Anežka Gavendová Jak je již nyní jasné, měl by se věnovat hudebníkům tuzemským i zahraničním. Toto periodikum pravděpodobně osloví především čtenáře, kteří mají vztah k hudbě z výše zmiňovaného období, ovšem mou hlavní inspirací, co se týče obsahu, byl časopis Full Moon a Rock & All (viz níže), jen s důkladnějším zaměřením na starší hudbu. Předpokládám tedy, že čtenáři Music spotu budou se zmiňovaným periodikem srovnatelní. Rozdíl oproti například Rock & Popu je užší žánrové zaměření. Rozsah by bylo samozřejmě možné rozšířit o další rubriky, ovšem v rámci našeho projektu vytvoříme čtrnáctistránkový dokument. Jak rozvedu dále, cílem práce je tedy spojení mého osobního zájmu o kulturu, především tedy o hudbu, s grafickým designem. Také jsem v rámci svého studia na Univerzitě Palackého absolvovala tematické kurzy Základy obecné estetiky a uměnovědy a Žurnalistická specializace – kulturní a také praktikum a workshop DTP, tedy desktop publishing. Pomocí programů Adobe InDesign a Adobe Photoshop se pokusím o zpracování layoutu periodika, které by mne samotnou zaujalo v trafice jak svým vzhledem, tak svým obsahem. Také bych ráda do vzhledu zakomponovala prvky, které korespondují s obsahem článků a tím pádem jej doplňují, a ne pouze ryze prakticky stylují do čitelné podoby.
2. Zdůvodnění volby tématu
Tvorbu hudebního měsíčníku jsem si vybrala z důvodu, že sama na trhu postrádám podobné periodikum. Mám v oblibě Full Moon, ovšem jeho obsah se často míjí s mými hudebními preferencemi. Chybí mi recenze na nová alba interpretů, kteří na scéně pohybují již déle, jako například The Cure a také postrádám komplexnější, ale ucelený pohled na některá zásadní díla, jež ovlivnila generaci současných hudebníků. Sama o hudbě píši pro webovou stránku Informuji.cz a texty použité v realizaci jsou převážně mé autorské. O podobné tématice také pojednává má bakalářská práce – prováděla jsem analýzu hudebního časopisu Melodie v letech 1980, 1985 a 1990. Sama také samozřejmě ráda kromě četby tematických periodik, webových stránek a knih navštěvuji koncerty a filmy, z nichž, jak lze v realizaci vidět, zpracovávám také recenze a reportáže. O grafiku jsem se svým způsobem zajímala již od druhého stupně základní školy. Zhruba od stejné doby jsem se učila pracovat s fotoaparátem a s tím souvisela také pozdější úprava snímků. Používala jsem PhotoFiltre Studio, později PhotoScape a další programy a postupně se naučila vytvářet jednodušší fotomontáže, pracovat s klonovacím razítkem, vrstvami, kapátkem, maskami či dalšími nástroji. Na gymnáziu jsem si vybrala grafický seminář, v němž jsem se dva roky učila pracovat s programy Adobe Photoshop, Illustrator, InDesign a Lightroom. Z tohoto předmětu jsem také maturovala, takže jsem vytvářela závěrečnou práci.
Šlo o grafiku pro kapelu mých přátel. Vytvořila jsem tři verze plakátů, obal na CD, vizitku a pro svůj projekt jsem také pořídila fotografie v ateliéru i mimo něj. Pokud se vrátím k hudební žurnalistice, docházím k závěru, že se stejně jako je tomu i v ostatních odvětvích stahuje z tištěné fyzické podoby na internetové stránky, kvůli čemuž dle mého názoru ztrácí důležitý rozměr, tedy ten vizuální, který k hudebním magazínům patří a nabízí spoustu možností zpracování. Tyto možnosti se pokusím v realizaci zobrazit. Zároveň vnímám, že se hudební tématika v tisku sice objevuje, ovšem dle mého se jí nedostává takového prostoru, jaký by si zasloužila, a především články o ní pojednávající často sklouzávají k povrchnosti, nesnaží se jít do hloubky, protože v současné době jde především o rychlost, nikoli o kvalitu a zevrubné představení tématu. Vyhranění Music spotu jako měsíčníku mi připadá adekvátní, a to z důvodu nasbírání relevantních témat, jejich zpracování, navštívení událostí, důkladné vyhledání informací a tím možnost zasazení témat do řádného kontextu.
3. Stav problematiky
Layout hudebního časopisu již v minulosti některé mé kolegyně vytvářely, konkrétně jsem vybrala čtyři z nich. Jejich výčet a konkrétní odkazy poskytuji v závěrečné kapitole věnující se zdrojům. Nejblíže mé práci je pravděpodobně periodikum AlterEcho, které dokonce v jednom případě referuje o totožné kapele, totiž Zrní. Graficky jde o periodikum, které používá více barev, ale také dbá na určitou střídmost, čistotu a minimalismus. Články jsou ovšem kratší než v mém případě. Autorka časopisu Vibe stejně jako v předchozím případě vsází především na barevnost jak fotografií, tak stran, a to i přes to, že titulní fotografie je černobílá. Doplňují ji ale zářivě fialové nápisy. Tuto barvu, stejně jako v mém případě, užívá v celém periodiku, a proto působí jednotícím dojmem. Užívá také klasické žurnalistické žánry hodící se ke specializaci. Časopis Young Blood míří svým grafickým zpracováním ke klasickým tuzemským periodikům. Využívá často rámečky, čtverce, obdélníky a velkou část stránek zabírají fotografie. Přináší spíše kratší texty. Na rozdíl od většiny časopisů ale volí zarovnání vlevo, ne do bloku. Autorka magazínu Špína se zaměřila především na barevné sladění pozadí stran jednotlivých textových celků, přičemž zvolila větší typ písma a méně obrázků, ale zato většinou ve větším formátu.
Do výčtu reálně vycházejících periodik zařazuji pouze ta, která jsou alespoň částečně blízká mému projektu. Výčet proto neobsahuje periodika, která o hudbě referují například v kulturní rubrice, příloze a podobně.
3.1 Full Moon
Toto periodikum vzniklo v roce 2010 a založila jej Jana Grygarová, také nazývaná Apačka. Původně měl čtvercový formát, od nějž v průběhu času tvůrci upustili. Nyní stojí v čele Michal Pařízek. Periodikum je tištěno na kvalitním těžším typu papíru a v trafice je poměrně snadno rozpoznatelné od jiných časopisů. Obálka nebývá tak podbízivá a zářivá se spoustou barevných nápisů. Sází spíše na více strohý design, čímž se odlišuje.
3.2 Headliner
Headliner založil hudební publicista Jarda Konáš. Vsází většinou na strohý, ale přímý a příjemný design bez zbytečných grafických prvků. Obsahuje klasické žurnalistické žánry, jako jsou recenze, reportáž, rozhovor apod. Jde o internetový měsíčník, který je čtenářům k dispozici zdarma na stránkách www.headliner.cz/.
3.3 Muzikus
Vznikl v roce 1991 a vychází jednou měsíčně. Nyní k němu náleží internetová stránka www.muzikus.cz/. Svou grafikou se blíží časopisu Rock & Pop. Dle tvůrců je určen především aktivním hudebníkům všech věkových skupin.
3.4 Opus musicum
Hudební revue vychází již od roku 1969, nyní jako dvouměsíčník. Na stránkách www.opusmusicum.cz jej naleznete za 70 Kč. Po roce 1989 se redakce snažila také pořádat hudební akce. Vsází na jednodušší čistý design. Šéfredaktorem je nyní Boris Klepal.
3.5 Pařát
Jde o magazín vycházející každý druhý měsíc. Původně jej založili v roce 2000 fanoušci metalu pouze jako zájmový útvar, nyní vychází pod vlastním ISSN. Vede jej Petr "Herdron" Říha. Objednat si jej zájemci mohou na stránkách paratmagazine.com/obchod/. Z grafického zpracování je znát, že jde spíše o amatérsky pojaté periodikum.
3.6 Rock & All
Časopis vznikl v roce 2015 vyčleněním z periodika Rock & Pop, viz níže. Založil jej Vojtěch Lindaur po neshodách se svými bývalými kolegy. Kromě fyzické podoby má také webové stránky www.rockandall.cz/, na nichž v této době figurují především speciální čísla Rock History a Folk History referující vždy o určitém roce. Tyto speciály si mohou čtenáři objednat.
3.7 Rock & Pop
Toto periodikum vzniklo, původně jako týdeník, v roce 1990 a jeho prvním šéfredaktorem se stal Jiří Černý. Nyní jej vede Martina Jablonovská, přičemž Rock & Pop nyní vychází jednou měsíčně s průměrným nákladem sedmnáct tisíc kusů. Kromě klasického fyzického vydání publikují redaktoři také na webových stránkách www.rockandpop.cz. Zde se pro představu kategorie dělí na alternativní, pop, hip-hop, rap, folk, indie, jazz, metal, soul, reggae a rock.
3.8 Report
Vznikl v roce 1990, původně pod názvem Rock Report. Nyní je šéfredaktorem Aleš Harazim. Vychází celkem 10 čísel ročně a periodikum se zaměřuje především na rock, ale také hip hop, elektronickou hudbu a další žánry. Náleží k němu také portál www.ireport.cz/.
3.9 Spark
Spark vznikl v roce 1991 a referuje především o tzv. „tvrdší“ hudbě, hlavně metalové. Nyní jej vede Karel Balčirák. Vsází povětšinou na výrazně barevnou grafiku s fialovým logem a velice plastickým fontem. Součástí periodika je také plakát. Má i internetové stránky www.sparkrockmagazine.cz/.
4. Ideový plán
Music spot je navrhnut jako měsíčník v klasickém formátu A4, přičemž každé číslo by mělo kromě klasických rubrik obsahovat rozsáhlejší portrét vybraného umělce, který může být případně také koncipován jako seriál, tedy v každém čísle bude jedna část života. Co se týče rubrik, ráda bych kromě klasických recenzí, rozhovorů a reportáží zařadila také zevrubnější portrét a rubriku Příběh alba. Tu bych ráda zařadila z již zmíněných důvodů – proto, že mně samotné něco podobného v současné nabídce chybí. Periodikum by mělo také své vlastní webové stránky a sociální média. Zde by čtenáři kromě obsáhlejších článků našli především aktuality, jako například výročí, nově oznámená alba, koncerty a podobně. K těmto příležitostem by byly vázány právě články vysvětlující pozadí vzniku výtvorů, jejich koncept, nápad či spolupracovníky.
5. Postup práce
Vzhled tohoto periodika jsem měla nastíněný v hlavě již několik měsíců. Na podzim jsem si načrtla původní záměr, při němž jsem již měla jasno ve volbě sjednocující barvy a kávových otiscích. I v případě fotografií jsem počítala s černobílou kombinací. S návrhem jsem si dávala načas, hledala vhodné snímky, témata a doplňky. Díky dostatku času jsem měla v té době možnost zvažovat více dostupných řešení, jako například zadní stranu, která byla v začátcích zamýšlena jinak. Jakmile jsem začala přenášet vzor do InDesignu, bylo třeba řešit množství
detailů, jako například poslední řádky přesahující do nového sloupce a podobně, ovšem tyto menší problémy nezapříčinily žádnou razantnější změnu periodika. Již při prvním návrhu jsem určila rozměry dokumentu, a to klasicky na formát A4 směrovaný na výšku, přesněji šlo o 297 mm na výšku a 210 mm na šířku. Určila jsem také okraje, aby nevznikl problém při tisku. Ve fyzickém provedení by měla být obálka vyhotovena z tvrdšího papíru, pravděpodobně lesklého, a vnitřek časopisu by měl být zhotoven z matného papíru, ovšem s vyšší gramáží, jako je tomu například u Full Moonu. Tvorbě časopisu Music spot jsem se věnovala průběžně několik měsíců vždy při volných chvílích, ale zprvu šlo především o promýšlení ideje, kterou chci do dokumentu přenést. Šlo tedy nejdříve o jakousi duševní práci. Tu jsem v posledních asi dvou měsících přenášela do konkrétní podoby vždy při vhodném rozpoložení, neboť jde, jak je jasné, o práci kreativní, na niž dle mého uvážení není vhodné tlačit. Proto jsem si na ni vymezila dostatečně dlouhé časové období. Nyní se dostanu ke konkrétním použitým krokům.
5.1 Titulní strana a název
Logo časopisu, přesněji gramofonovou desku, kterou obsahuje a ručně psaný nápis music, jsem vytvořila v programu Krita pomocí grafického tabletu. Tyto prvky jsem ve formátu png vložila do Photoshopu a zde sjednotila text a tyto prvky. Výtvor jsem poté opět uložila ve formátu png, tedy s průhledným pozadím, a vložila jej na titulní stranu. Název Music spot má v překladu více významů, a právě proto jsem zvolila angličtinu. V češtině se ovšem slovo spot užívá také, a to jako synonymum pro místo (v tomto případě tedy hudební místo), může se také ale překládat jako bod, skvrna či tečka. Hudební bod považuji za shromáždění informací o hudbě v jednom periodiku každý měsíc, stejně tak můžeme uvažovat o tečce. U hudební skvrny uvažuji o tom, že hudba a články o ní mají v čtenáři zanechat nějakou stopu, chcete-li skvrnu, otisk. Na toto odkazuje také grafický prvek uvnitř časopisu, který nazýváme coffee spot, tedy skvrna po kávě. Objevuje se v periodiku nestrukturovaně a přes tuto skvrnu se nachází citáty osobnosti, s níž článek souvisí. Zároveň má za úkol „rozbít“ větší část souvislého textu a přitáhnout čtenářovu pozornost. Barvu jsem pro dané číslo zvolila poměrně netradiční. Mým cílem nebylo vytvořit layout v nyní oblíbeném minimalistickém vzhledu, ale nechat projev vlastnímu rukopisu a invenci bez důsledného ohledu na aktuální trendy. Pro titulní stranu jsem použila font Tw Cen MT Condensed především v řezu bold, ale také regular. V obou případech jde o bezpatkové písmo a dle typografických zásad je možné právě tento typ použít. Volba titulní fotografie odkazuje k hlavnímu obsahu čísla, a to vícedílného portrétu hudebníka Boba Dylana. Daný obrázek vyhovoval svým vertikálním formátem mému účelu, pozadí je čisté a neruší. Umělec je zároveň zachycen v póze, která není úplně obvyklá – zakrývá si část obličeje rukou. I tak ale považuji volbu za vhodnou, protože mi připadá autentická, nestrojená. Autorem většiny fotografií Boba Dylana je Daniel Kramer a vznikly mezi léty 1964 a 1965. Z tohoto projektu vznikla také fotografická kniha s názvem Daniel Kramer: Bob Dylan: A Year and a Day.
5.2 Okraje a jednotící grafické prvky
V případě okrajů stran jsem si kladla za cíl, aby souvisely s každou konkrétní stranou či dvojstranou, ale zároveň nebyly příliš rušivé. Proto jsem zvolila nápis rubriky na podkladové barvě, která odpovídá sjednocené barvě daného čísla. Abych přece jen docílila ne naprosto souměrného dojmu, v levém sloupci je vždy nápis umístěn vertikálně v dolní části sloupce a čte se zespoda nahoru a na protější straně se nápis nachází v horní části, přičemž jej čteme shoda dolů. Okraje jsou vytvořeny pomocí vzorů stran, které se nacházejí v pravém sloupci InDesignu. Dvě linky, které se nacházejí ve sloupcích plní oddělující funkci a zvýrazňují číslování strany. Ty jsem vytvořila pomocí obdélníků, které jsem ponechala ve speciální vrstvě a vyplnila je barvou pomocí zkratky Ctrl + BackSpace. Kávové otisky s citáty, tedy jednotící grafické prvky, jsem vyráběla také v InDesignu. Stáhla jsem si z níže uvedených webových stránek předpřipravené obrázky ve formátu png a přes ně jsem v programu pomocí textového nástroje vytvořila citáty, a to v programu Photoshop. Průhlednost kaňky jsem v některých případech snížila na 80 %, aby byl text lépe čitelný. Text má podobnou barvu, jako okraje stránky, ale je sytější, aby vytvářel větší kontrast a přitáhl čtenářovu pozornost dříve než okraje. Každé kolečko, chcete-li otisk, jsem poté exportovala do formátu png a vložila na odpovídající místo. V objektovém stylu jsem nastavila parametry obtékání, a to kolem tvaru objektu. Tento postup jsem zvolila proto, že jsem chtěla citace ozvláštnit a nechtěla pouze klasické užití, jako můžete vidět v dolní části na straně 5. Zde byl text delší, a proto se nevlezl do otisku, což ovšem nepovažuji za problematické. Uvozovky jsem stahovala obdobně jako otisky ve formátu png.
5.3 Nadpisy a volba písma
Pro titulky a titulní stranu jsem použila font Tw Cen MT Condensed především v řezu bold, ale také regular. Jde o bezpatkový typ písma, jak jsem již zmínil výše. Pro klasický text jsem zvolila patkový font Palatino Linotype ve velikosti 11 s prokladem 15 bodů. To stránky učinilo vzdušnější. Kombinovala jsem použití dvou a tří sloupců, přičemž jsem se pokusila toto rozložení respektovat a odrážet jej i ve volbě postavení obrázků, jak nastíním níže. Nadpisy jsem vytvářela jednotně v programu Adobe Photoshop, přičemž jsem použila již výše zmíněný font. Fotografie jsem vložila do vrstvy pod textem, zmenšila na požadovanou velikost a vyčnívající kus odmazala pomocí nástroje guma. Černobílá úprava vznikla při otevření záložky přizpůsobení, kde jsem zvolila kolonku odstín a sytost a stáhla sytost na hodnotu nula. Hotový nadpis jsem uložila ve formátu png a vložila jej na požadované místo v dokumentu. Zarovnání textu je v bloku s východovým řádkem zleva doprava.
5.4 Obrázky
Z důvodu zvolené barvy vyráběného čísla jsem zvolila převážně fotografie v černobílé úpravě, případně v úpravě barev do teplejších tónů. Tato volba mi připadala vhodná, a to z důvodů, které nyní nastíním. Kromě toho, že se sama ráda ve volném čase fotografování věnuji a upřednostňuji černobílou úpravu, a to kvůli mým osobním sympatiím k tomuto typu barevnosti, v periodiku by se kombinace barevných okrajů a barevných fotografií „bila“ mezi sebou. Zároveň zastávám názor, že volba černobílých fotografií periodikum ozvláštní, celý vzhled odkazuje k retro stylu a také referuje, především v případě portrétu, o událostech minulých, a tedy tato volba koresponduje s obsahem. Na závěr ke zvoleným obrázkům dodávám, že barevnost jsem zvolila také z důvodu, že dle mého úsudku černobílá přitahuje pozornost čtenáře ke sdělení fotografie a barevnost jej neodvádí od základního a nejhrubšího poselství. Kolorovaný obrázek ve spodní části strany 6 je vytvořen ve Photoshopu. Na vybrané fotografii bylo třeba vybrat požadované objekty pomocí nástroje laso, poté vytvořit novou vrstvu, tu vyplnit požadovanou barvou a snížit sytost výplně tak, aby byla téměř průhledná, ale stále byla vidět barva. Při volbě rozložení obrázků a grafických prvků jsem se snažila dbát, jak již bylo řečeno výše, na rozložení odstavců na dané straně. Například na straně 9 nahrazuje dlouhá svislá fotka třetí sloupec. Na té předchozí dva ze sloupců doplňují fotografie stejného rozměru, jako sloupce a ve vrstvě pod nimi se nachází kávový otisk se sníženou průhledností.
5.5 Ostatní řešení
Reklamy na stranách 2 a 13 nebyly vybrány náhodně, jak je z kontextu jasné a souvisí s obsahem. První z nich odkazuje na film o koncertním turné Boba Dylana The Rolling Thunder Revue a ihned po straně s obsahem začíná portrét Boba Dylana. V závěru pak figuruje plakát na záznam koncertu Rogera Waterse, jednoho z bývalých členů skupiny Pink Floyd, který
budou kina promítat. Právě o jednom albu Pink Floyd referují stránky reklamě předcházející. Pro čtenáře může být toto řešení přínosné, neboť se sice z článku dozvěděl informace o minulosti, ovšem také se jím může zabývat v budoucnu, v tomto případě navštívit související film, či si jej pustit přes streamovací službu. Toto řešení jsem zvolila také z toho důvodu, že obálka časopisu bude z tvrdšího, pravděpodobně lesklého papíru, a nebylo by esteticky schůdné, aby obsah začínal již na této straně. Zároveň není nutné, aby strana zůstala volná. Kromě kávových skvrn, které měly za úkol „rozbít“ text, upoutat čtenářovu pozornost a ozvláštnit stránku, jsem v případě rubriky Příběh alba použila tematické png zdi, které souvisí s obsahem článku. V úvodu můžete vidět cihly, závěrečnou stranu pak doplňuje prasklina. Vzhledem k tomu, že jde o obrázky v uvedeném formátu a jsou tedy bez pozadí, nebylo jejich zasazení do periodika žádným způsobem problematické a obtížné, stačilo je pouze zanést do nové vrstvy a usadit je na vhodné místo. Zadní strana byla řešena obdobně, jako zbytek periodika – u data publikování byl užit stejný postup jako u titulků, nadcházející titulní strana byla vytvořena stejným postupem jako současná titulní, pouze s jinou fotkou, albem a textem. Po dokončení dokumentu jsem jej exportovala do formátu PDF, aby bylo možné jej otevřít téměř na všech platformách a systémech.
6. Sebehodnocení
Zpětně se odvažuji konstatovat, že jsem byla schopna uskutečnit všechny své původní představy a nebránila tomu jakákoli nedostatečná schopnost užití programů, se všemi případnými mezerami jsem si dokázala poradit s pomocí internetu a odborných publikací. Hledání obrázků v odpovídající kvalitě nebylo nejjednodušší částí procesu, spíše naopak. Výše zmíněné požadavky hledání taktéž neulehčovaly – byla třeba především odpovídající tisková kvalita, což v případě starších fotografií na internetu není pravidlem, ale spíše výjimkou. S finálním výběrem jsem ovšem spokojená. Troufám si tvrdit, že se mi povedlo vytvořit dokument, který se nesnaží pouze o strohé stylování, ale svým designem dodává textům váhu a další rozměr. Doufám, že by případného čtenáře Music spot obohatil nejen po stránce informační, ale také by potěšil jeho estetické vnímání. Chtěla jsem vytvořit magazín, jenž by na sebe neupoutával výraznými barvami, jak je tomu dnes zvykem, ani přílišnou strohostí, ale mým plánem bylo, aby zaujal nápadem. Tento cíl jsem dle mého uvážení splnila, ovšem jsem si jistá, že po odevzdání práce mne napadnou další detaily, které by periodikum dokázaly pozvednout. I tak jsem ale s finálním vzhledem spokojena.
