Michaela Doubravová
I. Záměr
1. Cíle projektu
Hlavním cílem tohoto samostatného projektu je přinést sérii zajímavých detailů z olomouckých ulic, a to především z oblasti architektury a její sochařské či malířské výzdoby. Olomouc jako město s dlouhou historií a bohatou kulturní tradicí je plná pozoruhodných historických i novodobých staveb, jako jsou kostely, kaple, měšťanské domy, paláce, muzea, univerzitní sídla či renesanční radnice s orlojem. Najdeme zde také nespočet kašen, soch, reliéfů, morových sloupů, památníků, pamětních desek, nástěnných maleb, domovních znamení a dalších objektů, které jsou často součástí uvedených budov.
Všechny tyto objekty i Olomouc obecně jsou výborným, přímo nevyčerpatelným námětem k fotografování. Kompletní fotografické zmapování olomouckých pamětihodností by vydalo na několik svazků knih. Podotýkám tedy, že mým záměrem v žádném případě není postihnout veškeré výše zmíněné objekty, ani jejich určitou skupinu, ale pouze hledat nové pohledy na známé či méně známé památky v Olomouci.
Dílčím cílem mé práce je rovněž pobídnout stálé obyvatele i občasné návštěvníky hanácké metropole, aby měli při procházkách Olomoucí, a to zejména jejím historickým jádrem, oči otevřené a objevovali maličkosti, které spoluutváří atmosféru města a přitom je tak snadné je v každodenním shonu přehlédnout.
2. Téma projektu
2.1 Zdůvodnění volby tématu
Studuji žurnalistiku v kombinaci s uměnovědnými studii, a proto jsem si jako svou tematickou specializaci vybrala kulturu a jako svou profesní specializaci fotožurnalistiku, která mi dává velký prostor ke kreativitě. Během necelých čtyř let, co studuji a pohybuji se téměř denně po Olomouci, jsem navštívila a viděla řadu místních kulturních památek. Zapůsobily na mě v celku i v detailech, které jsem často zahlédla náhodou, a proto jsem se rozhodla zaměřit se ve svém projektu právě na Olomouc a poodhalit její krásy i ostatním.
2.2 Zajímavost tématu a jeho využití v médiích
Fotografie z Olomouce se objevují v tištěných novinách a časopisech či internetových periodikách každý den, ať už v souvislosti s kulturou, politikou, sportem či kriminalitou. Nejčastěji se samozřejmě vyskytují v regionálních periodikách jako je Olomoucký deník či nově vzniklý týdeník 5+2, případně v regionální příloze Mladé fronty Dnes a její online podobě. Snímky s podobnou tematikou tedy rozhodně mají v médiích své místo, byť někdy plní jen ilustrační funkci.
Budeme-li mluvit přímo o fotografiích architektury a umění, našly by mé snímky uplatnění mimo jiné ve specializovaných magazínech. Vhodným časopisem by mohl být měsíčník Art+Antiques, který se věnuje umění, architektuře, designu a starožitnostem a nezřídka se v něm píše právě o městské architektuře. Internetových magazínů o umění existuje celá řada, většinou se však neomezují pouze na výtvarné umění, ale informují i o hudbě, literatuře, divadle a filmu. Takovým periodikem je například Kultura21.cz, na které jsem se dříve podílela, NeKultura.cz či LaCultura.cz. Další možností jsou pak kulturní rubriky všeobecných deníků a týdeníků včetně jejich online verzí, například Hospodářské noviny, respektive IHNed.cz a podobně.
3. Zdroje a stav problematiky
Existuje celá řada publikací, které se zabývají olomouckými sakrálními i světskými památkami a které jsou doplněny patřičnou fotografickou dokumentací. Například domovním znamením a ochranným motivům na domech je věnována kniha Domovní znamení v Olomouci, kterou sepsali Vladimír Gračka, Helena Lisická a Karel Zámečníček. Fotografie Olomouce, včetně detailních záběrů její architektury a uměleckých objektů, se navíc běžně objevují v médiích, jak ostatně vyplývá z výše uvedeného.
Nenalezla jsem však žádný jiný projekt, jenž by se dané problematice věnoval způsobem, který jsem pro svou práci zvolila já, a jenž by přinesl ucelený soubor rozmanitých snímků z olomouckých ulic, aniž by byl čistou dokumentací. Nenavazuji tedy na žádnou předchozí práci, ani se proti žádné nevymezuji, neboť mi podobné projekty nejsou známy. Při vytváření své fotografické kolekce jsem vycházela pouze z vlastních nápadů a nabytých zkušeností.
4. Ideový plán
4.1 Výběr objektů a jejich fotografické pojetí
Jak jsem se již zmínila v úvodu, Olomouc skýtá nespočet námětů k fotografování. Při volbě objektů, které budu fotografovat v rámci svého projektu, jsem se držela v centru města a jeho blízkém okolí, protože samo o sobě nabízí pro můj účel nepřeberné možnosti. Některé z objektů jsou duchovního charakteru, jiné světského, v tomto ohledu jsem se nijak neomezovala. Zaměřovala jsem se především na exteriérové dekorace, ale zařazuji do výsledné kolekce i jeden snímek z interiéru dómu svatého Václava. Po autorech fotografovaných uměleckých objektů jsem nepátrala a zde je tedy neuvádím, neboť to nebylo účelem tohoto projektu.
Snažila jsem se hledat zajímavé, neotřelé pohledy na známá i méně známá místa. Například novogotická katedrála svatého Václava, která byla mou první zastávkou, je ve svém celku nepochybně velkolepá, ale když si ji prohlédneme důkladně a pod drobnohledem, zjistíme, že je na ní spousta propracovaných detailů, které často lidé přehlíží – od sochařské výzdoby až po kliku na dveřích. Pro výsledný soubor fotografií jsem vybrala detail jednoho z četných chrličů na chrámové zdi a snímek umělecky ztvárněné kliky na vstupních dveřích do krypty.
Hned na Václavském náměstí je ještě jedna významná budova – Arcidiecézní muzeum, jež je součástí olomouckého Muzea umění. Na obou koncích zdi, kterou je pozemek před vstupem do muzea obehnán, jsou umístěny bílé sošky korunovaných lvů, kterých jsem si nikdy dříve nevšimla – i já sama jsem při práci na projektu objevila nové věci. Zvolila jsem sošku napravo, protože byla v tu chvíli lépe osvětlená odpoledním sluncem a navíc se rýsovala na zářivém pozadí modrého nebe a zelené koruny stromu. Druhý lvíček byl v podstatě celý ve stínu a za sebou měl jen nevzhlednou zeď ve stejné barvě.
Další ze sakrálních památek, které jsem vybrala, je gotický kostel svatého Mořice, konkrétně kopie sousoší Olivetské hory (někdy též Kristus na hoře Olivetské), jež se nachází za kostelem. Zaměřila jsem se na dominantní postavu Ježíše při modlitbě a využila jsem nízkého podvečerního slunce, díky němuž socha vrhala ostrý stín na zeď chrámu. Výsledkem je fotografie s hlubokými stíny a zajímavě rozvrženou kompozicí.
Kromě dvou kostelů jsem zvolila i jednu kapli – novobarokní kapli svatého Jana Sarkandra. Sochy svatých na její střeše vystupují na pozadí modrého nebe, jehož sytá barva je ještě podpořena polarizačním filtrem.
Snímky duchovně orientovaných objektů doplňuje netradiční pohled na barokní sloup Nejsvětější Trojice, který je řazen mezi světové dědictví UNESCO. Monumentálnímu morovému sloupu dominuje sousoší Boha Otce, Syna a Ducha Svatého společně s archandělem Michaelem, posazené na vrcholu. Tomuto slavnému dílu jsem se však úmyslně vyhnula. Na dříku sloupu je umístěno sousoší Nanebevzetí panny Marie. Záběr je záměrně komponován tak, aby Marie obklopená anděly jakoby dosahovala na pozlacenou repliku dělové koule, která připomíná několikerý zásah pruskými děly při obléhání roku 1758.
Dále jsem využila průhledu skrze jednu z dvanácti soch světlonošů ve spodním patře sloupu, abych originálně zachytila radniční věž s hodinami. Tuto fotografii osobně považuji za nejnápaditější a nejzdařilejší z celého souboru.
Vedle radnice stojí novodobá, ale o to zajímavější Ariónova kašna, jež je přímo založena na důvtipných detailech. Jedním z hlavních motivů, který se na kašně několikrát v různých variacích opakuje, jsou želvy a právě ty se staly námětem jednoho mého snímku. Druhá z mých fotografií Ariónovy kašny zachycuje dvě menší sošky mužských postav a další drobné detaily s Moravským divadlem v pozadí.
Velkou část mého souboru tvoří snímky měšťanských domů, nacházejících se převážně na Horním a Dolním náměstí, jejích domovních znamení a dalších dekorací. Jedna fotografie dokonce zachycuje tři takové domy najednou – dům U Černého orla, dům U Černého psa s replikou dělové koule a dům, v němž dnes sídlí kavárna Mahler a na jehož zdi najdeme také repliku dělové koule, tentokrát pozlacenou. Zvolená perspektiva obraz opticky zplošťuje a vytváří tak jakoby novou realitu. Na dalších snímcích jsou domovní znamení na domě U Zlatého prstenu, U Černého koně a U Stříbrného rýče. Některá z těchto znamení byla obnovena v posledních letech.
Jeden z letitých domů v Univerzitní ulici upoutá nástěnnou malbou s duchovním námětem, naopak sousoší s ryze světským, hanáckým motivem je umístěno na budově bývalé občanské besedy. Handkův dům ve Ztracené ulici je zajímavý svým bohatě zdobeným portálem. Do výsledné kolekce jsem zařadila detail klepadla s klasickým motivem lví hlavy a také detail sochařské výzdoby.
Posledním z fotografovaných objektů jsou takzvané Kameny zmizelých, tedy pozlacené kostky se jmény a životními daty Židů, které bývají umístěny před domy, v nichž tito lidé žili a odkud byli za války deportováni do koncentračních táborů. Přestože myšlenka „Stolpersteine“, jak se tomuto projektu říká původně německy, se v České republice rozšířila poměrně nedávno, jen v Olomouci jsou již více než tři desítky takových kamenů. V mé práci je tento typ objektů zastoupen jediným snímkem z Pavelčákovy ulice. V pozadí jsou vidět mimo jiné bývalá Vodní kasárna.
Soupis fotografovaných objektů s číslováním odpovídajícím číslování fotografií v příloze zařazuji pro přehled na konec tohoto dokumentu.
5. Postup práce
5.1 Zdůvodnění způsobu zpracování
Praktická část tohoto samostatného projektu vznikala během podzimních měsíců roku 2012. Technické vybavení a metody zpracování tématu jsem musela přizpůsobovat aktuálnímu počasí, které bývá v tomto období dost proměnlivé, a také záměru fotografovat detaily. Z hlediska fotografické terminologie se však nejedná bezvýhradně o detaily, tedy detailní záběry. Slovo detail je zde myšleno spíše ve smyslu drobnost, maličkost, součást většího celku. Další důvody, které mě vedly k jednotlivým, konkrétním postupům uvádím níže.
5.2 Fotoaparát a objektiv, expozice
Veškeré fotografie jsem pořídila digitální jednookou zrcadlovkou (DSLR) typu Nikon D90 s efektivním rozlišením 12,3 megapixelů, kterou firma Nikon řadí mezi amatérské zrcadlovky; v této kategorii však patří mezi ty lepší, řekněme poloprofesionální fotoaparáty.
Mezi klíčové specifikace každého fotoaparátu patří typ a velikost snímače neboli čipu. V tomto případě je to snímač CMOS o rozměrech 23,6 x 15,8 mm, který podporuje vysoké citlivosti ISO. Nejedná se tedy o „full-frame“ čip, který má standardně rozměry 36 x 24 mm a bývá součástí dražších, profesionálních přístrojů. U menších snímačů musíme brát v úvahu tzv. crop faktor, který ovlivňuje ohnisko použitého objektivu. U tohoto typu fotoaparátu se crop faktor rovná 1,5, což znamená, že jeho čip má 1,5krát menší úhlopříčku, než je úhlopříčka kinofilmu.
Dalším důležitým parametrem fotoaparátu je již zmíněná citlivost, která je jedním ze tří aspektů určujících expozici snímku. V praxi má citlivost společně s kvalitou čipu vliv na zrno a šum fotografie, respektive u digitálního záznamu pouze na „elektronický“ šum. Nikon D90 pracuje s citlivostí v rozsahu ISO 200 – 3200, ale lze nastavit i ekvivalent ISO 100 a v horní hranici až ISO 6400. Já jsem nejčastěji používala citlivost ISO 200 – 400, abych se vyhnula degradaci snímku nadměrným šumem.
Pro eliminaci šumu a kvalitu fotografie obecně jsou velmi důležité dobré světelné podmínky. Vzhledem k tomu, že jsem většinu snímků pořizovala v exteriéru, bylo nezbytné sledovat vývoj počasí a vhodně volit čas, kdy se vydám fotografovat. Snažila jsem se fotit v době, kdy svítilo slunce a bylo modré nebe. Modrá, prozářená obloha navíc vypadá na fotografiích lépe a také stíny, které objekty vrhají, se mohou stát zajímavým zpestřením snímků. Nedostatek světla v interiéru dómu, který jsem bohužel nemohla nijak ovlivnit (snad jen bleskem), jsem vykompenzovala při vyvolávání snímku z RAWu, přičemž kromě úpravy expozice bylo také potřeba obraz doostřit a potlačit šum.
Zbývající dva parametry expozice jsou clona a čas. Expoziční čas označuje rychlost závěrky, která se pohybuje před senzorem. U DSLR je závěrka obvykle štěrbinová. Můj fotoaparát umožňuje nastavit rychlost závěrky, respektive čas v rozmezí 1/4000 s až 30 s, přičemž já jsem nejčastěji fotografovala na kratší časy, abych se vyhnula nežádoucímu rozmazání. Clonové číslo určuje, kolik světla projde objektivem a dopadne na senzor a závisí tedy na zvolené optice, o které píšu níže. Měla jsem k dispozici clonu od F3,5 po F22 (při maximálním zoomu až F36). Vzhledem k detailním záběrům bylo vhodné fotografovat s nižším clonovým číslem (tedy do široka otevřenou clonou), zvláště pokud jsem chtěla dosáhnout menší hloubky ostrosti (rozostření) v pozadí, případně popředí. Používala jsem zásadně manuální, nikoliv automatické či semiautomatické, nastavení expozice.
Hledáček mého fotoaparátu využívá pentagonální hranol a jeho pokrytí obrazu je 96% vertikálně i horizontálně. Fotoaparát má navíc i barevný LCD displej, který je dnes běžnou součástí každé DSLR a umožňuje snadné nastavení přístroje. Při fotografování pomocí LCD je však výrazně pomalejší automatické ostření (autofocus). Já jsem samozřejmě upřednostňovala tradiční fotografování přes hledáček, nejčastěji právě s automatickým fokusováním. Menší, černobílý displej v horní části fotoaparátu zobrazuje nastavení expozice a dalších parametrů snímku. Zajímavostí je, že fotoaparát Nikon D90 byl první zrcadlovkou na trhu, která dokázala natáčet video.
Při práci na projektu jsem používala setový objektiv Nikkor s ohniskovou vzdáleností 18 – 105 mm a světelností f/3,5 – 5,6, která označuje největší možný průměr clony – o clonovém čísle jsem se již zmiňovala. Při přepočtu ohniska s výše uvedeným crop faktorem 1,5 se dostaneme na hodnoty 27 – 158 mm. Tento objektiv je dále vybaven systémem redukce vibrace a umožňuje manuální i automatické ostření. Já jsem ve většině případů upřednostnila automatické ostření.
Objektiv, stejně jako veškeré filtry, o nichž budu psát následně, jsem udržovala v čistotě pomocí utěrky z mikrovlákna a speciálního štětečků. Je také nezbytné vybavení chránit před nepříznivými povětrnostními a jinými vlivy okolí. Případné nečistoty by se mohly negativně projevit na výsledné fotografii, nadměrná vlhkost například by mohla poškodit přímo fotoaparát.
5.3 Filtry a clony
Při fotografování v exteriéru, zejména proti modré obloze, jsem často používala polarizační filtr, abych dosáhla výraznější barevnosti a prokreslení obrazu. Konkrétně to byl cirkulární polarizační filtr značky HOYA, který navíc absorbuje UV záření. Nevýhodou polarizačního filtru je však absorpce části světla, čili pokud je světla nedostatek, je zapotřebí delšího expozičního času. Všimla jsem si také, že při nedostatečném osvětlení prostředí byly barvy výsledného snímku poněkud vybledlé.
Když jsem polarizační filtr nepotřebovala, našroubovala jsem na objektiv čirý ochranný filtr od firmy Marumi, který chrání citlivou optiku před mechanickým poškozením.
Abych předešla odleskům (lens flare) slunce či jiných zdrojů světla, použila jsem u většiny snímků sluneční clonu, která chrání objektiv před nežádoucími reflexy i před deštěm a poškozením. Slunečních clon existuje několik druhů, záleží na typu objektivu. Tato clona byla součástí setu k objektivu. U clony i filtrů jsem musela dávat pozor na vinětaci, kterou tyto doplňky mohou způsobit a s níž mám negativní zkušenost.
Žádné další pomůcky a příslušenství, jako je například stativ či blesk (interní nebo externí), jsem nepoužívala.
5.4 Kompozice
Kromě technických aspektů fotografie je samozřejmě také potřeba dbát na kompozici obrazu, což je záležitost spíše estetická. Jedním z faktorů, který má dopad na kompozici, je formát fotografie. Všechny snímky z mého souboru mají tvar obdélníku o poměru stran přibližně 4:3. Kompozici snímků jsem rozvrhovala víceméně intuitivně, aniž bych se přímo řídila pravidlem „zlatého řezu“.
Usilovala jsem o to, aby všechny fotografie vypadaly vyváženě, harmonicky a pro oko příjemně, a myslím si, že se mi to docela podařilo. Dále jsem dbala, aby nedocházelo k těsnému dotyku fotografovaných objektů s okrajem snímku či přímo k jejich nechtěnému ořezu. Ve směru pohledu lidských či zvířecích postav by vždy měl být navíc dostatek prostoru. V některých případech jsem se nebránila středové kompozici, která například snímek chrliče na dómu sv. Václava rozděluje vertikálně na dvě téměř symetrické poloviny.
Pokud to bylo možné, snažila jsem se objekty fotografovat z přímé perspektivy, aby nedošlo k přílišnému zkreslení. Vzhledem ke zvolené tematice jsem se však často nevyhnula podhledu, který jsem se vždy pokusila využít ve prospěch dané fotografie – například v případě už zmíněného snímku chrliče mi podhled umožnil průhled skrz ústa zvířete.
5.5 Software pro vyvolání a úpravu fotografií, editace fotografií
Pro vyvolání pořízeného materiálu z datového formátu RAW (respektive v tomto případě NEF) do obrazových formátů TIFF a JPEG i pro následnou úpravu jsem zvolila profesionální verzi programu Zoner Photo Studio 13, který umožňuje editaci fotografií na vysoké úrovni, přestože není mezi profesionály tak rozšířený jako známější Adobe Photoshop.
V režimu úpravy RAWu jsem nejvíce ocenila možnost korekce expozice snímku, potlačení šumu a doostření obrazu, přičemž tyto zásahy jsem prováděla jen v malé míře. Dále jsem u většiny fotografií mírně upravila kontrast, jas, světlost a sytost barev. Dodatečně vyrovnávat bílou jsem nemusela, fotoaparát si s tím poradil výborně i při automatickém režimu. Pokud to bylo zapotřebí, srovnala jsem horizont obrazu a lehce jsem snímek ořízla. U některých snímků jsem provedla drobné retuše; jednalo se většinou o rušivé elementy jako skvrny či kabely na fasádě domu a podobně. Rozhodně jsem se tedy žádným způsobem nesnažila manipulovat s realitou.
Uvažovala jsem také o převedení vybraných fotografií do odstínů šedi. K tomuto kroku jsem zprvu přistoupila proto, že černobílé spektrum dodává některým výjevům působivější atmosféru. Těmto snímkům jsem navíc pro větší efekt dodala trochu jemného zrna. Nakonec jsem však černobílé fotografie do projektu nezařadila, abych zachovala větší kompaktnost výsledné kolekce. Součástí mého souboru jsou tedy výhradně barevné fotografie.
6. Sebehodnocení
Podle mého názoru se mi podařilo naplnit předem stanovený cíl tohoto samostatného projektu, jímž bylo originálně zachytit zajímavé umělecké objekty a památky v ulicích Olomouce, a to zejména v podobě pozoruhodných detailů. Usilovala jsem o to, aby mé snímky nebyly pouhou dokumentací vybraných objektů, případně jejich drobných dekorací, ale aby přinesly neobvyklý pohled na místa, která běžně míjíme, což se mi také zčásti povedlo. Při práci na projektu jsem se potýkala jen s minimálními problémy technického charakteru, které se mi podařilo snadno překonat zvláště díky kvalitnímu softwaru pro dodatečnou úpravu fotografií.
Tento projekt mi díky svému tématu poskytl dostatečný prostor ke kreativitě i k rozšíření mých znalostí o fotografování. Zdokonalila jsem se v ovládání svého fotoaparátu a editačního programu, naučila jsem se mimo jiné lépe rozmýšlet kompozici obrazu či lépe retušovat vady. Z tohoto hlediska pro mě byla práce na projektu cennou zkušeností, z níž budu těžit při své další praxi fotografky. V budoucnu by se dalo na tento projekt navázat kompletním fotografickým zpracováním jednotlivých typů objektů v Olomouci nebo její určité části.
7. Použitá literatura a zdroje
7.1 Literatura
Pihan, Roman: Mistrovství práce s DSLR. 5. vyd. Praha, 2010.
7.2 Internet
www.fotoroman.cz (webové stránky fotografa Romana Pihana)
www.olomouc.eu (webové stránky statutárního města Olomouc)
www.npu.cz (webové stránky Národního památkového ústavu)
II. Realizace
Seznam fotografovaných objektů
1) Průhled na radniční věž skrze sochu světlonoše na sloupu Nejsvětější Trojice (Horní náměstí)
2) Sloup Nejsvětější trojice (Horní náměstí) – sousoší s Pannou Marií a replika dělové koule
3) Dům U Černého orla/Krajinská lékárna (Horní náměstí 10) – domovní znamení
+ dům Pozemkového ústavu, dnes kavárna Mahler (Horní náměstí 11) – replika dělové koule
+ dům U Černého psa (Horní náměstí 12) – domovní znamení, replika dělové koule
4) Dům U Zlatého prstenu (Horní náměstí 13) – domovní znamení
5) Dům U Černého koně (Dolní náměstí 21) – domovní znamení
6) Dům U Stříbrného rýče (Dolní náměstí 19) – domovní znamení
7) Měšťanský dům (Univerzitní 8) – nástěnná malba
8) Handkův dům (Ztracená 10) – detail portálu
9) Handkův dům (Ztracená 10) – klepadlo
10) Katedrála svatého Václava (Václavské náměstí) – chrlič na chrámové zdi
11) Katedrála svatého Václava (Václavské náměstí) – klika na vstupu do krypty dómu
12) Kostel svatého Mořice (8. května) – socha Ježíše (z kopie sousoší Olivetské hory) za kostelem
13) Kaple svatého Jana Sarkandra (Na Hradě) – sochy na střeše kaple
14) Bývalá občanská beseda, dnes banka (Dolní náměstí 29) – sousoší na střeše domu
15) Arcidiecézní muzeum (Václavské náměstí 4) – soška na obvodové zdi
16) Ariónova kašna (Horní náměstí) – detail dekorace, v pozadí Moravské divadlo
17) Ariónova kašna (Horní náměstí) – detail dekorace, želvy
18) Kameny zmizelých na památku deportovaných Židů, zde Ida a Julius Braunovi (Pavelčákova 20)
