Anna Lindnerová
Cíl práce
V tomto projektu chci lidem přiblížit sportovní kynologii. Mým cílem je vyfotit a popsat vybrané cviky tak, aby si každý mohl udělat představu o tom, jak mají vypadat a co obnáší. Výsledkem by měla být fotodokumentace dovedností, které se pes během výcviku sportovní kynologie naučí.
Zdůvodnění volby tématu
Téma sportovní kynologie jsem zvolila především kvůli mému zájmu o tuhle oblast. Rozhodování mi usnadnil fakt, že se jí sama věnuji a v prostředí se pohybuji od dětství. Navíc se specializací na sportovní fotožurnalistiku jsem chtěla dělat projekt o nějakém méně známém sportu, což kynologie splňuje. Projekt chci zároveň využít jako prostředek ke zvýšení povědomí o tomto sportu.
Sportovní kynologie určitě nepatří mezi témata, která by se pravidelně objevovala v médiích. Naopak bych řekla, že informovanost je minimální. I proto jsem chtěla seznámit ostatní s tím, co pes musí umět u jednotlivých zkoušek a jaké jsou kladeny nároky na provedení cviků.
Nejvíc informací a článků najdeme ve specializovaných časopisech jako jsou Psí sporty, Pes přítel člověka nebo Svět psů. Pravidelně se tam objevují reportáže z kynologických akcí i praktické rady pro výcvik psa.
Zdroje/stav problematiky
Při vymýšlení tématu i při tvorbě projektu jsem čerpala hlavně z vlastní zkušenosti, jelikož se v oblasti kynologie pohybuji dlouho. Žádný projekt, který by se zabýval tématem ze stejného hlediska, jsem nenašla. Na menší podobnost jsem ale narazila v časopisu Psí sporty, kde vycházel/vychází návod, jak naučit psa různé cviky a postup je doplněn názornými fotografiemi. Tam se ale jednalo o agility nebo dog dancing, ne přímo o sportovní kynologii.
Sportovní kynologie se skládá ze tří oddílů, kterými jsou stopa (oddíl A), poslušnost (oddíl B) a obrana (oddíl C). Zkoušky ale nemusí zahrnovat všechny tyto disciplíny. Některé jsou zaměřené na jednu z nich, například u zkoušky základní ovladatelnosti (ZZO) jsou vyžadovány pouze cviky poslušnosti. U komplexních zkoušek, kde jsou zahrnuty všechny oddíly, se začíná stopou, poté následuje poslušnost a nakonec obrana. K úspěšnému završení je třeba získat v každé disciplíně určitý počet bodů, takže pokud pes s psovodem například neuspějí na stopě, už se nemohou zúčastnit zbývajících disciplín a ztrácí nárok na získání zkoušky. Samozřejmě ji může opakovat v jiném termínu, protože množství pokusů není omezené.
Pravidla tohoto sportu určují 2 zkušební řády: mezinárodní a národní. Liší se v typech zkoušek i jednotlivých cviků a v celkovém posuzování výkonu. Zkoušky a závody, včetně Mistrovství České republiky, se konají podle obou řádů. Mezinárodní platí po celém světě a díky tomu například vítěz MČR postupuje na Mistrovství světa. Národní řád funguje pouze na území České republiky.
Oddíl A, tedy stopa, probíhá nejčastěji na poli nebo na louce s nízkou trávou. Cílem této disciplíny je, aby pes po čichu co nejpřesněji sledoval našlapanou stopu a úspěšně našel určité předměty, které na předem vybraná místa umístil kladeč. Pes musí každý předmět označit změnou polohy (například lehnutí) nebo ho aportovat psovodovi. Délka stopy i její stáří jsou stanoveny předem, stejně jako osoba, která stopu našlape. Tyto podmínky se liší v závislosti na obtížnosti konkrétního typu zkoušky. Na nižších úrovních našlapává stopu samotný psovod, což je pro psa jednodušší vzhledem k tomu, že jeho pach dobře zná. U těžších zkoušek stopu klade cizí člověk. Při stopování je pes na dlouhém vodítku a pracuje samostatně, psovod by ho po zahájení cviku neměl vůbec usměrňovat. [1]
Poslušnost je základní disciplína sportovní kynologie. Při zkouškách musí pes předvést soubor cviků, jejichž obtížnost závisí na stupni zkoušky. Mezi základní povely patří přivolání, ovladatelnost psa na vodítku i bez vodítka, sedni - lehni - vstaň, aport a odložení. Na vyšší úrovni už jsou vyžadovány těžší cviky jako plížení nebo překonání vysoké kladiny se žebříky. Důležitou součástí většiny zkoušek je i střelba, na kterou by pes neměl reagovat. V opačném případě dojde k diskvalifikaci. Během provádění jednotlivých cviků musí být projev psa radostný a ochotný, s koncentrací na psovoda. Poslušnost je zásadní nejen ve sportovní kynologii, ale ve výcviku celkově. Základní kurz by měl absolvovat každý, kdo si psa pořídí, protože dobrá ovladatelnost zvířete je důležitá u nejrůznějších psích sportů i v běžném životě.
Obrana je ze všech oddílů nejnáročnější a vyžaduje vyrovnanou povahu psa. Musí být razantní a výbušný, ale zároveň dobře ovladatelný a přesný. Na začátku probíhá vyhledání figuranta mezi zástěnami. Ty pes oběhne v určeném pořadí a když najde figuranta, začne ho vyštěkávat. Psovod přijde na určené místo a psa odvolá k sobě, ten musí uposlechnout okamžitě a bez zaváhání. Tři neúspěšné pokusy o přivolání znamenají diskvalifikaci. Potom následuje zadržení a zajištění figuranta, ochrana psovoda, samostatná činnost psa a zkouška jeho odolnosti. Figurant smí po zákusu psa několikrát uhodit měkkým obuškem do oblasti ramen a zad, ten musí být sebevědomý a lhostejný. Chybou jsou jak projevy agrese, tak bázlivosti. Pes může kousat pouze do cvičného rukávu, který má figurant na ruce. Útok na jiné části těla končí diskvalifikací. Náročnost cviků se opět odvíjí od konkrétního typu zkoušky.
Co se týče vhodných plemen psů, v tomto sportu díky své povaze nejvíc vynikají němečtí a belgičtí ovčáci. Není to ale nijak omezené, takže se sportovní kynologii mohou věnovat lidé se středními nebo většími psy. A například zkoušky z poslušnosti běžně skládají i malá plemena psů.
Ve sportovní kynologii Češi dlouhodobě patří ke světové špičce. Na Mistrovství světa belgických ovčáků FMBB je Česká republika velmi úspěšná a v posledních čtyřech ročnících měla vždy zástupce v nejlepší desítce. Skvělých výsledků dosáhl například Jan Böhm, který získal 2. místo na Mistrovství světa všech plemen 2016. O rok později vyhrál světový pohár FMBB, ve finále nakonec skončil čtvrtý. Václav Ouška pro změnu triumfoval na Mistrovství světa německých ovčáků, kde zvítězil jako první Čech v historii. Loni se skvěle dařilo i Čechům na MS boxerů, kde se Kateřina Racková stala mistryní světa a další 3 reprezentanti skončili do 8. místa.
Ideový plán
Po výběru tématu jsem se dlouho nemohla rozhodnout, jakým způsobem projekt pojmout. Nejprve jsem měla v plánu udělat fotoreportáž z nějaké větší akce, ale v období, kdy jsem chtěla začít s realizací, se žádná nekonala. I kvůli tomu jsem se rozhodla pro změnu formy zpracování. Napadlo mě udělat pouze fotodokumentaci jednotlivých cviků a popsat, co se u nich hodnotí, jak by mělo vypadat správné provedení nebo za co rozhodčí strhávají body. Nakonec mi to přišlo i originálnější než klasická reportáž.
Téma sportovní kynologie jsem trochu zúžila a zaměřila jsem se pouze na oddíly poslušnosti a obrany. Udělala jsem to hlavně proto, že stopa probíhá většinou na poli mimo areál a je náročné se tam dostat. Zkoušela jsem ji cvičně fotit už před realizací projektu, ale nemám dostatečně dlouhý objektiv, takže fotografie byly nepoužitelné. Roli hrálo i to, že zbylé dvě disciplíny jsou dynamičtější a podle mě i divácky atraktivnější, proto jsem jim radši věnovala větší prostor a stopu jsem z plánu projektu úplně vyřadila.
Postup práce
Dopředu jsem věděla, že nebudu fotografovat úplně všechny cviky. Jednak kvůli tomu, že často následují v rychlém sledu po sobě a nejspíš bych je nestihla zachytit, jednak z kapacitních důvodů. Kdybych se sem snažila zařadit kompletní přehled cviků, projekt by byl zbytečně obsáhlý. Snažila jsem se tedy udělat průřez cviků z poslušnosti a z obrany napříč výkonnostními úrovněmi a vybrat ty nejdůležitější. Využila jsem toho, že na závodech se soutěžilo ve více kategoriích, od nejzákladnější až po nejvyšší, byť některé byly pro účel memoriálu mírně upravené. Ze zkušenosti jsem měla přehled o požadavcích na dovednosti psa v daných kategoriích, takže jsem si již před konáním závodů alespoň zhruba naplánovala, jaké cviky bych do projektu chtěla zahrnout.
Na závodech jsem strávila asi 10 hodin. Přijela jsem tam chvíli před začátkem, abych si prošla areál a vybrala vhodné místo, odkud by se mi dobře fotilo. Při hromadném nástupu účastníků jsem udělala několik zkušebních fotek a snažila jsem se ještě doladit poslední detaily. Už od rána svítilo slunce, což mi práci trochu zkomplikovalo, protože část plochy zahalil stín z tribuny a z přilehlých stromů. Musela jsem často měnit hodnoty v nastavení fotoaparátu a hodně snímků kvůli tomu nevyšlo podle představ. Postupně jsem na těchto nedostatcích zapracovala a většina dalších fotografií už byla přijatelná.
Další hodiny mi zabralo třídění fotografií, kterých jsem za celý den vyfotila opravdu hodně. Nejdřív jsem vybrala ty povedenější, s časovým odstupem jsem se na ně znovu podívala a počet snímků jsem postupně snižovala. Nakonec zůstaly jen fotky, které se podle mě pro splnění cíle mého projektu hodí nejvíc.
K realizaci samostatného projektu jsem použila zrcadlovku Sony Alpha DSLR-A230. K tomuto fotoaparátu jsem zvolila objektiv také od značky Sony, konkrétně typ DT 55-200 mm f/4-5,6 SAM. Věděla jsem, že závody budou probíhat na fotbalovém hřišti a já se budu moci pohybovat pouze na kraji, takže jsem se rozhodla vzít si s sebou právě tento objektiv s delším ohniskem, který mi umožnil fotit i scény probíhající na opačném konci plochy. Při nejdelším ohnisku má sice trochu horší kresbu, ale pro moje focení je dostačující.
Co se týče samotného nastavení fotoaparátu, střídala jsem 2 poloautomatické režimy: prioritu závěrky (S) a prioritu clony (A). Na manuální režim jsem si netroufla, protože tohle bylo moje první focení podobné akce a nebyla jsem si jistá, jak správně nastavit ostatní parametry, takže jsem radši vsadila na jistotu.
Všechny fotografie jsem fotila do formátu RAW. K závěrečným úpravám jsem využila program Zoner Photo Studio, na který jsem zvyklá. Photoshop by byl určitě lepší, ale nemám k němu licenci a nikdy jsem s ním nepracovala, jelikož se focení věnuji pouze příležitostně a na amatérské úrovni. U pořízených fotek jsem se snažila zachovat přirozené barvy, protože ty se mi u většiny snímků líbily. Nejčastější typ úprav, který jsem využila, byl ořez fotek, protože ne vždy mi kompozice vyšla podle představ. U některých snímků jsem musela vyrovnat horizont, případně provést ještě drobné korekce jasu a kontrastu.
Komentáře k jednotlivým fotografiím:
Poslušnost
1) Základní postoj.
Pes sedí u levé nohy psovoda a věnuje mu plnou pozornost, vodítko by mělo být vždy prověšené. Chybou je, když pes sedí moc daleko od nohy, nebo není na stejné úrovni jako psovod. Tímto postavením začíná a končí každý cvik poslušnosti.
U tohoto cviku je důležité, aby pes přesně reagoval na změny směru nebo tempa a sledoval psovoda, což je na fotce hezky vidět. Psovod by měl jít přirozeně, s rukama podél těla. Přílišná gestikulace nebo naznačování změny směru pohybem ramen znamená bodovou srážku. Obdobná pravidla platí i pro ovladatelnost na vodítku.
3) Aport volný
Psovod odhodí předmět a poté vyšle psa, který vybíhá co nejrychleji a nejkratším směrem pro aportu. Je důležité, aby pes vystartoval až po povelu, do té doby musí zůstat klidně sedět vedle psovoda. Pes musí předmět vzít a donést ho zpět. S aportem si sedne těsně před psovoda a čeká na povel pro puštění. Po odebrání aportu pes zůstává sedět a na další povel se přiřadí k levé noze psovoda. Za překusování aportu nebo váhání při jeho uchopení rozhodčí strhne body. Pokud pes nepustí předmět ani na třetí povel, znamená to diskvalifikaci z celého oddílu poslušnosti.
Pes na povel překonává kladinu, psovod jde vedle něj. Cvik se provádí pouze jedním směrem a za kladinou se pes musí přiřadit k noze. Za chyby u tohoto cviku se považuje příliš rychlé přeběhnutí kladiny nebo předčasné seskočení.
5) Aport skokem
Tady, obdobně jako u volného aportu, pes na povel vybíhá, překoná metr vysokou překážku, vezme aport a vrací se k psovodovi. Překážku musí přeskočit na cestě tam i zpět skoku a neměl by se jí vůbec dotknout. Cvik opět končí předsednutím, puštěním aportu a přiřazením se k noze. Pes aportuje kilogramovou dřevěnou činku, která patří psovodovi.
6) Aport šplhem 1
U aportu šplhem platí podobná pravidla jako u předchozího cviku. Tady je ale překážkou šikmá stěna, po které pes musí vyšplhat. Rozevřená stěna je vysoká 1,8 metru a má tvar písmene A. Jako aportovací předmět v tomto případě opět slouží 1 kg těžká činka, tentokrát ale cizí, což je pro psy těžší a některé to může rozhodit.
Za seskočení z horní části stěny, jako na této fotce, rozhodčí strhává body. Větší chybou je oběhnutí překážky na cestě tam nebo zpět. V případě, že pes nepřekoná překážku ani jednou nebo nepřinese činku, je cvik hodnocen 0 body.
Psovod dá za chůze povel k zaujmutí polohy (na fotce je to sedni) a vzdálí se na předem stanovenou vzdálenost. U některých zkoušek se zkouší i reakce na střelbu, a to v momentě, kdy psovod odchází od psa. Při správném provedení pes zůstane na místě v určené poloze až do návratu psovoda a ukončení cviku. Nesmí jít psovodovi naproti ani změnit polohu. Pokud se pes během odložení zvedne a odejde z původního místa na víc než tři kroky, rozhodčí cvik anuluje.
Obrana
Pes na povel obíhá zástěny v určeném pořadí a hledá figuranta. Po nalezení ho pes začne důrazně a vytrvale vyštěkávat, nesmí se na něj ale dorážet. Chybou je váhavé nebo nepozorné obíhání zástěn, případně vynechání některé z nich. Pokud pes nenajde figuranta ani na třetí pokus, je obrana ukončena.
2) Ve střehu.
Pes je celou dobu soustředěný a nespouští figuranta z očí.
Pes figurantovi znemožní útěk. Musí provést razantní zákus a nepustit se rukávu, dokud nedostane povel od psovoda. Tato práce je velmi náročná i pro figuranta, který musí běžet se psem zavěšeným na ruce.
Po zadržení pes na povel pustí rukáv a čeká na příchod psovoda. Při tom sedí těsně před figurantem, pozorně ho sleduje a je připraven ho v případě potřeby znovu zadržet.
5) Psovod odzbrojuje figuranta
U některých cviků musí psovod prohledat zadrženého figuranta a odzbrojit ho. Figurant má u sebe měkký obušek, kterým může psa v průběhu zákusu několikrát uhodit do ramen nebo boků.
Psovod se psem doprovází figuranta na určené místo, pes musí figuranta celou dobu pozorně střežit.
7) Útok na psa
Během doprovodu se figurant otočí čelem ke dvojici a zaútočí na psa. Ten se musí silným a energickým zákusem bez váhání ubránit.
U bočního doprovodu jdou všichni tři vedle sebe, pes je uprostřed. Při bočním doprovodu už nedochází k útoku, pes s psovodem pouze transportují figuranta na určené místo.
9) Zadržení figuranta na dálku
Figurant vybíhá z opačné strany hřiště směrem k psovi s psovodem. Pes je vyslán, aby ho zadržel. Tento cvik je náročnější na psychiku psa, protože figurant běží přímo proti němu.
Na této fotce vidíme, že se pes nezakousl do rukávu naplno a při pohybu figuranta už se neudržel. Zákus musel provést na druhý pokus a samozřejmě přišla i srážka bodů.
Na následující fotografie jsem se zaměřila na zákusy, při kterých nejvíc vynikne dynamika obrany.
11) Momentka chvíli před zákusem.
Pes je razantní, energický a nedává najevo žádný strach z obušku.
12) Lhostejnost k úderům.
Psychická odolnost a sebevědomí psa jsou u obrany velmi důležité.
13) Zákus.
Ideální zákus by měl být plný, silný a klidný, bez překusování.
14) Práce rozhodčího.
Rozhodčí musí být blízko akce, aby dokázal posoudit kvalitu zákusu a odhalil případné nedostatky.
„Sebehodnocení“
S celkovým výsledkem samostatného projektu jsem nakonec spokojená a myslím si, že stanovené cíle jsem splnila. Bylo to moje první focení takových závodů, ale beru to jako dobrou zkušenost. Navíc mě realizace projektu opravdu bavila, takže se tomu možná v budoucnu budu věnovat víc.
Ze začátku jsem měla problém dobře zaostřit a najít správný okamžik, kdy zmáčknout spoušť. Jak jsem zmínila výše, dělalo mi problém vypořádat se i se střídáním světlých a stinných ploch na hřišti. Psovodi během cvičení často přecházeli ze stínu na slunce, takže jsem měla spoustu fotek tmavých, nebo naopak přesvětlených. Ale myslím si, že v průběhu dne se mi povedlo na některých nedostatcích zapracovat. U focení odpolední části programu už jsme si byla jistější. Menší komplikací byl i fakt, že se nedalo se vstoupit přímo na plochu a musela jsem pohybovat pouze ve vymezeném prostoru po krajích hřiště. Někdy se mi mezi diváky hůř hledalo vhodné místo na focení, ale to se dá u podobných akcí předpokládat.
Během realizace projektu mi určitě hodně pomohly i zkušenosti ze sportovní kynologie, díky kterým jsem věděla, jak mají jednotlivé cviky vypadat a mohla jsem předvídat pohyb psa i psovoda. Ocenila jsem to zvlášť u obrany, která je hodně dynamická a kdybych nevěděla, kam pes zhruba poběží, bylo by pro mě focení určitě těžší.
Literatura, zdroje + „konkurenční“ projekty
HARTL, Karel, Karel NĚMEC a Jan SKUHROVSKÝ. Výcvik psa. Praha: Naše vojsko, 1969.
Psí sporty. Ústí nad Labem: Czech Press Group, 2017, 11(04).
Mistrovství světa. In: Český kynologický svaz [online]. [cit. 2019-06-10]. Dostupné z: http://www.kynologie.cz/akce/mistrovstvi-sveta.htm
Zkušební řády. In: Český kynologický svaz [online]. [cit. 2019-06-01]. Dostupné z: http://www.kynologie.cz/zkusebni-rady.htm
[1] HARTL, Karel, Karel NĚMEC a Jan SKUHROVSKÝ. Výcvik psa. Praha: Naše vojsko, 1969.
