidé s postižením mohou vést plnohodnotný a kvalitní život, ačkoliv se bude od toho „normálního“ trochu lišit. Dále se projekt zaměřuje na osoby, které se nebojí dát šanci, někomu, kdo se odlišuje, ať už se jedná o ředitele organizací, škol a chráněných bydlení, nebo majitele kaváren. Pro některé je totiž jejich práce bezvýznamná nebo jen práce, ale pro spoustu lidí představuje náplň jejich práce spoustu možností a příležitostí, které by jinak neměli.

Marii Kolářové bylo deset let, když se jí narodila sestra Nikola, která má Downův syndrom. „Co je Downův syndrom jsem v té době pořádně nevěděla. Prostě mi bylo řečeno, že ho Nikolka má a tím to pro mě skončilo. Neměla jsem potřebu jít na Wikipedii a hledat si, co to vůbec znamená. Brala jsem to tak, že to, co vím od ostatních, je přesně to, co vědět potřebuji,“ řekla Marie.

Ivana Kankrlíková začínala ve Slunci vypomáhat s nástupem jejího syna na zdejší ZŠ. Časem byla ředitelkou zaměstnaná a nyní pracuje jako ředitelka Domova dobré vůle v Unhošti. „Měla jsem pocit, že když mám zkušenosti s výchovou dítěte se speciální potřebou, měla bych tu zkušenost nějakým způsobem předávat i dál,“ vysvětluje.

Kolem druhé odpoledne potkávám svou nejlepší kamarádku Denisu na stanici metra Můstek. Přizvala jsem ji do svého „tour de kavárny“, protože nikdo přeci nechodí sám do kaváren. Pomalu se odebíráme směrem k metru a jedeme na stanici Ládví. Ani jedna z nás v této městské části nebyla, a to obě žijeme v Praze celý život.

Že Olomouc nepadla Freudovi do oka, se již dnes dobře ví. To jediné, o čem se vyjadřuje pozitivně, je kavárna s dobrou zmrzlinou, chutným pečivem a novinami.

Olomouc navštívilo za dobu její existence řada světově známých osobností. Jak se jim v ní během svého pobytu dařilo, částečně víme i díky Jiřímu Fialovi. Ten je profesorem dějin české literatury na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který ve svých publikacích dohromady spojuje svůj zájem o historii a své rodné město. V jednom ze svých posledních děl s názvem Sigmund Freud v Olomouci roku 1886, se pustil do bádání, jak se v Olomouci líbilo otci psychoanalýzy, když sem byl předvolán na vojenské cvičení.

„Hlavně dopisy, které Sigmund Freud z Olomouce posílal, byly velmi půvabné. Netajil se tím, že Olomouc je odporná díra. Ve srovnání s Vídní se to asi dá pochopit,“ vypichuje Fiala svou oblíbenou část knihy.

Vystrašená a s lehkou nechutí se Gábinka chystá na svůj první školní den v nové škole. Nechuť v ní i její mamince zanechala předchozí zkušenost s inkluzí na běžné základní škole, kde se o úspěchu, nebo neúspěchu projektu rozhodlo během jediného týdne. Gábinka si dává na záda svou růžovo-zelenou aktovku a spíše lajdavým krokem a s hlasitým "nee" jde k autu.

Gabriela Eisenreichová počtvrté otěhotněla ve 35 letech, narodila se jí stejnojmenná holčička s Downovým syndromem. Sama říká, že neměla ani tušení, že by jí něco takového mohlo potkat. Testy ji sice vyšly hraničně, ovšem na odběr plodové vody jít odmítla. „Přišlo mi divné, že by mi někdo strkal jehlu do břicha, a bála jsem se, protože po odběru plodové vody je zvýšené riziko potratu, tak jsem nešla,“ zdůvodňuje.