út., 6. prosinec 2016 14:52

Mistrovství Evropy v krasobruslení, Bratislava 2016

  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 412
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 425
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 414
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 406
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 427
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 451
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 433
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 414
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 430
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 395
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 411
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 432
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 391
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 400
  • Krasobruslení
  • Zobrazení: 418
Samostatný projekt sportovní žurnalistika / fotožurnalistika

 

1. Cíl práce

Krasobruslení, jak už ze samotného složení slov vyplývá, je bruslení ztvárněné „krásným způsobem.“ Sportovci musí vykazovat značnou fyzickou způsobilost, zároveň být obdařeni hudebním a estetickým cítěním a dokázat tyto schopnosti spojit a předvést ve svém programu. Krasobruslaři rok od roku předvádějí čím dál náročnější technické prvky a díky tomu patří krasobruslení zcela po právu k nejnáročnějším koordinačně-estetickým sportovním odvětvím vůbec.

Cílem samostatného projektu kombinujícího sportovní žurnalistickou specializaci a fotožurnalistiku je představit soubor fotografií, které zachycující zákulisí události Mistrovství Evropy v krasobruslení (dále ME v krasobruslení). Šampionát se uskutečnil ve dnech 27. až 31. ledna 2016 na Zimním stadionu Ondreje Nepely v Bratislavě.

V samostatném projektu mi ovšem nešlo o zachycení dokonalých figur, piruet ani spirál smrti během samotných závodů, ale snažila jsem se na tuto velkou sportovní událost pohlédnout z druhé strany. Proto jsem navštěvovala tréninky „na suchu“ v tělocvičně či na ledě ještě před prázdným hledištěm, účastnila se losování pořadí závodníků a tiskových konferencí po soutěžích, a také zaznamenávala poslední momenty předcházející tomu, než sportovce zachytí televizní kamery a vjede na led.

Výsledkem práce je patnáct fotografií představujících různé okamžiky, které jsou neodmyslitelně spojeny s organizací a průběhem mezinárodní sportovní události.

 

2. Zdůvodnění volby tématu

Téma samostatného projektu jsem si vybrala na základě absolvování kurzu fotožurnalistiky a zvolení sportovní profilace v rámci dvouoborového studia žurnalistiky a filmové vědy. Přestože volba druhého oboru vypovídá o tom, že je kultura podstatnou součástí mého života, nakonec jsem se rozhodla pro sportovní specializaci, neboť jsem se sportovní fotografií do té doby neměla příliš zkušeností. Tento projekt proto pro mě představoval mimořádnou výzvu.

Sledování sportovních přenosů je v naší rodině tradicí. Dodnes si tak dovedu vybavit okamžiky z Olympijských her v Sydney 2000 nebo fotbalového Eura 2004. Zvolení sportovní specializace také dopomohl fakt, že se již několik let účastním vrcholných sportovních akcí – zpočátku jako dobrovolník, od léta 2016 jako člen mediálního týmu společnosti SPR Media, která zajišťuje mediální operace vybraných sportovních událostí.

Své první dobrovolnické zkušenosti jsem získala v Olympijském parku Soči-Letná (2014) a Halovém mistrovství Evropy v atletice (Praha 2015), kde jsem pomáhala s různorodými úkoly od kontroly vstupenek u vchodu přes dohled nad návštěvníky bruslícími na ledové ploše až po koordinaci závodníků. Právě na druhé zmiňované akci jsem poprvé nahlédla do zákulisí velkého mezinárodního podniku.

Velmi zásadní zkušeností pro mě bylo Mistrovství světa v ledním hokeji (Praha 2015), kde jsem byla vybrána do týmu dobrovolníků zajišťujících celkovou mediální operaci. V průběhu tří týdnů jsme koordinovali chod tiskového střediska, tiskli a doplňovali statistiky jednotlivých utkání. Všechny dokumenty související se zápasy (soupisky, grafiky, apod.) jsme poté distribuovali do přenosových vozů národních televizí, dále jsme pomáhali s koordinací mixzóny, dohlíželi na novinářské tribuny (jak pro píšící novináře, tak pro komentátory a fotografy) a v neposlední řadě navštěvovali tiskové konference, ze kterých jsme sepisovali závěrečné zprávy.

Díky zde navázaným kontaktům jsem se posléze mohla účastnit i dalších mezinárodních akcí a postupně se tak z role dobrovolníka propracovat až po člena mediálního týmu (ME v krasobruslení 2016, Zlatá tretra 2016, SP ve vodním slalomu 2016, Mistrovství světa ve vytrvalosti 2016).

Moje první fotografická zkušenost na sportovní akci se konala na Půlmaratonu Moravským krasem, který se uskutečnil v Blansku v srpnu 2014. Jako oficiální fotografka jsem se mohla pohybovat kdekoliv po trati a mé fotografie poté byly uveřejněny na webových a facebookových stránkách.

Za další velmi přínosné akce považuji závody v travním lyžování (Světový pohár a Mistrovství České republiky, obojí v Předklášteří), kterých jsem se do konce roku 2016 účastnila jako oficiální fotografka již třikrát. 

Ze všech jmenovaných sportovních akcí jsem se rozhodla pro ME v krasobruslení, neboť jsem se na této události mohla dostat s fotoaparátem prakticky kamkoliv a zachytit cokoliv. Má práce byla předem domluvena a konzultována s manažerkou mediálních operací Martinou Kučerovou, které velmi děkuji za to, že mi pomohla samostatný projekt uskutečnit.

 

3. Zdroje a stav problematiky

Sportovní fotografie patří podle mého názoru k nejnáročnějším fotografickým disciplínám. Martin Kozák ji ve své publikaci Velká kniha sportovní fotografie dokonce označuje za královnu reportážní tvorby. Jedná se totiž o žánr, který zahrnuje velké množství prvků – zachycuje nejen pohyb a dynamiku, ale také emoce, dramatičnost i estetický zážitek. Vyžaduje odpovídající technické vybavení, kreativitu, trpělivost a rozhodnost.

Většina sportovních fotografů se nezaměřuje pouze na jediný sport, ale věnuje se mnoha dalším. Za jednoho z mála, jenž se specializuje výhradně na krasobruslení, považuji Davida W. Carmichaela, se kterým jsem měla tu čest se potkat právě na ME v Bratislavě. Tento kanadský milovník cestování, fotografování a krasobruslení, původně učitel biologie, se pro dráhu profesionálního fotografa rozhodl až po odchodu do důchodu. Od té doby patří k nejuznávanějším fotografům krasobruslení na světě. Za vrchol své kariéry považuje Olympijské hry v Turíně 2006, kdy jej Mezinárodní bruslařská unie doporučila Mezinárodnímu olympijskému výboru, aby pokryl krasobruslařskou soutěž jako fotograf specialista.[1]

V českém prostředí se krasobruslení nejčastěji věnují Adolf Horsinka, Ladislav Káňa nebo Pavel Lebeda. Nelze však jmenovat fotografa, jenž by se ve své tvorbě zabýval výhradně krasobruslením.

 

4. Ideový plán

Záměrem samostatného projektu bylo pořídit sérii fotografií, které by přiblížily zákulisí mezinárodní sportovní události. Spojujícím motivem práce je zachycování momentů, které běžný divák nemá možnost vidět, neboť je kamery nezachytí. Okamžiky zprostředkované televizním divákům jsou totiž zcela odlišné od těch, které člověk zažije na vlastní kůži přímo v dějišti události.

Svoji pozornost jsem však věnovala i samotným krasobruslařům a vyzkoušela si, jak může být pro fotografy náročné zachytit v přesném momentu krasobruslařské skoky, zvedačky, spirály a další obtížné figury, které sportovci předvádějí.

Jelikož se projekt týká sportovního odvětví, které se v tuzemském prostředí neřadí k těm nejoblíbenějším a jeho fanouškovská základna není tak široká (např. ve srovnání s hokejem nebo fotbalem), bylo pro mě o to větší motivací tento sport představit.

Proto nyní považuji za vhodné stručně přiblížit a připomenout, jakou tradici mělo krasobruslení v naší zemi v minulém století, a jakých úspěchů českoslovenští sportovci dosahovali.

 

4.1. Historie krasobruslení v československém a českém prostředí

Československo bylo součástí Mezinárodní bruslařské unie od roku 1923. Rozvoj československého krasobruslení se datuje od počátku třicátých let, kdy se začala organizovaně budovat umělá kluziště umožňující pravidelné tréninky. K velkému rozmachu došlo v období po druhé světové válce – kdo by z milovníků československého krasobruslení neznal legendy Áju Vrzáňovou a Karola Divína. Vrzáňová se stala v letech 1949 a 1950 mistryní světa, Divín kromě dvou evropských titulů získal také stříbrnou medaili z olympijských her 1960 (Squaw Valley) a o dva roky později přidal také titul mistra světa. Mezi sportovními dvojicemi dosáhl úspěchů pár Suchánková-Doležal (dvojnásobní mistři Evropy, stříbrní z mistrovství světa). Do historie československého krasobruslení se nesmazatelně zapsali sourozenci Romanovi, kteří v kategorii tanečních párů dokázali získat čtyři tituly mistrů světa a dvakrát ovládli mistrovství Evropy.

Přelom šedesátých a sedmdesátých let přinesl další úspěchy. Mezi ženami jmenujme Hanu Maškovou, mistryni Evropy a bronzovou medailistku z olympijských her v Grenoblu (obojí 1968). Bezesporu vůbec nejúspěšnějším krasobruslařem v dějinách Československa byl Ondrej Nepela, reprezentant, který se v letech 1969-1973 stal pětinásobným mistrem světa, trojnásobným mistrem Evropy a zvítězil na Olympijských hrách 1972 v Sapporu. Na jeho úspěchy pak v osmdesátých letech navázal Jozef Sabovčík, který se stal dvojnásobným mistrem Evropy a blýsknul se také bronzovou medailí na olympijských hrách 1984 v Sarajevu. Mezi další úspěšné reprezentanty patřil Petr Barna, mistr Evropy a bronzový medailista z olympiády v Albertville (obojí 1992). Úspěšná desetiletí československého krasobruslení uzavřela sportovní dvojice Kovaříková-Novotný, která z mistrovství světa 1995 v Birminghamu přivezla zlaté medaile.

Mezi nejlepší české krasobruslaře nového tisíciletí se řadí Tomáš Verner, trojnásobný medailista z evropských mistrovství (stříbro 2007, zlato 2008 a bronz 2011), který však na Mistrovství světa 2014 v Tokiu ukončil svou sportovní kariéru. Na úspěchy českého krasobruslení dodnes navazuje Michal Březina, na svém kontě má bronz z Mistrovství Evropy 2013. Mezi velké talenty a naděje českého krasobruslení patří sportovní dvojice Anna Dušková a Martin Bidař, juniorští mistři světa z roku 2016.

Velkou motivací pro jmenované závodníky je Mistrovství Evropy 2017, které se po dlouhých 18 letech vrací zpět do České republiky, konkrétně do Ostravy, a uskuteční se od 25. do 29. ledna 2017 v OSTRAVAR aréně.

 

5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování

Jako dobrovolníci jsme na místo konání akce dorazili již dva dny před zahájením, abychom se mohli domluvit na organizaci a celkovém rozdělení úkolů. Vzhledem ke skutečnosti, že fotografování nebylo hlavní pracovní náplní, kterou jsem na ME vykonávala, věděla jsem, že na realizaci projektu nebudu mít k dispozici mnoho času.

Vybraný sport jsem nikdy před tím nefotografovala. Proto mi nějakou dobu trvalo, než jsem si vhodně nastavila fotoaparád a uvědomila si, ve kterých chvílích je dobré mačkat spoušť, abych dosáhla kvalitních záběrů krasobruslařů v pohybu. Výsledkem prvního dne tak bylo plno nepoužitelných fotografií, které nezbylo než vymazat. Nenechala jsem se však počátečními neúspěchy odradit, navštěvovala jsem i nadále tréninky a k mému potěšení byl pokrok již brzy znát. O dva dny později byly některé mnou pořízené fotografie dokonce publikovány na oficiálním facebookovém profilu události s názvem ME Kraso 2016 , což mě velmi povzbudilo do další práce. Jak jsem však předeslala, hlavní prioritou pro můj samostatný projekt bylo fotografování zákulisí a prostředí, ve kterém se závodníci, novináři, případně členové organizačního týmu pohybovali, a navíc se začátkem soutěží (středa 27. ledna) přišly i mé hlavní povinnosti, které jsem na mistrovství musela vykonávat (správa oficiálních facebooků ve slovenštině a angličtině, koordinace mixzóny a závodníků, celkový dohled nad tiskovým střediskem).

Co se týče technického vybavení, fotografovala jsem digitální zrcadlovkou Nikon D7000 a dvěma objektivy – Nikon 16-85mm se světelností f/3.5 a teleobjektivem Nikon 55-300mm se světelností f/4.5. Pro fotografování krasobruslařů jsem nejčastěji využívala teleobjektiv. Stativ jsem s sebou neměla, ovšem díky režimu redukce vibrací VR II se dalo fotografovat i z ruky, a proto absence stativu nebránila v tom, abych pořídila ostré a kvalitní snímky i z větší dálky.

Konečný počet pořízených snímků se pohyboval okolo šesti tisíc. Během týdne jsem si veškeré fotografie řadila do různých složek (úterní trénink, volné jízdy ženy, krátký program muži, tisková konference tanečních párů a podobně) a až po skončení celé akce jsem je všechny pečlivě protřídila. Konečný počet pořízených snímků, které bylo nutno projít, se pohyboval okolo šesti tisíc. Fotografie k výslednému samostatnému projektu jsem poté seřazovala podle logické posloupnosti v rámci jednotlivých dní (nejprve tréninky v menších halách, poté tréninky na hlavní ledové ploše, soustředění před samotnými závody, apod.). Pro fiinální sérii jsem nakonec vybrala patnáct fotografií, se kterými jsem byla nejvíce spokojená.

 

5.1. Popis fotografií

Snímky jsem seřadila chronologicky podle toho, jak probíhaly v po sobě jdoucích dnech, a označila je pomocí čísel. První fotografie se týkají sportovců na trénincích (č. 1-6), následují snímky krasobruslařů bezprostředně před jejich soutěžním výkonem (č. 7-10), poté sledujeme fotografie dětí z krasobruslařských oddílů, které se na chodu akce významným způsobem podílely (č. 11-12). V kontrastu s předchozími nervózními chvílemi před vjetím na led jsem vybrala také snímky zachycující radost závodníků po odvedeném výkonu (č. 13-14) a celou sérii uzavírám fotografií ze slavnostního vyhlášení (č. 15).

 

Fotografie č. 1

První rozbruslení probíhalo v menších tréninkových halách A a B, až v následujících dnech se mohli závodníci přesunout na hlavní ledovou plochu stadionu. Úvodní fotografii jsem pořídila v hale B, tento snímek zachycuje dobrovolnici sledující taneční páry, které se rozbruslují. Právě dobrovolníci jsou neodmyslitelnou součástí mnoha sportovních akcí a bez jejich pomoci by se podobné události jen těžko uskutečňovaly. Na ME v Bratislavě se v těchto modrých stejnokrojích pohybovalo kolem stovky nadšených lidí, kteří byli ochotni pracovat od rána do večera pouze za stravu a oficiální bundu. Odměnou za odvedenou práci jim, případně jejich blízkým, byl volný vstup na některou ze soutěží, nebo také na závěrečnou gala exhibici.

 

Fotografie č. 2

Neodmyslitelnou součástí přípravy krasobruslařů jsou takzvané tréninky „na suchu,“ které se odehrávají v tělocvičnách jim určených. Druhý snímek zobrazuje zvedačku sportovního páru. Právě kategorie sportovních párů je v rámci krasobruslařských disciplín považována za nejtěžší. Od sportovců se vyžaduje velká fyzická zdatnost, koordinace a synchronizace, což je vidět zejména na náročných figurách, jakými jsou například již zmiňované zvedačky a především odhazované skoky.

 

Fotografie č. 3

Rozcvičení a protažení krasobruslařů je nutné před každým tréninkem. Suchý trénink je zaměřen především na celkovou přípravu, zatímco během tréninku na ledě krasobruslaři nacvičují skoky, krokové pasáže, technické prvky, jenž přetváří do soutěžních sestav. Součástí tréninkových ploch jsou zrcadla, ve kterých si mohou krasobruslaři kontrolovat držení těla.

Třetí fotografie, na které spatřujeme rozcvičující se závodnici na koberci, se odlišuje od ostatních, neboť je záměrně focena přes rozostřenou síť. 

 

Fotografie č. 4

Krasobruslaři využívali k rozcvičení jakoukoli volnou plochu, mnohokrát jsem je potkávala v útrobách celého stadionu, tedy i mimo tréninkové prostory. Tento snímek zachycuje dvojici běloruských reprezentantů v národních sportovních soupravách, kteří se protahují před tím, než obují brusle.

 

Fotografie č. 5

Pátá fotografie zobrazuje taneční pár během tréninku na hlavní ledové ploše. Dvojice oblékla závodní úbory, nicméně prozatím vystupovala ještě před prázdným hledištěm. V horním lemu fotografie spatřujeme některé z vlajek účastnících se zemí (další vlajky byly na opačné straně stadionu). Francouzský pár Gabriella Papadakis a Guillaume Cizeron, který sledujeme na fotce, se v následujících dnech stal mistrem Evropy a o dva měsíce později také mistrem světa.

 

Fotografie č. 6

V šestém snímku pohlížíme na prázdný stadion z novinářské tribuny, kde byly na několika určitých místech nainstalované obrazovky. Díky nim mohli novináři sledovat krasobruslaře z větší blízkosti a detailněji. Stejné obrazovky byly připraveny i na tribunách pro komentátory. Fotografie je zaostřena na jednu z obrazovek, v pozadí sledujeme tři páry, které se rozbruslují.

 

Fotografie č. 7-10

Čtyři následující fotografie zachycují závodníky se svými trenéry v posledních vteřinách před tím, než vjedou na led.

Na první z nich sledujeme polodetail krasobruslařky, na jejíž tváři je znatelné velká nervozita. Druhá sportovkyně drží za ruku svou trenérku a poslouchá její poslední rady. Následující snímek zobrazuje plně se soustředící taneční pár. Minisérii uzavírá fotografie krasobruslařky objímající se se svou trenérkou.

Tyto chvíle bývají psychicky velmi náročné a emotivní, každý závodník se musí vyrovnat se stresem. Během několika sekund se vážné tváře krasobruslařů rozzáří a změní v jeden velký úsměv, neboť i mimika a vzezření patří do celkového dojmu provedení, a je tedy součástí hodnocení rozhodčích. Sportovci si vyslechnou poslední slova podpory svých trenérů a poté vjedou na led, kde se v určeném časovém limitu snaží divákům a především rozhodčím ukázat co nejlepší provedení svého programu.

 

Fotografie č. 11

Jedenáctá fotografie zachycuje skupinu dětí, dobrovolníků a členů organizačního týmu. Holčičky mají na sobě stejné trikoty (výjimku tvoří jediný chlapec v pravé části fotografie), ale nyní jsou všichni zabalené v dekách, neboť sedí v blízkosti ledu. Tyto děti, které pocházejí především z místních krasobruslařských klubů, čekají na chvíli, až závodníci dokončí svůj program a diváci je odmění dárky, zejména plyšovými hračkami, které nahází na led. Děti následně tyto odměny sesbírají, naplní jimi velké plastové pytle a odnášejí je závodníkům do šatny. Tato činnost je pro ně zábavou, zkušeností a v neposlední řadě velkým zážitkem, neboť se tak mohou setkávat se svými krasobruslařskými vzory.

 

Fotografie č. 12

Během krasobruslařských závodů často dochází k poškozování ledu a narušení jeho kvality. Proto je důležitá jeho pravidelná údržba spočívající zejména v úpravě rýh. Právě rýhy, případně jiné nerovnosti ledu, mohou mnohdy způsobit nestabilitu sportovců, v horším případě i pád. Dvanáctá fotografie zachycuje starší děvčata z místního krasobruslařského oddílu, která tyto rýhy zacelují. Úpravy ledu se provádí během přestávky mezi jednotlivými programy a televizní divák je proto nemá možnost zachytit. 

 

Fotografie č. 13

Jak již bylo zmíněno výše, krasobruslení je sport plný emocí a v případě sportovních a tanečních párů se tyto emoce násobí. Na třinácté fotografii sledujeme bezprostřední radost ze zajeté finálové jízdy, pár sdílí svou spokojenost společně s trenéry. Tento snímek nejlépe vykresluje kontrast mezi počáteční nervozitou a následnou úlevou a radostí.

 

Fotografie č. 14

Na předposledním snímku sledujeme polodetail Michala Březiny, který na tiskové konferenci hodnotí svou jízdu. Po krátkém programu zaslouženě obsadil třetí místo a ze svého vydařeného výkonu měl velmi dobrý pocit. Volná jízda se mu však tolik nevydařila a nakonec skončil desátý. Po jeho pravé ruce sedí španělský krasobruslař Javier Fernández, jenž ovládl obě části mužského programu a o den později se stal mistrem Evropy.

 

Fotografie č. 15 

Celou sérii uzavírá snímek z posledního slavnostního vyhlášení výsledků. Během všech ceremoniálů byly přítomny hostesky oblečené v tradičních krojích. Tato poslední momentka zachycuje tři slečny ve chvíli, kdy jim před obličeji stoupají vlajky tří nejlepších párů soutěže sportovních párů.

 

6. Sebehodnocení

Cíl, jenž spočíval v zachycení momentů ze zákulisí v rámci Mistrovství Evropy v krasobruslení, se mi podařilo naplnit a s konečnými vybranými fotografiemi jsem spokojená. Přestože jsem původně zamýšlela, že pro svou sérii vyberu také momenty například v tiskovém středisku či v útrobách stadionu, nakonec jsem se rozhodla více věnovat samotným závodníkům a zachycovat je během tréninku i v průběhu závodů. Zvolené téma pro mě znamenalo velkou výzvu a práce na realizaci pro mě byla velmi přínosná. Za výslednou sérií děkuji Ing. Petru Zatloukalovi, který mi nejen pomohl s konečným výběrem, ale velmi mě podpořil do dalšího sportovního fotografování.

Z mého pohledu patří krasobruslení k jednomu z nejnáročnějších sportovních odvětví nejen pro samotné závodníky, ale také pro fotografy. Zachytit sportovce ve vhodné pozici vyžaduje velké estetické cítění, schopnost rozhodovat se a zmáčknout spoušť ve správném momentu, dále také pohotovost a rychlost. Jak jsem brzy zjistila, nejvýhodnější bylo sledovat celou jízdu krasobruslaře přímo v hledáčku (a být si tak jistá, že mi nikam neuteče), pořizovat více snímků za sebou a doufat, že se některá z fotografií vyvede. Zpočátku mi přišlo nemožné vyfotografovat krasobruslaře ve skoku, piruetě či další náročné a rychlé figuře, postupem času jsem však vypozorovala, kdy například k určitým skokům schyluje, a mohla se tak lépe zaměřit na závodníka, zaostřit a vyfotit více snímků po sobě. Fotoaparát Nikon D7000 mi velmi vyhovoval, neboť dosahoval rychlosti až šest snímků za sekundu. Není proto divu, že pořízených snímků bylo nakonec okolo šesti tisíc.

Fotografie obecně vyžadovaly zásahy v souvislosti s jasem, a to vzhledem k nižší světelnosti teleobjektivu, kterým jsem fotografovala většinu snímků. Tento problém navíc podpořily prostory, jenž nedisponovaly ideálními světelnými podmínkami, což se týkalo zejména tréninkových hal (jak ledových ploch, tak tělocvičen pro suché tréninky), chodeb a místností pro tiskové konference a losování. Tyto snímky (č. 1, 2, 3, 4, 14) proto bylo nutné upravit, zesílit jas a kontrast. K vylepšení expozičních nedostatků jsem využila program Picasa 3. Snímky prakticky nebylo nutné upravovat kompozičně a došlo pouze k drobným zásahům ve formě ořezů.

Sport a fotografie patří již několik let k mým zálibám a právě propojení těchto dvou odvětví mě velmi baví a naplňuje, což se mi potvrdilo i během Mistrovství Evropy v krasobruslení v Bratislavě. Věnovat se sportovní fotografii profesionálně je jedním z mých velkých cílů a věřím, že absolvování podobných sportovních událostí a získávání nových zkušeností je dobrým posunem kupředu.

 

7. Literatura a použité zdroje

 MACEK, Tomáš.  Čtyřnásobný mistr světa v krasobruslení Pavel Roman dostal smyk a prorazil si spánek [online]. Lidovky.cz [cit. 18. 9. 2016].

Dostupné z WWW: <http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-ctyrnasobny-mistr-sveta-v-krasobrusleni-pavel-roman-se-zabil-v-aute-gkp-/lide.aspx?c=A160327_213715_lide_ELE>

 

KOZÁK, Martin. Velká kniha sportovní fotografie. Brno: Computer Press, 2010. Edice digitální fotografie.

 

http://www.exposureguide.com/figure-skating-photography-tips.htm

 

https://www.nyip.edu/photo-articles/archive/photographing-figure-skating

 

http://davecskatingphoto.com/index.html

 

Zobrazeno 1572 krát
Naposledy upraveno: so., 27. květen 2017 13:48
Pro psaní komentářů se přihlaste