Šárka Tomášková 
ZÁMĚR
1. ÚVOD A CÍL PROJEKTU
Hiporehabilitace je často nesprávně chápána pouze jako fyzické ,,cvičení‘‘ znevýhodněných osob na hřbetě koně. Ve skutečnosti jde o pojem zastřešující několik oblastí. Pravděpodobně nejznámější z nich je už zmiňovaná fyzioterapeutická metoda, nazývaná hipoterapie. Hipoterapie je velmi komplexní metodou s bio-psycho-sociálním působením na klienta. Využívá trojrozměrného pohybu hřbetu koně v kroku, který oslovuje centrální nervovou soustavu, která zpracovává informace o změnách polohy těla a nutí organismus správně fyziologicky reagovat na tyto impulzy. S pomocí hipoterapie je možno dosáhnout pokroků v rehabilitaci pohybových schopností u dětí i dospělých s poruchami koordinace, motorického vývoje i rovnováhy. Může působit také jako prevence tam, kde z důvodu onemocnění dochází k degeneraci či přerušení nervových drah řídících pohyb či k degeneraci pohybového systému. Prospěšnou součástí komplexní léčby může být hipoterapie například u osob s poruchami ortopedického typu, u interních onemocnění a velkou část tvoří onemocnění neurologická.
Druhým oborem hiporehabilitací jsou aktivity s využitím koní. Ty poskytují velmi širokou škálu způsobů, jak s klienty pracovat. Vždy závisí na potřebách konkrétního klienta, či skupiny klientů. Častěji než o osoby se zdravotním postižením (ale ani tyto vyloučeny nejsou!) se jedná o klienty se znevýhodněním sociálním (děti z výchovných zařízení, ústavů atp.). Cílem je rozvoj sociálních dovedností, pozitivní rozvoj chování a psychické kondice, usnadnění edukačních procesů a také posilnění zdraví a fyzické kondice prostřednictvím práce s koněm ať už ze země, nebo ze sedla.
Psychoterapie pomocí koní je pak třetím směrem, kterým se hiporehabilitace mohou ubírat. Tento směr je založen na působení psychologickými prostředky, které využívají specifické vlastnosti koně společně s prostředím, ve kterém se nachází. Uplatňuje se u pacientů s duševní poruchou, syndromem vyhoření, nebo ,,jen‘‘ jedince unavené a stresované. Pro tyt o klienty bývá jednodušší navazovat kontakty se zvířetem, než s člověkem a kůň tak v roli terapeuta působí jako jakýsi prostředník mezi klientem a lidským terapeutem. Psychoterapie pomocí koní se často prolínají s předchozím směrem – aktivitami s využitím koní.
Jako poslední zmíním parajezdectví. Jde o disciplíny jezdeckého sportu pro osoby s pohybovým, nebo mentálním postižením. Mimo jiné jim pomáhá se realizovat, začleňovat a aktivně sportovat, také velmi napomáhá k udržení fyzické i psychické kondice a učí je pracovat samostatně i v kolektivu.
Pro veškeré tyto disciplíny musí být koně perfektně vycvičeni a licentováni, stejně tak přítomní lektoři a fyzioterapeuti.
Cílem této mé práce je v sérii fotografií co nejvěrněji zachytit a zdokumentovat kouzlo hiporahabilitací a krásu práce koní s dětskými klienty. Realizace projektu probíhá v nestátní neziskové organizaci Ryzáček v Líšnici u Mohelnice, která je certifikovaným členem České hiporehabilitační společnosti už od roku 2008. Vzniklé fotografie mají přiblížit fungování v Ryzáčku, ukázat některé z provozovaných aktivit a také zachytit emoce, které to vše přináší.
2. TÉMA PRÁCE
a) Zdůvodnění volby tématu
Hiporehabilitace jsou mezi odborníky z řad speciálních pedagogů, fyzioterapeutů, nebo psychologů velmi známou metodou práce s klienty se specifickými potřebami, nebo zdravotně znevýhodněnými. Mezi širokou veřejností však už tolik známým a propagovaným tématem není a velmi málo lidí zná účinky, které může mít působení kontaktu s koněm na člověka. Vzhledem k mému dlouholetému a velmi pozitivnímu vztahu ke koním obecně i k jejich využívání v léčebných oblastech a při terapiích, pro mne byla volba zpracování právě této problematiky velmi přirozeným směrem.
V Ryzáčku vypomáhám jako dobrovolník při všech směrech hiporehabilitací. Klienti Ryzáčka jsou nejčastěji děti s handicapem pohybovým či mentálním, které využívají metod hipoterapií. Velmi častými klienty jsou pak sociálně znevýhodnění mladí lidé ať už z dětských domovů, nebo výchovných ústavů, kteří zde využívají ke svému rozvoji aktivit s využitím koní, popřípadě psychoterapií s koňmi. V současné době je v Ryzáčku také dvanáctiletá klientka parajezdectví. Hlavním posláním sdružení je (mimo jiné) pomoc s integrací všech těchto osob, ať už dětí, či dospělých, do společnosti a vytvářet pro ně kladné prostředí, které je vhodné pro jejich lepší rozvoj. Práce v této organizaci je pro mě velmi smysluplným trávením času, často je velmi emotivní a silná nejen pro klienty, ale také pro lektory a právě tyto pocity a energie se doufám podaří zachytit i v přiložených fotografiích.
b) Dané téma v médiích
Problematika hiporehabilitací není českým médiím nijak skryta. Logicky nejvíce článků, informací a celkového zastoupení tohoto tématu můžeme hledat v specializovaných tištěných časopisech, jako jsou například Jezdectví, Svět koní, Koně a hříbata, nebo Jezdec. Tematikou se také čas od času zajímá Česká televize. V jejím archivu lze najít několik desítek reportáží z prostředí hiporahabilitací, popřípadě je daná tematika probírána v rámci pravidelných pořadů jako Dobré ráno, nebo je součástí zpravodajství v Událostech, kde se často objevují ve spojení s pojištěním. Zajímavé jsou také časté přenosy prajezdeckých disciplín v rámci sportovních vysílání. Hiporehabilitace, hipoterapie a také parajezdectví se objevuje také v archivu Českého rozhlasu. Zde o těchto tématech obvykle mluví hosté v rozhovorech.
3. STAV PROBLEMATIKY, ZDROJE
Problematika hiporehabilitací, v porovnání se světovými zdroji, nepatří u nás a na Slovensku mezi hojně probírané metody. Přesto lze i tady několik zajímavých dokumentů najít. Zejména jde o články v – nejčastěji psychologických a pedagogických - časopisech. Příkladem mohou být články: Problémy ve vztazích v kolektivu třídy pomohou vyřešit koně, publikován v Týdeníku školství (2014), Když kůň léčí duši autorky Petry Rynešové (2006) v časopise Psychologie dnes: psychologie, psychoterapie, životní styl, Dotek, který léčí v časopise Psychologie dnes z pera Táni Brodské (2007), nebo také článek Dítě a kůň Jindřišky Vladykové (2012) v časopise Rodina a škola, či články slovenské autorky Márii Pulcové Hipoterapia s bielohrivými haflingami a Hipoterapia, oba publikované v časopise Dieťa nielen pre rodičov (2000). Obvykle ve spojení s dalšími animoterapiemi se tématu hiporehabilitací věnuje také několik monografií, například Zooterapie ve světle objektivních poznatků (2007) Miloše Velimského a kolektivu, nebo publikace naopak zaměřená pouze na jednu část hiporehabilitací - Hipoterapie: léčba pomocí koně slovenských autorů Karola Hollého a Karola Hornáčka. Velkému zájmu se toto téma těší v oblasti výzkumu. Tomu nasvědčuje i nespočet bakalářských a diplomových prací věnujících se této problematice ze všech možných úhlů pohledu. Za nejpřínosnější zdroj informací ale považuji osobní zkušenost s hiporehabilitacemi v Ryzáčku a hlavně podněty a mnohaleté zkušenosti terapeutek a lektorek – Aleny Fritscherové a Kláry Večerkové.
4. IDEOVÝ PLÁN
Cílem práce je v sérii fotografií co nejvěrněji zachytit a zdokumentovat kouzlo hiporahabilitací a krásu práce koní s dětskými klienty. Dalším dílčím cílem je pak alespoň částečně ukázat prostředí neziskové organizace Ryzáček a přiblížit její fungování, aktivity a smysl. Přesto, že hiporehabilitace se postupně začínají těšit většímu a většímu zájmu ať už ze strany klientely, nebo médií, stále není toto téma známé dostatečně do hloubky. V rámci tohoto projektu bych tak chtěla ukázat, že hiporehabilitace nemusí být nutně jen ,,cvičení postižených na tlustém chudáku koni,‘‘ jak ještě můžeme občas slýchat, ale jde o velmi užitečné, propracované a citlivé metody jak pomáhat nejen v různých směrech hendikepovaným a potřebným osobám.
5. POSTUP PRÁCE
Realizace projektu a fotografování probíhalo v již zmíněné organizaci Ryzáček u Mohelnice, které jsem k práci na projektu vybrala v první řadě díky osobním kontaktům zde a také pro přiměřenou vzdálenost od místa mého bydliště, což byl pro mě velmi zásadní faktor. Díky mým předchozím zkušenostem s prostředím v prostorách i okolí této organizace i s jejím fungováním bylo poměrně jednoduché připravit se k práci a vytipovat vhodná místa pro dobré záběry.
Hlavní překážky, na které jsem během realizace narážela, byly dvě. Jednak se jednalo o rozvrh hiporehabilitací, který bývá jen velmi zřídka pravidelný a ne vždy se shodoval s mými časovými možnostmi. Bylo tedy potřeba se velmi často přizpůsobovat přání klientů. Pokud se toto povedlo, druhým velkým otazníkem se obvykle stalo počasí, které během dubna značně kolísalo a fotografování několikrát překazil déšť. Z původně plánovaných třech návštěv jsem tak nakonec byla reálně schopna zrealizovat pouze dvě. První várka fotografií vznikla při aktivitách s využitím koní ve spojení s psychoterapiemi pomocí koní. Pravidelnými klienty pro tento blok je skupina z výchovného ústavu a střední školy Dřevohostice, což je chlapecké zařízení pro děti s nařízenou ústavní výchovou. Pět přibližně patnáctiletých chlapců do Ryzáčka dojíždí nepravidelně asi jedenkrát za dva týdny. Aktivity s koňmi probíhají pod dohledem cvičitele koní a psychologa. Chlapce nenásilnou formou vedou k lepšímu začleňování do společnosti, upevňování kolektivu, vzájemnému respektu a s pomocí psychologa a zpětné vazby i k upevňování pozitivních životních hodnot a vlastností. Toto fotografování probíhalo venku v dopoledních hodinách při zataženém počasí, ale bez deště. Náročné pro mě v tomto případě bylo nastavit správně na fotoaparátu čas závěrky a clonu, aby bylo možné dostatečně ostře zachytit i velmi rychlý pohyb (například koně i člověka za běhu, ve skoku…) a přitom nebyla fotografie příliš tmavá a nekvalitní.
Druhá série obrázků byla pořízena při hipoterapiích méně vážných případů dětí s pohybovým, nebo mentálním postižením. Při této aktivitě má kůň na hřbetě gelovou podložku, na které dítě sedí v poloze dle potřeb a rozhodnutí fyzioterapeuta, který je po celou dobu přítomen a dítě na koni ,,rovná‘‘ do správné a pro něj prospěšné pozice. Z druhé strany pak přidržuje a kontroluje klienta další osoba. Koně vede na dvou lonžích (dlouhých popruzích připnutých k udidlu koně) ze zadní strany cvičitel tak, aby nepřekážel fyzioterapeutovi při práci. Zároveň kontroluje pohyby koně, jeho tempo i směr. Fotografování tohoto typu hiporehabilitace je velmi náročné vzhledem k velkému počtu osob okolo koně a klienta, často nepřirozeným polohám končetin, které zakrývají obličeje a to vše ještě za pohybu. Počasí při hipoterapiích bylo slunečné a focení probíhalo po celý den, tedy také ne ideální vzhledem k různým stínům v obličejích, kontrastním barvám (například bílá bunda na slunci a černý kůň je velmi složitá kombinace).
Třetí a poslední fotografie vznikly s jedinou klientkou parajezdecví v Ryzáčku – Barborou, která je po dětské mozkové obrně. Bára si koně chystá sama částečně v kryté, ale poměrně dobře prosvětlené jízdárně a později upravuje detaily venku. Zároveň s ní probíhá v prostorách i výcvik klasického jezdectví, aby byla v kolektivu a cítila se dobře. Komplikace při fotografování představovalo prašné prostředí kryté jízdárny a později venku opět ostré slunce. Bylo tedy (stejně jako u hipoterapií) velmi citlivě pracovat s nastavením clony, času závěrky a také s hodnotami ISO (citlivostí), které byly potřeba rychle měnit při přechodech z kryté haly ven a naopak.
VE VŠECH PŘÍPADECH JSEM FOTILA NA DIGITÁLNÍ ZRCADLOVKU NIKON D3000 S TELEOBJEKTIVEM NIKON 55-200MM. SVĚTELNOST TOHOTO OBJEKTIVU - F/4,0-5,6G NEPATŘÍ MEZI ŠPIČKU, PŘESTO ZA PODMÍNEK, VE KTERÝCH BYLA REALIZACE PROJEKTU PROVÁDĚNA, BYL VÍCE NEŽ DOSTAČUJÍCÍ A VE VÝSLEDKU JSEM SPOKOJENA, I KDYŽ SE SAMOZŘEJMĚ VYSKYTLY I SITUACE, KDE BY BYLO VHODNĚJŠÍ VYUŽÍT JINÝ OBJEKTIV (NAPŘ. PŘI FOCENÍ NA KRATŠÍ VZDÁLENOSTI, V KRYTÉ HALE ATP.).
NASTAVENÍ FOTOAPARÁTU JSEM BĚHEM FOTOGRAFOVÁNÍ VELMI ČASTO STŘÍDALA, KAŽDÁ FOTOGRAFIE TAK MŮŽE MÍT JINÉ PARAMETRY. OBECNĚ NIKON D3000 NABÍZÍ ZE ČTYŘ MOŽNOSTÍ NASTAVENÍ: MANUÁLNÍ (M), KDY FOTOGRAF NASTAVUJE VŠECHNO SÁM; NASTAVENÍ CLONY (A), KDY FOTOGRAF VOLÍ CLONU, ZBYTEK JE NASTAVEN AUTOMATICKY; NASTAVENÍ ČASU (S), REŽIM PODOBNÝ PŘEDCHOZÍMU POUZE S TÍM ROZDÍLEM, ŽE FOTOGRAF NASTAVUJE ČAS EXPOZICE; AUTOMATICKÝ REŽIM (P) PAK SÁM HLEDÁ ROVNOVÁHU MEZI EXPOZIČNÍM ČASEM A CLONOU. PŘI FOCENÍ PROJEKTU JSEM NEJČASTĚJI SÁZELA NA JISTOTU S JEDNÍM Z POLOAUTOMATICKÝCH REŽIMŮ – A, NEBO S, JELIKOŽ BYLO ČASTO POTŘEBA STŘÍDAT NASTAVENÍ VELMI RYCHLE A BEZ PROSTORU K VYZKOUŠENÍ. S MANUÁLNÍM REŽIMEM BY TAK MOHLO DOJÍT K MNOHA CHYBÁM, JAKO NAPŘÍKLAD K PŘÍLIŠ SVĚTLÉ, ČI TMAVÉ EXPOZICI, ROZOSTŘENÍ ATP., KTERÉ JSEM VZHLEDEM K JEDINEČNOSTI KAŽDÉHO OKAMŽIKU NECHTĚLA RISKOVAT. PŘI NASTAVOVÁNÍ ISO JSEM PAK DBALA NA TO, ABY BYLO NEJNIŽŠÍ MOŽNÉ A BYLA TAK ZACHOVÁNA CO NEJLEPŠÍ KVALITA FOTOGRAFIE, COŽ SE V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH (KRYTÁ JÍZDÁRNA) PŘESTO NEPOVEDLO NA STO PROCENT.
VÝSLEDNÉ SNÍMKY JSEM PŘEDBĚŽNĚ PROTŘÍDILA UŽ VE FOTOAPARÁTU, DŮKLADNĚJI PAK V POČÍTAČI. NÁSLEDNĚ JSEM Z ASI TŘÍ SET OBRÁZKŮ VYBRALA PADESÁT NEJLEPŠÍCH. POTÉ BYLO POTŘEBA SI DÁT ODSTUP ASI DVOU DNÍ A PODÍVAT SE NA SNÍMKY ZNOVA. TAKTO JSEM VYBRALA VÝSLEDNÝCH DVACET ČTYŘI FOTOGRAFIÍ, KTERÉ JSOU SOUČÁSTÍ TOHOTO PROJEKTU.
FOTOGRAFIE JSEM UPRAVOVALA POUZE MINIMÁLNĚ V PROGRAMU ADOBE PHOTOSHOP ELEMENTS 8.0. ŠLO ZEJMÉNA O MALÉ ZÁSAHY TYPU OŘÍZNUTÍ A KOREKCE KONTRASTU. V RÁMCI ZACHOVÁNÍ CO NEJVĚTŠÍ AUTENTIČNOSTI JSEM SE ROZHODLA FOTOGRAFIE ZANECHAT V PŮVODNÍCH BARVÁCH BEZ JAKÝCHKOLIV ZMĚN.
POPISY A KOMENTÁŘE K JEDNOTLIVÝM SNÍMKŮM:
1. FILLY A SAZE PŘI AKTIVITÁCH
CHLAPCI Z VÝCHOVNÉHO ÚSTAVU DŘEVHOSTICE MAJÍ NA STAROST KAŽDÝ SVÉHO KONĚ. PŘI SLALOMU A PŘEKÁŽKOVÉ DRÁZE NABÝVAJÍ SEBEVĚDOMÍ A DOBRÝ POCIT Z POSLUŠNOSTI KONĚ. ZÁROVEŇ JE VELIKOST A LEKAVÁ POVAHA KONÍ NUTÍ MÍRNIT DIVOKÉ PROJEVY CHOVÁNÍ, UČÍ JE RESPEKTU A CITLIVOSTI.
2. ADRIAN A SAZE
SAZE JE VELMI MILÝ A POSLUŠNÝ KŮŇ A PRO JEJÍ POVAHU S NÍ ADRIAN RÁD TRÁVÍ ČAS. NA KAŽDOU JEJICH SPOLEČNOU AKTIVITU VŽDY ZPOVZDÁLÍ DOHLÍŽÍ TAKÉ USMĚVAVÁ PSYCHOLOŽKA KLÁRA.
3. Partnerství s koněm
Při aktivitách s využitím koní se klienti prostřednictvím různých metod učí od koně mimo jiné spolupráci. Kůň velmi citlivě reaguje na jakékoliv násilí či příliš direktivní pokusy ho ovládat se stejnou razancí. Nejlepším způsobem, jak mít dobré vztahy je držet krok a vzájemně spolupracovat.
4. Vojta komunikuje s Keily
V Ryzáčku jsou koně cvičeni metodou nenásilné přirozené komunikace, kterou se zde učí i klienti. S Keily, jakožto vůdkyní zdejšího stáda, je někdy těžké se domluvit. Vojta však dává povely vodítkem jasně a zřetelně a proto ho Keily naprosto respektuje a vnímá, což lze poznat z ucha natočeného přímo na Vojtu.
5. Lukáš a Filly při aktivitách
Filly někdy budí díky své velikosti a razantnosti respekt. Lukáš se však nebojí a s touhle kobylkou pracuje nejraději.
6. Matěj si povídá s Filly
Matěj patří k méně aktivním členům chlapecké skupiny a rád budí dojem ,,frajera‘‘. I on už ale kouzlu koní v nestřežených chvílích propadá a svým vlastním tempem si s nimi buduje vztahy.
7. Přes překážky ke hvězdám
Lukáš je obecně velmi aktivní a živý, jeho oblíbenou částí programů je skákat s koňmi přes překážky. Vybíjí tak přebytky své energie a má radost, že mu u toho je kůň rovnocenným partnerem.
8. Nasedání z rampy
Na koně se v Ryzáčku nasedá vždy ze speciální, bezbariérové rampy. V první řadě je to pohodlnější pro samotné klienty a jejich pomocníky. Také se tím však šetří hřbety koní, což je velmi důležitou přidanou hodnotou. Všichni koně jsou k tomu i vycvičeni a na povel ,,rampa‘‘ se k ní sami přitisknou co nejblíže.
9. Stoprocentní bezpečí
Méně vážné případy postižení, či pokročilejší klienti dovedou na koni sedět téměř samy bez nutnosti polohování. Přesto je však potřeba z každé strany koně kontrolovat jejich bezpečí.
10. Hipoterapie
Cvičitel koně vodí na dvou dlouhých lonžích zezadu, aby nepřekážel fyzioterapeutovi a hlavně aby měl lepší přehled o každém kroku koně. I toto vedení je mimo jiné jednou z věcí, ve které musí koně předvést naprostou spolehlivost v rámci hiporehabilitačních zkoušek.
11. Správné držení těla
Fyzioterapeutka Hanka po celou dobu terapie bedlivě hlídá správné držení těla malé klientky. Při jízdě pozadu je důležité, aby dítě sedělo vyváženě, s rovnými zády a ruce mělo na přesně daném místě v bedrech koně.
12. Malí i velcí
Zatímco hipoterapie jsou v plném proudu a koně jsou v pracovním nasazení, ostatní obyvatelé ryzáčka si užívají odpolední pohody na jarním slunci. I kočky jsou důležitými členy týmu a přispívají k pozitivní energii celého místa.
13. Rozloučení
Po každé hipoterapii se děti s koňmi rozloučí a poděkují jim za pomoc.
14. Úsměvy na denním pořádku
Radost a úsměvy nejsou v Ryzáčku ničím neobvyklým. Koně svou dobrou náladu přenesou dříve, nebo později na každého příchozího. Blonďatá kobylka Bella je v rozesmívání dětí přebornice.
15. V kolektivu
Barbora je po dětské mozkové obrně a parajezdectví ji pomáhá vrátit se do běžného života a trávit svůj volný čas aktivně. V kolektivu vrstevníků se cítí spokojeně.
16. Trpěliví lidé i koně
Lektorka Alena se Sazí trpělivě čeká u východu z kryté jízdárny, než se Bára připraví k ježdění.
17. Nejen jízda, ale i práce
Kdo chce jezdit, musí se o přiděleného koně také umět postarat. Bára se učí, jak si Sazi k jízdě připravit a nasadit jí uzdečku.
18. Kontrola třmenů
Bára už si sama umí i zkontrolovat dotažení sedla, nebo si upravit délku třmenů. Jezdci vědí, že třmeny mají být dlouhé přibližně do podpaží jezdcovi ruky.
19. Parajezdectví
Barbora do Ryzáčka poprvé přišla už před několika lety a začínala z hippoterapiemi. Nyní už na koni vypadá jako profesionálka a její hendikep rozpozná jen málokdo.
20. Pohled z rampy
Ryzáček je unikátní i svým zázemím. Velká písková jízdárna, kde se může pohybovat hned několik koní zároveň, je pro jeho fungování velkou výhodou.
21. Písková lázeň
Saze pracovala několik hodin a své odpolední volno si hodlá náležitě užít. Než ji odvedeme do výběhu k ostatním koním, zažene svědění důkladným vyválením v pilinách kryté haly.
22. Láska ke koním
Koně jsou v Ryzáčku nejen pomocníci a pracovní síla, ale především kamarádi, partneři a členové rodiny. Bez nich by sdružení nemohlo fungovat a tak dostávají veškerou lásku a péči, kterou potřebují.
23. Odpočinek
Odpočívat po fyzicky a především psychicky náročné práci potřebují nejen koně, ale také pracovníci a lektoři. Jana čerpá energii po boku Bely na slunci.
24. Očima koně
Keily pozorně sleduje pohyb každého člena svého stáda. Dnes už má po práci a za chvíli bude společně s ostatními na pastvě.
6. VLASTNÍ HODNOCENÍ
Plánování i samotná realizace projektu pro mě byla velmi poučnou a zábavnou zkušeností. Zpočátku jsem měla strach, zda zvládnu dostatečně kvalitně zachytit takto náročnou problematiku v několika fotografiích a jestli mi mé omezené zkušenosti z fotografováním podobných témat nemohou překazit původní plány na realizaci. I proto jsem příliš nepřemýšlela, zda zvolit profesionálnější - manuální nastavení fotoaparátu, nebo se držet více při zemi a využít pomoci, kterou digitální zrcadlovka nabízí v podobě poloautomatických režimů. Rozumně jsem zvolila druhou možnost a i díky tomu jsem nakonec spokojená s celkovým výsledkem i fotografiemi. Cílem projektu bylo ve fotografiích přiblížit oblasti hiporehabilitací a ukázat jejich kouzlo a toho jsem, myslím, dosáhla.
7. ZDROJE INFORMACÍ
http://hiporehabilitace-cr.com
http://www.ryzacek.com
http://www.megapixel.cz
http://www.vumdrevohostice.cz
