Andrea Mašíčková Je to jeden z těch příběhů s nevinným začátkem. Následují chyby, které zasáhnou život nejednoho člověka. Nejprve je to na první pohled neškodná cigareta připálená za hecování kamarádů. Následuje autonehoda způsobená řidičem pod vlivem alkoholu. Je to první užití extáze, kterou za nějakou dobu vystřídá heroin, absťák a každodenní touha sehnat peníze na další dávku. Marcel se pokusí vyloupit benzinovou pumpu, Petra se uchýlí k prostituci. Z usměvavých dvacátníků se v každém dalším kinosále stávají trosky.
Petra se po třech letech snahy odvykat ze závislosti dostane. Marcela zdolá zlatá rána. Po poslední části filmu se od lektora dozvídáme, že si mladík vlivem závislosti tak přerušil veškeré sociální kontakty, že jeho tělo v opuštěné továrně našel až po dlouhé době pejskař. Zemřel, protože mu za to heroin stál. Zní to jako učebnicový příklad drogové prevence, až na to, že se skutečně stal. „Autorem celého programu je Pavel Tuma. Hlavní postava příběhu Marcel byl jeho nejlepší kamarád. Všechno ve filmu je pravdivé. Pavel došel k tomu, že jestli má mít v životě nějaké poslání, je to moci zachránit alespoň jednoho člověka před takovým koncem. Od té doby to už čtrnáct let dělá,“ upřesňuje lektor programu Jindřich Komas.
Ponaučení i mráz v zádech
Stoupám po schůdcích do protidrogového vlaku se smíšenými pocity. Oči mi blikají zvědavostí, ale žaludek se obává očekávaných scenérií. Vím, že mi pohled na narkomany nedělá psychicky dobře, ale některé věci by člověk zkrátka vidět měl. Program protidrogového vlaku se zaměřuje zejména na mladistvé. „Věková hranice je dvanáct let, v doprovodu rodičů pouštíme případně i mladší děti. Horní hranice je neomezená, ale soustředíme se na školáky do sedmnácti let, protože ti starší už mají většinou zkušenosti s tabákem a alkoholem a těžko jim budete říkat, že se v minulosti měli rozhodnout jinak. Ukazujeme jim, že to může vést až k tomuhle konci, ale v tom věku vás už neposlouchají,“ vysvětluje mi Jindřich. Program se soustředí na prevenci a osvětu v oblasti legálních i nelegálních závislostí. Jeho hlavním cílem je vzbudit ve školácích uvědomění, že se při prvním styku s tabákem, alkoholem či lehkými drogami typu konopí mohou rozhodnout jinak. „Doufáme, že si třeba jednou vzpomenou na příběh, kterého byli ve vlaku svědky,“ doplňuje Jindřich. Vlak se svým poselstvím projíždí napříč Českou republikou, Slovenskem a Německem. Minulý rok se dostal až k hranicím s Dánskem. V každé zastávce provádějí programem místní lektoři z řad sociálních pracovníků, učitelů, metodiků nebo policejních preventistů.
Naše skupinka, kterou Jindřich vlakem a celým programem provádí, se ukáže jako ideální rozložení generací a názorů. Vedle několika dospělých a rodičů stojí i parta patnáctiletých teenagerů a za nimi já a kamarádka Johana, dvě dvacátnice. Procházíme vlakovou soupravou skládající se z šesti vagonů s kinosály a dalšími interaktivními stanovišti. V kinosálech promítají části filmu inspirovaného reálným příběhem Marcela. Již v úvodu nám tajemný hlas z reproduktoru prozradí: „Budu vám vyprávět svůj příběh, na jehož konci jsem zemřel.“ Otřesu se a zhluboka nadechnu. Marcelův hlas ze záhrobí přerušuje jednotlivé části filmu a ptá se: „Jak byste se rozhodli vy? Nechali byste se přemluvit a zapálili si cigaretu? Sedli byste do auta k opilému řidiči?“ Program útočí na všechny smysly a nutí nás k zamyšlení. Cítím, že první části filmu hlodají do svědomí zejména našim mladším společníkům, neboť my starší před takovými rozhodnutími dávno stáli. Potvrzuje se mi to i s příspěvky lektora Jindřicha, který své otázky směruje hlavně na zúčastněné mladistvé a ptá se jich, jak by jednotlivé situace řešili jinak, aby zabránili celoživotním chybám.
V nitru zdevastovaného těla
Důležitá je podoba jednotlivých kinosálů. Po jejich stěnách se rozpínají cévy a tkáně lidského organismu. Nejprve jsou zdravé, postupem času tmavnou a chřadnou pod nánosem výrůstků značících projevy dlouhodobého kouření, pití alkoholu a užívání drog. Dochází tak k mnohem většímu vcítění a uvědomění si, jak takové látky rozebírají člověka zevnitř. Stáváme se součástí zdevastovaného těla i příběhu, který se nám dostává pod kůži.
Z kinosálů přecházíme k dalším interaktivním částem programu. Nejprve se opíráme o barový pult obložený lahvemi alkoholu a přeplněnými popelníky. Procházíme tunelem s blikajícími světly, ze kterého se mi i za střízlivého stavu zamotá hlava. „A teď si představte, kdybyste vypili panáka vodky,“ ozve se již známý tajemný hlas. V další části procházíme kolem imitace trosek auta ze zmíněné autonehody s tragickým koncem. Dostáváme se také do policejní výslechové místnosti, narkomanského squatu, a nakonec do míst, kde našli Marcelovo tělo.
„Ve finále ten příběh nemá ukázat, jak moc je to špatné,“ upozorňuje nás Jindřich v posledním vagonu, kde dostáváme prostor pro dotazy. „Smyslem je uvědomit si na začátku při prvním styku s různými látkami, k čemu to může vést. Celý vlak je postaven proto, aby se vědělo, kde to začíná – cigaretou, alkoholem, lehkou drogou – a ne vždycky to skončí takhle, ale tento příběh tak skončil,“ dodává Jindřich. Tento příběh tak skončil, opakuji si při odchodu. Sama vím, kolik lidí v mém okolí experimentovalo s drogami a nepotkal je stejný osud jako Marcela. Ale také znám lidi, kteří k tomu neměli daleko.
Program je zaměřený na prevenci a cílí hlavně na mladistvé, neodcházím proto s novými informacemi nebo červíčkem ve vlastním svědomí. Když si ale vzpomenu na prevence, které jsem ve škole protrpěla já ve stylu mračících se policistů a výhružek o vězení a smrti, jsem nesmírně ráda, že dnešní mladiství mají jiné možnosti. Protidrogový vlak odjíždí do další stanice a já si přeji, aby zastavil před každou školou.
Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu.
