pá., 25. duben 2014 17:48

Politika dvou tváří

Samostatný projekt: politická specializace/fotožurnalistika

 

1. Úvod

Samostatný projekt v mém případě vyústil jako kombinace politické specializace a fotografického praktika a workshopu. Cílem samostatného projektu je pracovat s politikou v jiném pojetí, konkrétně v zachycení dvou tváří, které jsou jedním člověkem využívány v politice života. Politika je v tomto případě pojata jako strategie používaná v profesionálním životě s cílem prezentovat sama sebe s určitou tváří, ne-li maskou. Maska či tvář v rámci projektu a tématu není pojata negativně, ale jako přirozená součást každého jednotlivce, který například z důvodu zaměstnání chce či musí přijmout určitou roli, kterou svou pracovní pozici upevní a reprezentuje.

Téma je pro mě osobně velmi zajímavé a sama jsem zvědavá, jaké výsledky přinese. Rozdílnost mezi rolemi jednoho člověka může být velmi vysoké, ale zároveň nepatrná, proto je pro mě velmi důležitý výběr účastníků fotografování.1. Cíl

Záměrem samostatného projektu je zachytit dvě tváře osob, které zastávají politické či manažerské funkce. Politika je v tomto případě pojata jako každodenní strategie používaná v profesionálním životě s cílem prezentovat sama sebe s určitou tváří, která obstojí v daném prostředí a vytvoří kolem jednotlivce auru hodnot a typů chování, které jedinec v civilním životě nevyužívá. Citace z Bělohradského textu Společnost excesů a povolnosti, „Politika je všude, protože boj o reprezentaci je všude.“[1], předkládá fakt, kdy lidé skrz předem vybrané prvky reprezentují sami sebe.


2. Volba tématu

Toto pojetí spojení politické specializace a fotografického praktika se mi líbí hlavně z důvodu zaměření se na jemné nuance chování jednotlivců ve dvou různých prostředích, v rámci kterých lze objevit rozdíly v rámci sebe prezentace dané osoby. Lidé, kteří jsou fotografováni, jsou zvyklí vystupovat před známým i neznámým publikem, proto s nimi nebyl problém komunikovat před realizací projektu ani při samotném fotografování, kdy se velkou překážkou mezi fotografem a fotografovanými stává stud a ztráta přirozeného vzhledu. Téma politiky dvou tváří mě zaujalo zejména kvůli tomu, že je všude kolem nás. Ať už je to role politika, manažera nebo zdravotní sestry, či například role matky, celebrity, anebo zaměstnance. Každý se chová jinak ve svém profesionálním životě než o samotě. Místo tématu v rámci dané mediální oblasti, tedy politické specializace, je vybrané téma „Politiky dvou tváří“ vedeno v kontextu významu anglického slova policy, kdy se politikou stává de facto jakýkoliv krok, záměr či téma konkrétního jedince. Nositelem politiky proto nejsou jen političtí představitelé, stává se jím kdokoliv, kdo se vymezuji v rámci nějakého tématu či profese s cílem dosáhnout svým jednáním určitého výsledku.


3. Zdroje

Kombinace politické žurnalistiky s fotografickým praktikem není moc častá, fotografie je v samostatných projektech nejvíce spojována s kulturní specializací, kterou jsem chtěla také absolvovat, ale z důvodu elektronického zapisování předmětů a nedokonalostí informačního systému Stag jsem se do kulturního bloku nedostala. Proto jsem se snažila spojení politické specializace transformovat do analýzy politiky obyčejného člověka, než politiky jako druhu zaměstnání. V archivu samostatných projektů jsem nenašla ani jeden tematicky podobný projekt zaměřený na politiku viděnou z jiného úhlu pohledu.


4. Kontext práce

Objekty jsou vyfotografovány ve dvou rozdílných stylech. Nejprve ve svém přirozeném – civilním prostředí, které bude představovat obývák či kavárnu, při přirozených činnostech jedinců jako např. sledování TV, odpočívání na gauči, či u kávy v kavárně. Druhé fotografované prostředí bude zobrazeno jako prostor, ve kterém konkrétní osoba využívá politiky dvou tváří, jako prostředí, ve kterém působí jako autority, které mají moc a ovlivňují své okolí. Kde nedávají najevo své nedostatky, starosti a zdravotní problémy, kde vystupují jako lidé, na kterých a kterým na věcech opravdu záleží, kteří něco budují a mění. Vypracované fotografie budou po dvojicích prezentovány ve třech sériích. Páry fotografií budou zkombinovány tak, aby zachytili jak rozdílnost konkrétních zobrazených segmentů, tak i hodnotu fotografie pro vytvoření celkového obrazu o jedinci. Spárované fotografie budou následně umístěny na stejnou úroveň, kde bude vidět určitý rozdíl, jak v držení těla, tak výrazu a celkovému dojmu ze zobrazené osoby.

Politika je v kontextu tohoto tématu pojata ve významu anglického slova policy, kdy se politikou stává de facto jakýkoliv krok, záměr či téma. Nositelem politiky proto nejsou jen političtí představitelé, stává se jím kdokoliv, kdo se vymezuji v rámci nějakého tématu či profese, s cílem dosáhnout svým jednáním určitého výsledku.

Pro technologické zpracování tématu byl vybrán digitální kompakt od firmy Olympus VH520, který díky své velkosti a dalším atributům nerušil atmosféru mezi fotografem a fotografovanými. Zejména rychlost zachycení okamžiku, pozice či výrazu fotografovaných byla předností a důvodem pro volbu tohoto fotoaparátu.


5. Postup práce

Prvním krokem byl výběr lidských subjektů vhodných pro projekt dvou tváří. Z výběru pěti osob, zahrnujících manažera a zároveň majitele vlastní firmy a obchodního ředitele, oba ve věku kolem čtyřiceti let, dále manažerku neziskového centra a dvou „vysloužilých politiků a aktivních členů společnosti“, kteří se účastnili jak regionální politiky tak i ve výběru osob reprezentovaly generaci ze „staré školy“. Bohužel z výše zmíněné skupiny osob souhlasila s focením pouze manažerka neziskového centra a jeden z představitelů staré generace, který se nejenže účastnil politiky jako takové, ale zároveň se i v důchodovém období věnuje organizaci ve funkci předsedy hasičů.  Dalším krokem byla domluva s účastníky projektu po telefonu, s následným osobním setkáním. Na osobním setkání jsem jim představila téma a záměr, kterého chci fotkami dosáhnout a jakou roli v tomto projektu budou hrát vybraní jedinci. Jak pro mě tak pro účastníky focení bylo velmi důležitý mít jasnou představu o tom, co se bude dít. Následné focení probíhalo ve dvou prostředích, identických pro každého jedince jak v civilní roli, tak v roli profesní. Předposlední fází praktické části projektu byla úprava fotografií, zejména výběr obsahu ořezem. Tyto fotografie byly ve finální fázi seřazeny do dvojic a to dle obrazového obsahu, vizuální kvality a celkového významu pro celou skupinu zobrazující konkrétní osobu.

Časový horizont praktické části samostatného projektu čítal témě dva týdny, v rámci kterých se domlouvaly a následně realizovaly schůzky s účastníky fotografování. Komunikace jak po telefonu, tak při osobním setkání probíhala velmi hladce a bez jakýchkoliv problémů.

Pro utvoření si verbální představy o obrazu dvou tváří konkrétního jedince, byli účastníci projektu vyzváni k představení sama sebe v civilní roli, například při neformálním setkání se známým kamaráda. Na druhou stranu se pak měli představit v roli, kterou využívají v profesionálním životě.  U obou subjektů jsou fotografie zaměřeny zejména na polo detail (zobrazení postavy od pasu nahoru), detail (celá hlava) a velký detail (část obličeje či jiné části těla).

Alena, první z fotografovaných osob, je manažerkou neziskového centra. Nyní dálkově studuje bakalářské studium zaměřené právě na management neziskových organizací. Ambiciózní matka dvou dětí. Jako přirozené prostředí, kde se cítí velmi dobře, si vybrala kavárnu v centru města, kde se mi taky představila. „Ahoj, jmenuji se Alena a miluji kavárny. Zde se odehrává část mého života. Setkání s přáteli. Pracuji už deset let v neziskovém sektoru, konkrétně v mateřském centru, kde jsem nejdříve fungovala jako dobrovolná maminka se dvěma dětmi. Po téměř jedenácti letech ve stejné firmě se stejnými lidmi, cítím nedostatek impulzů z přežité pracovní náplně a opotřebovaných vztahů s kolegy.“ Pro fotografování Aleny jsem proto pro „civilní“ prostředí vybrala stejný prostor kavárny, ve kterém se Alena cítí velmi přirozeně a uvolněně. Fotografiemi jsem chtěla zachytit zejména aktivitu, kterou Alena neustále produkuje ať už verbálně, nebo fyzicky. Zároveň jsem chtěla s využitím detailů a velkých detailů zobrazit rozdíly v reakcích a chování. Pro Alenu i fotografie se v tomto prostředí stala styčným bodem káva, která je druhým dominujícím prvkem zobrazení a současně reprezentuje Alenu jako metaforu její přirozené tváře.

Druhou schůzku jsme uskutečnili u Aleny v práci, v kanceláři mateřského centra, kde se mi představila podruhé. „Dobrý den, jmenuji se Alena, vystudovala jsem gymnázium, poté jsem pracovala šest let v bance. Při mateřské rodičovské dovolené se dvěma dětmi jsem začala pracovat v mateřském centru, což je nezisková organizace zaměřená na maminky na rodičovské dovolené. Naše MC poskytuje zázemí a prostory pro rodiče s dětmi ve věku do šesti let. V MC pracuji již desátým rokem. Jsem organizačně schopná, komunikativní a velmi přizpůsobivá, což práce v neziskovém sektoru vyžaduje. Ráda poznávám nové lidi a mám neustále touhu na sobě pracovat.“ V tomto prostoru se pro Alenu staly typické diplomy a certifikáty za projekty, kurzy a schopnosti, které si během profesionální kariéry vybudovala. Atmosféra místa byla stručná ale výstižná, stejně jako druhý Alenin popis sama sebe při oficiálním setkání. Proto se fotografie zaměřují na vztah Aleny k tomuto prostředí, její fungování a prezentaci v roli manažerky ve formátu polo detailu a detailu. Velký detail, na rozdíl od předchozího fotografování nebyl použit, a to zejména z důvodu záměru nenarušit zobrazení Aleny jako manažerky, která si udržuje odstup.

S druhým fotografovaným, panem Františkem, bývalým zastupitelem města a organizátorem voleb, nyní v důchodovém věku předsedou hasičů, jsem se nejprve sešla u něho doma, kde jsem s ním probrala  o co mi ve fotografiích jde a co má pan František jako fotografovaný očekávat. Pan František bral projekt s mnohem větší vážností, která se bohužel projevila i na fotografiích. Oba typy fotografií jsou bohužel fotografovány ve stejném prostředí, protože pan František vykonává pracovní náležitosti své funkce z domu.

V prvním prostředí je zachycen jako důchodce, který má kolem sebe pohodlí.  Představil se mi následovně. „Dobrý den, jmenuji se Franta a jsem už sedmým rokem v důchodovém věku. Mívali jsme psa, ale bohužel, Peginka před dvěma roky umřela. Pracoval jsem na radnici, připravoval volby, nyní ve funkci předsedy hasičského sdružení utužuju česko-slovenské vztahy.“ Různé formy polo detailu byly využity jak pro roli důchodce, tak i pro roli předsedy hasičů. Sám od sebe se fotografovaný posadil na gauč v obýváku, proto jsem ho bez jakéhokoliv zásahu fotografovala na tomto místě. Zajímavým elementem se na fotografiích stal plyšový pes v hasičské výstroji, který reprezentuje potřebu pana Františka mít i v důchodě určitou roli, pevně danou funkci a zároveň i uspokojení v uplatnění svých dovedností i ve stáří.

V roli člena hasičského sboru se pan František představil takto. „Dobrý den, jmenuji se František, jsem předsedou hasičského sdružení v menším městě, kdy se starám nejen o administrativu, ale také o utužování družby mezi hasičskými organizacemi v českém a slovenském regionu.“ Pro tuto roli se pan František převlékl do hasičské uniformy, včetně bot a odznaků, čím dal jasně najevo, jak si váží tohoto kusu oblečení a co pro něj jako takové znamená. Bez jediné holé zdi v bytě jsem jako pozadí pro vyfocení postavy pana Františka využila bílých dveří, což nebylo moc praktické. Nicméně po ořezu fotografie výsledek nebyl tak neuspokojivý. Objekt jsem fotila ve formě celku (celá postava) a polo detailu.

S Alenou i panem Františkem jsem se setkala třikrát, poprvé se domlouvala forma spolupráce, na druhé a třetí schůzce se realizovaly fotografie. Při fotografování šlo zejména o zachycené emocí a aktivity jedinců. Proto lze díky dvou odlišným typům osobností vidět velké rozdíly i na formě fotografií, užití formátů a kompozice či zobrazovaných komponentů. Pro fotografie se využili celky, polo detaily, detaily a v případě Aleny i velký detail, kde jsem se zaměřovala zejména na její nonverbální komunikaci s prsty a rukama obecně.

K fotografování byl použit digitální kompakt OLYMPUS VH520. Snímky byly pořízeny na automatický režim. Program Zoner Photo Studio v12.0.1.7 Professional jsem využila pro ořez některých fotografií a pro zmenšení jejich formátu kvůli vložení na školní portál UPMEDIA. Tento program mi pro práci s fotografiemi vyhovuje a měla jsem s ním již zkušenosti. Světelné podmínky při obou fotografováních nebyly ideální, proto výsledná podoba vizuálního zpracování kazí obsahovou hodnotu fotografií.


6. Popis jednotlivých fotografií zařazených do projektu

Fotografie jsou pojmenovány čísly a písmeny, kdy fotografie číslo 1a je spojena do dvojice s fotografií číslo 1b. Tímto principem jsou seřazeny všechny fotografie, jak skupina fotek Aleny, tak i fotografie s panem Františkem.

První sekce fotografií zobrazuje Alenu, v kontrastu v roli matky dvou dětí a v roli manažerky neziskového centra. Deset vybraných fotografií je obsahově i významově řazeno k sobě po dvojicích, kdy byl největší důraz kladen na získání rozdílnosti v chování a jejich nonverbálních projevech, stavbě těla a zachycení prostředí, který pro samotného jedince představuje pro danou roli typické prostředí.


Fotografie č. 1a/b

Cílem fotografie číslo 1a/b bylo zachytit celkový dojem z Aleny, zobrazit její aktivitu a postavení těla, proto byla zachycena ve formátu polo detailu, který zachytil Alenu od pasu nahoru. Při verbální komunikaci se její neverbální projevy stupňovaly, proto bylo velmi těžké zachytit momenty pohybu vizuálně i obsahově srozumitelně a jasně. Zároveň tyto fotografie obsahují pro Alenu typické předměty pro obě prostředí. V prvním prostředí, tedy v civilní roli aktérky, je tímto předmětem káva a předmětu tento element obklopující, jako hrnek, sklenice atd. V druhém prostředí, které Alenu zobrazuje jako autoritativní manažerku, se tímto předmětem stává roh kanceláře zobrazený na první fotografii, který obsahuje pracovní stůl s počítačem, a desky, které Alena využívá při prezentacích a seminářích.


Fotografie č. 2a/b

Druhá dvojice fotografií zobrazuje detailnějším záběrem fotografie vztah Aleny k těmto předmětům. U první fotografie (a) je zobrazen vztah Aleny ke kávě, která skrz obraz vyzařuje přesně to, co Alena popsala v popisu „Ahoj, jmenuji se Alena a miluji kavárny.“. Proto tato fotografie působí mnohem intimnějším dojmem než ta, se kterou je spojena do dvojice. Tento kontrast byl záměrem, díky kterému jde více vidět chování Aleny. Druhé fotografie (b) působí více stroze, vyzařuje stabilitu a u Aleny nezvyklou polohu statického zobrazení těla. Změna oblečení, účesu ale i jistá stabilita projevu ukazují Alenu v jiné roli.


Fotografie č. 3a/b

Tato kombinace fotografií měla za cíl ukázat rozdílnost mezi Aleninými obličejovými výrazy. Na první fotografii působí velmi pozitivním dojmem, nenuceně a velmi spontánně. Na rozdíl od druhé fotografie, kde se Alena prezentuje soustředěným výrazem a soustřeďuje svou veškerou pozornost na certifikáty a diplomy, které získala během své kariéry. Umístění v prostoru i jejich přesné rozmístění na stěně reprezentuje pro Alenu jejich důležitost.

 

Fotografie č. 4a/b

Cíl čtvrté sekce fotografií je zobrazit drobné rozdíly v Aleniných výrazech. S využitím formátu detailu, kdy jsem se ve fotografiích zaměřila na zachycení profilu obličeje. Na první fotografii (a) působí Alena velmi jemně, až zranitelně. Na druhou stranu na fotografii b vyzařuje sebejistotu a ambicióznost.

 

Fotografie č. 5a/b

Poslední pár fotografií zachycuje Alenu s jejími atributy, kávou, kterou miluje a certifikáty, které reprezentují její úspěchy v kariéře manažerky. Pro první fotografii je využita kompozice do detailu, ve druhém do polo detailu, kde se díky tomuto formátu podařilo zobrazit pozadí s certifikáty a zároveň pro smysl fotografie postoj Aleny vůči nim.

Druhá sekce fotografií zobrazuje pana Františka, kde kontrast mezi jeho civilním životem a rolí předsedy hasičského sboru není tak viditelný. Nejen proto je počet fotografií zúžen na čtyři, tedy dvě dvojice. Stejně tak jako v případě skupiny fotografií reprezentující role Aleny, jsou i fotografie pana Františka obsahově a významově řazeny k sobě po dvojicích, kdy byl největší důraz kladen na získání rozdílnosti postoje a nonverbálních projevů, stavbě těla a zachycení prostředí, který pro samotného jedince představuje pro danou roli typické prostředí.


Fotografie č. 1a/b

V první dvojici fotografií bylo záměrem zobrazit pana Františka jako člověka, který tráví svůj volný čas jak doma, ve své civilní roli, tak i v roli předsedy, kdy se představil v hasičské uniformě jako člověk, který vyzařuje autoritu a uznání. Pro první fotografii byla využita kompozice zlatého řezu, kde se osobnost fotografovaného umístila do levé části fotografie a pravé část obrazu byla využita na zobrazení prostředí, kde se fotografovaný pohybuje ve své přirozené roli. Druhá fotografie (b) byla koncipována jako celek, který zobrazuje celou postavu pana Františka ve své uniformě, která ho představuje jako předsedu ale také evokuje uniformitu spojenou s jeho předchozími profesemi úředníka města či policisty. Tato vizuální jednotnost ho přiřazovala k určité skupině lidí, jejíž byl součástí. I v důchodovém věku pan František potřebuje pocit určité sounáležitosti, reprezentující sama sebe v určité roli.


Fotografie č. 2a/b

Druhá dvojice fotografií se soustřeďuje více na výraz fotografované osoby a ve formátu polo detailu ji spojuje s prvky reprezentující prostředí i samotného jedince. U první fotografie tento element představuje plyšový pes v hasičské uniformě umístěný v místnosti, ve které se tráví nejvíc času, kam jsou zváni hosté atd., proto „plyšák“ nereprezentuje „hračku pro děti“, ale představuje silný osobní vztah pana Františka k funkci, kterou nyní provozuje.

 

7. Sebehodnocení projektu

Nápad projektu se mi velmi líbí, nicméně kvůli malému počtu fotografií, a to jak z důvodu nesouhlasu dalších tří vybraných jedinců s focením, tak i z důvodu časového tlaku, obraz dvou tváří nevynikl tak, jak jsem očekávala. Na druhou stranu se mi líbí kompozice a celkový obsah fotografií. Bohužel nejsem spokojena s kvalitou fotografií, kdy mi z neznámých důvodů selhala technika a fotky působí lehce rozmazaně. Právě kvůli špatné kvalitě fotek jsou u pana Františka pouze dva páry fotografií, zbylé fotky nebylo možno použít. Nicméně jsem velmi spokojená s veškerou komunikací s jedinci a výbornou atmosférou, ve které focení probíhalo. Proto se pro mě focení lidských subjektů stalo velmi příjemnou zkušeností.  Cílem samostatného projektu bylo zachytit dvě tváře osob, které zastávají politické či manažerské funkce. V tomto případě, kdy byla politika pojata jako každodenní strategie používaná v profesionálním životě s cílem prezentovat sama sebe s určitou tváří, se v případě Aleny Řehové podařila. U pana Františka již nejsou rozdíly tak patrné, ať už v jeho výrazu či zachycení jeho chování. Jako starší člověk působí už ze své podstaty více staticky, ať už v porovnání s manažerkou mateřského centra nebo na pořízených fotografiích. Jeho tvář, kterou by využíval pouze v pracovním prostředí, jsem zejména kvůli absenci tohoto prostoru, mohla jen stěží zachytit.

Nejvíce jsem spokojená s kompozicí fotografií a emocionální stránkou jejich obsahu.

Vlastní praktickou část jsem si představovala diametrálně jinak. Spíše než množství fotografií u jednoho či dvou fotografovaných, jsem měla v úmyslu zobrazit rozdíly mezi rolemi jedno člověka na více jak pěti lidech, aby tak byl vidět nejen rozdíl v rámci jedné osoby, ale také porovnání mezi rolemi civilními a profesními v celé skupině účastníků. Tento záměr nebyl realizován z důvodu odřeknutí účasti vybraných osob, nicméně i tak jsem se snažila alespoň v rámci dvou příkladů ukázat politiku dvou tváří, která dle mého názoru funguje na všech úrovních zaměstnání a společenských vrstev.

Téma by se dalo v budoucnu určitě rozpracovat. Dalo by se navázat na myšlenku samostatného projektu a s více účastníky a počtem fotografií pojmout téma politiky života, jako každodenní strategie využití dvou tváří, a to pro profesionální a civilní život. Přínos tohoto projektu je v jedinečnosti pojetí kombinace politické specializace a fotografického praktika. Touto cestou nikdo téma dříve nezpracoval. Politika byla zobrazována vždy jako zaměstnání, takže byli zobrazování lidé pouze politicky aktivní ve svých rolích politika.

Komunikace s aktéry i samotné fotografování pro mě bylo velmi zajímavé a ráda bych ve fotografování lidí pokračovala. Koncepce fotografií a jejich zaměření na celek (zobrazení celé postavy), polo detail (zobrazení postavy od pasu nahoru), detail (celá hlava) a velký detail (část obličeje či jiné části těla) byla pro mě velmi zajímavá.

 

8. Zdroje

Internetové zdroje

NOVINKY. 2014. Václav Bělohradský: Společnost excesu a povolnosti [online]. [citováno 1. 4. 2014]. Dostupné z WWW: .

[1] NOVINKY. 2014. Václav Bělohradský: Společnost excesu a povolnosti [online]. [citováno 1. 4. 2014]. Dostupné z WWW: .

 

Zobrazeno 2509 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:47

Související články

Dvě tváře poslance
  čt., 26. duben 2018 13:11
Oslavy 17. listopadu 2017 v Praze
  čt., 26. duben 2018 00:25
Pro psaní komentářů se přihlaste