Tereza Župová 
1. Cíl práce
V divadelním světě platí, že jediný tvůrčí prostor přístupný pro diváka je ohraničen jevištěm. Vlivem tohoto odosobněného principu herec poté, co zmizí za oponou, vlastně přestane existovat. Divák zůstává chycen v příběhu, aniž by si uvědomoval, že se něco odehrává i mimo tento prostor nebo co celkově mohlo samotnému představení předcházet. V rozmezí pár hodin nebo jen několika kroků, se zde celkově mění pravidla: herec pracuje na přerodu ve svou postavu, která ale existuje pouze na jevišti.
V samostatném projektu s názvem Cyrano za hranicemi jeviště bych chtěla zdokumentovat muzikálové herce mimo představení, tedy při jejich přípravách, hereckých pauzách nebo v interakci s ostatními účinkujícími.
2. Zdůvodnění volby tématu
Výběr tématu reflektuje především můj vlastní zájem o divadlo, konkrétně o muzikál. Hovoří se o něm jako o „moderní odrůdě divadla, která mluví, zpívá a tančí“ , což je jeden z hlavních důvodů, proč je mi muzikál jako žánr blízký: jsou v něm zastoupeny všechny tři umělecké složky, kterým se věnuji a chtěla bych se jimi zabývat i v budoucnu. Konkrétně se projekt zaměřuje na představení Cyrano, na kterém jsem se podílela jako herečka a zároveň tak dostala možnost zdokumentovat svébytné prostředí studentského projektu poloamatérské scény.
3. Stav problematiky
U samotného muzikálu Cyrano byly pořízeny fotografie pouze z představení, které později sloužily k propagačním účelům nebo jako obrazová příloha k článkům. Nenašla jsem žádný fotografický projekt, který by se zabýval dokumentováním zákulisí mnou zvoleného muzikálu Cyrano.
Fotografování muzikálového zákulisí obecně není nic neobvyklého, většina projektů se ale zaměřuje hlavně na zachycení osobností převážně pražských muzikálových scén (např. Andrea Ulagová ) nebo jen jejich kostýmových zkoušek (např. Alena Homolková ). Myšlenku, která se snaží ukázat divadlo i v jiném světle, jsem našla v projektu například Kateřiny Čajánkové, která se v práci Druhá tvář herců Moravského divadla Olomouc zaměřila na herce v kontrastu jejich divadelního a civilního prostředí nebo u Lucie Zelenkové. Ta v projektu Dokumentární fotografie: před vstupem na stage zachycovala přípravy a chystání koncertů.
4. Ideový plán a průběh realizace
V prvním plánu jsem chtěla svůj projekt zrealizovat v průběhu dvou nebo tří představení, ovšem to jsem zapomněla zohlednit okolnost, že bude velmi náročné skloubit roli fotografa s povinnostmi herečky. Proto se práce na projektu posunula na pět vystoupení, z čehož jedno byla soutěž. Celkové focení probíhalo od února do května 2017.
Dle předem stanoveného rozvrhu začali dvě hodiny před začátkem představení přicházet členové hudebně-taneční company a hned se jich ujali choreografové šermů a tanců. Všemu dohlížela režisérka, která ještě poté projížděla scény, které se jí z nějakého důvodu zdály problémové. Poté byla company rozpuštěna a měla čas na líčení, převlékání do kostýmů a další přípravy, dokud nezačalo společné rozezpívání a zvučení portů.
Fotografovala jsem od příchodu company až po začátek prvního dějství a během přestávky mezi dějstvími. Všechny snímky v mém projektu jsou vyfotografované na šířku, protože tento styl preferuji. Snažila jsem se zachycovat emoce a celkové situace, které určitým způsobem mluví samy za sebe a divákovi tak mohou zprostředkovat příběh, což je příznačné pro dokumentární fotografii.
5. Muzikálový a divadelní spolek Cyrano a jejich muzikál Cyrano
Muzikál si vzal za předlohu divadelní hru Cyrano z Bergeracu francouzského dramatika Edmonda Rostanda. Nového zpracování se zde ujal Filip Šinkner s Vojtěchem Adamčíkem. Příběh známého milostného trojúhelníku – Roxanny, Kristiána de Neuvillette a Cyrana de Bergerac – dostal zcela nového muzikálového zpracování.
Jedná se převážně o studentský projekt: celý realizační tým s většinou herců tvoří studenti vysokých a středních škol či konzervatoří. Hlavní role Cyrana je ale ponechána profesionálnímu herci Radomíru Švecovi v alternaci s Tomášem Vávrou. Kristiána ztvárnil Otomar Novotný s Lukášem Randákem a později ještě David Tomášek. Role Roxanny byla svěřena do rukou Lucii Pragerové a Markétě Láchové. O hlavní zápornou roli DeGuiche se postaral Jan Mrkvička z Jihočeského divadla a Petr Vořešák. Režii vedla Kateřina studená a choreografie Lucie-Anna Zatloukalová.
Premiéru měl 25. března 2016 a celkově se zatím dočkal čtyřiceti repríz. Vybojoval si první místo v Dačickém kejklování, což je divadelní přehlídka amatérských souborů a postoupil do celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla nazvané Divadelní Piknik Volyně. Zde se postupu na festival Jiráskův Hronov nedočkal, ale odvezl si celou řadu tvůrčích i hereckých ocenění.
Jelikož byl muzikál Cyrano přijat poměrně kladně, realizační tým se rozhodl 01. 10. 2016 založit Muzikálový a divadelní spolek Cyrano. Podle jejich slov na internetových stránkách bude „spolek od nynějška přinášet nová původní díla, ať už ve stejném, či lehce pozměněném tvůrčím složení. Cílem spolku je nejen tvořit, ale i podporovat mladé neobjevené talenty, které by ve větších produkcích neměly šanci zazářit.“
6. Použité vybavení a postprodukce
Pro fotografování jsem využila digitální zrcadlový fotoaparát. Tělo je Nikon D5300 s objektivem Nikon 35mm f/1,8 AF-S NIKKOR G DX. U fotografií jsem pracovala v manuálním režimu. Jelikož by se do dokumentární fotografie nemělo moc postprodukčně zasahovat, chtěla jsem toto pravidlo dodržet a fotografie jsem pouze zaostřila v programu Adobe Photoshop CS6.
7. Popis fotografií
Fotografie č. 1
Radomír Švec (Cyrano, hlavní role) je jeden ze tří profesionálních herců ve studentském projektu. Na fotografii je zachycen při šermířské zkoušce, neboť náročné soubojové choreografie dělaly potíže i jemu.
Fotografie č. 2
Tomáš Vávra (Cyrano, hlavní role) při choreografii šermu. Ačkoliv s Radomírem Švecem hrají stejnou roli, jedná se o dvě značně odlišné osobnosti (věkem, výškou, hereckými zkušenostmi nebo uchopením role), což se ve výsledku odráží na celkovém rázu představení.
Fotografie č. 3
Obě hlavní role debatují s autorem hudby Vojtěchem Adamčíkem o tom, jak se vyhnout zbytečným problémům, které by při představení mohly nastat. Obezřetnost je na místě: představení je opět vyprodáno, což je na fotografii patrné z faktu, že uvaděčka přistavuje další řadu židlí.
Fotografie č. 4
Představitelé kadetů spolu s jedním z autorů (Filip Šinkner, scénář a texty písní) při výjevu, který vypadá plný kamarádských emocí, ale ve skutečnosti již mírně unavení herci nacvičují choreograficky velmi problematický prvek vyzvednutí osoby do výšky.
Fotografie č. 5
Mnozí si pokládají otázku (nikdo si nepokládá otázku) kdy přesně nastává moment, kdy se z herce stává postava. Cyrano je charakteristický svým velkým nosem, proto moment přeměny nepochybně nastává při jeho lepení. Po technické stránce se to v začátcích zdálo až neproveditelné: nos nechtěl držet. Časem se z toho stal velmi obávaný rituál, kterému se věnovalo hodně času, ale ani tak nemusel být výsledek zaručen.
Fotografie č. 6
Žádná profesionální maskérka. Herci se líčí mezi sebou.
Fotografie č. 7
Kontrola technických aspektů divadelního představení, hlavně tedy zvuku, zabírala největší část příprav. Finální zvuková zkouška se prováděla za doprovodu písně Každý svůj příběh může psát, která je i poslední písní muzikálu.
Fotografie č. 8
I když herci odehráli již mnoho představení, kde si své role dostatečně ozkoušeli, nepatrná nervozita se objevila při každé repríze. Markéta Láchová (Roxanna, hlavní role) ji v prvních momentech pociťovala velmi intenzivně, ale s příchodem na jeviště po ní nezbyl ani náznak.
Fotografie č. 9
Pro ansámbl je zcela zásadní psychická pohoda. To v praxi znamená především jedno: všechny chyby a přešlapy hodit za hlavu, nestresovat se jimi a umět se jim zasmát. Jako to předvádí David Tomášek, který zaskakoval v roli Kristiána a na její nastudování měl oproti ostatním hercům poměrně krátkou dobu.
Fotografie č. 10 a 11
Líčení šrámů a špíny z bitev se pro protagonisty kadetů stalo možná nejoblíbenější součástí přípravy na představení, které k nelibosti režie pojímali až velmi svérázně a až přes míru kreativně. S nejlepšími výtvory se nezapomněli hned pochlubit na sociálních sítích.
Fotografie č. 12
Každé představení se z publika objevil někdo, kdo přišel s herci sdílet své dojmy. Většinou byly pozitivní a herce motivovaly k lepším výkonům v druhém dějství.
Seznam použitých zdrojů
ČAJANKOVÁ, K. Druhá tvář herců Moravského divadla Olomouc. In Pres UpMedia. 01. 05. 2017. Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/druha-tvar-hercu-moravskeho-divadla-olomouc (01. 12. 2017)
HOMOLKOVÁ, A. Mýdlový princ představil své kostýmy. In MusicalNet.cz. 20. 02. 2015. Dostupné z: http://www.musicalnet.cz/component/content/article/9-divadlo-broadway/1921-mydlovy-princ-predstavil-sve-kostymy. (01. 12. 2017)
Muzikálový a divadelní spolek Cyrano. Dostupné z http://www.mds-cyrano.cz/. (01. 12. 2017)
OSOLSOBĚ, I. Muzikál je, když ... Praha: Supraphon, 1967.
ŘÁDKOVÁ, K. Vývoj fotografie a význam současné reportážní a dokumentární fotografie. Diplomová magisterská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze.
ULAGOVÁ, A. V zákulisí Divadla Kalich s… Martinou Bártovou. In Musical.cz. 16. 05. 2013 Dostupné z: http://www.musical.cz/recenze-reportaze/v-zakulisi-muzikalu-robin-hoods-martinou-bartovou/ (01. 12. 2017)
ZELENKOVÁ, L. Dokumentární fotografie: před vstupem na stage. In Pres UpMedia. 08. 05. 2016 Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/dokumentarni-fotografie-pred-vstupem-na-stage (01. 12. 2017)
