Kristina Jochmannová 
Lubomíra Hellová, 58 let, sbormistryně opery a operety Moravského divadla Olomouc, pedagožka na UP
Do pěveckého sboru Campanella jsem chodila od šesti let
a ovlivnilo mě to na celý život. Dnes už sice zpívat do pěveckého sboru nechodím, zato se tím teď živím. Vždycky jsem věděla,
že budu dělat něco s hudbou a byla šťastná náhoda, že se v roce
1982- 83 uvolnilo místo sbormistra v Moravském divadle Olomouc a že jsem jako mladá, začínající sbormistryně dostala příležitost. Kromě toho už šestým rokem vedu i pěvecký sbor A.M.O.C.
do kterého chodí i mnozí bývalí členové Campanelly.
Tomáš Kilián, 46 let, gynekolog, sexuolog, soudní znalec v oboru sexuologie, sborista MdO, pedagog na UP
Do sboru sice chodím až od devatenácti let, zato se však tomuto koníčku věnuji až do teď a v podstatě chodím stále do toho stejného tělesa, které se postupem času transformovalo v těleso jiné. Co se povolání týče mě sbor sice neovlivnil, protože jsem do něj začal chodit když už jsem se na budoucí povolání připravoval,ale určitě mi změnil život. Rozhodně co se vztahu k vážné hudbě týče a díky tomuto koníčku jsem se dostal k divadlu, kde zpívám a hraji a to by bez toho sborového zpívání nešlo.
René Jursík, 47 let, podplukovník meteorologie ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu (VGHMÚř) generála Josefa Churavého, veterán z Afghánistánu
Do sboru jsem chodil od jedenácti let až do svých dvaceti šesti let
a byl to nejdřív chlapecký sbor,potom Campanella, akademický sbor, Bel canto a Žerotín. Účast ve sboru mě ovlivnila hlavně lidsky. Chození bylo hrozně příjemné. Všechny blbosti, které jsem v životě mohl udělat, jsem uplatnil hlavně ve sboru a brali mě
a tolerovali mi to. Sice už ve sboru nezpívám, ale stále vyhledávám společnost svých bývalých spoluzpěváků.
Aneta Baďurová, 20 let, studentka hudby na prestižní Durham University ve Velké Británii
Do sboru jsem začala chodit ve čtyřech letech a chodila jsem až do šestnácti, nebo sedmnácti. Sbor byl má první zkušenost s hudbou
a dnes vlastně hudbu studuju. Nechtěla jsem jít studovat jen teoretickou hudbu, protože by mi sbor chyběl a sborový zpěv mě provází celým životem. I teď na vysoké škole, když jdu zpívat do sboru, tak jsou to jedny z chvil, kdy žiju v přítomném okamžiku, protože se absolutně soustředím na hudbu, na souzvuk a jak se lidi sezpívávají dohromady. Vypínám zkrátka od okolního světa. Campanella si myslím, ovlivnila nás všechny- co se týče výchovy i disciplíny. Museli jsme samostatně fungovat už od svých desíti let, kdy jsme jeli na první zahraniční zájezd, nebo vlastně už i dříve na prvních sborových táborech. Klimeš nás tehdy v cizině, desetileté špunty, vypustil na několik hodin ve velkoměstě a museli jsme se o sebe postarat. Kromě toho mě sbor mě naučil jíst správně špagety a gothaj na sádle. Já na rovinu říkám,
že bez Campanelly bych nebyla taková, jaká jsem.
Renata Jirková, 52 let, pedagožka a sbormistryně
Zpívala jsem od čtyř let a u Klimeše v Campanelle do svých osmnácti, nebo devatenácti let, ale dvakrát jsem to přerušila. Sbor mě rozhodně ovlivnil při výběru povolání. Po střední škole jsem se hlásila na numerickou matematiku, ale neudělala jsem přijímací zkoušky a šla jsem na rok pracovat. Další rok už jsem ale zmoudřela a vybrala si obor, který se mi vždycky líbil a od dětství jsem ho dělala jako koníčka, zpívání. Přihlásila jsem se tedy na hudební výchovu pedagogických oborů. A zpívám do dnes, pracovně, ale občas se zadaří zazpívat si i pro radost.
Jako sbormistryně jsem nejdřív začala u Jiřího Klimeše a ve dvaceti letech jsem založila vysokoškolský pěvecký sbor Nota Bona, který jsem vedla patnáct let. Sbormistrovská činnost mě však provázela i v celých devadesátých letech, protože jsem na střední škole kde učím, vedla další pěvecký sbor. Ale po mateřské jsem se k tomu nikdy v takové míře nevrátila. Je to řehole.
Marek Novotný, 48 let, ředitel realitní kanceláře DACHI
Do sboru jsem chodil od třetí třídy a chodil jsem do něj téměř dvacet let. V životě mě to jistě ovlivnilo. Člověk se v rámci sboru naučil pít a milovat. Do nedávna jsem ještě zpíval, ještě před rokem a půl, ale momentálně už pauzíruju od sborového zpěvu.
Michal Pemčák, 26 let, developer, informatik a programátor
Do sboru jsem chodil od třetí třídy, tedy od devíti let asi do dvaceti. V životě mě sbor určitě ovlivnil. Naučil jsem se tam pít, poznal jsem díky němu skvělé lidi a cestovali jsme různě po světě. Teď už se na zpívání ve sboru cítím starej.
Petra Ševčíková, 22 let, studentka výtvarné výchovy
Se sborem jsem začala docela pozdě, když už tam všichni chodili, asi v devíti letech. A zpívala jsem v Campanelle asi deset let. Díky sboru jsem se dostala k divadlu a hudbě a nebála jsem se dělat umění. Teď sice studuji výtvarku, ale myslím si, že to s tím má hodně společného. Už několik let zpívám ve sboru AMOC
u paní Hellové a taky v představení Řecké Pašije v Moravském divadle Olomouc.
Táňa Vozáková, 54 let, speciální pedagožka
Ve sboru zpívám od čtyř let. Jsem zakládající členka olomouckého pěveckého sboru. Olomoucký dětský sbor byl ještě tehdy pod Domem dětí a mládeže a tam jsme začínali. Potom jsme se přesouvali a z tohoto sboru vznikla Campanella. Ve sboru zpívám už padesát let, akorát na vysoké škole jsem měla pauzu. Zpívání ve sboru mě v životě ovlivnilo, hlavně přátelé, které jsem díky němu získala, jsou mi drazí celoživotně.
Areta Elischer, 51 let, lékařka v Národním ústavu duševního zdraví Cyrila Höschla
Do sboru jsem chodila od sedmi let a celkem asi sedmnáct let. Při výběru povolání mě to ale neovlivnilo, pacientům nezpívám.
A sborovému zpěvu obecně se už momentálně nevěnuji.
Jan Buček, 44 let, ekonom, finanční poradce, auditor
Do sboru jsem chodil od sedmi let a celkem do něj chodím už
36 let. Při výběru povolání ani studia mě to neovlivnilo, dlouho jsem nevěděl, co chci studovat. Ve sboru v Praze zpívám až do teď. Sbor mě ale ovlivnil ve studiu jazyků. V té době se ještě moc necestovalo, ale já jsem díky sboru jezdil a díky tomu jsem začal dělat jazyky, protože jinak to vlastně v té době nemělo smysl.
To mě ovlivnilo.
