Anna Filipczyková 
Jana Strýčková působí v České televizi už řadu let a stojí za mnoha pořady, které jste určitě někdy zahlédli při přepínání programů — od Draků v hrnci, přes Bydlení je hra, až po dokumenty vysílané na ČT art. Zajímalo mě, co všechno práce dramaturga obnáší, a jak vypadá takový den na place. Její práce je komplexní, dlouhodobá a často neviditelná. Ale je klíčová pro to, aby vznikl pořad, který diváky zaujme nejen formou, ale i obsahem. Pozici dramaturga se dá obecně shrnout jako klíčová postava v procesu vzniku televizního, filmového, rozhlasového nebo divadelního díla. Dramaturgovým úkolem je dohlížet na obsahovou, ideovou a někdy i formální stránku projektu. V praxi to znamená, že se podílí na výběru témat, hledání autorů, vývoji scénáře a jeho úpravách, koordinuje spolupráci mezi režisérem, produkcí a dalšími členy štábu. Často působí jako „první divák“, tedy ten, kdo zajišťuje, aby výsledek dával smysl, byl srozumitelný a odpovídal původnímu záměru i požadavkům zadavatele.
Co obnáší práce dramaturga v České televizi a jaké jsou vaše povinnosti?
Dramaturg je člověk, který je s pořadem od samotného námětu až po finální realizaci. To znamená, že jeho práce je vytipovávat náměty, vyhledávat autory a spolupracovat s nimi. Dramaturg sleduje celý vývoj pořaduod scénáře, přes natáčení až po střih a postprodukci.
Jaké byly vaše nejvýznamnější projekty pro ČT?
To se těžko říká. Pracuji v multižánrové producentské skupině, takže mám velmi široký záběr. Podílím se například na společenských dokumentech, ale dělám hodně i cykly o umění. Zabývám se záznamy koncertů vážné hudby a divadelních inscenací, ale dělám i dětské pořady nebo lifestylové cykly. Je těžké říct, který projekt byl nejvýznamnější. Dalo by se říct třeba podle toho, který zaznamenal velký ohlas nebo nějaké dobré reflexe u diváků. Z poslední doby to byly dokumenty o multifunkčním kulturním prostoru La Fabrika nebo o tanečníkovi Václavu Kunešovi. Dále spolupracuji už 10 let na cyklu dětského pořadu Draci v hrnci a teď zrovna začínáme natáčet úplně nový dětský cyklus Pohádková pátračka. Pro mě je tedy spíš vždy nejvýznamnější to, co se děje právě teď.
Máte k některému z pořadů zvláštní vztah? Například máte nějaký nejoblíbenější?
Nemůžu říct nejoblíbenější, ale jsou cykly, které jsem dělala dlouho a přirostly mi k srdci. Třeba lifestylové pořady jako Bydlení je hra nebo Chalupa je hra, které jsem také moderovala. Později jsme s kolegyní Kamilou Teslíkovou, se kterou právě na lifestylových a dětských pořadech spolupracuji od samého začátku, navázaly na tenhle formát pořadem Bydlet jako…, kde už jsem působila jen jako dramaturgyně, moderovali jej Roman Zach a Jana Stryková. Srdcovou záležitostí jsou pro mě ale hlavně dokumenty z oblasti hudby a divadla vysílané na ČT art, na kterých jsem pracovala, jako jsou např. cykly Dirigenti, Můj pokus o mistrovský opus nebo České komorní zlato.
Působila jste v televizi vždy jen jako dramaturgyně?
Když jsem z v České televizi začínala, pracovala jsem také jako redaktorka, dramaturgyně, scenáristka a moderátorka. Psala jsem scénáře k pořadům, které jsem i sama moderovala, jako byl třeba pořad Sama doma, již zmíněné Bydlení je hra, Chalupa je hra a mnoho dalších lifestylových pořadů. Postupem času jsem ale začala pracovat jen na pozici dramaturgyně.
Jaké máte vzdělání a jak ho ve své práci využíváte?
Studovala jsem učitelství českého jazyka a literatury a hudební výchovu na Ostravské univerzitě. Díky tomu mám blízko jak ke psaní scénářů, tak k hudebním pořadům. Sama jsem dlouho zpívala ve sborech a věnovala se vážné hudbě, což mě přirozeně přivedlo k tvorbě pořadů zaměřených na hudbu a divadlo.
Jak probíhá spolupráce dramaturga s ostatními členy štábu?
Dramaturg je takový styčný důstojník. Komunikuje s autorem, režisérem, kameramanem, produkcí i střihačem. Je odpovědný za to, aby výsledný tvar pořadu odpovídal původnímu záměru, proto sleduje celý proces — od scénáře až po konečný střih.
Na jakém projektu nyní pracujete?
Právě začínáme natáčet Pohádkovou pátračku, zábavný pořad o pohádkových bytostech pro děti. Kromě toho připravuji pro ČT2 s režisérkou Evou Tomanovou dokument Už se zase těším na pondělí o lidech, kteří ve zralém věku radikálně změnili profesi a s režisérem Petrem Zahrádkou dokumentární film Druhý život antikvariátů o fenoménu obchodu s knihami z druhé ruky. Velký projekt, který nás čeká je dokument ke stému výročí Domu umění v Ostravě a podílíme se i na dokumentu režiséra Michaela Baumbrucka o sochaři Čestmíru Suškovi s názvem Rezavé květy Čestmíra Sušky.
Setkala jste se během své kariéry s nějakými výzvami, kterým jste musela čelit?
Každý pořad je výzva, každý nový dokument je výzva, každý nový cyklus je výzva. Hlavně proto, že věnujete spoustu času a energie vývoji projektů, o kterých nevíte, jestli vůbec vzniknou. Česká televize funguje na základě poptávky po určitém typu pořadů, a dramaturgové ve spolupráci s producenty se snaží tyto poptávky naplnit. Vybíráte si autory, náměty a tak dále, ale ne každý z těch pořadů potom bude skutečně zrealizován. Takže velká výzva je přijmout to, že pracujete na spoustě pořadů, dokumentů, cyklů a jenom některé spatří světlo světa.
Co vás přivedlo právě k dramaturgii?
Začala jsem už při studiu vysoké školy jako moderátorka. Později mě kolegové oslovili ke spolupráci na dalších projektech, na kterých jsem se podílela i jako scenáristka, redaktorka a tak podobně. Postupně se z toho nějak přirozeně vyvrbila ta dramaturgická práce. Přičichla jsem k ní a už jsem u ní zůstala.
