Anna Halamová 
Sio strávila dětství oblasti Macao 60 kilometrů západně od Hongkongu. Ve dvanácti se s rodinou do Hongkongu přestěhovali a tam žila dalších deset let. Potom odešla za studiem do zahraničí.
Studovala v Kanadě a Nizozemsku, před dvěma lety se s manželem, který pochází z České republiky, přistěhovali ze Singapuru do Olomouce. Oba učí na Univerzitě, Sio na Katedře asijských studií vyučuje převážně angličtinu.
Věřím v právo protestovat
„Lidé od roku 1997, kdy Británie předala Hongkong jako kolonii Číně, ztrácí postupně demokracii,“ říká Sio s tím, že lidé sice už přes rok protestují, ale vláda jejich požadavkům nenaslouchá.
„Věřím ale v právo protestovat a ve svobodu slova, s čím nesouhlasím je násilí,“ říká Sio. Podle ní by demonstranti měli protestovat v míru, což se ve většině případů také děje. Odsuzuje ale především policejní brutalitu, kterou policie na demonstranty používá. „Policie jedná jistě pod nátlakem vlády, i přesto ale nemá nejmenší právo používat tak brutální zásahy proti klidným demonstracím,“ myslí si Sio.
Nepřiměřené zásahy policie, která k rozehnání demonstrantů používá třeba slzný plyn, mají na lidi ohromný dopad. A nejedná se jen o fyzická zranění. Sio říká, že její přátelé z Hongkongu mají strach především o své děti. „Přátelé se bojí brát své děti ven na hřiště v případě, že by byly kolem protesty.
Strach a psychické následky protestů
„Ti, kteří mají už starší děti se zase bojí, aby nešli protestovat. Konflikty mezi policí a demonstranty jsou totiž časté,“ komentuje situaci Sio, která navštívila Hongkong naposledy před devíti měsíci. „Kamarádi mi radili, kterým oblastem se mám vyhnout. V případě konfliktů bych totiž nemusela stihnout utéct,“ říká.
Kromě psychických následků, které mohou demonstrace přinášet, existují i následky ekonomické. Někteří lidé podle Sio ztratili práci, někteří museli zavřít své podniky kvůli rozsáhlým škodám. „Dopad mají demonstrace určitě obecně na společnost jako takovou,“ míní Sio.
Se vzrůstajícími protesty dojde podle Sio i k rostoucímu počtu emigrantů. Situaci dokonce přirovnává k roku 1997, kdy lidé emigrovali kvůli navrácení Hongkongu pod nadvládu Číny. „Ze zpráv i z osobní komunikace s přáteli vím, že lidé emigraci zvažují,“ říká Sio.
Zda si Hongkong zachová autonomii do roku 2047, jak podle smluv s Čínou má, je otázkou. Většině demonstrantů ale nejde o úplně osvobození Hongkongu od Číny, nýbrž o zachování statusu „jedna země, dva systémy“. „Lidé chtějí autonomii ve smyslu, že Hongkong bude stále součástí Číny. Ovšem s tím rozdílem, že si zachová svobodu slova a svobodu protestovat,“ vysvětluje Sio.
Jak se to ale podaří, neví. „Nevím, jak se situace vyvrbí. Je možné, že se zapojí více USA a vyvine tlak na Čínu v podobě sankcí. V tom případě ale nevím, jak zareaguje Čína. Je těžké to posoudit,“ uzavírá Sio.
