Theo Mariánek 
Slovo brainrot využívají uživatelé sociálních sítích k označení příspěvků typu banálních videí či nonsensových memů. Pojem se nejdříve používal spíše ironicky jako kritika upadající kvality humoru mladších generací Z a Alpha, nicméně dnes stále častěji vystihuje stav, kdy je člověk natolik pohlcen digitálním obsahem, že ztrácí schopnost kriticky přemýšlet a soustředit se, namísto čehož bezmyšlenkovitě projíždí svůj „feed“ na sítích.
V roce 2024 bylo slovo brainrot vyhlášeno Slovem roku Oxford University Press, jelikož za období 2023–2024 zaznamenal nárůst výskytu na sítích o 230 %. Výraz ale není novým slovem, setkáváme se s ním už v roce 1854 u amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua, který jím popisoval intelektuální vyčerpání a úpadek vznikající z nedostatku podnětů dostatečně zaměstnávající lidský mozek.
Zvláštní podskupinou brainrotu je trend pojmenovaný Italian brainrot, který se objevil počátkem roku 2025 na TikToku, odkud se bleskově rozšířil na Instagram, Facebook, YouTube a další vizuálně orientované platformy.
Co je to Italian brainrot?
Formát memů lidé tvoří převážně skrz AI nástroje Midjourney, DALL·E nebo Stable Diffusion, kde záměrně zadávají nesmyslné zadání. Prvním virálním memem tohoto žánru bylo video Tralalero Tralala (žralok v Nike teniskách) nahrané uživatelem @eZburger401 v lednu 2025. Jméno Tralalero Tralala samo o sobě v italštině ani v jiném jazyce nic neznamená, přesto se video nevyhnulo kontroverzi. Účet jeho tvůrce byl TikTokem zablokován, protože část audio nahrávky údajně obsahovala rouhačské výroky znevažující a zesměšňující náboženství. Nicméně audio klip i podoba memu z internetu nezmizel a obojí rychle převzali další tvůrci @elchino1246 a @noxaasht, než se trend stal součástí mainstreamové kultury.
Nejvýraznějšími rysy tohoto meme formátu je kombinace AI-generovaných obrázků zvířat a věcí s pseudoitalskými názvy, často předčítanými za pomocí hlubokého mužského text-to-speech hlasu s italským přízvukem. Výsledný efekt je zcela absurdní, surrealistický a jazykově i vzhledově dezorientující.
Mezi ikony trendu patří mimo Tralalero Tralala třeba Bombardiro Crocodilo (krokodýl křížený s bombardérem), Ballerina Cappuccina (baletka s cappuccinem místo hlavy) nebo Tung Tung Tung Sahur (buben s baseballovou pálkou). Tyto figury pak vystupují v krátkých videích s rýmovanými komentáři na zcela náhodné téma, případně jsou jim přisouzeny i nesmyslné a nekonzistentní příběhové linky, například Tung Tung Tung Sahur často bojuje proti Brr Brr Papatim (opice porostlá mechem a stromy).
Zatímco tradiční memy operují s kulturními referencemi, slovními hříčkami a ironií, Italian brainrot se opírá o čistou absurditu. Klasické memy bývají vytvořené ručně nebo vycházejí z reálných videí, fotografií nebo textů, kdežto Italian brainrot zcela přijímá a vlastní všechny chyby jdoucí ruku v ruce s AI vygenerovanými obrázky bez jakýchkoliv úprav.
Avšak ani formát tvorby memu nezůstává logický nebo konzistentní. Ačkoliv Italian brainrot odkazuje na italský jazyk, a tedy stylizaci názvů tak, aby italštině foneticky odpovídala, v rámci trendu se objevují prvky ze zcela odlišných prostředí. Tung Tung Tung Tung Sahur je například inspirovaný indonéským folklórem.
Obsah bez významu přesto nese význam
Zásadní rozdíl oproti předchozím formám humoru spočívá také v náročnosti obsahu. Tradiční internetový humor vyžaduje alespoň základní kulturní porozumění a povědomí o aktuálním dění. Italian brainrot od diváka nevyžaduje nic, stačí jej pouze vnímat a případně se zasmát. Tím trend spadá pod „scrollovací obsah“, který je určen k rychlému přijetí a opuštění. Neopírá se o kvalitu, ale kvantitu, k čemuž přispívá úzká vazba na TikTok a formát snadno produkovaných krátkých vertikálních videí. Ve výsledku tak Italian brainrot představuje vrchol takzvané tiktokizace, formátu obsahu rozšířeného napříč sociálními sítěmi, který je preferován nastavením algoritmů těchto sítích. Jelikož jsou tyto algoritmy z velké části postavené na umělé inteligenci, dává smysl, že obsahu zcela postaveném na AI logice se v nich bude dařit.
Podstatnou roli hraje i remixová kultura internetu. Formát tohoto typu je snadno upravitelný a znovu publikovatelný, což činí trend atraktivním pro tvůrce i diváky. Vzhledem ke své popularitě a snadné produkci trend přitahuje pozornost i ze strany značek a marketérů, kteří se jej snaží využít jako kanál pro oslovení nového publika. Jan Kudláček ve svém článku pro Nexusmag marketérům doporučuje využití brainrotu ve svých strategiích, zároveň však varuje, že komerční zapojení musí zůstat autentické, jelikož mladší generace se v digitálním obsahu umí lépe orientovat a o uměle vytvořený obsah rychle ztrácí zájem.
Italian brainrot a brainrot jako takový má samozřejmě své odpůrce. Podle studie publikované v odborném časopise Brain Sciences chronická konzumace digitálního obsahu typu brainrotu skutečně může vést k postupnému poklesu kognitivních funkcí. Jde zejména o snížení schopnosti soustředění, zhoršení paměti, rozhodování a organizace. Tyto funkce se úzce pojí s informačním přetížením, které znemožňuje účinné zpracování podnětů a ukládání informací do dlouhodobé paměti. Neustálé scrollování, přepínání pozornosti a vystavení banálnímu obsahu vedou ke ztrátě trpělivosti při vnímání složitějších či pomalejších podnětů.
Divák se přeučí reagovat pouze na podněty s okamžitou odměnou, což vytváří dopaminové smyčky podporující impulzivní chování a oslabující schopnost hlubšího uvažování. Nadměrné vystavení digitálnímu obsahu může dále vést k otupení emocionálních reakcí nebo povrchnímu zpracování emocí, jelikož banální obsah necílí na vyvolání hlubokoých emocí.
Efekt je dále umocňován všudypřítomností digitálních médií, které znemožňují přirozený únik nebo regeneraci mentální kapacity. Mozek je vystavován neustálému bombardování podněty, a to i v časech určených k odpočinku. Brainrot tak může být i reakcí na informační zatížení a vyjádřením touhy lidí po krátkodobém „vypnutí“ v prostředí, od kterého se nemohou odpoutat.
Jako prevenci těchto efektů odborníci doporučují vědomě kontrolovat čas strávený před obrazovkami, cílený výběr obsahu a zařazení aktivit nezahrnující elektronická zařízení do denního režimu. Digitální prostředí samo o sobě není škodlivé, problém nastává ve chvíli, kdy přestáváme být jeho aktivními uživateli a stáváme se pouze pasivními příjemci nekonečného toku digitálního obsahu.
