Kristýna Dušková Snímek č. 1 + 2: Odkaz Sternbergské hvězdy (zámek Častolovice)
Když Zdeslav ve 13. století vybudoval nad řekou Sázavou opevněný hrad Český Šternberk, začal sebe a své potomky nazývat ze Sternbergu. Přídomek zvolil podle rodového znaku, který představuje osmihrotá hvězda (stern – hvězda, berg – kopec). Ta je v archivech zaznamenána již od roku 1130. Sternbergové tak patří k nejstarším šlechtickým rodinám u nás. Málokdo ale tuší, že podle rodinné legendy odvozují svůj původ mnohem hlouběji do historie. Sternbergové prý pocházejí od Kašpara, jednoho ze tří biblických králů, kteří se přišli do Betléma poklonit narozenému Ježíšovi. Hvězda, kterou rod nese v erbu, je tedy hvězdou betlémskou.[1]
Dnes lze živoucí odkaz sternbergské hvězdy pozorovat jen na pár místech v českých zemích. Jedním z nich je i zámek Častolovice, kde tento rod sídlil od roku 1694. Dnes ho obývá paní Franziska Diana Phipps Sternbergová, která sídlo získala v devadesátých letech v restituci a učinila z něj místo, kam ročně míří stovky návštěvníků. Fotografie č. 1 zobrazuje zmiňovaný rodový erb u vstupu do zámku, na fotografii č. 2 je zachycen interiér – arkádová chodba. Oba snímky byly pořízeny za denního světla.
Snímek č. 3 + 4: Černá paní častolovická (zámecký park Častolovice)
K častolovickému zámku neodmyslitelně patří přilehlý anglický park s jezírkem. Návštěvníci ale možná netuší, jaké drama se v tomto idylickém místě v minulosti odehrálo. Měli by se při procházce parkem bát?
Kateřina ze Sternberga byla sice dámou ušlechtilou, ale zato velmi ošklivou. Zřejmě i proto tolik žárlila, když zjistila, že se její milý schází s bývalou láskou. Vlna nenávisti ji jednoho večera přinutila zvědět od něho místo jejich milostné schůzky. Bylo jím nedaleké jezírko. Kateřina si vynutila na milenci, aby se své milé nejen zřekl, ale aby to také dokázal tím nejstrašnějším činem. Ukryla se v zámeckém parku nedaleko prastaré lípy a vše pozorovala. Milenec se jí však poté nevrhl do náruče, jak čekala, ale s vědomím svého hrůzného činu hledal klid své duše rovněž v hlubinách jezírka. Zato Kateřina, ta hledá klid dodnes – bloudí po Častolovicích jako Černá paní častolovická. Někdy se prý zjevuje též v podobě černé kočky nebo slepice...[1]
Fotografie č. 3 a 4 zobrazují prostory parku s jezírkem. Byly pořízeny brzy ráno. Za účelem vykreslení atmosféry strašidelného příběhu jsem ubrala barvám sytost.
Snímek č. 5: Po stopách pašeráků (Zemská brána)
Malebné údolí Divoké Orlice bylo v minulosti frekventovanou cestou a rajonem pašeráků. Ti často očekávali soumrak v nedalekém mlýně, kde se skrývali před celníky. Jen se setmělo, začali tudy přenášet zboží, které nakoupili v sousedním Prusku mnohem levněji než doma v Rakousku-Uhersku, mimo jiné po lávce, které se dnes proto říká pašerácká. Pašování zde vyvrcholilo po 1. světové válce.
Zemská brána byla v roce 1987 vyhlášena přírodní rezervací a dnes je oblíbeným místem pro výlet. Balvanité řečiště zde vytvořilo romantické údolí, kde je možné narazit na mnohé vzácné rostliny a živočichy.[2] Fotografie zachycuje dominantu údolí – kamenný most za odpoledního světla.
Snímek č. 6 + 7 + 8: Záhadné kameny (Říčky v Orlických horách)
Jednou se čert vsadil s mlynářem o jeho duši, že dokáže za jeden den přemístit údolí řeky z jedné strany Orlických hor na druhou. Hned následujícího rána se čert dal do práce – naložil si obrovské kameny na záda a začal je přenášet, když v tom ho kdosi překvapil. Čert se lekl, balvany upustil a nechal je ležet na místě, kde jsou dodnes.
Jak se kameny do Říček opravdu dostaly, to je dodnes malou záhadou. Místní jim ale říkají energetické a někteří si je spojují s mystickými zážitky. Balvany sem pravděpodobně v roce 2006 zavezl majitel blízké chalupy, našly se ale německé noviny, které dosvědčují, že na tomto samém místě energetický kruh stával už dlouho před jeho obnovou.[3] Říčky lákají turisty svým přírodním bohatstvím a výhledy do okolí. Fotografie zobrazují kamenné kvádry v odpoledním světle.
Snímek č. 9 + 10: Schody do nebe (Poutní místo Homole)
Poutní kostel Panny Marie Bolestné na Homoli založila hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte. Pověst vypráví, že svatostánek začala stavět na Chlumu, kde měl nahradit zbořenou tvrz. Co však bylo přes den postaveno, přenesli v noci andělé podle přání Boha na nedalekou Homol, kde kostelík stojí dodnes. Schody, které k němu vedou, jsou postaveny podle růžence. Mají 153 stupňů podle 153 zdrávasů a 16 odpočívadel se sochami – 16 otčenášů.[4] Jednu z těchto soch zachycuje fotografie č. 10, na předcházejícím snímku je pak pohled na kostel zdola brzy po rozednění.
Snímek č. 11: Kouzelný les (Libel)
Nedaleko vesničky Libel je lesík, který se nazývá Borky. Někdo říká, že zde byl dříve hrad, někdo tvrdí, že to byl klášter, každopádně ať to bylo jakékoli stavení, bylo dobyto a rozbořeno. Okolí zarostlo lesem. Vypráví se, že jednou na Velký pátek se zde sedlákovi z Lible zjevil kamenný stůl. Rychle běžel domů, sezval rodinu a přátele, ale když se na místo vrátili, stůl nikde. Přesně za rok na Velký pátek se však objevil znovu a pak i další rok. Od té doby prý každoročně stůl někdo spatří. Tato pověst může mít spojitost s proroctvím, podle níž se prý v Libli v budoucnu setkají německá, francouzská a ruská vojska, a to při velké válce, která v Čechách nastane. V kraji mezi Divokou a Tichou Orlicí prý ale nebude ublíženo ani mouše.
Na fotografii č. 11 je pohled na vesničku v poledne, přičemž na kraji je vidět i kousek zmiňovaného lesíka.
Snímek č. 12 + 13: Židovská historie v městě Karla Poláčka (Rychnov nad Kněžnou)
V Podorlicku lze nalézt rovněž památku existence židovské komunity, konkrétně zde jsou stopy následujících šesti židovských obcí: Dobruška, Skalka – Podbřezí, Žamberk, Rokytnice v Orlických Horách, Vamberk - Doudleby nad Orlicí – Kostelec nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou. Právě do rychnovské židovské rodiny se roku 1892 narodil také známý spisovatel Karel Poláček. V Rychnově se odehrává děj jeho knihy Bylo nás pět i některých dalších děl spisovatele. Poláčkovi rodiče jsou pohřbeni na místním židovském hřbitově, který má svou specifickou atmosféru. Židovství ve městě připomíná také židovská synagoga, kde je zároveň památník zmíněného spisovatele a novináře.
Poslední dva snímky v kolekci zachycují rychnovský židovský hřbitov z konce 16. století brzy ráno. I v tomto případě byly barvy ztlumeny.
