pá., 25. duben 2014 11:10

Momenty vítězství u sportovců

Samostatný projekt: sportovní specializace/fotožurnalistika

 

Záměr


1. Cíle projektu

V průběhu dvouoborového studia na Univerzitě Palackého v Olomouci, jsem na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci navštěvovala praktický vyučovací předmět se specializací, který nám katedra nabídla.


Vybrala jsem si praktikum z fotožurnalistiky se sportovní specializaci, které bych chtěla v předkládaném projektu spojit v jedno téma. Volba „sportovní“ specializace pro mne nebyla složitá, protože jsem dobře věděla, co chci – zachytit na fotografiích momenty, ze kterých vyzařují emoce, např. radost a vítězství ve sportu.
Na všech předkládaných fotografiích jsem se proto snažila zachytit co nejvíce emotivních pohledů, které by odrážely svědectví ze sportovních zápasů a soutěží, zachycovaly vypjaté herní situace, manifestovaly projevy emocí hráčů, trenérů i diváků.


Hlavním cílem předkládané práce je zkomponování souboru fotografií zachycujících okamžiky nevšedního prožívání napínavých situací ve sportu. Kromě toho jsem chtěla přiblížit momenty a detaily, které běžný divák mnoha důvodů (rychlost hry, nervozita, nesoustředěnost, povzbuzování aj.) nemusí pouhým okem zachytit.



2. Téma projektu

Všechny předměty na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci profilují budoucí zaměření studentů.
V průběhu dvouoborového studia (TV-ŽU), jsem navštěvovala praktický vyučovací předmět se specializací, který mně mj. umožnil nahlédnout do struktury různých médií. Domnívám se, že praktikum z fotožurnalistiky se sportovní specializací, které jsem si vybrala a v předkládaném projektu chtěla sdružit do jednoho společného celku je pro mě vhodné.


Zvolené téma je svým způsobem logické. Sportovní specializace ve fotožurnalistice vyplývá z faktu, že mým druhým studijním oborem na univerzitě je tělesná výchova.
Pohybové aktivity i výkonnostní a vrcholový sport mně jsou velmi blízké. Od dětství jsem byla oběma rodiči vedena k pohybu, resp. ke sportu. Zkušenosti s mládežnickým, výkonnostním i vrcholovým sportem, umocněné studiem na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci, mně byly dostatečnou inspirací. Vše výše zmiňované bylo důvodem, proč jsem zvolila fotopraktikum.


Fotografování mám velmi ráda. Nicméně jsem stále spíše amatérka, která má prozatím zálibu fotit vše, co jí upoutá nebo přijde na první pohled zajímavé, než fotograf-profesionál, zkušený a přemýšlející o každém detailu. V praktiku jsem se dozvěděla hodně mnoho informací, a díky zkušeným „profíkům“ se mně dostalo mnoho cenných rad a ponaučení. Vnímala jsem vše velmi pozorně a pevně věřím, že je budu mít stále na paměti.


V rámci projektu Erasmus jsem v II. ročníku vycestovala na půlroční stáž do Francie. Navštěvovala jsem Fakultu tělesné výchovy Univerzity v Montpéllier a dostala se tak do poněkud jiného sportovního i studijního prostředí, než jaké jsem prozatím vnímala v České republice. Montpéllier je velké město na jihu Francie, kde je velké zastoupení sportů na nejvyšší úrovni. Díky sportovním známostem, které jsem zde nabyla, jsem se zúčastnila řady sportovních akcí, zápasů, soutěží a turnajů, kde jsem se snažila fotografovat co nejvíce a zachytit tak neopakovatelné zážitky z půlroční zahraniční stáže.


Při srovnání s Českou republikou mně přišlo sportovní prostředí ve Francii poněkud odlišné. Montpéllier sportem doopravdy žije a na veškerá sportovní utkání jsou plné ochozy. Diváci fandí společně, a tak vzniká neuvěřitelná atmosféra, kterou sportovcům přímo závidím. Většinu těchto momentů jsem se snažila zaznamenat na fotografiích.


Po příjezdu do České republiky jsem objevila povinnost zadání samostatného projektu, který máme vypracovat ke státním závěrečným zkouškám na Katedře žurnalistiky UP v Olomouci. Bylo mi okamžitě jasné, jaké téma zvolím…


Po prozkoumání databáze samostatných fotoprojektů mých starších spolužáků (www.portal.upmedia.cz) jsem žádnou studii zaměřenou na „moji“ oblast neobjevila. Po náročném roztřídění fotografií z Francie, jsem vybrala vhodné snímky pro závěrečnou práci a rozhodla se nafotit tématicky podobné snímky ze sportovních akcí u nás v České republice.


Fotografie se sportovní tématikou jsou významnou částí v českém periodickém tisku i na internetu. Lze na nich zachytit, momenty vítezství, emoce, radost i smutek, nebo důležitou chvíli, která rozhodne zápas (např. gólové situace). Využití výborných fotografií s konkrétní tématikou je obvyklé pro Mladou frontu DNES, Olomoucký deník, deník Sport, celostátní sportovní sešit Mladé Fronty DNES či další média.


3 Zdroje a stav problematiky

Sport je samostatným společenským jevem propojeným se společenským vývojem. Společenské hodnoty ovlivňují druhy provozovaných sportů, způsob organizace a motivaci pro účast při různých sportovních aktivitách. Jelikož tato sféra společenského dění je pevně zafixována v povědomí široké veřejnosti, je také nezbytné jí věnovat systematickou výzkumnou pozornost (Slepička a Slepičková, 2002).


„Současné postavení jako světového fenoménu dosáhl sport v průběhu 20. století. Přispěly k tomu mj. i postupně se rozšiřující olympijské hry, ideje olympismu vtiskly rozvíjejícímu se sportu větší humanistický smysl, což mu zajistilo pochopení a podporu široké veřejnosti, ale i jeho roli ve společnosti“(Dovalil, Choutka a Svoboda, 2005,46).


Hlavní funkce sportu je orientována na rozvoj, posilování zdraví, zvyšování zdatnosti a výkonnosti sportujícího člověka. Znamená to i další diferenciaci sportovního tréninku, např.: sport kondiční a rekreační, sport seniorů, sport výkonnostní, sport handicapovaných atd.
Současný sportovní trénink je ve světovém měřítku na vysoké úrovni, díky aplikaci vědeckých výzkumů z různých vědních oborů, jako je fyziologie, psychologie nebo biomechanika (Dovalil a Perič, 2010).



3.1 Charakteristika použitých sportů
Beachvolejbal je sport hraný dvěma družstvy o dvou hráčích na pískovém hřišti rozděleném sítí. Za zvláštních okolností je možno použít různých variant hry, aby byla dostupná pro každého. Účelem hry je poslat míč povoleným způsobem přes síť na zem do pole soupeře a zabránit soupeři udělat totéž. Družstvo má tři odbití k vrácení míče (včetně tečování na bloku). Míč je uveden do hry podáním: úderem do míče podávajícím přes síť do pole soupeře. Hra pokračuje až do okamžiku než se míč dotkne hřiště, letí, mimo nebo se družstvu nepodaří vrátit míč předepsaným způsobem. V beachvolejbalu družstvo, které vyhrálo rozehru, získá bod. Když přijímající družstvo vyhraje rozehru, získá bod a právo podávat. V tomto případě musí dojít ke změně podávajícího hráče. Utkání se hraje na 2 vítězné sety. V případě, že je to nerozhodně hraje se rozhodující set do 15 bodů. Jednotlivé sety se hrají na 21 bodů (kromě 3 setu ten se hraje pouze na 15 bodů). V případě nerozhodného stavu 21:21 se ve hře pokračuje, dokud není dosaženo dvoubodového rozdílu. Účelem hry je poslat míč přes síť na zem do pole soupeře a zabránit soupeřově snaze o totéž. Družstvo má právo na tři odbití (a to i po doteku bloku), aby vrátilo míč k soupeři.

 

Volejbal patří mezi nejrozšířenější míčové kolektivní hry u nás i ve světě. Jeho obliba ve vrcholové, výkonnostní i rekreační podobě spočívá v materiálně technické a prostorové nenáročnosti a v možnosti provozovat hru celoročně. Mezi přednosti volejbalu patří poměrná jednoduchost pravidel, kterou lze pro nácvičné a rekreační formy ještě upravovat. Velkou výhodou volejbalu je, že se jedná o nekontaktní sport. Cílem hry je dostat míč přes síť na soupeřovu polovinu tak, aby spadl na zem a zároveň se snažit zabránit soupeři ve snaze o totéž. Na obdélníkovém hřišti, které je sítí rozděleno na dva čtverce o rozměrech 9x9 m, stojí dvě družstva. Každé družstvo hraje se 6 hráči a může mít až 6 hráčů na střídání. Míč je uveden do hry podáním. Družstvo má právo na tři odbití (a to i po doteku bloku), aby vrátilo míč k soupeři.  Rozehra pokračuje tak dlouho, dokud se míč nedotkne hřiště, není „aut“ nebo dokud jedno z družstev míč neodbije nepovoleným způsobem. Utkání se dělí na jednotlivé sety. Vítězem setu se stává družstvo, které jako první dosáhlo 25 bodů s minimálním rozdílem dvou bodů od soupeře. Pokud oba týmy dosáhnou 24 bodů, hra pokračuje, dokud jedno z mužstev nezíská dvoubodový náskok, např. 30:28. Oficiální soutěže ve volejbale se hrají na tři vítězné sety. Pokud je po čtvrtém setu stav 2:2, následuje zkrácený set do 15 bodů.

 

Házená je míčová hra. Házenou hrají 2 družstva po 7 hráčích, z nichž jeden musí být brankář. Počet střídání hráčů je libovolný, může se střídat v nepřerušené hře a počet střídání jednoho hráče je neomezený. Normální hrací doba trvá 2 x 30 minut. Poločasová přestávka je 10 minut. V případě prodloužení se nastavuje 2 x 5 minut s jednominutovou přestávkou v poločase prodloužení. Vítězem utkání je družstvo, které dosáhlo vyššího počtu vstřelených branek. Dosáhnou-li obě družstva stejného počtu branek, je výsledek nerozhodný, pokud se v zápase musí rozhodnout, pokračuje se prodloužením.

 

Kickbox patří do kategorie bojových sportů, při nichž se bojuje ve stoje. Na rozdíl od boxu jsou v kickboxu povoleny rovněž kopy převzaté z tradičních bojových umění (např. z karate). V kickboxu se používají techniky nohou a rukou podobně jako v thajském boxu. Údery jsou stejné jako v klasickém boxu i jejich použití, jen někdy jsou povoleny i údery z otočky. Kopy jsou stejné jako v muay thai, včetně použití nízkého kopu na stehenní sval. V kickboxu se používá jako úderová plocha i nárt. Hlavním odlišujícím znakem je, že v kickboxu se soupeř nesmí uchopit a klinčovat. Nejsou zde povoleny ani údery loktem a kolenem. Zápasy probíhají na dvě až dvanáct kol po dvou minutách. Bojovníci mají na sobě trenýrky, suspenzor, chránič zubů, rukavice a v amatérském ringu ochrannou přilbu a chránič holení. Je odlišena forma boje light kontakt a semi-kontakt, kde údery nejsou vedeny plnou silou, ale jen maximálně na 50 %.


Ploutvové plavání je sportovní disciplína, při které plavec používá speciální ploutev, konkrétně tzv. monoploutev a sílu svých svalů. Disciplínami jsou plavání na hladině, pod vodou nebo na nádech. Běžně jde o vzdálenosti od 50 m až po 1500 m, ale i více. Při plavání s ploutvemi je potřeba dosáhnout dobrého obtékání těla vodou. Z tohoto důvodu musí být tělo plavce v hydrodynamické poloze. Hydrodynamická poloha se vyznačuje vzpaženými pažemi, vytaženými vpřed tak, aby profil těla byl co nejmenší. Hlava je maximálně skrytá mezi pažemi, dlaně jsou dány přes sebe. Šnorchl je připevněn zepředu na hlavě.


4. Ideový plán

Sportovní fotografie představuje zvláštní fotografický žánr. Zahrnuje v sobě mnoho prvků od jedinečného zachycení okamžiku přes emoce až k dynamice a pohybu. Velký rozvoj sportovní fotografie přinesla 30. léta 20. století. Technický rozvoj na přelomu 50. a 60. let přinesl teleobjektivy a s nimi i nové možnosti. Česká sportovní fotografie zaznamenala vrchol v 60. letech 20. století.


Domnívám se, že výstup konkrétního samostatného projektu tvoří sérii fotografií, na kterých se snažím zachytit co nejvíce důležitých aspektů, které podávají svědectví ze sportovního zápasu a zachycují herní situace, projevy vítězství, radosti a emocí u sportovců, trenérů i diváků. Navíc přiblížují momenty, které jako divák z důvodu mnoha aspektů (rychlost hry, nervozity, povzbuzování) nemusí pouhým okem zachytit.


Mým záměrem je přimět čtenáře projektu k zamyšlení nad setem fotek se sportovní tématikou a popřemýšlet, jak na ně dané fotky působí (jestli ve fotkách vidí zachycené momenty vítězství nebo emocí).


5. Postup práce

Zaznamenat sportovní fotografií např. rozhodující okamžik ve sportu je velmi obtížné. Nepředvídatelné a neopakovatelné události probíhají totiž v krátkých intervalech, okamžicích. Než jsem vytvořila rozsáhlejší soubor na téma momenty vítězství u sportovců, navštívila jsem nespočet sportovních akcí na zahraniční stáži ve Francii, a potom i v České republice. Navštívila jsem zápasy a závody ve volejbalu, házené, basketbalu, kit-boxu, ploutvového plavání, beachvolejbalu, fotbalu. Na některých sportovních akcích se mi i nepodařilo nafotit fotku na zadané téma. Tím pádem jsem fotky z daného sportu nepoužila. Ve sportu se pochopitelně nepodaří v každém zápase, nebo závodě vyhrát, ale já si i v takových situacích snažila fotit a zachytit pro mě důležitý moment. Druhým neovlivnitelným faktorem je průběh oslavy bodu, gólu a času nelze předem odhadnout, odkud přesně hráč skóruje a kterým směrem se v euforii vydá. V některých případech jsem tak mohla momenty vítězství a emocí jen přihlížet.


Fotoaparát Fujifilm má výkonný ultrazoom FinePix S2000HD, který nabízí širokoúhlý objektiv, 15x optický zoom, optickou stabilizaci obrazu a kompletně manuální režimy i nastavení. Objektiv, snímač, fotografie. FujiFilm FinePix S2000HD používá objektiv Fujinon s ohniskovou vzdáleností 27.6-414 mm a světelností f/3.5-5.4, což odpovídá univerzálnímu 15x optickému zoomu.



5.1 Popis fotografií
První set fotografií (číslo 1-3) jsem pořídila na třídenním beachvolejbalovém turnaji, který se konal v plážovém  komplexu v Montpellier, kde se shromáždili nejlepší mužské páry z Evropy.  Set těchto fotografií se mi fotil nejlépe, jelikož mi přes známosti byl pořadateli umožněn přístup ke kurtům, a tak jsem mohla fotit hráče z bezprostřední blízkosti. Z mého pohledu je set fotek z tohoto sportu jeden z povedenějších. Při focení jsem se zaměřila na francouzský pár, který jsem osobně znala, a také jsem si ho vybrala z důvodu, že dávali nevíce najevo své emoce a radost ze hry. Po každém vyhraném bodě se radovali, objali a stále udržovali kontakt s povzbuzujícím publikem. Byl to pro mě neskutečný zážitek a vidět to zapálení do hry a radost ze sportu, který provozují. Doufám, že se mi povedlo zachytit to pro oko čtenáře projektu.


Fotografie číslo 1.
Na fotce je zachycen francouzský pár po úspěšné rozehře. Jak jsem se již zmínila, pár se po každé i prohrané rozehře psychicky podpořil (odejmutí, plácnutí, konverzace). Pár se mi právě z těchto důvodů fotil velmi dobře. Z hráče, který je na snímku čelem vyzařuje radost a emoce, že společnými silami dali bod. Dle mého názoru je vidět, že mají radost ze hry a dali do ní vše.

Fotografie číslo 2.
Smečující hráč na fotce je jedním z hráčů francouzského beachvolejbalového týmu. Někdo by mohl, podotknou, že podle něj není na tomto snímku zachycen moment vítězství.  Dle mého názoru to fotka vystihuje, jelikož každé zasmečování a dokázání projít přes nebo okolo blokujícího hráče a zaznamenat bod, je momentem vítezství. Nasbíráním bodů dospějí hráči ke konečné výhře.

Fotografie číslo 3.
Zachytila jsem jednoho z páru Francouzů při radosti z vyhrané rozehry, kterou dává najevo směrem k publiku. Jak jsem se již zmínila v předešlých odstavcích, hráči neustále udržovali kontakt s publikem. S nadsázkou bych i řekla, že publikum bylo na tomto turnaji „třetím hráčem“ ve francouzském týmu. Publikum hráče vyburcovalo k neuvěřitelným zákrokům a výkonu. Atmosféra mě zcela pohltila.

Druhý set fotografií (číslo 4-6) jsem nafotila při extraligovém zápasu volejbalu mužů, kde se utkalo, Montpellier proti Séte. Utkání bylo velmi napjaté, jelikož šlo o důležitý zápas, kdy se rozhodovalo o rozdělení týmů v první osmičce v tabulce. Set fotografií se mi nefotil špatně, jelikož mi přes známosti byl pořadateli umožněn přístup k hřišti a na vyvýšenou plošinu pro fotografy. Z mého pohledu je set fotek z volejbalu jeden z povedenějších, ale na rozdíl od beachvolejbalu, se si mi zdá, že hráči nedávali nějak zvlášť najevo emoce. Z tohoto důvodu jsem neměla na výběr z tolika fotek.

Fotografie číslo 4.
Na snímku je zachycen tým, jak se raduje z vítězného bodu a schází se do kroužku zaradovat se a povzbudit pro další průběh zápasu. Tato fotka byla jedna z mála, kde jsem zachytila většinu hráčů v kruhu, že se radují nebo dávají najevo nějaké emoce.
Fotografie číslo 5.


Smečující hráč na fotce je jedním z volejbalistů týmu Montpellier. Znovu by někdo mohl, podotknou, že podle něj není na tomto snímku zachycen moment vítězství.  Dle mého názoru to fotka vystihuje, jelikož každé zasmečování a dokázání projít přes nebo okolo blokujících hráčů a zaznamenat bod, je momentem vítezství. Nasbíráním bodů dospějí hráči ke konečné výhře. Zde je vidět, že hráči Montpellier provedli dobře předem domluvený signál, jelikož hráči Séte neblokují správného hráče a ten bez problémů prochází.

Fotografie číslo 6.
Snímek je možná trošku chaotický, ale dle mého názoru vystihuje napětí mezi týmy a zároveň i moment vítězství na straně hráčů Montpellier. Hráč číslo pět dává najevo emoce i radost, že jeho tým zaznamenal bod, tak jako libero (hráč v oranžovém dresu), který směřuje do kruhu k ostatním.

Třetí set fotografií (číslo 7-9) jsem nafotila při přátelském utkání české reprezentace žen v házené. Družstvo České republiky hrálo proti Francouzskému reprezentačnímu týmu. Utkání bylo velmi vyrovnané. Set fotografií se mi nefotil dobře, jelikož jsem všechny snímky fotila z první řady v hledišti a neměla jsem přístup blíž k hřišti. Z mého pohledu se to podepsalo na kvalitě fotek. Jelikož nemám tak kvalitní fotoaparát, který by i při použití zoomu měl „dobré fotky“. Při průběhu zápasu se mi nepodařilo nafotit moc fotek, které by vystihovaly dané téma, ale po skončení zápasu jsem jich nafotila hned několik. Radost z výhry byla na české reprezentaci znát.

Fotografie číslo 7.
Snímek vystihuje radost týmu těsně po vyhraném zápase. Po ukončení hry se hráčky okamžitě seběhly, udělat kolečko a společně se radovaly z výhry.

Fotografie číslo 8.
Fotka vyjadřuje radost z vítězství, ale je na ní jasně vidět, že ne každá hráčka dává emoce a radost najevo. Hračka vpravo je šťastná a na hráčce vlevo bych nepoznala, že má po vyhraném zápase. I v tomto ohledu jsem mé téma viděla jako, v jednom ohledu těžké, protože zachytit momenty kdy někdo dává najevo radost nebo jakoukoliv emoci je těžké.

Fotografie číslo 9.
Zde jsem se snažila zachytit povzbuzující a zpívající publikum, které neskutečně spolupracovalo s komentátorem tohoto zápasu. Myslím si, že i díky publiku tým vyhrál, protože je za celý zápas nepřestal povzbuzovat. Jak vidíte na snímku diváci všichni do jednoho, spolupracovali a vedli tým kupředu.

Čtvrtý set fotografií (číslo 10-12) jsem nafotila při finálovém extraligovém zápasu házené mužů, kde se utkalo, Montpellier proti Nantes. Utkání bylo velmi napjaté, jelikož šlo o důležitý zápas, kdy se rozhodovalo o konečné umístění týmů. Set fotografií se mi fotil špatně, jelikož jsem ho fotila z předních řad v hledišti a neměla jsem přístup do zóny pro fotografy. Z mého pohledu se to podepsalo na kvalitě fotek. Jelikož nemám tak kvalitní fotoaparát, který by i při použití zoomu měl „dobré fotky“. Při průběhu zápasu se mi podařilo na mé podmínky nafotit fotky, které na to z jaké jsou vzdálenosti, a že jsem fotila stále z jednoho místa, až na kvalitu povedené. Při focení jsem se zaměřila na kontakt hráčů s publikem, protože byli neskutečně propojení. Atmosféra byla skvělá a tvrdím se říct, že publikum bylo plusovým hráčem na hřišti. Byl to pro mě neskutečný zážitek vidět to zapálení do hry a radost ze sportu, který provozují.

Fotografie číslo 10.
Útočící hráč na fotce je jedním z házenkářů týmu Montpellier. Znovu by někdo mohl, podotknou, že podle něj není na tomto snímku zachycen moment vítězství.  Dle mého názoru to snímek vystihuje, jelikož každé dokázání projít přes nebo okolo blokujících hráčů a zaznamenat bod, je momentem vítezství. Nasbíráním bodů dospějí hráči ke konečné výhře. Zde je vidět, že i když hráče Montpellier blokují dva hráči, nevzdává to a snaží se zaútočit na bránu.

Fotografie číslo 11.
Na snímku je domácí hráč týmu Montpellier, který po připsání bodu oslavuje a navazuje kontakt s publikem. Gesto může být pochopeno tak, že je pro diváky, kteří hráče po dobu celého zápasu podporují a hráč jim to tímto způsobem vrací. Jak popisuji v předešlých odstavcích, snažila jsem se zachytit právě to pouto mezi hráčem a publikem. To jak spolu i v průběhu zápasu dokáží komunikovat.

Fotografie číslo 12.
Fotografie zachycuje „děkovačku“ hráčů Montpellier publiku po vyhraném finálové zápase mužské extraligy v házené. Zapas, byl pro mě skvělý zážitek. Početné publikum po celou dobu vedlo montpellierský tým k výhře. I když jsou hráči zády, tak dle mého názoru vyjadřuje fotka emoce a vztah mezi nimi a publikem.

Pátý set fotografií (číslo 13-14) jsou netradiční sporty. Zde mám zastoupené dva sporty, a to kickbox a ploutvové plavání. Fotku z kickboxu mám ze zápasu, kde jsem šla povzbudit mého spolužáka ze třídy, který se kvalifikoval na Mistrovství Francie. A na druhém snímku je ploutvové plavání, kde jsem byla podpořit kamarádku ze třídy, která doplavala v tomto závodě první. Oboje focení probíhalo bez problémů, jelikož jsem měla přístup všude, a mohla fotit z jakéhokoliv místa. Nenafotila jsem moc fotek, ale pár se jich povedlo.

Fotografie číslo 13.
Snímek zachycuje mého francouzského kamaráda Cyrila a jeho radost po vyhraném souboji, který ho kvalifikoval na Mistrovství Francie. V kickboxu jsem měla problém zachytit, emoce a radost. Povedlo se mi to zachytit až na konci vyhraného zápasu.

Fotografie číslo 14.
Na fotografii je moje spolužačka Markéta z Fakulty tělesné výchovy, která právě doplavala jako první do cíle. V tomto sportu je taky velmi těžké zachytit emoce. Může se vám to podařit buď na startu, anebo na konci závodu. Markéta ještě ke všemu nedávala radost moc najevo, ukázala nepatrné gesto a úsměv ve tváři.


6. Sebehodnocení

Myslím si, že přes značné omezení přístupu na některé sportovní akce, resp. omezení v technickém vybavení, se mi podařilo udělat set fotek zachycující momenty vítězství, emocí a radosti u sportovců. Některé fotografie nejsou v  požadované kvalitě, ale s dostupným vybavením a možnostmi přístupu jsem se snímky spokojená.
V základech jsem představila předložené sporty a snažila se popsat každou fotku i situaci kolem, která není na fotce vyjádřena. Většinou pro mě byli sportovní akce, kterých jsem se zúčastnila přínosem i zážitkem na celý život. Snažila jsem se chvíle radosti a emocí zachytit i pro čtenáře.


Práce by se dala rozšířit o další fotky z jiných sportovních akcí, třeba i přidáním negativních emocí, jelikož sport není pořád jenom o radosti a výhrách.


7. Literatura a zdroje
Dovalil, Josef, Choutka, Miroslav, Svoboda, Bohumil. Současný sportovní trénink. Česká kinantropologie. 4(12), 2005,46-60.
DOVALIL Josef, PERI4 Tomáš. Výběr sportovních talentů. Praha: Grada, 2010. 85 s.
KLAMAR, Joe. Naučte se fotografovat sport kreativně. Vyd. 1. Brno: Zoner Press, 2009, 200 s. Encyklopedie - grafika a fotografie. ISBN 978-80-7413-032-8.
KOZÁK, Martin. Velká kniha sportovní fotografie. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 208 s. Edice digitální fotografie. ISBN 978-80-251-3247-0.

Internetové odkazy
http://www.rsport.cz/index.php?action=10102&id_detail=20&id_p=15
https://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/volejbal/o-volejbale.html
http://www.hazenaluhacovice.cz/index.php?file=pravidla
http://is.muni.cz/th/191700/fsps_b/Bakalarska_prace_Tomas_Hron.txt
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ploutvov%C3%A9_plav%C3%A1n%C3%AD
http://www.fotoradce.cz/novy-fujifilm-finepix-s2000hd-vykonny-hd-ultrazoom-clanekid217

Zobrazeno 1770 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:47
Pro psaní komentářů se přihlaste