pá., 24. duben 2015 19:42

Kňuk a Fňuk

Samostatný projekt zdravotně sociální specializace/DTP

 

 

1) Cíl práce

S myšlenkou vytvořit obrázkový časopis nebo knížku pro děti jsem si pohrávala již několik let. Od samotné realizace mne však odrazovala náročnost zpracování, resp. naprostá neznalost postupu. S grafickými programy jsem tehdy neměla žádnou zkušenost, ačkoli mne tato oblast vždy zajímala a lákala. O to více jsem uvítala možnost navštěvovat dvousemestrální kurz Praktikum DTP a návazný Workshop v rámci současného studia Žurnalistiky. Tento specializační kurz považuji za nejpřínosnější ze všech kurzů, jež jsou v rámci studia nabízeny, neboť uplatnění nabytých znalostí lze využít v rozličných profesních či (pouze) zájmových oblastech. Znalosti jsem již měla možnost aplikovat v praxi při zpracovávání fiktivního časopisu (právě v grafickém programu InDesign), jenž byl součástí náplně mé práce (koordinátorka projektu).

 

Specializační linii doplňují Základy epidemiologie a zdravotnictví a návazná Žurnalistická specializace zdravotně – sociální. K této oblasti (pokud uvažuji o spektru nabízených specializací v rámci studia) mám v současné době prakticky nejblíže. Součástí náplně mé práce je totiž (mj.) analyzování oblasti sociálních věcí, jež úzce souvisí se zdravotnictvím či předškolní výchovy a školství. Spojení získaných znalostí a dovedností v rámci studia v kombinaci s těmi nabytými během práce koordinátora tak v zásadě vyústilo v realizaci samostatného projektu.

 

Od začátku studia jsem se specializovala na ekonomii a politologii, předmět Základy epidemiologie a zdravotnictví byl pro mne spíše doplňkový a (samozřejmě) zajímavý. Totéž platilo v případě kurzu Praktikum DTP, kdy preferovanou specializaci představoval kurz televizní žurnalistiky. Po absolvování obou „praktik“ jsem však v návazném workshopu pokračovala již pouze v případě DTP, jelikož – jak zmiňuji výše – jej považuji za nejpřínosnější a v běžném životě nejuplatnitelnější. V okamžiku volby kombinace profesní a tematické specializace se jako nejlepší možnost jevilo spojení DTP (dále se nabízela možnost psané žurnalistiky) a zdravotně - sociální žurnalistiky, přičemž za (pro mne) nejpříhodnější formu považuji realizaci dětského časopisu, neboť nejlépe koresponduje s mým záměrem a umožňuje mi naplno projevit a využít zálibu v kreslení, malování a kreativní tvorbě.

 

Cílem mého projektu je vytvořit časopis pro děti zaměřený na okruh zdravotních a sociálních otázek[1]. Snažím se dětem přiblížit péči o zdraví, tělo, zdravý životní styl, prostřednictvím kreslených postaviček radím, jak pečovat o zdravý chrup nebo předejít nachlazení.  Byť se další (potenciální) cíle (rozumějte témata) v časopise neobjevují, považuji za nutné tyto zmínit s ohledem na reálnou uplatnitelnost a (obecně) koncept a směr, jakým se bude časopis ubírat. Hovořím o časopise jako celku, konkrétní témata, jež jsem pro samotnou realizaci zvolila, budou přiblížena dále (vizte část 5). V tomto bodě tedy ještě dodávám rady, jak předejít úrazu či jak se v nastalé (krizové) situaci zachovat nebo eliminovat strach z lékařů. V podstatě se jedná o rozšíření učiva a znalostí v mateřských školách a prvních ročnících škol základních, časopis je totiž určen předškolním dětem a žákům prvních tříd nižšího stupně, konkrétně od 3 do 7 (max. 8) let.

 

Způsob zpracování byl konzultován s pedagogy v mateřských i základních školách, tak, aby skutečně odpovídal schopnostem, kompetencím i potřebám dětí, stejně jako rámcovému vzdělávacímu programu (v našem případě zejm. pro předškolní děti). Dlouhodobým cílem pedagogů je představit různá témata zábavnou, záživnou a především srozumitelnou formou.

 

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení[2] mimo jiné uvádí, že k základním kompetencím dětí v rámci námi řešené oblasti patří například znalost toho, co dítěti pomáhá být zdravé, v bezpečí a co mu škodí, znát důsledky požívání některých látek pro zdraví, rozumět tomu, že způsob života má vliv na lidské zdraví, zajímat se o udržování svého těla ve zdraví, chápat, že zdraví se musí chránit a v neposlední řadě rovněž napomáhat vlastnímu zdraví aktivním pohybem a zdravými životními návyky (zdravá výživa a životospráva).

 

Metodiky ministerstva školství či konkrétní vzdělávací programy v MŠ a ZŠ považuji za vhodný teoretický rámec a základ i dobrou příležitost více se obeznámit s trendy, doporučeními i pravidly pro institucionální formu vzdělávání, jelikož se domnívám, že by časopis měl navázat a do určité míry kopírovat snahy a cíle pedagogů.

 

Proto bylo mým záměrem vytvořit časopis, který bude dětem tuto problematiku pravidelně (zábavně, čtivě a živě) přibližovat, přinášet podněty k rozvoji dětského myšlení, vnímání a také učení se novým věcem i osvojování si základních hodnot naší společnosti[3]. Jedná se spíše o doplňkový materiál než konkrétní edukativní nástroj. Časopis je zaměřen nejen na otázky týkající se zdraví (ač je takto primárně profilován) a zdravého životního stylu, zabývá se a otevírá rovněž oblast sociální, zejm. se zaměřuje na posílení přátelských, afiliativních vztahů (nejen) mezi dětmi, vytváření a rozvoj sociálních dovedností a prosociálního chování v interpersonálních vztazích.

 

Časopis je koncipován tak, aby se co nejvíce vzdaloval od (napodobování) počítačových her, moderních kreslených seriálů, jež se mnohdy přibližují sci-fi filmům a spíše se vrátil v čase k „neškodným“ kresleným (často antropomorfizovaným) postavám, kdy je využití alegorie účinným prostředkem edukace a upoutání pozornosti i zvýšení zájmu dítěte.  

 

2) Zdůvodnění volby tématu (zajímavost/důležitost/atraktivita tématu, jeho místo v rámci dané tematické mediální oblasti, vztah k ní)

Nabízený časopis je bezpochyby zajímavý, zejména uchopením oblasti, jíž se věnuje; přece jen se jedná o mnohdy těžce (záživně) zpracovatelná, prezentovatelná a poměrně (pro dětské příjemce) plochá témata (sociální záležitosti, zdravotní oblast). Právě zájmovou oblast považuji za náročnou na zpracování, proto jsem se rozhodla pro neotřelou formu. Ačkoli existuje velké množství časopisů pro děti, s uvedenou tematikou se setkáváme v řádu jednotek (vizte dále část 3).

 

Vzhledem k výběru specializační linie (kombinace DTP/profesní a zdravotně-sociální/tematická specializace) a záměru vytvořit dětský časopis, jenž tematicky reflektuje zvolenou profilaci, se nedá hovořit o samotné atraktivitě tématu. Jelikož je okruh dán specializační linií, otevírá se v tomto případě prostor právě pro „atraktivní“, rozumějte neotřelé, zpracování/formu. Uchopení zdravotně – sociálních otázek invenčním, pro děti poutavým způsobem považuji za důležité, neboť toto téma patří k etablovaným ve vzdělávacích školských programech a metodikách, zároveň se jedná o nedílnou součást života každého z nás, jež by měla být rozvíjena již od útlého věku.

 

Chránit zdraví a bezpečnost dítěte je snahou, lépe řečeno úsilím každého rodiče. Považuji za vhodné (či dokonce nezbytné), aby se děti seznamovaly se základy zdravého životného stylu, byly obeznámeny s prevencí onemocnění, úrazů, nemusely mít obavu z lékařského ošetření, byly jim vštěpovány zásady a hodnoty slušné společnosti, zejména s důrazem na rovnost lidí, toleranci, odmítání diskriminace, šikany a posilování přirozené snahy pomáhat druhým, zvláště handicapovaným či jinak (i sociálně) znevýhodněným. Výše uvedeným způsobem profilovaný (nutno dodat ilustrovaný) časopis tak uvítají nejen samotní rodiče, ale také děti, které se nové informace a poznatky chtějí dozvídat nenásilnou, poutavou, barevnou, obrázkovou formou, navíc jim je budou pravidelně sdělovat oblíbené postavičky, pejsek Kňuk a zajíc Fňuk.

 

Myslím, že se v případě časopisu Kňuk a Fňuk otevírá šance na jeho uplatnění v praxi. Domnívám se (jelikož se nejedná o reálný produkt a pohybujeme se v hypotetické rovině), že by mohl (avšak zcela reálně) vycházet jako pravidelná příloha zavedených periodik – například rodinných časopisů; za velmi vhodnou pak považuji podobu suplementu (příloha ve formě časopisu) rozličných deníků, jak celostátních, tak regionálních/lokálních[4] s týdenní, čtrnáctidenní či (spíše) měsíční periodicitou. Výhodu shledávám v tom, že se děti tímto způsobem dostanou do pravidelného kontaktu s denním tiskem a již v mladém věku může dojít k vytvoření a následnému upevnění návyku četby novin, což v dnešní „počítačové“ éře považuji za dobrý a rozumný krok.

 

Nevylučuji rovněž možnost samostatného časopisu, přičemž bych spíše preferovala podobu měsíčníku (k této variantě jsem přistoupila – vizte titulní stranu časopisu) či čtvrtletníku. Pokud bychom volili druhou možnost, jednalo by se obsahově bohatší vydání s propracovaným designem, řadou omalovánek, zábavného luštění, logických úloh i kreativního tvoření. Časopis se totiž zabývá (specializuje) na jednu, resp. dvě konkrétní oblasti, což může při častější periodicitě způsobit postupné vyčerpání témat.

 

Za zvážení rovněž stojí možnost chápat prezentovaný časopis jako jakýsi odrazový můstek pro rozsáhlejší projekt, jenž by pokrýval rozličné oblasti života a nesoustřeďoval se výhradně na zdravotní a sociální otázky. Kreslené postavičky, hlavní hrdinové a zároveň jmenovci časopisu, by tak mohly pravidelně přinášet množství rad a tipů týkající se nejen dlouhodobých, ale rovněž aktuálních témat. (Původní) příloha novin by taktéž mohla mít potenciál prosadit se jako zavedený, stálý a v prostředí českého mediální trhu konkurenceschopný časopis.

 

Jako poslední možnost, kterou uvádím, ač se přímo netýká etablování časopisu do mediální sféry, je podoba (mezi)školního periodika. Jednotlivé školy (MŠ, ZŠ[5]) či školská zařízení by časopis (v tištěné i elektronické podobě) mohly sdílet a zároveň se na jeho realizaci aktivně podílet. Postavičky Kňuka a Fňuka by mohly rovněž „oživit“ ordinace, resp. čekárny dětských lékařů, stomatologů či jiných specializovaných zdravotnických pracovišť, kde by dětem zpříjemňovaly a krátily čas. Troufám si říci, že si časopis v současné formě umí bezpochyby najít své konkrétní uplatnění, proto jsem se rozhodla uvést všechny možné a v praxi udržitelné varianty.

 

Název časopisu Kňuk a Fňuk  je kompletní spolu s podtitulem. V tomto případě jsem totiž od začátku chtěla předejít rychlé vyčerpatelnosti témat, invenčního zpracování a vyplnění obsahu. V podtitulu objevující se závorka („nejen“) totiž poskytuje prostor jednak (kromě zdravotních témat) pro zapracování otázek z širokého okruhu sociálních věcí a otevírá zároveň možnost pro výše zmíněnou ideu rozšíření o další oblasti života. Přesto si dovolím konstatovat, že vybrané okruhy disponují dostatečným množstvím rozličných témat a v případě přistoupení k méně časté periodicitě (nejvýše 1x měsíčně či 4x ročně) si časopis najde své trvalé místo na trhu stejně jako stálou základnu svých čtenářů.

 

V závěru této části bych ráda upozornila na jednu důležitou skutečnost. Vzhledem k omezenému rozsahu samostatného projektu i náročnosti zpracování bylo nutné vymezit a prezentovat jen určitou část tohoto fiktivního časopisu. Předpokládejme, že mnou vytvořený časopis bude sestávat z 30-35 stran, jež budou zaměřeny na problematiku zdravotně-sociální.  Projekt/předkládanou práci tak lze považovat (pouze) za ukázku časopisu. Tato koresponduje s nejzajímavější (zejm. zpracováním) částí, za níž považuji vybrané aspekty oblasti zdravotní. Sociální oblast tedy v projektu nebude reflektována.

 

3) Zdroje/stav problematiky (už to někdo někdy dělal? jak postupoval? k čemu dospěl? na co a jak projekt navazuje?)

Při monitorování současné nabídky periodik pro děti mne překvapilo množství titulů, které se na českém trhu objevují. Jednalo se o příjemné zjištění, jelikož zhruba pět desítek časopisů pro děti tvoří pestrou a různorodou nabídku, jež odpovídá řadě zájmů těch nejmenších i starších dětí. V následujících odstavcích uvádím pouze časopisy pro nejmenší děti, převážně ve věku 3 (4) - 7 (8) let, jen v některých případech také starších až do 11-14 let, přičemž nejnižší věková hranice se (u těchto časopisů) pohybuje v rozmezí od 6 – 7 let. Konkrétní věk uvádím v prvním výčtovém odstavci (vizte níže) pouze u časopisů, jež jsou určeny také starším dětem a to pouze v případech, kdy je tento údaj k dispozici. V ostatních případech (není explicitně uvedeno) se hranice pohybuje, stejně jako v navazujícím odstavci, ve zmíněném rozsahu 3-7 let. Nereflektujeme zde nabídku časopisů (ač je nalezneme na některých stránkách v sekci „dětské“) týkající se hudebního světa typu Bravo, Popcorn či záležitostí dospívajících dívek (Dívka, To dívky pro dívky od 11 do 15 let, Violetta či Hello Kitty určené dospívajícím mladým slečnám ve věku 7 - 14).

 

Populární a velmi rozšířené jsou časopisy hlavních hrdinů (zejména) kreslených seriálů a filmů (Bořek stavitel, Letadla (od 4 do 10 let), Barbie, Medvídek Pú, Auta (6-10 let), Simpsonovi, Hot Wheels, Kačer Donald (od 6 let), Lokomotiva Tomáš, My Little Pony, Phineas a Ferb, Littlest Pet Shop, Spider - Man, Star Wars, Tom a Jerry, Marvel speciál, Marvel Super Heroes – Avengers (6-12 let), Včelka Mája, Monster High, Toy Story, Sofie první, Spider – Man (9-14), Zvonilka).[6]

 

Široké spektrum dále tvoří periodika s tematikou aut, koní, fantastiky. Na své si přijdou rovněž příznivci historie, komiksů, skautského světa, her, malování, zvířat, princezen, dinosaurů, vesmíru apod. V nabídce nalezneme také časopisy edukativní, které děti hravou formou učí například základům angličtiny (Mistr Manny - zaměřen výhradně na výuku anglického jazyka či Čtyřlístek), jiné je zase zdokonalují ve čtení, psaní, rozvíjejí jemnou motoriku, logické myšlení i kreativitu (Animáček, Bumík, Čtyřlístek a Čtyřlístek speciál, Dráček, Luštění pro děti (4-8 let), Méďa Pusík a Méďa Pusík Extra, Medvídek Pú, Omalovánky Moudré Sovy, Sluníčko, Báječná školka, Pastelka, Předškolák) a s každým novým číslem dětem odkrývají další „tajemství“ života a odpovídají na zvídavé (potenciální) otázky malých čtenářů (Ahoj, tady Fifi; Mateřídouška).[7]

 

Hovořila jsem již o tom, že nabídka dětských časopisů je skutečně různorodá, ryze zdravotně profilované však evidujeme pouze dva. Naprostou novinkou je v tomto ohledu čtvrtletník[8] Doktorka Plyšáková, v originále Doc McStuffins. Jedná se o převedení úspěšného animovaného televizního seriálu pro (zejména) předškolní děti, jenž měl premiéru na jaře roku 2012[9] na stanici Disney Channel do podoby ilustrovaného časopisu. O této nové dětské hrdince jsem doposud neslyšela, první informace získávám právě během zpracování samostatného projektu. Malá holčička Doký spolu se svými plyšovými zvířecími kamarády radí dětem, „jak se starat o své zdraví, hygienu a jak pečovat o své blízké“[10] nebo například jak se zbavit zbytečných obav z návštěvy lékaře[11]. Seriál s lékařskou tematikou se záhy po uvedení své premiéry dočkal značného ohlasu u nejmenších příjemců, hovoří se doslova o novém seriálovém (dětském) hitu[12], jenž dle dostupných informací atakuje milionovou hranici ve sledovanosti u dětí mezi 2-5 lety[13].

 

 Seriál je názornou ukázkou toho, že i takové téma jako je zdravotnictví, má šanci uspět v konkurenčním prostředí a dokazuje, že se rozličné mediální produkty (ať už seriály, pořady či v našem případě časopisy) mohou stát fenoménem dětského světa. Doktorku Plyšákovou uvádím právě s ohledem na velmi podobný záměr tohoto a mnou vytvářeného periodika pro děti. Takřka koresponduje s výše (bod 1) vymezenými cíli za oblast zdravotnickou.

 

Relativně nově (od února 2014) se na trhu objevuje rovněž sběratelská kolekce Lidské tělo, jež vychází 2x měsíčně, celkem bude sestávat z 86 čísel.[14] Na oficiálních stránkách[15] věnovaných této kolekci si všimneme informace, že se jedná o vzdělávací pomůcku pro děti – kromě zábavy, kterou si užijí při postupném stavění skeletu, zároveň s každým novým číslem poodhalí další tajemství našeho těla. Každé číslo obsahuje určité napodobené části lidského těla (mozek, klouby, kosti, páteř apod.), díky podrobnému návodu si děti mohou postupně sestavovat 110 cm vysokou kostru jménem Billy Bones, což je zároveň průvodce celou sbírkou. Ač se nejedná o časopis v pravém slova smyslu, jeho zmínění v kontextu tvorby samostatného projektu, resp. jeho zaměření, považuji za příznačné.

 

Další časopis, který zapadá do vymezeného konceptu, je měsíčník Byl jednou jeden život. V tomto případě bychom však měli hovořit v minulém čase, neboť vydávání časopisu, který se zaměřoval na poznávání lidského těla – opět zábavnou formou, již bylo (v roce 2011) ukončeno[16]. V úvodu prvního čísla informuje a seznamuje průvodce Maestro (postava stejnojmenného animovaného seriálu) malé i velké čtenáře s novým časopisem, odkazuje na televizí seriál a zmiňuje rovněž záměr autora (Albert Barillé) „ukázat složitosti života a lidského těla tak, aby to (děti – pozn. autorky) pochopily“.

 

Zmapováním současné nabídky docházím k závěru, že by časopis Kňuk a Fňuk mohl najít, či lépe řečeno vyplnit chybějící místo na trhu. Určitě jej nelze srovnávat s Doktorkou Plyšákovou, ač se tematicky velmi přibližují, neboť se jedná o časopis, jenž těží z úspěchu televizního seriálu, a v podstatě již hovoříme o prosperující a zavedené značce. K dostání je široká a pestrá škála předmětů s motivy malé „doktorky“ – od školních potřeb (penály, batohy, svačinový box) přes deky, osušky, deštníky, povlečení, peněženky, šperkovnice, hodiny po hrací stany, puzzle, hračky, knihy a DVD.

 

V této kapitole bych dále ráda upozornila na jeden fakt. Ačkoli o nabídce časopisů pro děti zaměřených na zdravotní a sociální otázky můžeme říci, že je malá (netroufám si hodnotit nedostatečná), patří tato témata (ve vztahu k dětem) k velmi frekventovaným a z různých úhlů pohledu zpracovávaným v řadě periodik. Evidujeme, že se více pozornosti ubírá směrem k rodičům, pedagogům či výchovným poradcům; nejen v případě časopisů, ale rovněž u knižních titulů je zjevná tendence radit právě rodičům a učitelům v mateřských a základních školách než dětem samotným. Snad zde svou roli sehrává skutečnost, kterou jsem již v úvodní části zmínila, a to, že se jedná o mnohdy obtížně uchopitelná témata a spíše jsou preferována doporučení dospělým, jak děti s těmito tematickými okruhy záživně seznamovat.

 

Níže budou představeny některé publikace, jež zpracovávají zejména otázky široké oblasti zdraví. Z publikací věnovaných přímo dětem jmenuji knihu „Víš, co jíš“ – Dětská kuchařka bez nebezpečných éček a chemie“ určenou dětem okolo 10 let. Knížka „vtipným způsobem (forma komiksu)“[17] seznamuje čtenáře s postupem výroby oblíbených pokrmů i tím, jak se nepříznivě projevují na našem zdraví. Průvodkyně Doktorka Nebolítová rovněž jednotlivým orgánům vysvětluje, „z jakých důvodů onemocněly a pomocí zdravé stravy jim navrátí ztracenou kondici“[18]. O přiblížení nemocničního prostředí se snaží ilustrovaná kniha „Poznávej nemocnici“ vydavatelství PIXI. Jedná se o sérii knih se zaštiťujícím názvem „Poznávej svůj svět“, přičemž každá dětem (ve věku 3-8 let) představuje různé oblasti běžného života.[19]

 

„Lali cvičí jógu“ nebo „Jak se zdraví sluníčko“ jsou tituly autorky Hany Luhanové určené primárně dětem ve věku 3-6 let. Obě publikace prezentují jógu a tedy jeden z aspektů zdravého životního stylu zábavnou formou, zejména za přispění průvodkyně světem jógy, malé holčičky Lali. Součástí je také stejnojmenné CD[20]. Pohybovým aktivitám se věnuje rovněž ilustrovaná kniha „Cvičení s říkankou pro malé děti“[21] (Helena Vévodová, Miroslav Růžek), která - ač obrázkovým zpracováním - je určena spíše ostatním rodinným příslušníkům nežli dětem, což je explicitně uvedeno v úvodu. Přesto ji vzhledem k formě, obsahu i oslovování (vyjma úvodu) přímo dětí zařazuji do svého výběru, resp. výčtu. Obdobný přístup zaznamenáváme také v případě knih „Našemu sluníčku“ či „Pohádkové cvičení“ (obě Věra Kleplová, Dobromila Pilná).[22]

 

Dále uvádím publikaci „Jak děti přicházejí na svět“[23] autorek Jany Martinové a Petry Kubáčkové, jež je určena dětem od 2 do 10 (nejlépe však do 5 – oficiální poznámka autorek) let. Kniha se profiluje jako první sexuální výchova, odpovídá totiž snad na nejčastější zvídavé dotazy malých čtenářů. Na stejné či podobné otázky, zejména „odkud se děti berou“, odpovídá také následující titul určený těm nejmenším. „Maminčino bříško. Už to vím! 1“ je prvním ze série knížek autorek Reginy Masaracchiové a Ute Taschnerové, kterou doplňují „Máme doma miminko. Už to vím! 2“ a „Naše malá Anička“. I zde jsou poměrně citlivá témata uchopena názornou a zejména srozumitelnou formou[24]. Stejnou tematikou se dále zabývá kniha „Jak jsem přišel na svět“ (Kateřina Janouchová, Mervi Lindman), jež dokonce o „cestě na svět“ hovoří jako o poutavém příběhu, který je „napínavější než většina pohádek“[25]

 

Kompletní – devítiměsíční - přípravu pro děti[26], jež se chystají do prvních tříd, poskytují „Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky“ vydavatelství Babyonline. Také tyto pracovní listy, přesněji jeden konkrétní sešit se věnuje mj. zdravému stravování, základním hygienickým návykům, sportu, lidskému tělu a všemu, co mu prospívá. Z toho důvodu tuto sérii publikací zaznamenávám.

 

Výčet uzavírám encyklopediemi či obrázkovými knihami, jež reflektují funkce lidského těla. Ač se může zdát, že se v tomto bodě odkláním od původního vymezení, považuji i takovéto tituly za vhodné k zařazení a zmínění, ač se nejedná o knihy, které radí, nýbrž popisují a vysvětlují – stále se však pohybujeme v jedné spojující tematické linii. Do této kategorie zařazuji publikace „Lidské tělo – Obrázková encyklopedie pro děti“ (nakladatelství Fragment), dále dětskou encyklopedii „Lidské tělo“ (nakladatelství Slovart) či „Poznej lidské tělo – Trojrozměrný pohled do nitra lidského těla“ (Luann Colombo). Všechny uvedené tituly kladou shodně důraz na srozumitelnost a pochopitelnost ze strany příjemců, jimž jsou určeny, stejně jako poutavý způsob zpracování i prezentaci původně složitých informací a poznatků.

 

4) Ideový plán (rozpracování cíle práce: čeho se chce dosáhnout? Zasazení projektu do souvislostí již existující reflexe žánrově a technologicky spřízněných realizací tématu apod.)

S uvozujícím „mottem“, jež se objevuje hned na začátku Školního preventivního programu pro mateřské a základní školy a školská zařízení „Nejúčinnější a nejlevnější prevencí je zdravá výchova dětí v rodině a ve škole“ nelze než souhlasit. Vštěpování zásad zdravého životního stylu již od útlého věku je totiž rozhodně cesta, která bude děti provázet po celý život. Nereflektování či naprostá neznalost těchto zásad, jakožto důsledek ignorace a nezájmu ze strany rodičů bude mít rovněž určité konsekvence v jejich pozdějším věku, avšak převážně v negativním slova smyslu.

 

Výše jsem zmínila, že se publikace, periodika a další vzdělávací materiály zaměřují v rámci oblasti zdravotní (sociální v této chvíli příliš nereflektujeme s ohledem na rozhodnutí věnovat samostatný projekt - rozumějte layout- zdravotní tematice) především na rodinné příslušníky či pedagogy, v mnohem menší míře se obracejí na děti samotné. Zodpovědnost za zdraví dětí je tedy ve většině případů delegováno výhradně na (logicky) rodiče či učitele v mateřských a základních školách (nezapomeňme, že tyto instituce v jistém směru doplňují výchovu v rodinách). Tento krok považuji také já za logický, zcela odpovídající reálnému rozdělení kompetencí a rolí. Přesto si dovolím tvrdit, že by jistá míra odpovědnosti (zejména) za vlastní zdraví mohla být přenechána na samotném dítěti. Samozřejmě je tomto směru myšleno její postupné nevědomé utváření na základě pravidelného přísunu informací a poznatků, jenž může přispět k účinnému osvojování si těchto základních pravidel; je zcela evidentní, že spojení odpovědnosti například v kontextu kompetencí a dovedností tříletého dítěte je nemyslitelné. Proto zdůrazňuji, že se jedná o jakési položení základů od raného dětství.

 

Pokud se dítě nemá možnost se zásadami zdravého života setkat v rodině, pak je zde další alternativa v podobě škol a školských zařízení. Jistou míru autonomie by tak mohly představovat právě publikace, časopisy či televizní seriály pro děti, jejichž (poslední v pořadí) dostupnost lze označit za nejsnazší. Je velice pravděpodobné, že jestliže rodiče nejsou vyznavači či nijak neinklinují ke zdravému životnímu stylu, ba jím dokonce opovrhují, nebudou mít důvod ani potřebu pořizovat si publikace, jež radí, jak vést dítě ke zdravé stravě a aktivnímu pohybu.

 

Domnívám se, že se zde otevírá prostor právě pro dětské ilustrované časopisy (dítě o nich slyšelo hovořit své kamarády ve školce či vidělo reklamu v televizi), které by kromě záživného obsahu měly disponovat rovněž atraktivním a poutavým designem a v neposlední řadě samotným názvem. V tomto případě je totiž určitě větší šance, že časopis, popřípadě knihu zakoupí rodič dítěti nežli sám sobě (pokud o danou oblast nejeví zájem). Sekundárním (i částečně latentním) cílem by tak bylo vzbuzení zájmu rodičů samých či případná změna jejich dosavadního postoje. Nutno dodat, že se pohybujeme na hypotetické či spíše idealistické rovině, přesto považuji za vhodné také tuto eventualitu zmínit. Prvotním záměrem je však stále edukace dětí ve věku 3-7 (8) let, ačkoli jej lze doporučit i dětem (o pár let) starším.

 

Časopis by svou formou měl rozhodně umět upoutat pozornost dítěte a vzbuzovat jeho přirozenou zvídavost. Zvířecí postavičky by dětem měly pomoci objasnit rozličné aspekty života i situace, jež mohou být obtížně pochopitelné a nahlížet na okolní svět se zájmem, s otevřenou myslí a nezkresleně. Přestože je časopis ilustrovaný, obrázky jsou dobře čitelné a odráží reálné aspekty (či konkrétní situace) světa. Tímto zpracováním časopis rovněž podporuje kreativní myšlení dětí[27]; vystřihovánky, omalovánky zase napomáhají rozvíjet koordinaci oka, ruky i jemnou motoriku, při tematických hrách (např. na lékaře, lékárnu, obchod se zdravou výživou) se děti učí poznávat, pojmenovávat, získávají základy slušného chování a dozvídají se důvody, proč se nebát lékařského ošetření. Bludiště, soutěže, kvízy, hádanky nebo Velká Kňukova a Fňukova písmenkiáda napomáhají rozvoji logického myšlení. Pravidelná Fňukova poradna odpovídá dětem na (nejen) zvídavé dotazy a rovněž nabízí řešení situací, se kterými si děti neví rady. Kňukův zdravý mlsavý koutek nebo tematické říkanky děti nabádají, jak si připravit zdravou a lahodnou svačinku, aby byly silné a plné energie. Prostřednictvím pohádek a příběhů si děti „odnášejí“ ponaučení z jednání či chování hlavních hrdinů/hrdinek. Další (fiktivní) části časopisu jsou také věnovány oddílům, jak pomáhat druhým, jak je důležité nesmát se handicapovaným či sociálně slabším kamarádům i cizím dětem, je kladen důraz na solidaritu, toleranci, rovnost lidí i odmítání šikany.

 

 Otázka zdravého životního stylu patří v dnešní době k nejdiskutovanějším. Ze všech stran slýcháváme stále větší hrozbu obezity u (čím dál menších) dětí (nejen v českém, ale celosvětovém měřítku). Také z tohoto důvodu věnuji velkou část každého čísla právě této oblasti.

 

5) Postup práce + zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod. (jakým způsobem bude projekt realizován, v jakém časovém horizontu a za pomocí jakých nástrojů)

Na úvod mi dovolte pár slov k názvu časopisu. Když jsem se rozhodla, že budu zpracovávat ilustrovaný dětský časopis, věděla jsem, že musí upoutat už samotným názvem. Jako ideální se mi jevila možnost spojit název s postavičkami, resp. průvodci časopisu. Domnívám se, že je název snadno zapamatovatelný a jména kreslených postav – Kňuk a Fňuk - děti zaujmou a dospělé (možná) pobaví. Název mne napadl čirou náhodou, zjišťovala jsem, zda obdobný již někde nefiguruje, ale žádnou indicii, která by tomu nasvědčovala, jsem nenalezla.

 

Přesný časový horizont mohu pouze odhadnout. Většinu obrázků jsem kreslila v jednom týdnu. Původně se mělo jednat o dva pejsky, avšak nakonec jsem se rozhodla, že bude příznačnější a zajímavější jednoho pejska vyměnit (rozumějte nahradit) za zajíce. Řadu obrázků jsem tak kreslila a následně vybarvovala znovu. Některé obrázky jsem navíc překreslovala. Celkově (za obě verze) se tedy jedná o přibližně 27 hodin kreslení. Veškeré obrázky, které se v časopise objevují, jsou ručně nakreslené, byť jsem původně zamýšlela kombinaci svých obrázků a převzatých (např. z internetu). Nakonec jsem ale zvolila předkládanou formu. Navíc je třeba mít na paměti, že se jedná o kresbu tužkou (obrysy zvýrazněny tenkým černým fixem) a vybarvení pastelkami, kombinace s rozličnými (dalšími) obrázky by mohla působit velmi rušivě. Obrázky vycházely z předem načrtnutého layotu na výkresy formátu A3 a A2. Vytvořila jsem několik kombinací a návrhů, výsledný považuji za nejlepší variantu. Prvním krokem tedy bylo navržení konceptu, veškerých prvků, které se v časopise objeví, samotné kreslení bylo v této fázi (návrhu) posledním (avšak hlavním) bodem. Věnuji se kresbě tužkou, rudkou a uhlem (zejména portréty), avšak, přiznám se, kreslím vždy to, co vidím. Pro některé obrázky jsem tak potřebovala předlohu (inspiraci), přičemž jsem si obrázky vždy upravovala (vizte dále).

 

Veškeré obrázky bylo nutné naskenovat. Určitá míra zdržení, resp. prodlevy mezi nakreslením obrázků a jejich dalším zpracováním pramení především ze skutečnosti, že osobně nemám (nevlastním) skener. V této fázi mi tak vypomohla osoba, k níž jsem mohla docházet a obrázky naskenovat. Naskenované obrázky bylo třeba upravit ve Photoshopu (CS6), přičemž jsem se rozhodla vyretušovat pouze vygumované (přesto stále viditelné) výrazné přetahy, ale zejména původní (a následně překreslené) verze. Případné přesahy pastelkou jsem zanechala s ohledem na větší míru autenticity i vzhledem k faktu, že jsem v (zejména starších) knihách pro děti zaregistrovala obdobnou tendenci. Z obrázků je na první pohled patrné, že jsou kreslené, nikoli digitálně upravené. Jediná úprava se týkala ztmavení (sytost) některých obrázků. Vzhledem k tomu, že jsem obrázky kreslila na samostatné archy papíru formátu A4, bylo nutné tyto ve Photoshopu ořezat, což byla poměrně detailní práce zejména u obrázků, jež sestávaly z více částí, resp. tyto měly určité pozadí či „okolí“ (např. květiny, tráva, keříky). Zkoušela jsem do InDesignu vložit původní (neořezaný) sken, ale tuto možnost jsem brzy zavrhla a byla přesvědčená, že je nutné přistoupit k ořezu (např. na titulní straně, kde jsem tuto variantu vyzkoušela, by modré pozadí bylo uprostřed z velké části násilně přerušeno bílým podkladem obrázků, což nevypadalo nejlépe).

 

Přiznám se, že pro mne byla tato část poměrně náročná, jelikož ve Photoshopu nepracuji (naposled v rámci závěrečné práce kurzu Workshop DTP); vše jsem se musela naučit, resp. laicky řečeno získat ten správný „gryf“. Naštěstí není Photoshop nijak složitý, rychle jsem se zorientovala, spíše se zde jedná o náročnost a přesnost při ořezu; přidala jsem vždy pomocnou barevnou vrstvu, které mi snáze odhalila chyby (rozumějte přetahy). Ve Photoshopu byly rovněž všechny obrázky převedeny do režimu CMYK. Celková doba, kdy jsem se věnovala pouze skenování a následné úpravě obrázků se pohybuje okolo 11 hodin.

 

Jak jsem již zmínila, layout jsem si dopředu nakreslila, takže samotná práce v InDesignu mi tímto krokem byla do jisté míry ulehčena, jelikož jsem přesně věděla, jak bude každá dvoustrana vypadat a jak ji budu tvořit. Layout (přesněji ukázku časopisu) tvoří titulní strana a čtyři dvoustrany. Tyto mají atypický formát 280 x 210 mm. Zkoušela jsem několikeré nastavení, ale nakonec jsem zvolila netypický formát (na šířku), což pramení z kreseb, kterým tento více „sluší“ a především jim velikostně lépe odpovídá. Původně se mělo jednat o titulní stranu, 3 dvoustrany a poslední stranu. Vzhledem k tomu, že poslední stránka je v časopise povětšinou věnována reklamě, raději jsem přistoupila k jiné variantě v podobě další dvoustrany, kde se mi mnohem více hodily omalovánky. Ukázku časopisu Kňuk a Fňuk jsem tvořila takovým způsobem, aby byly vyváženy strany, kde dominuje text a strany s převahou obrázků (tzv. kreativní a odlehčené strany pro děti) a minimem textu. Rovněž je na všech stranách nastaven 2mm přesah.

 

Na tomto místě přiložím krátkou poznámku k následujícím částem, jež se věnují postupu práce na jednotlivých (dvou)stranách. V odstavcích nepopisuji detailně všechny kroky, pouze hlavní či takové, jež bych chtěla přiblížit, objasnit a vysvětlit.

 

Titulní straně dominují hlavní postavičky a jmenovci časopisu – jedná se o tři obrázky, Pes Kňuk (1), zajíc Fňuk, jehož součástí je také beruška (2) a sluníčko (3) jakožto samostatný obrázek. U sluníčka je přidán efekt vržený stín, jelikož mi takto připadá plastičtější než v původní (nakreslené) verzi. Modrá přechodová barva (60% azur) evokuje nebe, resp. dokresluje atmosféru (situaci) na zahradě (byť se nejedná přímo o jarní zahradu, která by byla pro aktuální roční období příhodnější. Nedomnívám se však, že by to v případě – až pohádkově laděného – časopisu bylo překážkou). O titulní straně jsem měla jasno hned v prvopočátku – minimum textu a průvodci časopisu vyobrazeni v situaci, která koresponduje s tematickým zaměřením (v tomto případě jsem vybrala aspekt zdravý životní styl/zdravá strava). Pro název časopisu jsem zvolila font Snap ITC CE a dodala efekt reliéfu. Zvolený typ písma se mi jeví jako nejvhodnější varianta, opět jsem vyzkoušela řadu možností a tento typ nejvíce odpovídá mé původní představě – je hravý, zajímavý a zejména dětský a ihned upoutá pozornost. Navíc přesně zapadá do konceptu ilustrovaného časopisu. Barvy písmenek odrážejí ty, jež se objevují v obrázcích. Údaje o časopisu jsou umístěny na volné ploše pod obrázkem zajíce Fňuka. Tyto dva obrázky (obou postaviček) nebylo možné „vyrovnat“ s ohledem na zachování velikosti a především celistvosti obrázku (zajíce).

 

První dvoustrana sice může evokovat design knihy, ale tento krok byl záměrný. Jak jsem již uvedla, nechtěla jsem layout vytvořit ze samých obrázků, ale také přispět původní (textovou) tvorbou. Pohádku jsem vymýšlela sama, zejména proto, abych „zapojila“ obě postavičky – Kňuka i Fňuka. Navíc, monitorovala jsem obsah některých časopisů pro děti a pohádky se v těchto také objevují. Pohádky jsou nedílnou součástí dětského světa, a tak ani v tomto časopise nemohou chybět. Ty, jež se objevují v předkládaném časopise, navíc mohou dětem číst rodiče večer před spaním místo klasických knížek. Cihlová barva podkladu odpovídá barvě naznačené postele psa Kňuka (odebraná kapátkem). Následně jsem vytvořila pomocí obdélníku rámeček a prostřednictvím funkce Volba rohů tyto nastavila na velikost 8 mm a zvolila oblý tvar. Barva rámečku je (nastavená) 15% žlutá. Pomocí vodících linek jsem si naznačila přesné vymezení (rozsah) textu (navíc jsem také pomocí těchto hledala střed). Písmo Comic Sans MS, jež je použito pro název pohádky, se objevuje shodně na titulní (podtitul), této i následné dvoustraně – jde tedy o určitý spojující prvek. Umístěné obrázky jsem nechtěla nechat pouze „obtéct“, chtěla jsem, aby text kopíroval tvar obrázku, k čemuž jsem si dopomohla nástrojem „pero“, kdy jsem přidávala a ubírala kotevní body, dokud nevznikl požadovaný tvar. Takto jsem postupovala u všech obrázků (pes v posteli, včela se džbánkem medu i zajíc s košíkem). Původně byly obrázky větší, avšak na úkor písma, jež by bylo pro děti špatně čitelné. Výsledná velikost je tak 13 bodů, font Minion Pro (řez písma Bold). Nejdéle v tomto případě rozhodně trvala práce s nástrojem pera, alespoň u prvního obrázku, jelikož jsem (konkrétně) tento nástroj nikdy dříve nepoužila.

 

Na druhou dvoustranu jsem zkopírovala podkladovou část z předchozí dvoustrany a změnila barvu na 90% modrou. Opět jsem vytvořila – tentokrát 2 – rámečky a jejich rohy zaoblila a nastavila shodně velikost 8 mm. Výplň rámečků jsem volila tak, aby korespondovala jednak s podkladovou barvou (cyan) a jednak aby se opakovala s určitou barvou v jednotlivých obrázcích – proto (přechodová) růžová (objevuje se často v sáčku s bonbony) a (přechodová) žlutá (ladí s obojkem Kňuka). Název pohádky (příběhu) je vytvořen za užití stejného fontu jako v předchozím případě. Jedná se o jediný text, jenž je převzat z brožurky z mateřské školy, autorem pohádky je Miloš Macourek, ostatní texty jsou již (stejně jako první pohádka) vlastní.

 

Přiznám se, že mám ráda čisté linie, neholduji přebujelosti barev (ačkoli střídání typů i barev písma je v některých časopisech běžné) a rovněž nejsem příznivcem „přeplácanosti“. Časopis pro děti by rozhodně měl být barevný, na druhou stranu také vkusný. Vzhledem k tomu, že je písmo v obou případech zvětšeno na maximum (větší písmo by už u pohádky o Barborce a cucavých bonbonech znamenalo miniaturní obrázek bonbonů v levém dolním rohu), v případě pohádky jsem již k žádnému barevnému zvýraznění ani zvětšování určitých částí nepřistupovala; s barvami jsem si více vyhrála na dalších dvou dvoustranách. Na straně pět jsem text s Kňukovými radami umístila do rámečku s vlnitou linkou o 20 bodech. Zde jsem barevně odlišila určitá slova, jež považuji na důležitá. To, že na stránku umístím rámeček, jsem věděla již od začátku – proto je samotný obrázek (takto) uzpůsobený. Stejně jako na předchozí dvoustraně, i v tomto případě je text uzpůsoben tvaru obrázku – opět za užití nástroje „pera“.

 

Strany 6 a 7 už značí odlehčení, hravost a vyplní dětem jejich volný čas. Na straně 6 si mohou vystřihnout zoubek Nekazík, v čemž jim pomůže návod i naznačená jemná přerušovaná linka s nůžkami. Vystřihování navíc rozvíjí jemnou motoriku a koordinaci ruky, do časopisu jsem tento prvek zařadila po konzultaci s paní učitelkou v MŠ, když hovořila o dovednostech a schopnostech předškolních dětí. Nůžky jsou z programu Corel Draw x6 (naleznete je v souboru znaků Wing Dings), následně jsem tyto převedla do Illustrátoru. Na základě dřívější zkušenosti totiž z Corelu většinu znaků takto (raději) převádím, jelikož se mi jednou stalo, že se mi při tisku vytratily. Navíc k tomuto kroku přistupuji i z důvodu korektnosti – Illustrátor si s InDesignem mnohem „lépe“ rozumí. Přerušovanou linku jsem vytvořila opět za pomoci nástroje „pera“, kdy jsem celý zub v podstatě obkreslila kolem dokola a následně jsem zvolila typ linky (čárkovaná). Elipsy, v nichž se nachází název zoubku i upozornění, že se jedná o vystřihovánku, bylo nutné za pomocí palety Cestář „ořezat“, čímž se navíc vytvořil efekt jejich (ne)ukončenosti. Barvy písma i elips jsou zvoleny tak, aby celá stránka barevně ladila a korespondovala s barvami použitými v obrázku. 60% přechodová žlutá působí svěže a nenásilně, ze všech variant, které jsem vyzkoušela, byla tato rozhodně nejlepší. Pro (v podstatě) nadpisy (v elipsách) jsem zvolila tentýž font jako v názvu časopisu na titulní straně (Snap ITC CE), stejně jako jsem tímto zvýraznila jméno zubu v textu – opět z důvodu, aby se prvky určitým způsobem opakovaly. Zub je tzv. rozstránkovaný, bylo nutné jej na každé straně zduplikovat (má dvě vrstvy, přičemž jedna je skrytá), aby byla část zasahující na druhou viditelná (zejména při tisku). Říkanek jsem vymyslela více (celkem 8) ještě dříve, než jsem přesně věděla, jak a kde tyto upotřebím. Nakonec jsem vybrala ty, jež na sebe určitým způsobem tematicky navazují – zdravý chrup a zdravá strava jsou v zásadě dvě strany téže mince.

 

Barvy na straně sedm opět korespondují s obrázkem. Pastelové barvy jsem zvolila jednak s ohledem na jejich jemnost i proto, že patří k mým oblíbeným. Navíc jsou to jarní barvy  - rozhodování, jaké barvy zvolím, bylo poměrně rychlé. Pravděpodobně žádná stránka mi nešla tak od ruky jako právě tato. Pro větší plastičnost jsem ke každé elipse přidala efekt vržený stín v úhlu 135 stupňů. Purpurová (40%) přechodová má nejtmavší barvu (kontrastně k vedlejší stránce) ve spodní části. Velice mne zaujala zmrzlina, resp. obrázek, který jsem našla na internetu (vizte bod 7 a použité zdroje), proto jsem se rozhodla, že tato se mi stane předlohou pro kreslení obrázku do Kňukova mlsného a zdravého „koutku“.

 

Poslední dvoustrana patří omalovánce, navíc má lehce edukativní charakter, jelikož mají děti rozhodnout (a také odůvodnit), které věci, jež obrázky znázorňují, zubům pomáhají a které jim naopak škodí. Rozvíjí také koordinaci ruky a oka, děti si navíc procvičí poznávání barev a vybarvováním si trénují pečlivost, přesnost i trpělivost.

 

Do levé bubliny jsem umístila vybarvené obrázky pro inspiraci (dětí) i s ohledem na skutečnost, že by strana působila velice nevýrazně. Pravá bublina je vyplněna 15% žlutou barvou. Tato má jen lehký odstín, jelikož jsem nechtěla, aby byla čistě bílá, na druhou stranu jsem musela pamatovat na to, že děti budou obrázky vybarvovat, podkladová barva je tedy velmi světlá. Stejně jsem postupovala i v případě druhé bubliny, jejíž barva mohla být lehce výraznější, avšak nijak násilně sytá v porovnání s druhou bublinou. Obě bubliny jsou opět shora ořezány za pomocí palety Cestář. Pro zvýraznění jsem přidala oběma bublinám (elipsám) linku (6 bodů), přičemž barva linky u levé bubliny je 60% cyan a u pravé je to 20% azur a 60% žlutá. Pes Kňuk je opět, jako je tomu u zubu na předchozí dvoustraně, zduplikovaný a na každé stránce zkrácený na hranu ořezu. Na závěr mě napadlo přidat kontrastní barvu pozadí na každé stránce – přesněji barvu bubliny na jedné straně jako podklad na straně druhé.

 

Celá práce při realizaci časopisu – od prvotního návrhu načrtnutého na papíře, návrhu kreseb, přes samotné kreslení, úpravu obrázků, tvorbu textů až po vlastní (finální a zkompletovanou) práci v InDesignu – mne nesmírně bavila. Ani jednou jsem tvorbu časopisu nepovažovala za úkol, byla to pro mne spíše zábava a zajímavá (někdy dokonce relaxační) činnost. Na časopise jsem (s přičtením všech jednotlivých – výše zmíněných – fází, včetně části teoretické) pracovala průběžně dva měsíce. V tomto období jsem také pročítala dětské knihy, časopisy, brožurky, pracovní sešity i metodické příručky. Většinu těchto materiálů jsem měla k dispozici přímo z mateřské školy.

 

6) „Sebehodnocení“ (jak se podařilo cíle dosáhnout; v čem byly problémy, úskalí; co by se dalo v budoucnu rozpracovat, na co by se dalo navázat, v čem je přínos/jedinečnost projektu apod.) + okomentování/vyhodnocení vlastní praktické části

Pokud mám přistoupit k sebereflexi, hodnotím svou práci jako zdařilou. Přirozeně by mohl časopis vypadat „lépe“, v tomto ohledu, přiznám se, neumím odhadnout, zda časopis působí profesionálně nebo zda by v takové formě mohl jít do tisku. Byť může být namítnuto, že bych takového posouzení měla být schopná, hodnocení (však) přenechám kompetentním osobám, které za několikaletou praxi v oboru vědí, který časopis má (v dané formě) reálnou šanci na život. Mohu pouze přiložit vlastní názor – osobně se mi časopis líbí, domnívám se, že zaujme děti i dospělé. Sama si časopisy pro děti ráda a často prohlížím, inspiruji se a zvažuji, jak by se daly nápady dále rozvinout.

 

Projekt je (alespoň se domnívám) přínosný svým zpracováním (formou). Nepředpokládám, že ilustrované časopisy budou mezi studenty (v budoucnu) převažovat. Na druhou stranu by mohlo být mé vlastní zpracování motivující, snad také inspirativní. Je však třeba podotknout, že základem takto pojatého samostatného projektu je záliba v kreslení a malování a chuť se do (náročné) práce pustit. Časovou náročnost nehodnotím jako problém nebo úskalí, jelikož jsem s tímto faktem od začátku počítala a již při zadávání samostatného projektu bylo zřejmé, že jsem si nevybrala zrovna nejjednodušší cestu (variantu). Uvedené nezmiňuji pouze s ohledem na skutečnost, že jsou všechny obrázky nakresleny ručně (jejich nakreslení tedy tvoří značnou část prací na samostatném projektu), ale také volba barev, přechody, barevné kombinace, umístění obrázků a celkově aspekty týkající se layoutu bylo třeba dobře promyslet, zejména tak, aby děti (příjemce, čtenáře) zaujaly.

 

Přesto nelituji, že jsem si jako „téma“ samostatného projektu vybrala ilustrovaný časopis. Myslím, že svou formou je mezi (alespoň) většinou projektů ojedinělý. Nemapovala jsem práce minulých ročníků a nevím, zda ilustrovaný, doslova vlastní rukou nakreslený časopis již dříve někdo zpracovával. Popravdě jsem si neuměla představit, že bych v kombinaci se zdravotně-sociální specializací přistoupila k jiné variantě. Přestože jsem si s InDesignem v prvním semestru vůbec nerozuměla a byla jsem přesvědčená, že po skončení druhého semestru jej dále s největší pravděpodobností nebudu využívat, dnes (byť ne často) v tomto programu pracuji. Zároveň jsem ráda, že jsem upustila od původní specializace (TV žurnalistika) a zvolila jsem DTP (praktikum a workshop). Jak jsem zmiňovala v úvodu, pro mne je to v praktickém životě nejvyužitelnější předmět ze všech nabízených specializací  - ostatní jsou ryze (ačkoli logicky) „žurnalisticky“ profilované.

 

Také jsem uvedla, že jsem pro samostatný projekt vybrala pouze určitou část jeho možného (celkového) zaměření, totiž oblast zdravotní. Navíc tato je rovněž velmi omezená, což koresponduje s rozsahem samostatného projektu. Časopis bych tedy v budoucnu (potenciálně) rozšířila o oblast sociální – myslím, že v tomto bodě se rovněž otevírá řada perspektiv. Další (konkrétní) invence jsou v zásadě zakomponovány již v bodě 4. Přestože jsem měla (a stále mám) spoustu nápadů, nebylo možné všechny (z)realizovat. Vybrala jsem alespoň takové možnosti, kde bych mohla rovněž přispět vlastními texty – proto jsem do (části) časopisu nezařadila plánovanou písmenkiádu, bludiště, křížovky, osmisměrky, soutěže, nebo další vystřihovánky a omalovánky.

 

Na závěr bych chtěla dodat poslední (nejdůležitější) věc. Popřát malým i velkým čtenářům příjemné (po)čtení!

Realizace projektu ke stažení zde: http://leteckaposta.cz/940933406

 

7) Použitá literatura:

1) Adobe photoshop CS6: oficiální výukový kurz / Adobe Creative Team / [překlad Jiří Fadrný], 1. vydání, Brno: Computer Press, 2013

2) Adobe InDesign CS5: oficiální výukový kurz / Adobe Creative Team. 1. Vydání, Brno: Computer Press, 2011. [překlad Jan Dvořák]

3) Adobe Photoshop CS5 : oficiální výukový kurz / Adobe Creative Team. 1. Vydání. Brno: Computer Press, 2010. [překlad Jiří Fadrný]

4) ADOBE: Nápověda aplikace Photoshop. [online].

Dostupné z: https://helpx.adobe.com/cz/photoshop/topics.html [vid. 2015-04-02].

5) Cohen, S. Adobe InDesign CS: Ovládněte sazbu profesionálně. 1. vydání. Brno: CP Books, 2005. ISBN: 80 – 251 – 0532 – 6.

6) Dvořáková, Z. DTP a předtisková příprava: kompletní průvodce od grafického návrhu po profesionální tisk. Brno: Computer Press, 2008.

7) Foršt, J. ABC DTP: zadání a zpracování reklamních tiskovin. Praha: Grada, 1995.

8) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. [online].

9) Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. [online].

10) Macourek, M. Barborka a cucavé bonbóny. In: Pličková, E. Když Alenka stůně (obrázky a příběhy), 1983.

 

Zdroje ke stavu (zmapování) problematiky:

 

http://www.prochytrehlavicky.cz/jak-deti-prichazeji-na-svet.html

http://www.dumknihy.cz/mamincino-brisko-uz-to-vim-1

http://www.superknihy.cz/clovek/36900-jak-jsem-prisel-na-svet.html

http://www.prochytrehlavicky.cz/predskolakovy-tydenicky-pro-chytre-hlavicky.html

http://knihy.cpress.cz/vis-co-jis.html

http://www.jogasdetmi.cz/

http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/6061_preview.pdf

http://www.bellmedia.ca/sales/blog/doc-mcstuffins-series-premiere-on-disney-junior-sunday-april-8/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10604682576-doktorka-plysakova/

http://sparkyanim.com/disneys-hit-tv-series-doc-mcstuffins/ http://www.tvguide.com/news/exclusive-disney-doc-mcstuffins-season2-1069106/ http://www.nytimes.com/2012/07/31/arts/television/disneys-doc-mcstuffins-connects-with-black-    viewers.html?_r=0

http://send.cz/

http://sbirka-lidsketelo.cz/okolekci.php

http://www.periodik.cz

 

Další zdroje (inspirace/předloha k některým obrázkům):

 

1) Inspirace zajíc s košíkem: Driscole, L. Mám vás moc ráda, mí zajíčci. Praha: Egmont, 2008.

2) Inspirace obrázky na poslední dvoustraně (omalovánka): Zdravá školka – zdravotní a environmentální výchova. Klimkovice: Nomiland. [s. a.]

3) Inspirace obrázky na poslední straně (omalovánka): Beruška – pracovní sešit pro nejmenší předškoláky.

4) Zmrzlina (Fňukův mlsný a zdravý tip – inspirace/předloha): dostupné z: http://cz.depositphotos.com/6224683/stock-illustration-big-cartoon-ice-cream.html

5) Předloha včely: dostupné z:  http://cz.clipartlogo.com/premium/detail/cartoon-vector-illustration_44906848.html a http://cz.clipartlogo.com/premium/detail/vector-happy-cartoon-bee-flying_101287234.html

 

Použité programy:

Adobe InDesign CS6

Adobe InDesign CS5.5

Adobe Photoshop CS6

Adobe Illustrator CS6

CorelDRAW X6



[1] Pro tuto práci vzhledem k omezenému rozsahu volím pouze jednu oblast a konkrétní cíle (vizte dále bod 2).

[2] Str. 9

[3] Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, str. 23

 

[4] Vzpomeňme např. středeční přílohu Deníku „Deník Junior“.

[5] Často mají podobu sloučených organizací.

[7] ibidem

[8] V letošní roce vyjde první číslo 15. 4., 25. 5., 19. 8. a 4. 11. (vizte www.send.cz).

[9] http://www.bellmedia.ca/sales/blog/doc-mcstuffins-series-premiere-on-disney-junior-sunday-april-8/

[10] http://www.ceskatelevize.cz/porady/10604682576-doktorka-plysakova/

[11] ibidem

[14] http://send.cz/casopis/961/lidske-telo#podrobnosti

[15] http://sbirka-lidsketelo.cz/okolekci.php

[16] http://www.periodik.cz/predplatne/casopis.php?akce=titul&titul=880

[17] http://knihy.cpress.cz/vis-co-jis.html

[18] ibidem

[19] http://www.pixiknihy.cz/poznavej-svuj-svet

[20] http://www.jogasdetmi.cz/

[23] http://www.prochytrehlavicky.cz/jak-deti-prichazeji-na-svet.html

[24] http://www.dumknihy.cz/mamincino-brisko-uz-to-vim-1

[25] http://www.superknihy.cz/clovek/36900-jak-jsem-prisel-na-svet.html

[26] http://www.prochytrehlavicky.cz/predskolakovy-tydenicky-pro-chytre-hlavicky.html

[27] Následující výčet se opět vztahuje k časopisu jako celku, nikoli pouze k vybrané části.

Zobrazeno 2782 krát
Naposledy upraveno: pá., 21. srpen 2015 19:34

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste