Kdo opraví zničené cesty/Rekonstrukce rušné trati

Samostatný projekt ZÁMĚR 1.Cíl práce Pro samostatný projekt jsem zvolila dvě reportáže týkající se dopravní problematiky v Olomouckém kraji. První z nich se zabývá stavem silnic nižších tříd na Přerovsku. Místní obce si stěžují na poničené cesty těžkou technikou, která využívá tyto silnice k převozu materiálu na stavbu nedaleké dálnice. Druhá reportáž informuje o plánované uzavírce v centru Olomouce, která ovlivní provoz ve městě na několik let. Obě reportáže byly odvysílány Českou televizí v rámci pořadu Události v regionech. V první reportáži „Kdo opraví zničené cesty“ jsem chtěla upozornit nejen občany, ale i státní instituce na situaci, kterou musí místní malé obce každodenně řešit. Druhá reportáž „Rekonstrukce rušné trati“ měla za cíl informovat především obyvatele Olomouce o plánované dlouhodobé uzavírce rušné trati. Cílem práce bylo vytvořit kvalitně zpracovanou reportáž o dění v regionu, kterou by Česká televize odvysílala. Chtěla jsem v ní splnit veškerá pravidla reportáže k odvysílání, natočit kvalitní záběry z místa dění, synchrony s respondenty, stand-upy, následně záběry srozumitelně spojit, aby byla informační hodnota reportáže co největší.  2. Zdůvodnění volby tématu V České televizi jsem pracovala na desítkách reportáží, pro samostatný projekt jsem vybrala ty, které se týkají Olomouce či blízkého okolí a zároveň je pojí společné téma. Téma dopravy je v regionálním zpravodajství důležitým prvkem. Osobně nepreferuji natáčení vybraných témat, soustředím se obecně na aktuality z regionu, jak z kultury, dopravy, zdravotnictví či politiky. Reportáž Kdo opraví zničené cesty jsem pro samostatný projekt zvolila také proto, že k její tvorbě byla zapotřebí investigace a toto téma jsem v rámci regionálních médii zpracovala jako první. Obě témata byla v době vysílání aktuální a důležitá, atraktivita byla u reportáže o rekonstrukci v Olomouci spíše pro místní, naopak reportáž z Přerovska byla atraktivní pro diváky obecně, protože spíše než oblast bylo téma vázané na neschopnost státu. 3.Zdroje / stav problematiky Tip na reportáž o poničených cestách jsem získala zcela náhodně. 13. 2. 2020 jsem vyrazila na tiskovou konferenci senátorky Seitlové. Ta během dvouhodinové konference sdělila novinářům několik různých témat včetně zmínky o zničených cestách druhých a třetích tříd. Po skončení tiskové konference jsem s kameramanem odjela na postižená místa stav silnic zkontrolovat. Pro televizní reportáž je nutné několik respondentů. Proto jsem kontaktovala starosty obcí, zda by byli ochotni se na kameru vyjádřit. Dále jsem kontaktovala Ředitelství silnic a dálnic s dotazem, zda by se k situaci ve Veselíčku někdo vyjádřil. Reportáž o rekonstrukci silnice v Olomouci jsem začala zpracovávat po informačním e-mailu tiskové mluvčí Olomouce Radky Štědré, která prostřednictvím elektronické pošty médiím poslala tiskovou zprávu s touto informací. Pro tuto reportáž jsem kontaktovala tiskovou mluvčí Dopravního podniku města Olomouc a tiskového mluvčího města Olomouc, který mi jako respondenta doporučil náměstka primátora Olomouce Martina Majora. Reportáž o rekonstrukci v Olomouci jsem pro Českou televizi zpracovala jako první, ale následovalo několik dalších reportáží o tom, jak rekonstrukce probíhá.  4.Ideový plán Tento druh reportáží je pro televizní zpravodajství zcela běžný, a to jak zpracováním, tak výběrem témat. Prakticky v každém odvysílaném díle Událostí v regionech je vyhrazený čas pro témata z dopravy. Osobně pro mě byla reportáž Kdo opraví zničené cesty první reportáží o dopravě, kterou jsem zpracovala samostatně bez pomoci ostatních zkušenějších kolegů.      5.Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování Kdo opraví zničené cesty Tvorba reportáže o zničených cestách u Veselíčka začala na tiskové konferenci senátorky Seitlové, která se zmínila, že se touto problematikou zabývá. V tomto případě jsem natočila vyjádření senátorky pouze pro jistotu, kdybych se tématu chtěla věnovat a uznala téma za vhodné. To se později ukázalo jako správné rozhodnutí. Nemusela jsem se pro vyjádření senátorky vracet. Na tiskové konferenci jsem zjistila, že obyvatelé obcí Veselíčko a Buk si stěžují na rozbité cesty. Silnice se totiž pod vahou těžké techniky, která tudy projíždí, bortí, a obce nemají dostatek prostředků na neustále opravy těchto poničených vozovek. Nákladní vozy a další technika projíždějí postiženými místy z místního lomu k místu stavby nového úseku dálnice. Po skončení tiskové konference jsem vyrazila na postižená místa zkontrolovat stav vozovky, cestou jsem téma představila editorovi a požádala ho o povolení. Na místě jsem vyhledala telefonní kontakt na starostu obce Veselíčko Tomáše Šuláka, a to z oficiálního webu obce: http://www.obec-veselicko.cz/obdobi/2018-2022/. Starosta mě informoval, že situaci s vozovkou řeší neustále, vysvětlil mi problematiku a poskytl mi telefonní kontakt na kolegyni. On sám se na kameru nemohl vyjádřit z důvodu nepřítomnosti v obci. Rozhovor s ním jsem mohla provést přes telefon a nahrávku použít v reportáži, ale chtěla jsem mít natočený audiovizuální rozhovor s respondentem přímo z místa, navíc jsem tušila, že telefonní rozhovor budu mít v reportáží s někým z Ředitelství silnic a dálnic. Ačkoliv jsem mohla požádat kolegy z pražské redakce, aby mi rozhovor s respondentem z Ředitelství natočili oni, neučinila jsem tak, protože jsem situaci nechtěla komplikovat a reportáž nestála na tváři starosty obce. Kdo promluví za obce bylo nepodstatné. Starosta mi doporučil Gabrielu Podlesnou, administrativní pracovnici obce. Tu jsem ihned kontaktovala, ale respondentka odmítla vypovídat na kameru. V takovém případě bych reportáž nemohla natočit, vyjádření obce jsem potřebovala. Požádala jsem ji tedy o osobní setkání, na kterém domluvíme následný postup. Přijela jsem za ní na obecní úřad a přemluvila ji ke krátké výpovědi. Během setkání jsem ji požádala o kontakt na další postižené obce, které řeší stejný problém. Získala jsem od ní telefonní kontakt na starostu blízké obce Buk Jaroslava Vrtělku. S respondentkou jsem odjela na místo, kde je vozovka nejvíce poničená a zároveň je možné vidět nově postavený úsek dálnice. Na místě jsme společně s kameramanem Romanem Mrázkem natočili rozhovor. Použili jsme kameru SONY, model PMW – 350 s objektivem Fujinon. Respondentka byla vyrušená a nervózní, ale dvě použitelné věty nám na kameru sdělila. Proto jsem ji nezatěžovala složitými otázkami, ale pouze ji požádala o odpověď na otázku, co teď obec momentálně sužuje za problém. Domluvili jsme se, že během výpovědi se otočí právě na již zmíněnou dálnici a ukáže na ni, aby byl rozhovor živější a pro diváky zajímavější. Po natočení rozhovoru jsme s kameramanem natočili záběry z místních komunikací. Střídali jsme velikosti záběrů, natočili jsme několik detailů na praskliny a výmoly, čekali jsme na projíždějící vozidla. Jeden ze záběrů jsme natočili z vozidla. Kameraman řídil, zatímco já seděla na místě spolujezdce a točila, jak auto po výmolech poskakuje. Po přibližně půl hodině natáčení jsem kontaktovala starostu Vrtělku, který mi sdělil, že za hodinu odjíždí a pokud chci rozhovor, musí být hned. Odjeli jsme tedy za ním do obce Buk. Sdělila jsem mu svůj záměr a požádala ho o rozhovor. Rozhovor jsme natočili opět na místě, kde byla silnice nejvíce poničená. Vzhledem k tomu, že respondent byl více komunikativní, rozhovor s ním byl delší. Ptala jsem se na momentální stav, financování oprav silnic, jak dlouho situaci řeší a v jakém stavu je vyjednávání s ŘSD. Po skončení rozhovoru jsme opět točili další záběry, abychom měli dostatek obrázků k pokrytí a nemuseli jsme využít archiv České televize. Jako poslední jsme natočili st-up. Jako místo jsem vybrala informační ceduli s nápisem Buk, která divákovi vizuálně představila místo dění. Po natáčení jsme společně s kameramanem odjeli do redakce a já kontaktovala tiskové oddělení Ředitelství silnic a dálnic. Požádala jsem je o vyjádření k situaci, kromě toho jsem vznesla požadavek o co nejrychlejší zpětnou reakci, nejlépe v ten samý den. Ředitelství ale tento požadavek neakceptovalo, a vyjádření jsem dostala druhý den. Ráno jsem zavolala Janu Rýdlovi, tiskovému mluvčímu, a zprostředkovala s ním telefonní rozhovor. Druhou možností bylo i písemné vyjádření, ale přikláněla jsem se spíše k možnosti telefonního vyjádření, protože je pro diváky opět zajímavější. Takový rozhovor je v České televizi Olomouc vždy veden z redakční střižny, ke které je připojen speciální telefon. Počítač je schopen zaznamenat zvuk a vložit ho do reportáže. Po získaní veškerého audiovizuálního materiálu následovalo napsání takzvané „košilky“, tedy scénáře reportáže. Celkem jsme natočili 90 položek materiálu, v celkové stopáži 25 minut. Košilku tvořím tak, že si nejprve připojím kartu s materiálem do čtečky počítače a v programu XDCAM Browser poslechnu všechny natočené synchrony. Výpovědi si opíšu do wordového dokumentu tímto stylem: SYN: Jaroslav Vrtělka, starosta obce Buk 3421 (číslo nahrávky) 12:45 (počátek výpovědi ve stopáži) „Nějaká částečná oprava tady proběhla, ale v rámci toho, kolik tady projede vozidel a kolik se tady pohybuje občanů nebo obyvatel na kolech včetně dětí, tak se domníváme, že ta oprava je nedostatečná.“ Tento systém psaní později zjednodušuje práci ve střižně a nahrávky a stopáže se nemusí znovu vyhledávat. Všechny vhodné výpovědi vypíšu a začnu sestavovat společně s asynchrony. Tato práce je pravděpodobně nejsložitější. Redaktor musí spojovat výpovědi tak, aby nezměnil výpovědní hodnotu respondentů, ale zároveň musí jejich výpovědi zkrátit do maximální stopáže dvou minut. Reportáž musí být pro diváky srozumitelná a zajímavá. Z toho důvodu jsem reportáž začala takzvaným „gerojšem“. To je záběr, ve kterém je nějaká aktivita a zvuk. V tomto případě projíždějící vozidlo po zničené vozovce. Následoval první asynchron „Praskliny, výmoly a propadané okraje silnic, takto to vypadá ve Veselíčku na Přerovsku, které fungovalo jako jedna z hlavních spojek mezi lomem a stavbou dálnice D1.“ Zvolila jsem neúplnou větu, která upozorňovala na stav silnice (co) a pokračovala s informací kde a proč. Reportáž se tvoří ze synchronů, asynchronů, gerojšů a stand-upů, popřípadě i synchronů provedených pomocí telefonu nebo jejich psanou verzí. Tímto způsobem jsem skládala i tuto reportáž. Kromě scénáře reportáže jsem napsala i studio, tedy text, který přečte moderátor ve studiu jako upoutávku na následující reportáž. Scénář reportáže vypadal následovně: Studio - gerojš – asynchron – synchron – asynchron – synchron – st-up – synchron – asynchron – telefon – asynchron (odhláška). Po napsání reportáže jsem dokument poslala pomocí programu Octopus editorovi do ostravské redakce, který stávající podobu schválil. Následovala načítání. V olomoucké redakci je krom střižny i „načítárna“. Ta je napojená na střižnu a funguje podobně jako již zmíněný telefon. Namluvila jsem voiceovery všech asynchronů a přesunula se do střižny, kde jsme společně s kameramanem reportáž sestřihali. V České televizi se stříhá v programu Adobe Premiere Pro. Nejprve se vybere a očistí materiál, který je v reportáži – tedy georojše, synchrony a st-up a vloží se namluvený materiál. Vznikne nepokrytá linka. Všechna holá místa a delší synchrony se musí překrýt natočenými záběry. Redaktor musí dát pozor, aby pokrytý materiál odpovídal audio nahrávce. Pokud se tedy bavím o rozbité silnici, záběr by měl být na silnici, a ne například na obecní úřad dané obce. Tímto stylem se spojí všechen materiál. Následuje finální čištění a kontrola zvuku. Posledním úkolem je takzvaný kopr, tedy kontrola reportáže. Hotová reportáž se pošle interním programem do daného města (v tomto případě do Ostravy) a konkrétního pořadu (Události v regionech). Editor v Ostravě tuto reportáž zkontroloval a pustil do vysílání. Příprava této reportáže zabrala celé dva dny, první den natáčení a druhý den finalizace synchronů, natáčení voiceoverů a střih. Rekonstrukce v Olomouci Téma rekonstrukce v Olomouci jsem získala díky tiskové zprávě města Olomouc. Požádala jsem tiskové oddělení, konkrétně Michala Foltu, který pracuje na tiskovém oddělení olomoucké radnice (věnuje se PR protipovodňových opatření), o vhodného respondenta. Ten mi jako respondenta doporučil Martina Majora, prvního náměstka primátora města Olomouc. V této reportáži se věnuji budoucí rekonstrukci rušné ulice v Olomouci, která projde celkovou rekonstrukcí. Jednu část ulice financuje Povodí Moravy, které opravuje jeden z mostů. Při této příležitosti se rozhodlo zbytek ulice opravit i město Olomouc. Rekonstrukce bude trvat déle než dva roky. Tuto dobu touto trasou nepojedou tramvaje, cesta bude uzavřená i pro automobilovou dopravu. Téma tak důležité, protože místní se budou dlouho dobu potýkat s velkými omezeními. Před natáčením s prvním respondentem jsme společně s kameramanem vyrazili na místo budoucí rekonstrukce a přibližně hodinu natáčeli záběry. Rozhodla jsem se udělat st-up u projíždějící tramvaje. Osobně to pro mě bylo složitější, nemohla jsem totiž svůj výstup pokazit, aby tramvaj neodjela ze záběru. Stand-up jsem natočila napodruhé. Natočili jsme více než 35 různých záběrů, a to jak statické záběry, tak pohyblivé – takzvané „švenky“. Zaměřili jsme se na informační cedule s omezeními, přípravy stavby, dělníky a polocelky terénu. Po natočení záběrů následoval rozhovor s prvním respondentem. Martina Majora jsem se požádala, aby divákům vysvětlil situaci, kam se mohou obrátit s případnými nejasnostmi a o informace o financování celé akce. Po rozhovoru s náměstkem jsem požádala o vyjádření i tiskovou mluvčí Dopravního podniku města Olomouc Martinu Krčovou. Ta byla časově flexibilní a rozhovor s ní proběhl jen o pár minut po prvním respondentovi. Tiskovou mluvčí DPMO jsem se požádala o přesný popis budoucích výluk a o informační servis pro diváky. Vybrala jsem takové respondenty, kteří mohli diváky informovat o aktuální situaci a téma se jich bezprostředně týká. Natáčení zabralo přibližně 4 hodiny. Tato doba je nadprůměrně rychlá, způsobeno to bylo především časovou flexibilitou respondentů, krátkými přejezdy mezi místy natáčení a blízkým místem natáčení od budovy redakce. Dohromady jsme natočili 45 položek s celkovou stopáží 14 minut. Po příjezdu do redakce jsem pracovala podobně jako v předchozí reportáži. Vypsala jsem synchrony, které chci v reportáži použít a snažila se výpovědi pospojovat s asynchrony. Systém reportáže byl tentokrát následující: Studio – asynchron – synchron – asynchron – synchron – st-up – synchron – asynchron – synchron – asynchron – synchron – asynchron (odhláška). V této reportáži nebyl použit gerojš. Reportáž byla již dostatečně dlouhá a další záběr se do celku už nevešel. Větší práci než v přechozí reportáží způsobila délka a počet asynchronů. Ty jsem natáčela delší dobu tak, abych se nepřeřekla, správně intonovala a vyslovovala. Střih probíhal standardně, nejprve očištění materiálu z košilky a sestavení reportážní linky. Do prázdných míst jsme vybrali kromě natočeného materiálu i vizualizaci rekonstrukce. Tu poskytla v minulosti radnice města všem médiím. Vizualizace byla zajímavým a netradičním prvkem. Kvůli délce reportáže jsme ve střižně zkrátili i původní výpovědi respondentů. Co se týče infografiky, tu vytváří specialisté v ostravském studiu. Týká se to veškerých lišt, tedy názvu reportáže, jmen zpracovatelů, jmen respondentů, popřípadě jejich fotografií. Tuto reportáž jsem zpracovala za jeden den, přibližně od 9:00 do 17:30. 6. Sebehodnocení   Kdo opraví zničené cesty Cílem této reportáže bylo informování diváků o dopravní situaci na Přerovsku a upozornění státu, že místní obyvatelé jsou se situací nespokojeni a žádají nápravu. Tento cíl byl splněn. Tato kauza by si ale zasloužila pokračování. Ráda bych v budoucnu kontaktovala stejné respondenty podruhé a zeptala se jich na další vývoj. Mimo jiné bych kontaktovala i okolní obce, zda se nepotýkají se stejným problémem. Je totiž možné, že Ředitelství silnic a dálnic pod nátlakem reportáže změnilo trasy těžké techniky z dotčených míst na jiná, a tak stejná situace může vzniknout o pár kilometrů dál. Druhou možností je, že stavba dálnice se již posunula a stejnou situaci z tohoto důvodu řeší obce vedlejší. Co se týče oprav silnic, je možné, že Ředitelství silnic a dálnic vzniklou škodu odmítlo zaplatit nebo opravy uhradilo pouze z části. Zajímalo by mě, jak jejich diagnostika dopadla. Senátorka Seitlová na tiskové konferenci mluvila o více než dvacítce dalších míst v České republice, kde je stejný problém. V budoucnu by tak bylo možné zmapovat další místa, vybrat si obce v regionu a natočit reportáž o jejich situaci. Ve stávající reportáži jsem si všimla několika nedokonalostí a chyb. Především bych lépe natočila st-up. Preferovala bych delší odstup od kamery. Tím by tak nevyčnívalo, že se na místě pohybuji a podivně kroutím. Dále musím zapracovat na tvorbě voice-overů. Především na nádeších. V některých místech je znatelně slyšet můj nádech. Na druhou stranu jsem spokojená s intonací a tvorbou vět. Myslím si, že asynchrony byly věcné, srozumitelné a dokázaly divákům problematiku stoprocentně vysvětlit. Spokojená jsem taky s vizuální stránkou reportáže. Záběry byly neroztřesené a ostré, měnila se velikost záběrů a statika / pohyblivost. Bohužel se nám nepodařilo natočit více kvalitních záběrů projíždějící těžké techniky. Tyto záběry by se do reportáže hodily nejvíce. Žádná úskalí jsem ve tvorbě reportáže nijak nepociťovala. Snad jediným bylo domluvení rozhovoru s první respondentkou, která byla nejprve neochotná a nervózní. Rekonstrukce v Olomouci   Stejně jako v předchozí reportáži bylo cílem informování. Především ale obyvatele Olomouce nebo dojíždějící, kteří do Olomouce často přijíždí. Na tuto reportáž se již několikrát navázalo, a to v rámci produkce České televize i jiných místních médií, například TV Morava či TV Zipp. Česká televize přinesla svým divákům například živý vstup v den, kdy byla část silnice poprvé uzavřena a rekonstrukce začala. V dubnu se věnovala i znovuobnovení rekonstrukce. Rekonstrukce byla zastavena v důsledku koronavirové krize a město Olomouc se rozhodlo opravy obnovit. Na této reportáži jsem se také podílela. Osobně si myslím, že toto téma bude v mediálním éteru časté, protože rekonstrukce má několik etap. Je tedy možné, že další reportáže se budou věnovat dokončení každé z jednotlivých etap, dále také možným komplikacím (zpožděním, pozastavení rekonstrukce a podobně). S reportáží jsem spokojená, ale i v tomto případě jsem našla několik chyb. Stejně jako v minulé reportáži bych vylepšila st-up. V něm jsem našla tři chyby. Hned první chybou je první slovo – kvůli. Špatně jsem ho vyslovila, dokonce bych řekla, že v reportáži zní „gvůli“. Další chybou je viditelný obal na mobil, který mi vyčuhuje z kapsy. Na tento detail mě měl upozornit kameraman. Třetí chybou jsou pohyby mé pravé nohy. Z nějakého důvodu jsem podvrkla kotník a v záběru je tento pohyb vidět. Pravděpodobně jsem si myslela, že kameraman udělá záběr bližší a mé nohy v záběru nebudou. Stejně tomu je tak i v namlouvání asynchronů. V tomto případě jsem opět nespokojená s některými nádechy. Natáčení asynchronů ale bylo složitější, byly značně delší a věty byly složitější. Úskalí této reportáže bylo domluvení se s respondentem. Tiskový mluvčí města Olomouc mi totiž sdělil, že Martin Major na mě bude čekat ve čtvrtém patře budovy magistrátu. Na toto místo jsme s kameramanem dorazili, ale na magistrátu nás nikdo nečekal. Martin Major byl v tuto chvíli na radnici. Nakonec jsme se domluvili správně a dorazili na správné místo. V některých situacích se tento komunikační šum stává. Martin Major mluví na kameru dobře, jedinou chybou je, že intonačně správně nenapojuje věty. Jeho výpověď tak bylo složitější stíhat. Divák si toho může všimnout při druhém asynchronu, kdy poslední slovo je značně „ustřižené.“ Na druhou stranu jsem spokojená se záběry, které jsme natočili. Přestože se rekonstrukce teprve připravovala, na místě jsme zachytili dělníky. Stejně tak jsem spokojená s grafickou vizualizací, kterou jsme od města získali. Myslím, že vizuálně reportáž obohatila a dokázala divákům představit budoucí realizaci. 7)Literatura a zdroje Hlavním zdrojem mé práce je praxe v České televizi. Tato praxe mě naučila nejvíce. Tvoření reportáží byl pro mě ze začátku problém, redaktor musí předem myslet na konstrukci reportáže, na místě musí být pohotový, vědět, jaké obrázky se mu do reportáže hodí. Následné psaní „košilky“ pro mě bylo ze začátku hlavně časově náročné. Starší a zkušenější kolegové mě často opravovali výběr slov. V České televizi pracuji čtvrtým měsícem a každá vytvořená reportáž je pro mě zdrojem zkušeností. Nejvíce jsem se pravděpodobně naučila v období březen-duben 2020, kdy bylo hlavním tématem zpravodajství Covid-19. Pracovala jsem průměrně 12 hodin denně, témata se rychle měnila a redaktoři museli být velice pohotoví. Čerpala jsem však i z literatury, a to z knihy od Barbory Osvaldové Zpravodajství v médiích. Martin Lokšík vypracoval kapitolu o televizním zpravodajství, ve které popisuje nejen tvorbu jednotlivých reportáží, ale i zpravodajských pořadů. V regionálním zpravodajství nevnímám přítomnost konkurenčních projektů. Tématu rekonstrukce se věnovala TV Morava či TV Zipp a také regionální deníky. Reportáže:  https://www.ceskatelevize.cz/porady/10122978233-udalosti-v-regionech-ostrava/420231100030207-udalosti-v-regionech/video/749122 Kdo opraví zničené cesty? https://www.ceskatelevize.cz/porady/10122978233-udalosti-v-regionech-ostrava/420231100030214-udalosti-v-regionech/video/750595 Rekonstrukce rušné trati