ne., 8. květen 2016 20:58

Canisterapie - terapeuti na čtyřech tlapkách

Samostatný projekt zdravotně-sociální/fotožurnalistika.

Realizace projektu zde.

 

1. CÍL PRÁCE

Zvířata provázejí lidské životy již od nepaměti, některá lidem slouží jako zdroj potravy, jiná zase jako pomocníci či společníci. Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších zvířat, které se již více než třicet tisíc let těší oblibě v lidské společnosti, je pes. Právě on se stal všeobecně uznávaným symbolem věrnosti, oddanosti a lásky a ne nadarmo se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka. Tyto šelmy však mohou kromě rodinných společníků působit i jako schopní doktoři, psychologové a léčitelé, příkladem může být například právě canisterapie. Jedná se o formu zooterapie, o metodu, kdy se prostřednictvím speciálně vycvičeného psa či feny pozitivně psychosociálně a fyziorehabilitačně působí na potřebné osoby. Cílem mého samostatného projektu je pomocí série fotografií zachytit krásu práce psů s dětmi předškolního věku – kouzlo canisterapie. Pro realizaci projektu jsem si vybrala celkem tři organizace specializující se na děti nejen předškolního věku, a to Rodinné centrum Provázek sídlící v Olomouci, Základní škola Modřice a Mateřská škola Kratochvílova 19 v Přerově. Vzniklé fotografie z několika různých prostředí tak lidem nabízí možnost, jak mohou na canisterapii pohlížet a co si pod ní mohou představit. Nutno podotknout, že canisterapie se netýká pouze dětí, nýbrž nachází široké uplatnění také například u seniorů, u lidí s psychickými problémy či u osob s tělesným handicapem.

 

2. TÉMA PRÁCE

a) Zdůvodnění volby tématu

Canisterapie se v dnešní době těší čím dál větší popularitě a oblibě, tato skutečnost může být přisuzována tomu, že na psa v dnešní době stále více lidí pohlíží spíše jako na rovnocenného člena rodiny než na pouhé zvíře, snaží se mu dopřát vyžití a často sami vyhledávají aktivity, které mohou provozovat dohromady se psem a které jsou přímo určené pro tým člověka a psa a právě canisterapie se mezi tyto psí aktivity patří. Stoupající popularita canisterapie může být také přisuzována tomu, že přítomnost psa působí na lidskou psychiku pozitivně a blahodárně a tak se canisterapie těší velké oblibě v různých speciálních zařízeních, dětských domovech, školkách a školách, hospicích, domovech důchodců či sanatoriích a canisterapeutické týmy jsou v těchto zařízeních velmi žádané. Je však nutné zdůraznit, že výběr tématu ovlivnil zejména můj osobní postoj ke psům a ke kynologii zejména. Kynologii se okrajově věnuji již od svých dětských let, vyrůstala jsem na vesnici a k našemu domu odjakživa patřil pes, který však primárně fungoval jako hlídač, postupem času jsem se díky rodičům dostala k základům sportovní kynologie a začala se o ni s našimi psy pokoušet. Aktivně jsem se kynologii začala věnovat až během prvního ročníku studia na vysoké škole, kdy jsem si v prosinci pořídila z útulku prvního vlastního psa. A právě canisterapie byla, kromě agility a obedience, jasnou cestou, kterou bych se se svým psem chtěla ubírat. Zlom však přišel již během prvních měsíců soužití s novým štěnětem, nejasná minulost psa z útulku si se sebou nesla následky v podobě úzkosti, nízkého sebevědomí, chránění zdrojů a strachové agrese, která se nejvíce projevovala právě vůči cizím lidem a nutno podotknout, že přes absolvování specializovaných seminářů, výcviků a individuálních lekcí a konzultací trvá nedůvěra k neznámým osobám v jisté míře i dnes. Tudíž byl, a stále je, canisterapeutický výcvik pro mě a mého psa zcela nepředstavitelný a nemožný. Přestože se tedy canisterapii sama věnovat nemohu, tak vítám a využívám jakoukoli možnost a šanci se canisterapií zabývat a účastnit se jí. Dalším faktorem, který sehrál důležitou roli při výběru tématu, byla absolvovaná žurnalistické specializace, které je v mém případě zdravotně-sociální. Volbu tématu tedy ovlivnil zejména můj osobní postoj, ale také stále rostoucí popularita canisterapie a žurnalistická specializace.

b) Téma v médiích

Problematika canisterapie se vyskytla a stále vyskytuje ve většině médií. Největší zastoupení informací o canisterapii lze najít ve specializovaných časopisech o psech – Psí kusy, Svět Psů, Pes přítel člověka, Haf a Mňau či Psí sporty. Dále také v archivu České televize můžeme najít několik desítek reportáží, které se canisterapii věnují, jedná se například o reportáže z hospiců, školek, léčeben, z domovů důchodců či ze stacionářů, v archivu jsou dále k nalezení i různé rozhovory a informační články. Také Český rozhlas se tématem canisterapie již několikrát zaobíral, v jeho archivu jsou taktéž, jako u České televize, zařazeny reportáže z různých míst, kde psi pomáhají a nechybí ani základní informační články o tom, co canisterapie je.

 

3. ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY

Tématu canisterapie se v České republice věnuje pouze pár odborných publikací, mezi nejpopulárnější zde patří Canisterapie: pes lékařem lidské duše - Lenka Galajdová, Zdenka Galajdová (2011), Canisterapie v teorii a praxi: sborník her a pomůcek pro praktickou realizaci canisterapie u různých cílových skupin / Markéta Stančíková, Jitka Šabatová (2012) a v podobě CD ROMu se jedná o dílo Využití canisterapie v psychoterapii u dětí předškolního a mladšího školního věku / Eleonora Smékalová, Lenka Šlégrová (2014). Naopak v oblasti výzkumu a diplomových prací má toto téma široké zastoupení . Výzkumy se zde soustředí zejména na problematiku vlivu canisterapie na děti či seniory, na rozvoj jedinců se zdravotním postižením. Hlavním zdrojem informací však pro mě byla samotná zkušenost s canisterapií a návštěva rodinného centra a škol. Zejména pak také cenné informace samotných canisterapeutů, paní Jany Janků, paní Blanky Martinovské a slečny Radky Cázerové.

 

4. IDEOVÝ PLÁN

Cílem práce je pomocí série fotografií přiblížit myšlenku canisterapie, a to zejména v práci s dětmi předškolního věku. Dalším úkolem je nastínit psa, jako něžného, oddaného a láskyplného tvora, který dokáže nejen s dětmi profesionálně pracovat a dovést tak příjemce k zamyšlení nad tím, zda si psi zaslouží, jak se k nim určití členové společnosti chovají a jak špatně s nimi zacházejí. Přestože se canisterapie těší stále větší oblibě a zájmu, tak mezi lidmi existují názory, že pes je nepředvídatelné zvíře, které za žádných okolností nepatří k dětem. Tímto projektem bych chtěla dále poukázat na to, že psi mohou být citliví, něžní a jemní a zároveň přinášet nejen dětem radost a uvolnění. Samozřejmě tuto myšlenku nelze globalizovat na všechny domestikované psovité šelmy, v některých případech je dokonce žádoucí, aby rodič dítě ke psovi nepustil či aby ho pokáral, kdyby se chtělo bez dovolení pohladit cizího psa. Apeluji spíše na radikální názory objevující se především na sociálních sítích či internetových diskuzích, kde se o psech často mluví jako o „čoklech“ a o „bestiích“, které by se mělo střílet, tyto příspěvky se většinou pojí k článkům týkajících se psí tematiky, často ke zprávám, kdy došlo k útoku psa na člověka, a diskutující si neuvědomují či si nechtějí připouštět, že takovéto závažné případy jsou v drtivé většině případů chybou majitele, nedůsledné výchovy či nepřiměřenému chování vůči psovi. Avšak jsem měla zpočátku obavy, tak veškerá setkání v rámci fotografování mě mile překvapila. Například jsem se setkala s maminkami, které namísto hysterického výstupu vítaly, když jim pes canisterapeut očuchal dítě či jsem byla svědkem okamžiku, kdy holčička ve speciální třídě překonala panickou hrůzu ze psů a na konci hodiny byla schopná psa pohladit i si na něj lehnout. Ráda bych tedy tento pohled na psy, jako na něžná a laskavá stvoření, přiblížila právě tak, jak jsem měla možnost je spatřit já.

 

5. POSTUP PRÁCE

K realizaci projektu a tedy zejména k sehnání specializovaného canisterapeutického týmu jsem využila svých vlastních kontaktů mezi pejskaři, následně mi byly doporučeny facebookové skupiny s názvem Canisterapie a Canisterapeutické teamy, které sdružují týmy, pejskaře a organizace, které se canisterapii věnují. Po zveřejnění krátkého inzerátu, který se týkal přiblížení mého projektu, se mi ozvalo několik dobrovolníků ochotných spolupráce. V původní verzi projektu jsem plánovala navštívit pouze dětské klienty v prostředí sanatoria Klimkovice, lázní, které se soustředí na léčbu pacientů trpících spektrem nemocí pohybového ústrojí, nemocí neurologických, gynekologických onemocnění, onemocnění oběhového systému a poruch látkové výměny. Byla jsem předběžně domluvena s canisterapeutickým týmem, který zde pravidelně chodí rehabilitovat dětské pacienty trpící poruchami pohybového systému, bohužel jsme nebyly schopné se časově sejít, a tak bylo nutné zvolit náhradní plán, pro který jsem si vybrala jeden pre-canisterapeutický tým, který se teprve na zkoušky z canisterapie připravuje a jehož pes je ve výcviku a dva týmy canisterapeutické, které již mají složené zkoušky a jejich psi jsou tudíž certifikovaní canisterapeuté. Jako první jsem navštívila rodinné centrum Provázek , které se soustředí na rodinné vztahy a na rodiny s malými dětmi, pravidelně nabízí rodinám s dětmi předškolního věku bohaté vyžití a zajímavé kurzy. Jedním z programů, které centrum v nepravidelných intervalech nabízí, je Australský den, ten rodinám s dětmi nabízí možnost přijít do kontaktu se psem, který je v canisterapeutickém výcviku a připravuje se společně s majitelkou na zkoušky. Kromě různých her či mazlení se psem se přednášející, majitelka psa Radka Cázerová, věnuje také tématům, jak se ubránit a jak poznat agresivního psa, jak se o psa starat a pečovat o něj, a také jak se v psí přítomnosti chovat. Program a zejména přítomný pes plemene australský ovčák - Arn the knight from Bombastic luliword neboli Arny se mezi dětmi i maminkami těšil vysoké oblibě. Přestože šlo poznat, že se zatím nejedná o certifikovaného canisterapeuta, např. byl nesvůj z krátkodobé nepřítomnosti majitelky, bylo zřetelné, že si Arny přítomnost děti užíval a velmi se snažil dělat svou práci naplno. Jelikož se jednalo o mé první větší focení v interiéru, a který bohužel nebyl příliš dobře osvětlen – nedostatek umělého i denního světla, tak jsem se potýkala s problémy při nastavování clony, času i hodnoty ISO. Druhé setkání se odehrával v základní škole Modřice u Brna, kde jsem společně s paní Blankou Martinovskou a její fenkou plemene border kolie Kajkou - Cailin z Temného hvozdu navštívila nultý ročník ZŠ, třídu dětí předškolního věku. Paní Martinovská se canisterapii věnuje již několik let a právě základní škola Modřice patří mezi instituce, které pravidelně s Kajkou navštěvuje. Program má paní Martinovská vždy pečlivě připravený, někdy jej však musí přizpůsobovat celkovému rozpoložení dětí. V tomto případě bylo nutné přesunout pohybové aktivity programu na začátek lekce, jelikož byly děti z příchodu Kajky nadšené a rozjařené. Program zahrnoval kromě pohybového cvičení, výkladu o psím chování, her a mazlení s Kajkou také polohovací cviky a náznaky rehabilitace se psem, také cviky na rozvoj jemné motoriky byly zařazeny do programu. Přestože bylo velmi zřetelné, že si Kajka práci s dětmi velmi užívá, pracuje s nimi velmi něžně a pečlivě, šlo na konci lekce poznat, že je tato činnost zejména pro psa velmi vyčerpávající a dá se připodobit k jakékoli jiné složité fyzické či psychické práci. Interiér třídy byl velmi dobře prosvětlen, zpětně lituji pouze zvolené velikosti ISO, která byla zbytečně vysoká a na několika fotografiích je patrné zrnění a občasného špatného zaostření, které přisuzuji tomu, že jsem se snažila vyfotit co nejvíce snímků, a tak jsem jednotlivá zaostření fotografií v několika případech zanedbala, nyní bych se soustředila spíše na kvalitu snímků namísto kvantity. Poslední série fotografií byla pořízena v mateřské škole v Přerově na ulici Kratochvílova 19 za spolupráce paní Jany Janků a jejího psa plemene border kolie Dráčka - Borderline Country Justinstyle "Drake". Nutno podotknout, že toto poslední setkání bylo i pro mě, jakožto pro pouhou fotografku velmi náročné a vyčerpávající, avšak ze všech nejsilnější a nejvíce kouzelné. S paní Janou jsme společně navštívili dvě třídy, jednu specializovanou na děti ve věku od čtyř do pěti let a druhou, která se věnovala dětem se speciálními vzdělávacími potřebami od tří do šesti a půl let. V první třídě si děti užívaly různé hry či mazlení se psem, zkoušely si Dráčka povodit na vodítku či mu házet aporty a nechybělo ani předvádění různých triků či poslušnosti. Ve druhé, speciální třídě se nacházely pouze tři děti, kterým se mohl Dráček naplno věnovat. Šel zde vidět rozdíl práce psa se zdravým dítětem a s dítětem, které má speciální potřeby, pes pracoval intenzivněji a velmi soustředěně. Kouzelným okamžikem byl moment, ve kterém holčička, která zpočátku vřískala při pouhém dotyku či při přiblížení psa do její blízkosti, tak v průběhu canisterapie pomalu překonávala panický strach a hrůzu ze psa a podařilo se jí s Dráčkem pomazlit, lehnout si na něj, či jej kartáčovat. Kromě polohovacích cviků, procházení se se psem a různých her a mazlení měly děti možnost trénovat jemnou motoriku prstů v práci při zapínání obojku, vodítka či psí vestičky. Technika Pro nafocení snímků jsem využila digitální zrcadlovky DSLR Nikon D3100 se setovým objektivem Nikkor 18-55 se světelností f/3,5-5,6. Přestože se jedná o základní setový objektiv, tak jsem s ním byla během fotografování spokojena, i když se vyskytly situace, ve kterých bych využila objektivu s pevným ohniskem a menší světelností či objektivu s vyšší ohniskovou vzdáleností. Fotoaparát nabízí čtyři možnosti nastavení – M, A, S, P, přičemž M označuje manuální možnost nastavení, ve kterém si fotograf upravuje veškeré náležitosti sám, A označuje nastavení, ve kterém si fotograf sám nastaví pouze clonu, přičemž expoziční čas se nastavuje automaticky, režim S fotografovi dovoluje naopak nastavit expoziční čas, zatím co se clona nastavuje automaticky a režim P označuje automatický režim, ve kterém se jak expoziční čas, tak clona nastaví automaticky. Při focení snímků jsem využila manuálního nastavení s označením M, ve kterém jsem si mohla regulovat jak expoziční čas, tak clonu či ISO, které jsem však mnohdy zadala zbytečně vysoké. Postprodukce Vzniklé snímky jsem se snažila příliš neupravovat, vyhnula jsem se retušování a přílišným úpravám. Pokud bylo potřeba, tak jsem u fotografií zvýraznila kontrast, lehce je zesvětlila či ořízla. Úpravy jsem prováděla v editačním programu Picasa 3, jelikož nabízí mnoho užitečných funkcí, je lehce ovladatelný a jsem zvyklá v něm pracovat.

Komentáře k jednotlivým fotografiím

1. Arn the knight from Bombastic luliword – seznámení

Na začátku akce Australský den jsou maminky i s dětmi usazeny v polokruhu okolo Arnyho. Majitelka posléze sebe i psa detailně představí, poté je Arnymu povoleno vodítko a má možnost se s dětmi pečlivě seznámit.

2. Arn the knight from Bombastic luliword – socializace

Socializace psa i dítěte je jedním z cílů Australského dne. Pes si zvyká a přizpůsobuje se nejrůznějším typům dětí a naopak i ty nejmenší děti se učí, jak se mají k psovi správně chovat. Na snímku je zobrazena holčička, která byla z počátku programu z Arnyho mírně vyděšená a bála se, strach byl však díky profesionálnímu přístupu Arnyho i jeho majitelky překonán.

3. Arn the knight from Bombastic luliword – pohybové aktivity

Mezi pohybové aktivity, které si slečna Cázerová na hodinu připravila, byla i hra s míčkem. Z důvodu velikosti psa a jeho prozatimní nezkušenosti, se hry s míčkem účastnil především pouze nejstarší chlapec z kolektivu.

4. Cailin z Temného hvozdu – Kajka

Cailin z Temného hvozdu neboli Kajka je osmiletá fenka plemene border kolie. Společně s majitelkou se canisterapii věnují již přes šest let, zkoušky pravidelně sládáme u canisterapeutické organizace Cantes z.s. a jsou zaměřeny především na praxi s dětmi předškolního věku.

5. Cailin z Temného hvozdu – pohybové aktivity

Součástí programu jsou i pohybové aktivity, patří mezi ně různá cvičení, kdy děti napodobují cvičení psovoda se psem, různé přeskakování psa dětí, či jak je na fotografii zachyceno, podbíhání dětí.

6. Cailin z Temného hvozdu – kontakt

Kontakt psovoda se psem a jejich vzájemný vztah je nejdůležitějším aspektem nejen cansiterapie, nýbrž celkového soužití. Na fotografii je zachycena oddanost a důvěra psa k majiteli, kterou pes vyjadřuje neustálým sledováním psovoda a vyhledáváním očního kontaktu majitele.

7. Cailin z Temného hvozdu – jak se starat o psa

Součástí programu je také hlazení, česání a kartáčování Kajky, při kterém se děti učí a přicházejí na to, jak se k psovi správně chovat a jak se o něj starat. Majitelka dětem poradí, na jakých místech je vhodné se psa dotýkat a čemu se naopak vyhnout.

8. Cailin z Temného hvozdu – vestička

Speciální psí vestička označující psa canisterapeuta je určitým typem osvědčení, že pes absolvoval canisterapeutické zkoušky a je vhodným a způsobným terapeutem. Vestičky většinou obsahují jméno psa, název organizace, pod kterou byly zkoušky složeny a označení, že se jedná o canisterapeuta.

9. Cailin z Temného hvozdu – polohování a relaxace

Oblíbenými cviky mezi dětmi jsou kromě pohybových aktivit a mazlení také polohování a relaxace se psem. Cvičení spočívá v tom, že se dítě psovi uloží na hrudník, na kterém odpočívá a relaxuje. Přestože se toto cvičení může jevit jako snadné, jedná se o velice složité a namáhavé cvičení zejména pro psa terapeuta, pro kterého je velmi vyčerpávající a těžké zůstat nehybně ležet, zatímco se na něj v polohování střídá několik dětí.

10. Cailin z Temného hvozdu – únava

Fotografie zachycuje Kajku ke konci canisterapeutické lekce, kdy se chystá již pouze na rozloučení s dětmi. Stuhy uvázané okolo psa sloužily dětem k procvičování jemné motoriky.

11. Borderline Country Justinstyle "Drake" – Dráček

Dráček je téměř osmiletý pes plemene border kolie. Canisterapii se věnuje od roku 2010 a po stejnou dobu pravidelně navštěvuje mateřskou školu v Přerově, kde se věnuje všem čtyřem třídám, které mateřská škola shromažďuje.

12. Borderline Country Justinstyle "Drake" – pohybové aktivity v kombinaci s polohováním

Mezi oblíbené činnosti třídy dětí od čtyř do pěti let patří aktivita, při které děti Dráčka podlézají, a on si jim lehne na záda. Majitelka p. Janků přiznala, že se jedná o cvik, který si vymyslel sám Dráček, aby dětem i sobě cvičení více zpříjemnil a zpestřil.

13. Borderline Country Justinstyle "Drake" – pohybové aktivity v kombinaci s polohováním ve speciální třídě

Dráček se dětem se speciálními vzdělávacími potřebami věnuje ještě s větší intenzitou a vervou. Děti, které patří do speciální třídy mateřské školy, přítomnost Dráčka vždy vítají s nadšením a jen těžko se s ním loučí. Na fotografii je zachycena holčička při provádění pohybové aktivity, kterou canisterapeutický tým zkombinoval i s mazlením a polohováním.

14. Borderline Country Justinstyle "Drake" – vodění psa na vodítku ve speciální třídě

Další oblíbenou aktivitou je možnost dětí se se psem procházet a vodit ho na vodítku. Holčička na fotografii byla z počátku lekce velmi vyděšená a při pouhém přiblížení psa k ní vřískala a byla hysterická. Během terapie se ji ale strach povedlo alespoň zčásti překonat.

15. Borderline Country Justinstyle "Drake" – procvičování jemné motoriky ve speciální třídě

Do programu patří také různé cviky na procvičování jemné motoriky dětí. Na fotografii je zachycen jeden ze cviků, a to připínání vodítka k obojku.

16. Borderline Country Justinstyle "Drake" – objetí

Na fotografii je zobrazena holčička, která trpí panickou hrůzou a strachem ze psů. Za pomocí zkušeného a profesionálního přístupu canisterapeutického týmu a také paní učitelky se povedlo tento strach alespoň z části překonat.

17. Borderline Country Justinstyle "Drake" – pes přítel člověka

Fotografie zachycuje momentku vyjádření lásky a uznání majitelky psa k psovi samému, zatímco chlapec ze speciálními třídy na Dráčkovi odpočívá a relaxuje.

 

6. SEBEHODNOCENÍ

Při realizaci projektu jsem narazila na mnohá úskalí, a to zejména v oblasti legislativy a techniky. Přestože jsme se se všemi canisterapeutickými týmy obávali, že rodiče či učitelé nebudou s fotografováním dětí souhlasit, tak jsme byli mile překvapeni. Jak rodiče, tak učitelé byli velmi vstřícní a chápaví a s realizací projektu a tedy s fotografováním neměli sebemenší problém. V oblasti techniky jsem si z počátku nebyla jistá rozhodnutí fotit na manuální nastavení a ze začátku jsem byla rozhodnutá přejít na nastavení automatické či poloautomatické, v závěru jsem však byla vděčná za to, že jsem u manuálního nastavení zůstala a získala jsem tak mnoho cenných zkušeností v oblasti fotografování. Cílem projektu bylo přiblížení práce psů s dětmi formou canisterapie a kterého jsem, dle mého názoru dosáhla. Jediné co mne mrzí je občasná špatná kvalita fotek v důsledku špatného zaostření, špatně zvolené hodnoty ISO či času, avšak si vybrané fotografie dovedu představit jako doprovodné fotografie článku či reportáže. Největší odměnou mi byl vděk a dojetí majitelů psů, kteří fotografie velmi ocenili zejména z toho důvodu, že ukazují jak schopní, trpěliví a něžní jejich psi jsou.

 

7. POUŽITÉ ZDROJE

GALAJDOVÁ, Lenka, GALAJDOVÁ, Zdenka. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 167 s. ISBN 978-807-3678-791.

JAK FOTIT DĚTI. In: Megapixel.cz [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.megapixel.cz/deti

JAK FOTIT ZVÍŘATA. In: Megapixel.cz [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.megapixel.cz/zvirata

Canisterapie. In: Facebook [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: https://www.facebook.com/groups/116534815568/?fref=ts

Canisteraputické teamy. In: Facebook [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: https://www.facebook.com/groups/171361246326819/?fref=ts

Zobrazeno 2151 krát
Naposledy upraveno: ne., 8. květen 2016 21:37
Pro psaní komentářů se přihlaste