Lucie Kubíková Realizace projektu zde.
1. Cíle práce
Když se řekne street art, mnoho lidí si mylně představí nevzhledně posprejované zdi domů, barevné graffiti v podchodech a v nejhorším případě pokreslené historické památky od rádoby pouličních umělců. Ve skutečnosti ale za street art, termín do češtiny překládaný jako „umění ulice“ nebo také „pouliční umění“, považujeme něco úplně jiného. Může to být malý obrázek nakreslený na zdi panelového domu, samolepka přilepená na autobusové zastávce, trumpetista hrající na náměstí nebo třeba báseň o prezidentu Miloši Zemanovi načmáraná v metru. V úplně nejširším pojetí je to vše, co na ulici upoutá naši pozornost a zároveň má určitou estetickou hodnotu nebo nás nějakým způsobem nutí k pozastavení, zamyšlení, či třeba pousmání.
Cílem tohoto projektu je přiblížit čtenářům, co si pod pojmem streetart můžou představit, a v jakých podobách se v Olomouci s touto formou umění setkáváme. Chtěla bych se pokusit o vyvrácení zažitého stereotypu o streetartu jako neumění, které pouze hyzdí stěny domů a prostředí města. Přestože Olomoucí projdou denně stovky lidí, ne každý se zastaví a zapřemýšlí nad poselstvím, které v sobě ulice mnohdy díky streetartu skrývají.
Mým záměrem je pořízení kvalitních fotografií, které se budou snažit ukázat hodnotu pouličního umění a také přiblíží obyvatelům Olomouce jejich význam či symboliku. Množství fotografií se bude odvíjet od výčtu zajímavostí či nevšedností z prostředí pouličního umění, které se mi při mém pozorování naskytnou, předpokládám ale přibližný počet dvanáct až patnáct snímků. Vzhledem k tomu, že pro pochopení významu streetartu je většinou zapotřebí jeho prosté zachycení jako celku, budou snímky zejména popisného charakteru. Odpovídá to snaze vyobrazit daná místa tak, jak je čtenáři znají z ulic. Pokud to ale možnosti zobrazovaného díla dovolí, ráda bych se pokusila také mým snímkům připsat uměleckou hodnotu. Každá fotografie navíc bude doplněna informacemi o samotném objektu.
Tento projekt má prokázat mé znalosti získané během vzdělávání se v oboru žurnalistika. Jedná se o kombinaci technické a tematické profilace, které jsem si během studia sama zvolila. V tomto případě hovoříme o fotografii (fotožurnalistice) jako technické a kulturní žurnalistické jako tematické profilaci. Jedná se zejména o praktikum a workshop fotografie a semináře Základy obecné uměnovědy a estetiky a Žurnalistická specializace – kulturní. Jelikož za street art považujeme nepřeberné množství instalací, kreseb nebo performancí, odpovídá také pojetí kultury, které je taky velmi široké a často obtížně popsatelné. Touto otázkou definovatelnosti a hodnotnosti pouličního umění se budu zabývat v jedné z následujících kapitol.
2. Zdůvodnění volby tématu
Street art v Olomouci upoutal můj pohled prakticky hned po nástupu do prvního ročníku. Tehdy jsem si všimla, že se na podezřele mnoha místech objevují na stěnách nalepené černé kočky v životní velikosti. Jedna byla na rohu ulice Univerzitní, druhá na Dolním náměstía další „šplhala“ po altánu v Bezručových sadech. Nenápadné, ale originální kočky upoutaly mou pozornost hned na několika různých a často neobvyklých místech. Několikrát jsem se zamýšlela nad tím, kdo za tímto dílkem stojí? Kdo asi jsou ti lidé, kteří vytvářejí tyto úžasné věci? Co je k tomu vede? A kde berou nápady?
Tak se zrodilo mé nadšení pro street art a začala jsem po něm pátrat dál. Brzy jsem především díky internetu zjistila, že to není pouze záležitost Olomouce, ale každého většího města. Narazila jsem na umělce, jako Banksy, Blek de Rat, nebo český David Černý. A především jsem zjistila, že to, co jsem doposud považovala jen za pouhou zábavu mladých lidí, je vlastně propracovaný systém pouličních děl. Začala jsem se více dívat kolem sebe a často se setkala s věcmi, které upoutaly mou pozornost natolik, že jsem o nich musela začít přemýšlet. Jednou jsem viděla namalované logo facebooku (modrou knihu) a u ní nápis „this book changed my life“, jindy jsem míjela nasprejovaný nápis „Some people are so poor, all they have is money“ a také jsem se pobavila nad vztyčeným prostředníčkem na Vltavě hlásající své jasné poselství k Pražskému hradu.
Všechna tato díla mě přiměla začít pohlížet na street art jako na umění a na jejich původce jako skutečné umělce, kteří prostřednictvím svých výtvorů komunikují s okolím často mnohem intenzivněji, než autoři děl ukrytých za stěnami galerií. Smyslem mé práce je komplexní nahlédnutí do problematiky tohoto druhu umění. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel Olomouce prochází jejími ulicemi bez zastavení a na pouliční díla se nezaměří, chtěla bych jim touto prací přiblížit street art v jejich městě. Svůj záměr jsem již nastínila v kapitole věnující se cílům práce. Vycházím z předpokladu, že mnoho Olomoučanů o tomto typu uměleckých prací nemá dostatečné povědomí a míjí je takřka bez povšimnutí. Také si uvědomuji, že velká část obyvatel si streetartu kolem sebe všímá, ale neví, jak vznikl, ani kdo jej vytvořil.
Ve velmi podobné situaci se objevuji i já na začátku psaní tohoto projektu. O olomouckém streetartu toho moc nevím a proto považuji vytvoření tohoto projektu jako výzvu. Získávání informací o něčem, jako je umění ulice, je někdy dost obtížné, jelikož umělci často pracují v noci a zůstávají v utajení. Velká spousta děl je totiž vytvořena ilegálně a umělec by se mohl tak dostat do velkých problémů. Věřím ale, že se mi podaří nashromáždit alespoň základní informace o vzniku těch nejvýraznějších streetartových děl a objektů, a odhalím tak nejen obyvatelům Olomouce, ale také sobě samé část toho tajemství, které v sobě umění ulice skrývá.
Street art jako hlavní objekt mého fotografického zájmu jsem volila ještě z jednoho prostého důvodu. Na studijní stáži Erasmus jsem absolvovala předmět „Communication and Arts“, kde jsem dostala za úkol zpracování eseje na základě knihy Philosophy of the Arts, An Introduction to AestheticsZdroje a stav problematiky
Hlavním zdrojem informací pro tvorbu tohoto projektu pro mě byla bakalářská práce Martiny Šiškové: Street art – Umění ulice[3] přináší čerstvá zpravodajství o vznikajících streetartových dílech a odkazy na různé umělce, kteří v Olomouci tvoří. Tak jsem se dověděla například o skupince, která si říká Crazy Crime a je původcem mnoha streetartových počinů v Olomouci.
3. Historie
Street art zahrnuje mnoho technik, které byly původně vytvořeny pro naprosto jiný účel, jako mozaiky, plakáty atd. Historii těchto technik zde není nutné zmiňovat, nicméně je příhodné se krátce podívat na historii graffiti, ze kterého se street art vyvinul, a na historii nereklamních sdělení ve veřejném prostoru, které jsou svou formou a obsahem velmi blízko street artu.
Za pravý počátek lidské touhy po vyjadřování se pomocí maleb můžeme s nadsázkou považovat nástěnné jeskynní malby po celém světě. Zajímavé je, že mnoho těchto maleb bylo vytvořeno technikou dnes známou jako stencil, neboli sprejování přes vstřiženou šablonu. Protože ale tehdejší „umělci“ neměli spreje, pomáhali si barevným prachem. Dále se objevovaly nápisy, jména lidí nebo vládců na ulicích v dobách antiky. Tyto malby ale neměly žádný velký umělecký či skrytý význam, jednalo se zejména o psanou informaci pro veřejnost. Street art se stále víc a víc objevoval v období Středověku. Význam a důležitost sdělení rostla v případě válek nebo politicky vypjatých momentech, kdy lidé měli potřebu se nějakým způsobem vyjádřit na veřejnosti. Je proto důležité si uvědomit, že street art není forma vandalismu, ale snaha přenést nějaký význam.
Street art se do dnešní podoby vyvinul také z graffiti, jehož historie také není příliš dlouhá. Sahá do šedesátých až sedmdesátých let 20. století, kdy v New Yorku umělci začali kreslit své „tagy“[5], která se proslavila hlavně díky francouzskému umělci Blek Le Rat. Začal sprejovat přes šablonu malé obrázky ve tvaru krysy na různá místa v Paříži, ale později se posunul k malbám v životní velikosti. Z Francie se tato metoda rozšířila do celého světa a stala se velmi známou a populární.
V České republice můžeme spojit počátky streetartu s Vladimírem Boudníkem, který vytvářel umění na konci 40. a 50. let minulého století v ulicích Prahy. Často si volil stará a oprýskaná místa, která pak přetransformoval v pouliční umělecká díla. Za první porevoluční street art můžeme považovat přebarvení sovětského tanku na růžovo Davidem Černým v r. 1991 nebo akci Romana Týce, který zaměnil panáčky na semaforu za vtipné postavičky.
4. Techniky streetartu
Jak již bylo řečeno, street art zahrnuje mnoho metod a technik. Každý umělec používá způsob, který mu nejvíce vyhovuje, a je nemožné vytvořit limitovaný seznam, jelikož každý den může někdo další přijít s novou metodou. Nicméně některé z nich se používají velmi často a objevují se v celém světě. Zahrnují: stickers, stencils, posters, tradiční malby, mozaiky, instalace a performance.
Stickers neboli samolepky jsou jednou z nejrozšířenějších technik street artu. Staly se velmi populární v New Yorku, poté co bylo graffiti oficiálně zakázáno. Umělci vytvářeli samolepky s jejich jmény (tagy) a lepili je všude po městě. Bylo ale mnohem složitější psát svou přezdívku na jednotlivé samolepky a ty pak lepit po městě, než jen graffiti nasprejovat. Umělci je ale začali používat jako médium pro přenos nějakého významu, myšlenky, sloganu. Dnes se používají spíše obrázkové nálepky než slovní, ale fantazii se meze nekladou.
Další oblíbenou technikou jsou stencils neboli šablony. Jejich výroba je trochu obtížnější, jelikož zahrnuje návrh šablony, vystřižení a až následně strejování do ulic. Také zde platí neomezená svoboda v návrhu designu, často se objevují lidské nebo zvířecí tváře, ale také slova či věty. Známými umělci této techniky jsou například již zmíněný Blek Le Rat, Banksy nebo Case.
Posters neboli plakáty můžou, ale nemusí mít pouze podobu poutače, na kterou jsme zvyklí. Většinou nemají obdélníkový tvar, na který jsme zvyklí, ale kopírují siluetu toho, co je v něm vyobrazeno. Rozdíl je většinou v rozměrech, protože street artové posters bývají často mnohonásobně větší, takže může být obtížné je vytisknout na klasický plakátový formát.
Přestože bychom nejspíš tuto techniku očekávali zarámovanou někde v muzeích, ve streetartu jsou tradiční malby mezi umělci jednou z nejoblíbenějších. Pro lidstvo jsou bezesporu jedním z nejdůležitějších médií po celá staletí. Umělci pracují se spreji, štětci nebo válečky a plně využívají svobody, které jim tato technika dopřává. Někdy se setkáváme s termínem murals, což v překladu znamená velká nástěnná malba. Malby štětcem jsou asi nejrozšířenější technikou vůbec. Umělci jako Herbert Baglione, Dan Witz nebo Merz se proslavili právě díky této technice a jejich díla jsou známá po celém světě.
Tradiční mozaiky také našly své využití ve street artovém umění. Tato technika vznikla již v antice a zachovala se zhruba ve stejné podobě až dodnes. Pro umělce je velmi lehké zajistit materiál, většinou používají odpad ze starých budov nebo skladišť. Velkou nevýhodou je ale její časová náročnost, proto ji mnoho umělců vytvoří doma a následně instalují do ulice.
Další streetartovou metodou jsou instalace neboli objekty. Jejich vzhled, velikost nebo umístění nejsou nijak limitované, vše je pouze na kreativitě umělce. Je poměrně obtížné popsat tuto metodu, jelikož existuje nespočet způsobů, jak je vytvořit. V České republice se touto technikou zabýval například Epos, který vytvořil projekt ve stanicích metra. Uchytil kousky textilií nebo plastových tašek do průduchů v metru, čímž díky práci vzduchu vznikly zajímavé instalace. Ve světě je nejznámější umělec Banksy, který umístil do Disneylandu figurku oblečenou v oranžové kombinéze s černým plastovým sáčkem přes hlavu, což mělo evokovat realitu nedobrovolných zajatců. Jeho street art bývá spojen se světovými problémy, což z něj dělá velmi populárního a uznávaného umělce.
5. Ideový plán
Ze série fotografií znázorňující olomoucký street art vyplývá základní úkol, který jsem již popsala v kapitole o cílech tohoto projektu. Je jím zvýšení povědomí o pouliční tvorbě a ukázka zásadních míst v Olomouci, kde se streetartové umění nachází. Lidé často procházejí ulicemi ponořeni do svých vlastních myšlenek a nevšímají si umění okolo sebe. Já bych ráda svým projektem veřejnosti ukázala, že se kolem objevuje velká spousta maleb, plakátů či instalací, kterých si doposud nevšímali a nepřisuzovali jim žádnou estetickou hodnotu, přestože jsou po umělecké stránce velmi zajímavé. Také bych ráda zbourala předsudky, které se o pouličním umění často objevují, tedy že street art se nerovná pouze vandalismus a čmáranice na zdech.
6. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování
Tento projekt volně navazuje na eseje, které jsem vypracovala v rámci svého studijního programu Erasmus. Jednou z nich byla již zmíněná reflexe knihy Gordona Grahama, druhou pak esej o streetartu, v níž jsem se zabývala uměleckou hodnotou této formy umění. Tyto dvě práce zvýšily můj zájem o pouliční tvorbu natolik, že jsem se rozhodla v nich pokračovat i psaním tohoto projektu. Dalo by se tedy říci, že jsem teoretické znalosti o této problematice získávala již v průběhu akademického roku 2014/15. Díky informacím, které jsem nabyla psaním těchto dvou prací, jsem se začala o streetartové umění zajímat a dívat se více kolem sebe. Vytyčila jsem si místa, která mě nějakým způsobem zaujala, a snažila se o nich získat více informací. Vzhledem k tomu, že streetartoví umělci rádi zůstávají v anonymitě a mě se nepodařilo zcela proniknout do této komunity, u mnohých děl jsem nezjistila jeho původce ani historii. Většinu informací jsem čerpala z článků různých periodik a také ze sociálních sítí, především facebooku. Tam jsem také zjistila, že v období 9. – 13. září proběhl v Olomouci festival s názvem Streetart festival, který se zde pořádal již poosmé. Bohužel povědomí o tomto festivalu je velmi nízké, což potvrzuje i počet jeho fanoušků na facebookovém profilu. Ani já jsem o tomto festivalu dlouhou dobu nevěděla, a že něco takového v Olomouci existuje, jsem zjistila až v průběhu psaní tohoto projektu. Právě zvýšení povědomí veřejnosti i o těchto doplňkových aktivitách je cílem tohoto projektu.
K fotografování jsem použila digitální zrcadlovku Nikon D5100 + objektiv AF-S DX VR Nikkor 18-55mm 1:3,5-5,6. Ostření proběhlo většinou manuálně. K fotografování jsem nepoužila stativ, nicméně při zachycení delších časů jsem využila „přirozených stativů“, které se nacházely v daném místě, jako například stůl nebo sedačka v obchodním domě.
Samotná realizace projektu proběhla v dubnu 2016. Fotografovanými objekty se stala místa v ulicích, která byla nějakým způsobem lidskou rukou přetvořena ve streetartové umění. Jelikož doporučený počet snímků je dvanáct, rozhodla jsem se zařadit pouze ta nejvýraznější. Mým původním plánem bylo zachytit i to, co streetartem není, tedy čmáranice na zdech, nebo také vandalismus, který je se streetartem spojen. Nakonec jsem ale vybrala ze svých fotografií pouze snímky, kterým přisuzuji určitou uměleckou hodnotu. Do souboru vybraných fotografií jsem tak zahrnula obě velké malby, které vznikly v průběhu Streetart festivalu, také výběr z ulice Velkomoravská, kde se nachází dlouhá stěna plná uměleckých děl. Rozhodla jsem se pro zachycení zrcadlové stěny vytvořené plakáty, které poutaly k návštěvě festivalu AFO. Přestože tato stěna vznikla za komerčním účelem, vytvořila ve městě pozoruhodnou podívanou. Na seznamu fotografií také nesmí chybět olomoucké kočky, které se nacházejí téměř na každém rohu (přestože je bohužel vandalové ve velké míře ničí).
Úskalím při realizaci projektu bylo zejména počasí, jelikož vždy, když jsem měla čas a potřebnou výbavu fotografie pořídit, bylo zataženo nebo pršelo. To by se negativně odrazilo na výsledné podobě fotografií, jelikož streetartové umění většinou hraje všemi barvami a sluneční svit je pomáhá dokreslit. Zpočátku jsem se také obávala počtu lidí, kteří se v často frekventovaných oblastech nacházeli. Následně jsem si ale uvědomila, že umění ulice je vytvořeno právě pro lidi, kteří kolem prochází, a proto jsou na některých z mých fotografií nedílnou součástí. Největším úskalím ale bylo to, že mnohá díla byla poničena vandalismem nebo stářím ztratila na kráse a hodnotě.
Jednotlivé objekty jsem fotografovala zejména ve dne. Učinila jsem tak z toho důvodu, že streetartová díla jsou většinou vytvořena v zapadlých místech s nedostatečným osvětlením, což je k fotografování v noci nevhodné. Snažila jsem se vždy vytěžit z daného místa co nejvíc, například zapojit do fotografií procházející lidi. Tomu jsem přizpůsobila i práci s fotoaparátem, některá místa jsem zachytila krátkými časy a některá delšími. Dlouhý čas jsem použila v případě, kdy daným místem procházeli lidé, což mělo evokovat uspěchanost Olomoučanů, kteří se u uměleckého díla nezastaví a bez povšimnutí proběhnou okolo něj, což je pro street art typické. Snažila jsem se také zachytit daná místa co nejzajímavěji. Vždy jsem ale dávala důraz na to, aby umělecká hodnota fotky nepohltila uměleckou stránku daného místa a neodváděla tak pozornost od toho, co bylo záměrem na snímku vyobrazit – umění ulice tak, jak ho znají obyvatelé Olomouce.
Po pořízení hrubého materiálu v terénu jsem převedla fotografie do svého počítače a přistoupila k úpravě, která je velmi důležitá pro doladění možných nedokonalostí. K úpravě jsem použila program Zoner Photo Studio 16, jelikož je jednoduchý a přehledný a pro běžnou úpravu fotografií zcela dostatečný. Úprava spočívala vždy v korekci histogramu, posunutím křivek a korekcí úrovní. Následně bylo u některých fotografií potřeba upravit ostrost či barvy.
7. Jednotlivá řešení
Fotografie č. 1 zachycuje britského krále Eduarda VII. se selfie tyčí. Tato nástěnná malba s názvem „Selfie Made King“ se nachází na Denisově ulici a vznikla pod rukama portugalského umělce Mr. Dheo v rámci již zmíněného Street art festivalu. Byla zde použita technika sprejování, a jelikož je malba ve velké výšce a nadživotní velikosti, Mr. Dheo při ní musel být zvedán na posuvné plošině. Dílo sprejoval s papírem velikosti A4 ve své ruce: „V hlavě si například zafixuji velikost oka, jdu se podívat dolů, zda jsou správně proporce, a potom podle toho dosazuji zbytek. Je to jako puzzle,“ uvedl portugalský umělec v rozhovoru pro Olomoucký deník[7]. Galerii spravuje Vlastivědné muzeum Olomouc ve spolupráci s organizací ART Native, která vymýšlí a podporuje projekty spojené s uměním v Olomouci a okolí. Lomená galerie bývá pravidelně přetvářena a i v těchto dnech.
8. Sebehodnocení
Má kolekce, která čítá celkem dvanáct snímků, obsahuje zajisté lepší i horší fotografie. Uvědomuji si, že snímky jsou většinou popisného charakteru. Vytvoření uměleckých fotografií zobrazujících umění je totiž velmi obtížné z toho důvodu, že by snímek pak mohl odvádět pozornost od zobrazovaného umění a jeho hodnota by pak nebyla dostatečně vyobrazena. Přesto jsem se snažila, aby fotografie měly alespoň patrnou uměleckou hodnotu tam, kde to bylo možné a nenarušilo by to zobrazované umění.
Záměrem tohoto projektu bylo upoutat pozornost na street art v Olomouci, což se mi podařilo. Po zhlédnutí tohoto projektu bude člověk znát základní umělecká díla z ulic Olomouce a třeba si jich začne více všímat. Základní cíle, které jsem si určila na začátku psaní tohoto projektu, jsem naplnila. Při fotografování jsem měla občas potíže s nastavením správného času nebo clony, nicméně jsem problém vždy vyřešila a myslím si, že se to na výsledném souboru fotografií neprojevilo. Výhodou mého projektu je to, že jsem fotografie nasbírala z různých míst, ať už interiéru, či exteriéru a s různými světelnými podmínkami. Při fotografování jsem se dověděla mnoho nových informací a objevila krásu netradičního umění Olomouce, jak jsem ji předtím neznala, což považuji za největší úspěch.
9. Zdroje
GRAHAM, Gordon. Philosophy of the Arts, An Introduction to Aesthetics. 2nd Edition. Routledge, London and New York. ISBN 0-203-13179-7
ŠIŠKOVÁ, Martina. Street art – Umění ulice. Brno 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
·FOLTA, Michal. OBRAZEM: Vandalové či umělci? Prostře streetart.Olomoucký deník[online]. 2. 5. 2008 [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/street-art-obrazem20080502.html
KREJČÍ, Veronika. Král se selfie tyčí a šestipodlažní Batman. Domy ozdobila obří graffiti.Olomoucký deník[online]. 14. 9. 2015 [cit. 29. 4. 2016]. Dostupné z: http://olomouc.idnes.cz/dve-olomoucke-budovy-nove-zdobi-obri-graffiti-streetart-festival-mrdheo-14q-/olomouc-zpravy.aspx?c=A150914_2191599_olomouc-zpravy_stk
Lomená galerie. ART native.[online]. © 2011-2016 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.artnative.cz/lomena-galerie/
[2] ŠIŠKOVÁ, Martina. Street art – Umění ulice. Brno 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
[4] Slovo „tag“ je odvozeno z angličtiny a v překladu znamená jmenovku, označení.
[6] KREJČÍ, Veronika. Král se selfie tyčí a šestipodlažní Batman. Domy ozdobila obří graffiti.Olomoucký deník[online]. 14. 9. 2015 [cit. 29. 4. 2016]. Dostupné z: http://olomouc.idnes.cz/dve-olomoucke-budovy-nove-zdobi-obri-graffiti-streetart-festival-mrdheo-14q-/olomouc-zpravy.aspx?c=A150914_2191599_olomouc-zpravy_stk
[8] Konec dubna 2016
