Eliška Kordulová Zdůvodnění volby tématu
Téma prezidentských voleb v USA jsem si zvolila hned z několika důvodů. Prvním byl ten, že mě americkou politiku baví sledovat daleko více než politiku domácí, a to pravděpodobně proto, že USA má na celosvětové dění daleko výraznější vliv než Česká republika. Druhým důvodem pro výběr tohoto tématu je má kompetence v této oblasti. Prezidentské volby v USA jsem detailně sledovala již v roce 2008, kdy byl poprvé zvolen prezidentem Barack Obama. Povědomí o průběhu všech prezidentských volbách konaných za posledních 10 let mi proto ulehčilo práci při vytváření tohoto časopisu. Třetím důvodem je, že tato tematika je v současné době v USA velmi populární. Jak mezi politiky, tak mezi prostými občany se dennodenně debatuje o současném prezidentu Donaldu Trumpovi. Spojené státy jsou už od jeho zvolení více než jindy rozděleny na dvě skupiny lidí – ti, kteří politiky současného prezidenta vítají a podporují, a ty, kteří prezidentství republikánského politika kritizují a staví se proti němu. To s sebou přináší otázky typu „Bude Trump ve volbách 2020 opět kandidovat?“ a „Který jiný politik má největší šanci na úspěch?“
Ačkoliv za republikánskou stranu ohlásilo kandidátství na prezidentský post hned několik vlivných politiků, rozhodla jsem se zaměřit pouze na kandidáty ze strany demokratů. Důvody k tomuto rozhodnutí byly dva: zaprvé se za demokratku sama považuji a zadruhé jsem chtěla časopis směřovat na užší oblast prezidentských voleb, a ne se nezbytně zaměřit na tyto nadcházející volby jako celek.
Velká část časopisu je věnována jednomu z nejvýraznějších politiků, který za demokratickou stranu kandiduje. Tímto politikem je Vermontský senátor Bernie Sanders. Sanders se o post prezidenta ucházel již ve volbách 2016, avšak i přes velkou náklonnost mladších voličů nedokázal porazit demokratickou kandidátku Hillary Clinton. I přes jeho vysoký věk se však nehodlá vzdát. Svůj záměr kandidovat na post prezidenta ve volbách 2020 ohlásil neoficiálně již na počátku roku 2018 a oficiálně pak v rádiovém vysílání v únoru 2019.
Ve svých 77 letech je Sanders politicky aktivní více jak 50 let. Za tuto dobu Sanders několikrát změnil stranickou příslušnost. Sám se v současnosti označuje za demokratického socialistu. Přestože se podle svých slov „více naklání ke straně Nezávislých,“ je si vědom, že pokud by za ně kandidoval, neměl by šanci na úspěch. Jeho neúplná podpora demokratických idejí vyvolává konflikty mezi demokraty. Některým jeho neúplná oddanost této straně nevadí, jiní s ním však mají problém. Pokud by byl Sanders prezidentem zvolen, pak by bylo dost možné, že by se, ač demokratickým prezidentem, s demokratickými politiky v řešení některých otázek neshodoval. Na toto téma bylo již od vyhlášení Sandersovy kandidatury zveřejněno několik desítek článků. Otázka jeho oddanosti k demokratické straně se stala nejčastějším bodem debat, ve kterých Sanders své kandidátství obhajuje. Právě díky velkému množství zdrojů se mi podařilo vytvořit článek, který je objektivní a umožňuje čtenáři vytvořit si vlastní obrázek o tomto kandidátovi.
Zdroje
Největší inspirací při vypracovávání jednotlivých stránek časopisu byly zahraniční týdeníky a měsíčníky, a to převážně v online podobě. Největší vliv na mou práci měl časopis Time, který se na trhu objevil již v roce 1923 a od svých počátků se dostal na špičku co se pokrývání politických, ale i jiných témat týče. Jednoduchost a vzdušnost časopisu Time mě značně inspirovala při vytváření přední strany časopisu The Journal.
Textů na zvolenou tematiku bylo hodně, a informace bylo proto z čeho čerpat. Nejdelší článek v časopise je seskládaný z mých vlastních poznámek k dané tematice a z článku zveřejněného na webové stránce deníku Independent. Dalším zdrojem, který mi při vypracovávání tohoto časopisu pomohl, byla stránka Wikipedia.org, která obsahuje statistiky týkající se všech dosavadních voleb v USA. Dále také obsahuje biografické údaje politiků, které jsem využila v medailoncích demokratických kandidátů. Při vytváření infografiky na straně 3-4 jsem používala internetovou stránku Usa.gov, která je spravována vládou USA a informace by proto měly být ověřené a správné. Při hledání obrázků jsem nejčastěji využívala Google.com, ve kterém jsem si v nastavení zvolila možnost vyhledávání obrázků, které nespadají pod žádná autorská práva. Citát umístěný na poslední straně časopisu jsem nalezla na internetové stránce specializujíc se na citáty, Brainyquote.com.
Text v editorialu byl převzat z internetové stránky britského deníku The Guardian a následně zkrácen a upraven do vhodnější a kratší podoby.
Ideový plán, Postup práce, Způsob zpracování
Při vytváření časopisu jsem začala u přední strany. Neměla jsem v záměru vytvářet přední stranu tak, aby byla přeplněná slovy či slogany. Chtěla jsem docílit toho, aby na první pohled působila sofistikovaně, seriózně a zaujala svou jednoduchostí.
Symbol osla byl po zvolení tématu první věcí, o které jsem si byla jistá, že na přední stranu chci umístit. Ne každému na první pohled nutně dojde, že se jedná o hlavní symbol demokratické strany, na niž je téměř celý obsah časopisu zaměřen. Zároveň však předpokládám, že osoba, která se o politiku nezajímá a daný symbol nezná, by si tento politický časopis pravděpodobně ani nekupovala. Záměrně jsem na přední stranu nechtěla umisťovat žádnou fotografii, jelikož by kazila jednoduchost designu a odvracena pozornost od již zmiňovaného symbolu demokratické strany.
Zvolená červená barva názvu nebyla před realizací zamýšlená, jelikož jsem nechtěla, aby se časopis podobal Time i v tomto ohledu. Nicméně po vyzkoušení několika variant jsem dospěla k závěru, že se červená barva na přední stranu hodí nejvíce – je výrazná a na první pohled zaujme. Zároveň se barevně hodila k prezentované tematice, jelikož se tato barva společně s modrou a bílou objevuje v souvislosti s americkou politikou nejčastěji. Důvodem k tomu je fakt, že se tyto tři barvy objevují jak ve znaku demokratické, tak republikánské strany a současně se jedná o barvy na vlajce Spojených států amerických. Název časopisu jsem vymyslela až na konec – tedy po zvolení hlavního obrázku a umístění upoutávek na obsah časopisu okolo tohoto obrázku.
Co se vnitřních stran časopisu týče, začala jsem u stran 3 a 4. Měla jsem v úmyslu tyto dvě strany spojit a vytvořit na nich infografiku založenou na pomyslném „hadovi“, který bude symbolizovat cestu od prostého občana po prezidenta Spojených států amerických. Jelikož se jednalo o graficky nejnáročnější část časopisu, rozhodla jsem se na tuto dvoustranu zaměřit nejdříve.
Siluetu ve tvaru hada jsem hledala na internetu, avšak nic, co jsem našla, nevyhovovalo mým představám. Rozhodla jsem se proto tuto siluetu načrtnout sama. K vytvoření jsem použila mobilní aplikaci MediBang Paint. Siluetu na tabletu trvalo vytvořit zhruba 3 hodiny, jelikož všechny kulaté okraje musely být se zaměřením na jednotlivé pixely upravovány. Soubor ve formátu png jsem následně umístila do InDesignu. Následně jsem na konec tohoto „hada“ umístila Bílý dům symbolizující úspěšné dosažení snu, kterého má možnost dosáhnout každý, kdo splní příslušné podmínky. Od toho se také odvíjel začátek tohoto „hada“, kde jsem tyto tři podmínky v jednotlivých rámečcích uvedla.
Následovalo znázornění jednotlivých měsíců, ve kterých se konají příslušné volby na post prezidenta USA. Pomyslného hada těsně obklopují vysvětlivky těchto voleb (kroků) pro ty, kteří neví, co si pod jednotlivými pojmy představit.
Na dvoustraně nalezneme také modré bubliny se zajímavostmi ohledně tohoto tématu. Barva těchto bublin byla zvolena tak, aby nebyla výrazným kontrastem k barvě „hada“ a bubliny tím pádem neodvracely pozornost, ale spíše jen vyplňovaly prostor okolo něj. Většina zajímavostí byla zvolena arbitrárně. Fotografie měly jen dva požadavky, a to mít relevanci k volbě prezidenta a alespoň částečně obsahovat modrou barvu.
Umístění těchto informací na začátek časopisu bylo záměrné. Chtěla jsem, aby si čtenář v prvé řadě udělal obrázek o tom, jak celý proces volby prezidenta probíhá, než začne číst články o této tematice. Jsem si vědoma toho, že magazín je seriózní a spíše směřován na čtenáře náročnější, nicméně ne každý z těchto čtenářů musí být nutně s celým procesem volby prezidenta seznámen.
Po stranách 3 a 4 jsem přešla na vypracovávání stran 5 a 6. Zde jsem se rozhodla umístit článek o demokratickém kandidátu Berniem Sandersovi. Jednalo se o hlavní článek časopisu, který byl zmíněn i na přední straně. Měla jsem představu, jak jsem článek chtěla pojmout. Chtěla jsem se zaměřit na jeho kritiky, ale zároveň zmínit jeho vlastní názor na tyto kritiky, aby byl článek objektivní.
Text článku jsem se rozhodla vyhledat na internetu. Našla jsem několik článků, které vyhovovaly mým představám, avšak přejala jsem pouze některé věty a zbytek napsala vlastními slovy. Po zkrácení a přeformulování některých vět jsem jej rozdělila na tři sloupce. Druhý sloupec jsem následně rozdělila fotografií Bernieho Sanderse s Hillary Clinton, která je v článku taktéž zmiňována. Perex k článku jsem zpracovala sama. Modrým pruhem na pozadí strany 6 jsem se snažila dosáhnout toho, aby stránka s pouhým textem a fotografiemi nebyla nudná, ale přesto stále čitelná a seriózní. Poslední věcí, kterou jsem chtěla na konec textu umístit, byla silueta, popřípadě fotografie Bílého domu. Na internetu jsem vyhledala kvalitní fotografii ve vhodné velikosti. Za pomocí aplikací GIMP a PhotoFiltre jsem Bílý dům z fotografie vyřízla, invertovala a bez pozadí jej následně vložila na stránku časopisu. Celkově mi zpracování těchto dvou stran zabralo zhruba 2 dny práce, jelikož jsem dlouhou dobu strávila vyhledáváním vhodných článků a fotografií.
Původní záměr pro stranu 7 byla anketa mezi demokratickými voliči. Nakonec jsem se však rozhodla představit ostatní demokratické kandidáty na post prezidenta, kteří mají také velkou šanci na úspěch. Oproti anketě se mi kandidátské medailonky zdály vhodnější a faktičtější. Nejvíce času zabralo vytvořit krátké životopisy o každém z kandidátů. Chtěla jsem do všech medailonků zakomponovat podobné informace, ale zároveň každý medailonek napsat trošku odlišným způsobem. U všech jsem se snažila pokrýt jejich předchozí politické aktivity, jejich kariérní úspěchy a postoje k vybraným společenským tématům. Fotografie jsem volila jednak podle kvality a také jsem chtěla, aby byl každý z kandidátů formálně oděn, netvářil se nijak „nepřátelsky“ a aby byli všichni kandidáti vyfotografováni z podobné vzdálenosti. Kandidáti nebyli zvoleni náhodně a jejich pohlaví, věk či etnická příslušnost nehráli roli. Čerpala jsem ze seznamu „kandidátů, kteří kandidují na prezidenta v roce 2020,“ zveřejněného na internetové stránce britského deníku Telegraph.
Medailonky jednotlivých kandidátů jsem vypracovávala postupně. Nejprve jsem vždy k jednotlivému kandidátu našla fotografii, poté vytvořila jejich krátký životopis, a nakonec vyplnila infobox. Ten obsahuje jejich celé jméno, okupaci, věk, stát, za který kandidují a slogan, s nímž do nadcházejících voleb vstupují. Těchto pět informací jsem se rozhodla začlenit proto, že podle mého názoru u voličů dobře vytvářejí obrázek o každém z nich.
Následný graf v podvalu s těmito medailonky nesouvisí, nicméně souvisí se samotnou demokratickou stranou. Ukazuje, jak se demokratům v posledních čtyřech letech ve volbách vedlo. Tento graf jsem vytvořila v Excelu. Politické strany jsou v grafu reprezentovány barvami, které se s příslušnou stranou obecně spojují. Vytvoření této strany mi zabralo jeden den.
Poslední vytvořenou stranou byla strana 2 skládající se z editoralu, obsahu tohoto vydání a z údajů o redakci. Jako první jsem se zaměřila na editorial. V editorialu jsem se snažila shrnout o čem toto vydání je a jaký postoj k dané problematice jako šéfredaktorka zaujímám. Zvolená fotografie je ilustrační a nespadá pod autorské vlastnictví. Text editorialu není můj. Čerpala jsem z deníku The Guardian. Text jsem však zkrátila a upravila.
Po vytvoření editorialu jsem přešla k vytvoření tiráže. Rozhodla jsem se tiráží pokrýt celou pravou část časopisu, aby rozložení této strany vypadalo zajímavěji. Jednotlivá oddělení (Redakce, PR, apod.) jsem pro přehlednost rozdělila. Adresu redakce a jména příslušných zaměstnanců podílejících se na vytvoření tohoto časopisu jsem si vymyslela, popřípadě uvedla jména slavných osob, která mě v tu chvíli napadla. Příslušné profese uvedené v tiráži jsem převzala hned z několika různých časopisů. Vzor různých tiráží jsem vyhledala v obrázcích na Google. Jediný barevný prvek v celé tiráži jsou sponzoři, které jsem umístila na konec tiráže.
Obsah časopisu jsem se rozhodla díky malému počtu stran vytvořit tím způsobem, že jsem u každé strany či dvoustrany uvedla krátký popisek. Pod tento popisek jsem menším písmem uvedla také jméno autora článku a zdroj fotografií daného článku. Pokud by měl časopis stran více, pravděpodobně bych napříč časopisem vybrala články, které bych do obsahu zařadila a obsah by měl spíše roli poutající než navigační. Díky malému počtu stran jsem však byla schopna do obsahu uvést všechny strany. Vytvoření této strany mi trvalo zhruba 10 hodin.
Poslední stranou, kterou jsem vytvořila, byla strana zadní. Tato strana byla nejjednodušší, a proto mi zabrala nejméně času – zhruba dvě hodiny. Chtěla jsem, aby přední straně byla designově (převážně barevně) podobná, ale nebyla s ní zcela totožná. Pokud bych tento časopis, který by předpokládám byl financován především z inzerce, vytvářela v reálné redakci, nejspíše bych na zadní stranu umístila právě inzerci. Tento krok většina časopisů využívá. Nicméně tento krok jsem ihned zavrhla. Usoudila jsem, že by k vložení celostránkové inzerce nebyla potřeba žádných speciálních grafických znalostí a bylo by to velmi lehké vytvořit. První věc, kterou jsem se na zadní stranu rozhodla umístit, byla upoutávka na další číslo The Journal. Většina časopisů upoutávku na nadcházející vydání na zadní stranu časopisu neumisťuje, a proto jsem se tohoto kroku obávala. Do celkového designu zadní strany však podle mého názoru zapadá dobře. Následně jsem vymyslela a v pár bodech shrnula obsah dalšího vydání. Rozhodla jsem se barvy těchto bodů střídat, aby více zaujaly pozornost a místo jednotlivých vět nevypadaly jako jednobarevný text. Červeno-modrou grafiku jsem vytvářela celkem spontánně. V aplikaci Photofiltre jsem zkoušela mnoho variant tohoto útvaru. Poslední věcí byl citát, který vyplnil vrchní část strany. To, že na zadní stranu umístím citát jsem věděla již před zahájením práce na této straně, avšak až do konce jsem si nebyla jistá, který citát zvolit. Chtěla jsem citát, který je k tématu a pojednává tedy o politice či případně o demokracii. Uvažovala jsem nad citáty od Sokrata, Aristotela či Macchiavelliho, jelikož se jedná o poměrně známé politické osobnosti, které se na konceptech demokracie určitým způsobem podílely. Také se jedná o historicky dávné osobnosti, takže by časopis nemohl být nařknut ze stranictví s někým, kdo se přiklání k jedné z mnoha politických stran. Z důvodu nedostatečné délky všech nalezených citátů jsem se nakonec rozhodla pro citát od Alana Moore, jež byl využit také ve filmu V jako Vendetta. Jde o citát evokující k zamyšlení a dle mého názoru je vhodnou tečkou na konec časopisu. Vytvořit tuto stranu mi trvalo asi 3 hodiny.
Rozhodně je potřeba zmínit, proč jsem se celý časopis rozhodla vytvořit v jazyce anglickém, a ne českém. Popravdě jsem nad tím, že bych časopis vytvořila v češtině, ani neuvažovala. Hned poté, co jsem se rozhodla pro téma amerických voleb, mi bylo jasné, že budu časopis vytvářet v angličtině. Zaprvé je to daleko snazší z toho důvodu, že se jedná o americké volby. Všechny termíny a potřebné informace by musely být překládány, přičemž u některých termínů by bylo velmi obtížné k vhodnému překladu dojít. Zároveň se domnívám, že by časopis z hlediska obsahu v České republice nesklidil takový úspěch, jako v USA. Problematika amerických prezidentských voleb se sice v České republice objevuje poměrně hodně, a to zejména v období, kdy k těmto volbám má dojít nebo k nim právě došlo. Jelikož je však časopis zasazen do časového rámce, kdy do těchto voleb zbývá ještě více než rok, nemyslím si, že by polemizování nad touto tematikou bylo relevantní, pokud nejsme zemí, které se to přímo týká. Posledním, výrazně osobnějším důvodem, bylo pak uplatnění mých schopností, co se psaní anglických textů týče. Osobně mi psaní v angličtině přijde daleko jednodušší a sympatičtější než psaní článků v češtině, a to na jakékoli téma či v jakémkoli textovém žánru. Po dokončení časopisu musím konstatovat, že ve zvoleném jazyce se mi texty vytvářelo dobře a této volby rozhodně nelituji.
Sebehodnocení
Výsledný projekt se mi podařilo zrealizovat přesně podle mých představ. Napříč celým časopisem jsem se držela barev červené, modré a bílé. Hlavní téma, kterým byly prezidentské volby 2020 se zaměřením na demokratickou stranu, jsem pokryla na všech stranách tohoto časopisu. Zamýšlenou jednoduchost přední strany se mi myslím podařilo zrealizovat velmi dobře. Upoutávky jdou přímo k věci a informují čtenáře o hlavních tématech, na která se obsah časopisu v tomto vydání zaměřuje. S infografikou jsem velmi spokojená a jedná se podle mého názoru o nejzajímavější část časopisu. Hravým, ale ne dětinským způsobem znázorňuje vše, co by čtenář od takového textu očekával.
Dvoustránka s textem je přehledná, seriózní a obsah textu koresponduje s tím, na co časopis na přední straně odkazuje. Následující strana je bohatě zasycena informacemi, avšak přesto uspořádána do relativně přehledného designu. Poslední strana je jednoduchá a obsahuje podobné grafické prvky jako stránka přední. Přední a zadní strany na první pohled nepůsobí, jako by samostatně byly součástí zcela odlišného časopisu.
Největší problém mi dělalo nalézt obrázky v dobré kvalitě, které zároveň odpovídaly vhodné velikosti a nebyly ve finále nijak rozmazané. Druhým, poněkud už menším, problémovým prvkem bylo rozvrhnout fotografie kandidátů na prezidentský post tak, aby se nepřekrývaly. Pro pestrost jsem je chtěla rozvrhnout tím způsobem, aby byly umístěny „na přeskáčku“ u levého a u pravého okraje stránky. To se mi sice podařilo, ale znamenalo to, že všechny údaje v modrém infoboxu u kandidátů, jejichž fotografie se nacházely u pravého okraje strany, nemohly mít bodový znak (tečku) přímo u fotografie, jako to bylo u kandidátů na levé části stránky. Nicméně jednalo se jen o menší detail, kterého by si doufám čtenář ani nevšimnou.
Co se přední strany časopisu týče, rozhodně bych nebyla proti tomu, aby se na nich objevovaly fotografie. Jednoduchost přední strany bych však ponechala – na straně by se vždy objevovala jedna velká fotografie, karikatura či symbol a okolo něj by se nacházel doplňující text, který by odkazoval na obsah daného vydání. Rozhodně bych ale neměnila font písma ani barvu písma u názvu časopisu. Stejně tak bych na přední straně každého vydání ponechala výrazné černé okraje.
Pokud by časopis obsahoval více stran, pak bych do obsahu rozhodně zařadila více textu. Za úvodní stranu bych umístila rubriku dopisy od čtenářů s pochvalami, kritikami a poznámkami k minulému vydání, podobně jako tomu je například v časopisu Respekt.
Jednu, ale možná i dvě dvoustrany bych každé vydání věnovala rozhovoru ohledně některé společenské či politické problematiky. U obyčejných vydání bych rozhovory vedla s politology, sociology či jinými odborníky na danou tematiku. Popřípadě bych rozhovory vedla s lidmi, jejichž život byl následkem diskriminace, oprese či nevhodného politického rozhodnutí změněn. Tyto příběhy bych možná zařadila do rubriky human interest story. U speciálních vydání bych rozhovory vedla s vysoce postavenými politiky. Speciální vydání by byla taková, která by vycházela buď ku příležitosti nějakého významného dne nebo při kulatém výročí založení časopisu. Rozhodně bych také věnovala některou rubriku komentářům na současné politické dění.
Další vydání časopisu, jehož upoutávku jsem umístila na zadní stranu časopisu, by se zaměřovalo na Brexit – konkrétně na odmítnutí „no deal“ britským Parlamentem a zamítnutí možnosti třetího hlasování o přijetí dohody navržené Theresou Mayovou. Klíčovou osobou určující, zda by se třetí hlasování konalo či ne, je John Bercow, jehož fotografie se nachází na přední straně nadcházejícího vydání. Kromě samozřejmých novinek ohledně projednávání v otázce Brexitu bych delší článek věnovala právě samotnému mluvčímu Parlamentu, jehož nestrannost, nezaujatost a v neposlední řadě dosavadní příslušnost ke konzervativní straně někteří politikové začínají zpochybňovat.
Literatura, zdroje
https://www.brainyquote.com/search_results?q=alan+moore
https://telegraph.co.uk/news/0/us-election-2020-democrat-candidates-running-president/
https://en.wikipedia.org/wiki/2016_United_States_Senate_elections
https://en.wikipedia.org/wiki/2018_United_States_Senate_elections
https://en.wikipedia.org/wiki/2018_United_States_House_of_Representatives_elections
