Opevnění Olomouce

Současné využití olomouckého historického opevnění

1. Cíl projektu
V rámci svého Samostatného projektu jsem se rozhodla zpracovat téma Opevnění Olomouce. Forty a pevnůstky už dnes samozřejmě neslouží svému původnímu účelu, tedy obraně města, a právě proto jsem svou práci soustředila na jejich aktuální využití. Zaměřila jsem se zejména na ty bývalé vojenské objekty, které se dochovaly do dnešní doby a jsou v současnosti více či méně aktivně využívány. Některé pevnosti totiž vlastní soukromí majitelé, kteří v nich provozují například podnikatelskou nebo jinak komerční činnost. Dále jsem do svého projektu zahrnula pevnůstky, které jsou již delší dobu zanedbávané a pomalu ale jistě chátrají. V poslední části se věnuji již samotnému opevnění, tedy hradbám a branám v centru města, které jsou více na očích a jsou tak přístupnější nejen pro obyvatele, ale i pro turisty. Za cíl práce jsem si tedy stanovila zmapovat a zdokumentovat situaci a stav co možná největší části olomoucké barokní pevnosti v dnešní době třetího tisíciletí a na fotografiích zachytit, k čemu slouží nyní.

2.    Téma

2.1. – Zdůvodnění volby tématu

Zpracovat právě téma olomouckého opevnění jsem se rozhodla hned z několika důvodů. Hlavním z nich byla skutečnost, že se olomoucké pevnosti nevěnuje dostatečná pozornost, kterou by si tato historicky velice významná součást města zcela jistě zasloužila. Některé z nich totiž byly zcela rozebrané cihlu po cihle, některé se zkrátka po delší době nevyužívání rozpadly nebo stále chátrají a pouze pár se jich dochovalo ve funkčním stavu dodnes. Právě pro onu historickou důležitost, kterou fortová pevnost sehrála nejen pro Olomouc, ale i pro celé bývalé Rakousko-Uhersko, jsem si toto téma vybrala ke zpracování.

2.2.- Zajímavost tématu

Forma fortového věnce je v České republice velice ojedinělá, například naše nejslavnější pevnosti v Terezíně nebo Josefově jsou postaveny jako bastiony, olomoucká pevnost je vystavěna jako kombinace obou způsobů opevnění. Forty jsou rozmístěny v okruhu 6 km kolem Olomouce, zatímco bastionová část pevnosti se nachází přímo v centru města. „Bastion je část opevnění vystupující mimo samotnou hradbu, na níž se koncentrují střelci a děla. Umožňuje obvykle ostřelování paty hradby bez nadměrného ohrožení střelců a děl, taktéž podporuje sousední bastion. Obvykle se jedná o mohutnou stavbu přiléhající k hradbě, sypanou zemí.

Fort je relativně samostatná pevnůstka jako doplnění hlavního opevnění. Jedná se zpravidla o opevňovací objekt předsunutý před hlavním opevněním pevnosti. Byl tvořen hlavním objektem podkovovitého půdorysu, příkopem, reduitem a kolištěm. Stěny příkopu byly opatřeny cihelnými stěnami. Čelní stěna hlavního valu bývala opatřena krytou střeleckou chodbou se střílnami, vykrývajícími svými střeleckými úhly celý prostor příkopu.“  

2.2.1 Stručná historie olomoucké pevnosti

Po třicetileté válce zůstala Olomouc doslova na pokraji zániku, Švédové většinu domů pobořili, obyvatelstvo pobili nebo vyhnali a obchod či určité zárodky „průmyslu“ byly v troskách. Naštěstí se však kvůli výhodné poloze města neuplatnil návrh na celkovou demolici a Olomouc byla spolu s Brnem, Jihlavou, Uherským Hradištěm a hradem Helfštýnem v roce 1655 prohlášena císařem Ferdinandem III. za zemskou pevnost. Tento významný mezník měl na pozdější vývoj města značný vliv. Začal totiž platit tzv. demoliční revers, což znamenalo, že všechny budovy, které bránily ve výhledu z pevnosti musely být na rozkaz velitele pevnosti zbourány. Tím pádem se město nerozvíjelo a stavělo se pouze v omezeném prostoru hradeb.

Prvním velitelem pevnosti byl jmenován maršál Raduit de Souches, který naplánoval stavbu soustavu pětiúhelníkových bastionů po obvodu města. Dále se ve městě prováděla nejrůznější vylepšení v hradbách, branách apod. Celkový Souchesův plán však nebyl realizován a dalším plánováním fortifikace byl pověřen vojenský inženýr Vauban. Jeho plán však ztroskotal na náročném financování a byl proto realizován po částech. Až při reálně hrozícímu nebezpečí se rozhodla Marie Terezie bastionovou pevnost úplně  dokončit podle návrhu plukovníka Bechade de Rochepina.

K výstavbě fortů v okolí Olomouce došlo v roce 1840, kdy se s jejich stavbou začalo na Šibeničním a Tabulovém vrchu. Zcela nový projekt fortové pevnosti navrhl podplukovník Julius von Wurmb.
Rokem 1876 začíná bourání bastionové pevnosti. 9. března 1886 ruší císař František Josef I. pevnostní status Olomouce dekretem, který ovšem nabývá platnosti až 7. listopadu 1888 oficiálním oznámením o zrušení pevnosti.  

3. Zdroje a stav problematiky

Ve své práci vycházím z několika zdrojů, z nichž jsem čerpala především historická fakta o jednotlivých fortech. Kniha Olomoucká barokní pevnost od Josefa Kšíra mi pomohla zorientovat se v historii a tehdejším využití jednotlivých fortů.

Cenné informace zejména o poloze fotografovaných pevností jsem čerpala z internetových stránek: www.pevnostolomouc.wbs.cz. Jedná se o amatérský fanouškovský web, proto jsem z něj vybírala pouze fakta uznaná odbornými kruhy (mapy, označení fortů, faktografická data). Na tomto webu se mimo jiné nachází i interaktivní mapa, která zobrazuje všechny historické součásti olomouckého opevnění, a to i ty, které již dávno zanikly. To mi pomohlo zejména při organizaci času a také rozmýšlení, která místa navštívit.

Téma olomoucké pevnosti bylo samozřejmě podrobeno zkoumání již v minulosti  a zabývalo se jím mnoho autorů. Většina z nich se však zaměřovala především na historický kontext a roli, kterou fortová pevnost v Olomouci a potažmo i v celé zemi sehrála. Většinou se jedná o textovou formu zpracování a fotografie slouží spíše k doplnění a ilustraci.
O pevnosti se můžeme dočíst v několika knihách. Josef Kšír se ve své publikaci Olomoucká barokní pevnost   věnuje historickému kontextu založení olomoucké tereziánské pevnosti. Naopak Dr. Richard Fischer se v knize Zrušení olomoucké pevnosti zabývá tím, co vedlo k tomu, že pevnost přestala být využívána a ztratila svou funkci.

Objevila jsem i několik článků zejména v regionálních novinách, tomuto tématu se věnovaly hlavně Hanácké noviny.

Dalším  zdrojem informací se mi staly i internetové stránky, kromě již uvedených se tímto tématem zabývají také další neoficiální stránky fanoušků www.Forty.cz a www.drakk.eu. Olomoucká pevnost má také své heslo na internetové encyklopedii Wikipedia:
cs.wikipedia.org/wiki/Pevnost_Olomouc.

Nenašla jsem ovšem žádný, ať už tištěný, nebo internetový zdroj, který by se věnoval olomoucké pevnosti komplexněji, tzn. i s ohledem na dnešní dobu, a který by hlavně obsahoval nejaktuálnější fotografie těchto objektů.

Na rozdíl od ostatních autorů jsem svou práci spíše než na historii orientovala na aktuální využití a stav těchto památek, čemuž se do jisté míry věnují zmiňované internetové stránky, na kterých se nachází současné fotografie. Žádný uvedený zdroj se ovšem této problematice nevěnuje natolik, jako já ve svém projektu. Právě kvůli svému zaměření na aktuálnost a fotografickému zpracování může být má práce jednou z prvních. A tak by se dalo říct, že má práce na ostatní navazuje svým tématem a doplňuje svým zpracováním.

4. Postup práce

4.1. – Zdůvodnění způsobu zpracování

Při samotném zpracování tématu jsem musela zohlednit obě specializace, které jsem v průběhu studia absolvovala, tedy kulturní a fotografickou. Fotografické zpracování daného tématu bylo podle mě nejlepším možným řešením, protože právě fotografie dokázala zachytit to, o co jsem se v projektu snažila, tj. využití opevnění Olomouce v dnešní době.
Nejdříve jsem si musela vyhledat co možná nejvíce dostupných materiálů, a to jak v odborné literatuře, tak i na internetu. Dále jsem si vyhledala polohu jednotlivých pevností, které jsem chtěla vyfotit a udělala si časový plán a co nejefektivnější cestu, jak a kdy jednotlivé objekty navštívit.
Při samotném fotografování jsem se soustředila na prvky, které jsem si zvolila jako dominantní pro svou práci, tedy aktuální využití pevností. U každé jsem se snažila zachytit to, k čemu nyní slouží, ať už se jednalo o muzejní využití, restauraci nebo vojenský objekt, aj.

4.2. - Volby jednotlivých řešení

V této kapitole se budu věnovat jednotlivým fortům, které jsem v rámci Samostatného projektu navštívila a fotografovala. V jednotlivých odstavcích potom popíšu k čemu která pevnost slouží, kde se nachází, popřípadě na co jsem při fotografování narazila, na co jsem se zaměřila a podobně.
Jako první jsem se rozhodla navštívit dvě pevnosti v centru Olomouce, abych si udělala představu o tom, jak vlastně pevnosti vypadají „naživo“, na co se při jejich focení zaměřit a jak při focení postupovat. Tyto pevnosti jsem si vybrala z důvodu snadné dostupnosti, takže jsem si mohla všechno vyzkoušet a až poté se přesunout do vzdálenějších míst.

První jsem si vybrala Korunní pevnůstku v Bezručových sadech. Tato pevnost byla součástí bastionového opevnění   a v současné době se na ní provádí rekonstrukce, kterou organizuje občanské sdružení Muzeum Olomoucké pevnosti .  Po opravách se počítá s otevřením pevnosti pro veřejnost a jejím využití na zábavu, sport, kulturu a relaxaci.    Přestože je až do skončení obnovy pro veřejnost stále nepřístupná, já jsem měla to štěstí, že v ní byli dělníci, kteří prováděli opravné práce. Vstupní vrata tedy byla otevřená a já jsem se tak dostala dovnitř, kde jsem mohla zdokumentovat, jak pevnost vlastně vypadá za obvodovými zdmi.

Jako druhou v pořadí jsem fotila pevnůstku na ulici Wittgensteinova. Ta je v dnešní době známá a velice oblíbená především v letních měsících, protože slouží jako diskotéka Open Air Club, přes podzim je zavřená.

Tento „trénink“ v centru města splnil svůj účel a jelikož mezi pevnostmi se dá vysledovat určitá architektonická podobnost a jednotlivé forty se vzájemně odlišují pouze v detailech, mé další kroky už vedly z centra Olomouce za město. Jako první jsem zajela do známého a turisticky oblíbeného Fortu XVII v Křelově. Tuto pevnost vlastní soukromý majitel a provozuje v ní restauraci Citadela. V době mé návštěvy v ní probíhala soukromá akce a pevnost proto byla uzavřená pro veřejnost, přesto si myslím, že se mi povedlo postihnout atmosféru i dostatečně výstižně poukázat na aktuální využití pevnosti. Fotografie dotvářejí nápisy a informační cedule, které dávají znát, co se v pevnosti nachází a děje. Tato pevnost láká návštěvníky především v jarních měsících, kdy se zde tradičně konají rekonstrukce historických bitev.

V těsné blízkosti je na vyvýšeném kopečku mezi stromy ukryt malý novodobý bunkr. Ten spolu se svým okolím, které je rozryto mělkými zákopy, slouží k moderním válečným hrám, např. airsoftu.
Nedaleko od křelovského fortu je za Řepčínem v remízku ukryt fort č. XX. Ten je v současnosti veřejnosti nepřístupný. Není na něm uvedeno žádné označení vojenského prostoru nebo jiného způsobu využití. Pevnost však evidentně slouží zemědělcům, protože na nádvoří totiž stály zaparkované traktory, nákladní auta a za hradbami byly postavené zemědělské zásobníky na vodu. Proto jsem se zaměřila zejména na tyto objekty. Celá pevnost je obehnaná obezděným příkopem, který je volně přístupný a je možné si ho projít.

Černovírský fort č. XXII je velice dobře viditelný při cestě z Olomouce směrem na Uničov. Bohužel však ani ten není veřejnosti přístupný, protože je využit jako vojenský prostor, na což jsem zaměřila při hledání vhodného detailu, který by pevnost charakterizoval.

Mezi další mnou navštívené forty patří pevnost na Bělidlech, která má označení Fort IV. I tento objekt je velice těžko přístupný, protože je obehnaný plotem s ostnatým drátem, na kterém visí označení „Vojenský objekt“ nebo „Střežený prostor“.

Slavonínská pevnost s označením Fort XI. byla také kolem dokola obehnána plotem, ovšem bez zjevného označení, k jakému účelu by dnes mohla sloužit. Na obvodové zdi visela pouze cedule s názvem firmy Neom, která nejspíše před několika lety používala slavonínský fort jako skladiště barev a laků. Nyní se však firma orientuje na jinou činnost a její sídlo i skladiště se přestěhovalo na ulici Střední Novosadská.  Na pevnosti po ní zůstala pouze ona cedule a moderní nákladová vrata.  Celá pevnost i její okolí jsou obklopeny zahrádkářskou kolonií. Pro fotografování jsem se rozhodla zaměřit se spíše na okolí pevnosti a zdůraznit kontrast mezi historickou budovou fortu a tím, že pevnost nyní obklopuje něco naprosto nevojenského, jako jsou zahrádky.

Naopak pevnost ve Chválkovicích,, fort č. II, má stále svou vojenskou posádku. Objekt pevnosti je přísně střežen kamerami i hlídací boudou.

Fort č. XIII se nachází za městem, přibližně půl kilometru vzdušnou čarou západně od aquaparku. Během druhé světové války byla ve fortu umístěna jednotka Hitlerjugend, která při osvobozování kladla odpor, o čemž svědčí pozůstatky na stěnách po dopadech projektilů z palných zbraní. 2. května 1945 bylo u objektu popraveno 17 českých vlastenců, kteří se pokusili v obci Kožušany o povstání. Až do roku 1998 byl objekt využíván Armádou ČR jako muniční skladiště. V blízké budoucnosti se plánuje výstavba muzea a otevření typické vojenské hospody.

Fort č. XV. se nachází 100m za konečnou zastávkou tramvají v Neředíně a jako jediný z objektů v roce 1866 vedl palbu proti postupující pruské armádě. V současnosti svým způsobem stále naplňuje svůj účel i nyní. Soukromý majitel si v něm totiž zařídil paintballové hřiště, takže návštěvníci mohou se zbraní v ruce pevnost dobývat i bránit.

4.3 - Následné úpravy

Fotografie jsem upravovala v programu IrfanView. Žádné zásadní zásahy do fotografií jsem vzhledem k primárně dokumentační funkci fotografií nechtěla provádět, protože jsem přesvědčena, že se k dokumentačním fotografiím nehodí velké digitální zásahy, které by pozměnily to, co fotografie zobrazuje .
Pouze bylo nutné zvýšit popřípadě snížit jas jednotlivých fotografií tak, aby vynikly jednotlivé detaily. Na úpravu jasu bezprostředně navazovala korekce kontrastu, která redukovala případný světelný šum, který při úpravě nastal. Nezbytné bylo také doostření, které program zvládne automaticky.

5. Sebehodnocení

5.1. - Úskalí

Při práci jsem nenarazila na žádné nepřekonatelné problémy, ale spíše komplikace, které mi znepříjemňovaly práci. Asi nejhorší bylo nevyzpytatelné počasí. Nemohla jsem si dovolit čekat, až se počasí umoudří, což by se v tuto roční dobu ani nemuselo vyplatit a tak jsem byla nucena fotit i za nepříliš příznivého světla. Druhým úskalím byla časová náročnost. Nejkratší vzdálenost mezi pevnostmi je totiž přibližně pět kilometrů, takže přejíždění mezi nimi zabralo spoustu času. Navíc nebylo vždy úplně jednoduché najít příjezdovou cestu ke všem z nich a proto jsem párkrát musela procházet přes blátivé pole nebo staré ploty. Dalším problémem, který jsem při své práci nemohla ovlivnit, byla sama přístupnost pevností. Většina z nich totiž není pro veřejnost vůbec otevřená. Drtivá většina fortů je obehnána ploty s ostnatými dráty, nebo jsou pevnosti úplně uzavřené z důvodu vojenského využití. V těchto případech jsem neměla jinou možnost, než nafotit pevnosti alespoň zvenku. I přes takto stížené podmínky, se kterými jsem ovšem předem počítala, jsem zachytila aktuální situaci pevností a zaměřila jsem se na upozornění a výstražné cedule, která se v okolí pevností nacházely. Tímto způsobem se mi podařilo vyjádřit to, že jsou forty v současnosti i nadále využívány jako vojenské objekty, i když žádná vojenská činnost není na fotografiích patrná.

Navíc se ukázalo, že nafotit pevnosti tak, aby nevypadaly všechny stejně a ještě bylo na fotografiích zdůrazněno nebo alespoň naznačeno, k čemu slouží nyní, nebyl úplně jednoduchý úkol. Přesto si myslím, že se mi podařilo stanoveného cíle dosáhnout a fotografie vyjadřují to, co jsem si v úvodu práce zadala.

5.2. - Sebehodnocení

S výslednou podobou mé práce a tím, jak se mi podařilo celý Samostatný projekt zpracovat jsem tedy spokojena. Zpočátku se sice zdálo, že téma je již „ohrané“ a vyčerpané, ale po definování cílů, konkrétních postupech a jednotlivém zaměření fotografií jsem přesvědčena, že se mi podařilo stanoveného cíle dosáhnout.

V budoucnu by jistě bylo možné na můj projekt navázat a vytvořit opravdu komplexní a hlavně rozsáhlou fotografickou kolekci veškerého opevnění, které se v Olomouci dochovalo. Tímto by se zvýšil jednak zájem turistů, ale i místních obyvatel, protože olomoucká pevnost si zaslouží nejen pozornost, ale i ochranu.

6) literatura, zdroje + „konkurenční“ projekty
KUPKA V. – KUCH-BREBURDA M.: Pevnost Olomouc. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem : FORTprint, 2003. ISBN 8086011216
KŠÍR J.: Olomoucká barokní pevnost. 1. vyd. Olomouc : Vlastivědný ústav, 1971
FISCHER R.: Olomoucká pevnost a její zrušení. 1. vyd. Olomouc : Richard Fischer, 1935


Internetové zdroje:
Fort Křelov [online, cit. 20. 11. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.forty.cz>
Fort č. XIII [online, cit. 20. 11. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.drakk.eu>
Fortový věnec [online, cit. 20. 11. 2010] http://www.forty.cz>
Fort č. XIII [online, cit. 20. 11. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.pevnostolomouc.wbs.cz/Fortovy-venec.html>
Neom [online, cit. 20. 11. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.neom.cz/>