Destrukce okolí Karviné vlivem poddolování

1. Cíl práce

Cílem toho samostatného projektu je upozornění na stav životního prostředí v okolí statutárního města Karviná. Problematika je zvolena zejména kvůli nedávnému znovuotevření otázky rozšíření těžby černého uhlí pod části města, které nebyly v minulosti zdevastovány. Proto jsem vytvořil cyklus dokumentárních snímků, které mají ukázat, jak stupeň zničení krajiny vlivem dřívější těžby, tak i představit památky, jenž by byly případným rozšířením těžební oblasti přímo ohroženy.  Karviná trpí následky intenzivní těžby již od dob minulého režimu, kdy byla započata.

Vytvořil jsem cyklus fotografií, v němž můžeme najít několik společných jmenovatelů, když pomineme místní provázanost, pak se pohybujeme na časové ose dopadů předchozí těžby, snahy o rekultivaci zničené krajiny, tak i možné zničení nepoznamenaných oblastí. Celým cyklem se vinou odkazy na kulturní dědictví Karviné a okolí. Bylo jedním z mých záměrů poukázat na skutečnost, že Karviná a Slezsko obecně, má bohatou a dlouhou historii, která je již téměř pohřbena pod mediální clonou.

Nerad bych zabředával do patosu falešné slezanské hrdosti, či slepého vyzvedávání ukřivděného regionu. Své pohnutky bych shrnul prostě - Karviná je mým rodištěm, a proto mi její osud není lhostejný. Je tato skutečnost na škodu objektivitě celé práce? Domnívám se, že nikoli. Obecně jako tvůrce fotografického sdělení mám své intence, které se před divákem snažím obhájit a divák jim chce rozumět. Tento vztah funguje univerzálně a je podložen již na úrovni psychického příjímání fotografií. Proto nemůžeme brát záměr jakéhokoliv autora obrazového sdělení na lehkou váhu. Fotografie není objektivním médiem a nikdy nebyla. Selekce a s ní spojená interpretace prochází celým procesem výběru, zachycení a zpracování motivu, stejně jako pozdějším výběrem fotografií a prezentací celého tématu. Nechci hned v úvodu snižovat význam své práce, či celé fotožurnalistiky. Fotografie je věcnou konfigurací objektů, které se v danou chvíli před fotoaparátem nacházely, o tom není pochyb. S velkou mírou nadsázky je pak vše ostatní, co se na snímku nachází i to (a někdy hlavně to) co tam není, intencí fotografa. Chtěl jsem tak načrtnout, že příjemce fotografií má kromě obvyklého pocitového hodnocení fotografií i diskursivní prostor, v němž by měl oddělit čistou reprezentaci jevové skutečnost od její interpretace. Zmiňuji to zde z pocitu, že kritické hodnocení obsahu fotografií je často opomíjeno.

Mým záměrem bylo vytvořit soubor fotografií tak, aby konfrontoval dvě různé linie. Na jedné straně je zastoupen obraz zničené krajiny, na straně druhé obraz Karviné, jako ohroženého města.
2. Zdroje a stav problematiky

První písemné zmínky o Fryštátu, přímém předchůdci dnešní Karviné pochází už ze 13. století. Pro příhodnou polohu na obchodní cestě z Pobaltí do Uher to bylo prosperující město vyhledávané šlechtou, jenž si Fryštát oblíbila jako své sídelní město. Společně s přilehlým Těšínským vévodstvím tato část Slezska prosperovala, svědčí o tom velkým počet zámku a jiných sídel šlechty. Většina jich bohužel stála na poddolovaných územích, proto se do dnešních dnů dochoval jen Fryštátský zámek. Těžbě padly za oběť Rajecký zámek, zámek Solca a další historické památky. Uhlí bylo na Karvinsku nalezeno v druhé polovině 18. století. Do nástupu komunistického režimu nemůžeme mluvit o vážnějších dopadech na okolí. Postupně byly postaveny Důl Darkov, Důl Karviná a Důl ČSM. Ironií osudu první dva doly pojmenované po oblastech, kde se nacházely, přivodily těmto částem města zánik.  Agresivní těžba byla doménou jak minulého režimu, tak i porevolučního OKD. Do roku 1998 docházelo k obrovským krajinným změnám. Ty zpočátku zdevastovaly pouze nejbližší okolí kolem šachet. Později se účinky rozšířily do několika kilometrové vzdálenosti od jednotlivých dolů.  Nejde přitom jen o jeden negativní jev spojený s dolováním. Celá škála vzájemně propojených problémů sužuje celou oblast. S jistým časovým odstupem od začátku ražby nových štol se na povrchu začaly nesouměrné poklesy půdy. To mělo fatální vliv na statiku domů v okolí. Postupem času byly zbourány stovky rodinných domů a dalších objektů.

Dnešní statutární město Karviná vzniklo spojením dvou měst či obcí Karviné a Fryštátu, původní Karviná se rozkládala na území dnešní městské části Karviná-Doly, tato část města padla za oběť poddolování nejdříve a dnes na jejím území nenalezneme nic víc než několik roztroušených domů.  Kdysi bohatě osídlená oblast se změnila v plochy převážně neudržované vegetace a těžebních odvališť. Karviná se nyní rozkládá převážně na půdě Fryštátu, po němž zůstalo jen označení historického centra města.

Tímto krátkým historickým exkurzem jsem chtěl ukázat podstatu města, jehož dnešní podoba byla pokřivena potřebou levného bydlení pro zástupy horníků a jejich rodin.

Ekologické fotografii se u nás věnoval a věnuje nezanedbatelný počet fotografů z řad umělců i žurnalistů. Zakladatelem této tradice je pro mne významný český fotograf Josef Sudek, který na přelomu 50. a 60. let pořídil sérii panoramatických fotografií přerodu historického města Mostu v industriální krajinu. Z autorů věnujících se dopadům průmyslu na Slezsko jmenujme ostravského fotografa Viktora Koláře, jež se již řadu let věnuje dokumentaci Ostravy a tedy i vlivům průmyslu. Z karvinských fotografů se vlivům poddolování věnoval Edmund Kijonka, fotograf deníku Svoboda.

V letech 1992 a 1993 se společně s tehdejším šéfredaktorem karvinské Svobody Petrem Skřivánkem zasadil o zamítnutí předchozího záměru na rozšíření těžby OKD. Těžba se podle toho plánu měla zastavit až několik stovek metrů od Fryštátského zámku přiléhajícímu k náměstí. V případě úspěchu OKD by bylo v ohrožení historické jádro města, nemluvě o zničení celé historické části lázní společně se zbytkem V roce 1988 byl dostavěn pomocný závod Dolu Darkov. V té době se již začaly projevovat negativní vlivy těžby na tu část Darkova rozkládající se za řekou Olší. Odpůrci z řad novinářů využili názorného příkladu a kampaň proti OKD vystavěli mimo jiné na fotografiích demolovaných darkovských rodinných domů.  Díky nátlaku veřejnosti radnice zamítla návrhy OKD k novému územnímu plánu a hrozba zničení celého centra města byla zažehnána. Při tvorbě vlastního projektu jsem se inspiroval postupem tehdejší reportážní práce. Aktuální situace není o mnoho jiná než před dvaceti lety, OKD v připomínkách k novému územnímu plánu města podala návrh rozšíření stávajícího těžebního revíru pod zbytek Starého města a Darkova. Obě lokality jsou pro město klíčové. Ve Starém městě bylo po velkém úsilí postavena průmyslová zóna, jež do regionu s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v republice přitáhla investory a dala vzniknout několika tisícům pracovním místům. Darkov je na žebříčku důležitosti ještě výše, za statut lázeňského města vděčí Karviná lázním, jejichž podstatná část a většina jodobromových pramenů leží v přežívající části Darkova.
3. Postup práce

Snímky vznikaly v časovém rozmezí více než jednoho roku. Pracoval jsem především na jaře, kdy je kontrast mezi ponurými struskovými poli a zářivými barvami pučící přírody největší. Abych pokryl téma co možná nejkomplexněji, fotil jsem ve více lokalitách, většinou předem vytypovaných na základě předchozí zkušenosti nebo za pomocí satelitní mapy. Některé z takto vytypovaných lokalit, jež se například z vlaku zdály velmi atraktivní, nebyly dostupné. Divoký porost a strmé haldy jsou zhruba stejně špatně schůdné. Jak se ukázalo později, pro můj záměr byly více než dostačující lokality, které byly dostupné po běžných zpevněných komunikacích. Zmapoval jsem tak oblast o rozloze přibližně 20 km2. Dalším úskalím byla zejména nutnost přesně dodržet časové rozpětí, které je pro fotografování v plenéru nejvhodnější a v tomto rozmezí také pořídit většinu fotek. Časové omezení, o kterém mluvím je dáno proměnlivostí světla ve dne. Světlo po úsvitu je měkké, nevytváří tedy tak hluboké a kontrastní stíny, je to dáno jednak slabým oparem, který po ránu nad krajinou leží a zejména úhlem dopadu slunečních paprsků. Ranní boční světlo v ideálním případě naznačí plastičnost předmětů, aniž by se ztrácela kresba ve stínech a vytvoří dojem vzdušné perspektivy, která předměty v dálce halí do slabého oparu.  Čím více stoupá slunce k zenitu, stíny začínají být ostřejší a kratší až se v poledne téměř ztratí. Krajina je zbavena téměř všech zjevných znaků hloubky, velkou měrou se ztrácí i plastičnost objektů, krajina se na fotografii v poledním přímém světle jeví jako plochá a nezajímavá. Ke stejnému jen obrácenému procesu dochází v případě odpoledního světla. Kvůli těmto omezením bylo možné fotit s přijatelnými výsledky do zhruba desíti hodin dopoledne a od čtyř hodin odpoledne.

Samotná krajiny má malou moc vystoupit ze svého referentu, sám snímek kostela v pustině nevzkřísí obraz kdysi malebné návsi situované kolem něj nebo pole sutin těsně po demoličních pracích. Fotografie, které jsem pořídil v rámci samostatného projektu, potřebují legendu, aby získaly univerzální význam, potřebují kontext, aby dostaly na palčivosti. Jelikož mým záměrem nebyla čistá dokumentace oblastí zničených do roku 1998, ale i poukázat na všechno, co je s dalším rozšířením v sázce, je soubor vybrán značně kontrastně. Na jedné straně vidíme dopady dřívější těžby ve své neutěšenosti a na straně druhé krásy historického centra. Zde bych chtěl podotknout, že v rámci zachování objektivity výběru se jedná o objekty a místa, která by nový plán přímo ohrožoval.

Na úrovni skladby jednotlivých snímků jsem se snažil řídit vyzkoušenými kompozičními pravidly. Dbal jsem na vedení pohledu po snímku k hlavním motivům. V případě snímků s hlavním motivem v pozadí jsem je otevíral zvolením širokého ohniska, jež mi umožnilo zabrat i popředí a prohloubit dojem perspektivy. Ústřední motiv se přesunul do druhého plánu fotografie a tím se prodloužilo její čtení. Snažil jsem se zohledňovat i třetinové pravidlo a sním spojené umístění hlavního a vedlejších motivů na diagonále.

Při zpracování fotografií jsem použil i softwarových úprav, nikdy nešlo o nic většího než o úpravu expozice nebo srovnání horizontu. Některé fotografie jsou softwarově upravené technikou HDR ( High Definition Range ), jedná se o techniku umožňující na snímku zachytit daleko větší rozsah jasů než je jakýkoliv fotoaparát schopen. Na možnou námitku, že takové snímky ztrácejí na autentičnosti, je jednoduchá odpověď. Tato úprava nespadá do kategorie fotomontáže, žádné objekty fotografie, nebyly přidány ani odebrány. Naopak se jde o přiblížení fotografie běžnému lidskému vnímání, jenž je schopné zachytit na viděné scéně daleko větší rozsah jasů. Je to dáno postupným ohledáváním, kdy pohled putuje od jednoho objektu k jinému a kontinuálně se mění citlivost receptorů oka.

Rozbor jednotlivých fotografií:

Fotografie č. 1: Jeden z mnoha mokřadů vzniklých poklesem půdy. Tento se nachází přímo vedle jednoho z hlavních tahů na Stonavu a Havířov. Hlavním motivem této fotografie je napůl zatopené torzo stromu a rákos v popředí. Pohled pak automatický sklouzne podle řady stromů k vynořující se cestě v dálce vlevo. Fotografie je tonálně vyvážená, těžkou čerň stromů vpravo kompenzuje masa mraků v levé části snímku.

Fotografie č. 2: Fryštátský zámek a kostel Povýšení svatého kříže, pohled z parku. Kompozičně jednoduchý snímek. Hlavní motiv tvoří obě budovy památek. Nižší pohled přidal hloubku jinak plochému snímku.

Fotografie č. 3: Opuštěná budova Polského kulturně-osvětového svazu v Darkově. Mezi stromy prosvítá silueta těžební věže pomocného závodu Darkov 2. Motivy snímku jsou umístěny na linii, probíhající snímkem od popředí k pozadí. Takový záměr jsem měl aspoň při focení, později jsem si všiml, že nápis PZKO na rohu budovy váže většinou prvotní pozornost a až pak začneme akceptovat vytyčenou linii a dočítáme zbytek snímku. Ačkoli jsem tento úmysl při focení neměl, fotografii neškodí, z rychlého a přímočarého sdělení dělá bipolární snímek s velkým předělem mezi jednotlivými objekty.

Fotografie č. 4: Pohled na průčelí hlavní budovy lázní Darkov směrem od historického železobetonového obloukového mostu. Značně strukturované fotografie, naštěstí je hlavní motiv lázeňské budovy dostatečně silný, čemuž napomáhá i jeho vysoký jas oproti zbytku fotografie, proto je snadno rozeznatelný.

Fotografie č. 5: Cesta vinoucí se různě vysokými těžebními odvaly ( haldami ) někde mezi Darkovem a Loukami. Kostel v dáli je pouhou vybrakovanou ruinou, kdysi jistě byl ozdobou celého sousedství. Fotografii dominuje diagonální linie hald, která společně s cestou směřuje k obrysu kostela. Symbolika celého výjevu je dle mého názoru jasná.

Fotografie č. 6: Společenský dům lázní Darkov, jeden z nejvíce reprezentativních společenských sálů v Karviné, je součástí areálu starých lázní. Vhodným výběrem stanoviště se mi podařilo rozdělit fotografie do dvou plánů, v prvním se nachází socha a ve druhém až samotná budova. Jinak dosti fádní fotce tento prvek dodal na přitažlivosti.

Fotografie č. 7: Pole v Loukách, která zůstala po zbouraných hospodářstvích neobdělávána, jednak kvůli nejistotě, jestli jsou dostatečně sanována a také kvůli velkému podílu stavební suti, jež zde zůstala po srovnání domů se zemí. Většinu tohoto snímku tvoří textura pole a negativní prostor oblohy, o to víc vyniká komunikace vykopaného pařezu a hald v pozadí, jako předmětů, které nepatří do dané scenérie. Opět je vztah motivů umístěn do diagonály, pohled opisuje oblouk.

Fotografie č. 8: Vodní plocha „Karvinské moře“ na území Darkova vznikla propadem půdy o několik metrů, tudy vedla jedna z hlavních darkovských ulic. Snahu přetvořit nádrž důlní vody v rekreační karvinskou oblast ocenili asi nejvíce rybáři. Použitím krátké ohniskové vzdálenosti vznikl širokoúhlý záběr, který při normální výšce pohledu pokryl bližší břeh a tím ohraničil vodní plochu, celkovou atmosféru snímku dotváří i prokreslená oblaka a důl v dálce, jež v kontextu celého snímku působí jako vzdálená hrozba.

Fotografie č. 9: Karvinské náměstí, nejblíže můžeme rozeznat věž radnice, na volném prostranství se nachází litinová kašna a celému náměstí vévodí kostel Povýšení svatého Kříže. Dále za ním se rozkládá zámecký park Boženy Němcové a na horizontu rozeznáváme siluetu dolu Darkov. Kompozičně tato fotografie nepatří k nejpovedenějším, nicméně je focena z chodby panelového domu stojícího velmi blízko náměstí. Nebylo možné zaujmout lepší pozici a zabránit zákrytu dominant fotografie.

Fotografie č. 10: Jen nekonečné nebe se rozprostírá nad pustou krajinou, kde neroste nic kromě dvou stromků. Opět můžeme rovnou identifikovat viníka, v tomto případě důl ČSM v dáli.

Fotografie č. 11: Na vršku haldy je vytěžená zemina navezena do 20 metrové výšky nad okolní krajinu.

Fotografie č. 12: Kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné – Dolech je zářným příkladem dopadů poddolování, důlními vlivy poklesl oproti své dřívější pozici o několik desítek metrů a silně se naklonil ke straně. Naklánění bylo před několik lety složitým zásahem zastaveno a v této době je kostel stabilizován do takové míry, že je bezpečné v něm sloužit i bohoslužby. S hlediska provedení fotografie jsem využil další dominanty okolí – těžební věže, abych legitimizoval náklon kostela, jako jev, jež má základ ve skutečném stavu věcí a není pouze produktem naklonění fotoaparátu.

Fotografie č. 13: Pohled na jednu z pomocných budov u odkalovací nádrže Dolu Darkov. Objektu v popředí jsme použil zejména kvůli vizuálnímu oddělení obou dolů. Místo jednoduché a ploché fotografie vzdálené krajiny jsme tří hlavní objekty umístil do vrcholů pomyslného trojúhelníku, jenž komunikuje významy celého snímku.

Fotografie č. 14: Jeden ze dvou závodů Dolu ČSA, zde se jedná o Důl Karviná nacházející se u hlavní silnice ve směru na Ostravu. Jeho těžební rajón se táhne pod celou Karvinou – Doly a na druhou stranu zasahuje až k Horní Suché. Protisvětla jsem zde použil k zvýraznění obrysu budov, ten nese většinu významu. Jemný náznak kontur bližších předmětu společně s tmavým laděním navozuje značně ponurou atmosféru.

Fotografie č. 15: Areál nově otevřeného golfové hřiště na sanované a rekultivované ploše zničené těžbou. Hlavní a vedlejší motivy jsou umístěny na diagonále.
4. Sebehodnocení

V rámci fotoprojektu jsem pořídil sérii dokumentárních fotografií, se kterými jsem spokojen. Pokryl jsem obtížné téma způsobem, za který bych se nemusel stydět v nejednom internetovém či regionální periodiku. Vycházím ze své vlastní zkušenosti, především v regionálních redakcích již dávno nejsou zastoupeni fotoreportéři, v rámci škrtů se zde v hojné míře etablovala pozice fotícího redaktora, kdy je většinou požadován od jednoho člověka, jak obrazový tak i textový výstup. Logicky tak klesla kvalita obrazového obsahu těchto periodik a mnou vytvořený cyklus by zde bez problémů našel místo. Fotografie, které předkládám, odrážejí moji stávající úroveň znalostí a zkušeností. Na rozdíl od většiny ostatních lidí zajímajících se o focení nebo s ním začínajících, si nemyslím, že na kvalitě dokumentárních fotografií má velký podíl použitá fototechnika. Samozřejmě při práci musím myslet na limity a specifika přístroje, který mám zrovna v ruce. Má slova potvrzuje uznávaný fotograf a teoretik Pavel Myška, rozdělující reportážní a dokumentární fotografii podle vhodných přístrojů k jejich realizaci. Reportáž jako zachycení jedinečného děje, jenž nemusí mít dlouhého trvání, si vyžaduje podle Myšky špičkovou techniku. Dokument naproti tomu zachycuje specifické rysy daných jevů v aktuálním, ale delším časovém úseku, nevyžaduje profesionální vybavení, někdy právě naopak je dokumentarista s malým kompaktním přístrojem daleko nenápadnější, než kdyby si vzal rozměrnou zrcadlovku. Abych se vrátil k sebehodnocení – při mé práci v opuštěné krajině nehrála nenápadnost roli, a proto jsem použil starší avšak stále dostačující Canon 400D. Většina mnou předkládaných fotografií by bylo možno předložit i jako solitéry, dost dobře si samostatně použité dokážu představit všechny fotografie kromě č. 2, 5, 11.  Možná největším limitem a kamenem úrazu mnou vytvořeného cyklu je velký tematický rozsah. Kdybych nezamýšlel práci jako konfrontaci zničeného a ohroženého tak by se dalo z mnou vytvořeného materiálu vytvořit několik fotoreportáží v rámci delšího a dostatečně mediovaného cyklu zaměřeného na jednotlivé památky či oblasti.
5. Zdroje:

Literatura:

Aumont, J.: Obraz. Akademie múzických umění, Praha 2010. 319 s.

Barthes, R.: Světlá komora: poznámka k fotografii. Fra, Praha 2005. 123 s.

Myška, M.: Světlo a osvětlení v digitální fotografii. Computer Press, Brno 2008, 159 s.

CHMIEL, J.: Karviná - Darkov: Karwina - Darków. Pro Print, Český Těšín 2001, 155 s.

Články:

SWIDEROVÁ, Šárka. OKD požádala o významné rozšíření těžby uhlí pod Karvinou, město tak velký zásah odmítlo. [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.karvina.cz/portal/page/portal/uvodni_stranka/tiskove_zpravy/r2011/4C7B583B7FBA4725962641263DBDD4A8?mi=7411133&_template=/uvodni_stranka/WWW_DETAIL_TEXT

OKD chce rozšířit těžbu pod Karvinou a vystěhovat až pět set lidí. [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/170056-okd-chce-rozsirit-tezbu-pod-karvinou-a-vystehovat-az-pet-set-lidi/

Karviná s těžbou uhlí pod městem souhlasí, má však řadu podmínek Zdroj: http://ostrava.idnes.cz/karvina-s-tezbou-uhli-pod-mestem-podminecne-souhlasi-p0g-/ostrava-zpravy.aspx?c=A120426_142434_ostrava-zpravy_jog. [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/karvina-s-tezbou-uhli-pod-mestem-podminecne-souhlasi-p0g-/ostrava-zpravy.aspx?c=A120426_142434_ostrava-zpravy_jog