Tomáš Poštulka „K natáčecímu procesu jsem se poprvé dostal, když jsme byli se školou v pořadu Bludiště,“ vzpomíná mladý tvůrce na první impulsy, které jej dostali k filmu. „Tam jsem si řekl, že by mě to zajímalo. Pak jsem začal na vlastní pěst hledat, co to všechno obnáší a psát první scénáře.“ Ty pak prostřednictvím webu 16mm.cz konzultoval s jinými podobnými nadšenci. Na gymnáziu pak poprvé točil, když s kamarády tvořili trailer na školní ples. „Sháněli jsme herce, techniku, psali scénář, to bylo něco nového. Poprvé jsme něco cíleně natáčeli,“ říká Citnar. Tehdy už v něm naplno klíčila myšlenka, že by se filmové režii chtěl věnovat i v budoucnu. Podle vlastních slov se pak během gymnázia už moc nevěnoval studiu, ale díval se na filmy a snažil se především proniknout hlouběji do své záliby, která se postupně stávala jeho hlavní životní náplní. „Proto to taky bylo těžké s rodiči,“ říká režisér. „Ti ve filmu neviděli profesi, kterou se dá uživit, chtěli, abych šel studovat práva.“
Neúspěch u přijímaček a cesta do Olomouce
Touha točit filmy v něm ale nakonec převládla, hned po maturitě chtěl nastoupit na praktickou školu filmové režie. Proto si podal přihlášky na pražskou FAMU a na režii a scenáristiku do Písku. Na obě školy se hlásil s filmem Život jako sen. „Natočený je strašně,“ směje se dnes Citnar. Na FAMU jej nepřijali, v Písku se dostal do druhého kola, ale neuspěl u pohovoru. „Řekli mi tam, že mám ještě dost času. Potom jsem ale nevěděl, co mám vlastně dělat. Měl jsem přihlášku do Brna na filmovou teorii, ale moc se mi tam nechtělo.“ Pak se dozvěděl, že filmová věda se dá v kombinaci s divadelní studovat i v Olomouci. „Tehdy jsem tady ještě nikoho moc neznal, ale během přípravy jednoho projektu, který jsme rozjížděli přes 16mm.cz, jsem se dostal do kontaktu s Janem Haluzou, který tady točil svoje filmy,“ přibližuje Citnar, co nasměrovalo jeho cestu do Olomouce. S ním se pak osobně potkal na pražském filmovém festivalu, kde viděl i film jiného olomouckého filmaře Milana Cyroně. „Filmy, které ti kluci dělali, mě zaujaly. Navíc tady byl ten pocit, že jdu na místo, kde se něco tvořilo, potažmo tvoří,“ dodává Citnar.
První rok vysoké školy jej ještě pronásledoval neúspěch na přijímačkách, sám tvrdí, že tehdy nic točit nechtěl. Postupně se ale seznamoval s lidmi z Olomouce, kteří sami chtěli něco tvořit. „Potkal jsem se s Henriettou Ctiborovou, Kamilem Bublíkem, Terezou Tvrdou a dalšími,“ vzpomíná. „No a doslova celý prvák jsme proseděli ve Vertigu a bavili se o tom, co chceme dělat.“ Navíc se v něm začal probouzet námět, který si s sebou nesl už z domovského Nového Města. „Chtěl jsem natočit dokument o graffiti, takže jsem chodil v noci po Olomouci a natáčel materiál,“ směje se Lukáš Citnar. „Pak jsem do toho zapojil i Kamila Bublíka, ale bohužel se nám nepodařilo do zdejší graffiti komunity proniknout.“ Natočené záběry ale nepřišly nazmar. „Tehdy jsem si ještě našel přítelkyni, která pro mě nebyla ideální. Takže jsem kvůli ní psal hodně bizarní básně. Později jsem se rozhodl to spojit a natočili jsme film NaOkrajiMěsta.“
Skutečný impuls vrátit se k filmu ale podle tvůrce přišel až s esejí, kterou natáčel pro Českou televizi na konci druhého ročníku. „Petr Bilík tehdy na katedře podával výzvu k natočení eseje a já jsem se k tomu dostal,“ říká Citnar. „Se spolužáky jsme se už navíc oťukali, věděl jsem, že Henrietta Ctiborová chce dělat divadlo a já film. Takže nás napadlo, že bychom si mohli založit právě divadelně filmový spolek.“ Tak vznikl studentský spolek Absent 90’s. „Henrietta chtěla inscenovat ruské povídky, které předělala pro divadlo, já jsem plánoval točit film DvojíTváře,“ přibližuje režisér počátky jejich spolku. „Ani jedno neklaplo,“ dodává se smíchem. „Henrietta se od nás pak začala vzdalovat, divadelní zkoušky byly čím dál horší. Jako poslední věc jsme spolu udělali Noc divadel na podzim 2015, pak odjela pryč.“ Absent se tak zredukoval pouze na filmovou část. Ta v čele s Lukášem Citnarem dala začátkem roku 2016 dohromady film Křehká. „Je to moje hodně osobní věc, kterou jsem potřeboval natočit, abych se posunul dál,“ svěřuje se tvůrce. A právě díky Křehké se postupně seznámili s divadelním spolkem Nabalkoně. Zvuk na filmu dělal tamní zvukař Karel Vaněk, hráli v něm herci ze spolku Filip Harviš a Zuzana Česáková. Tady můžeme hledat kořeny Citnarova dalšího filmu Stojí hruška, který Nabalkoně původně zinscenovali jako loutkové divadlo.
Jak proběhl přechod k Nabalkoně a co chystá Lukáš Citnar dál?
Spolu s vedoucí Nabalkoně Markétou Zborníkovou se chopil režie filmu, který vznikl během jednoho hektického zářijového týdne. „Málo spánku, točili jsme pořád, bylo to náročné,“ shrnuje průběh Citnar. „Z velké části jsme film financovali přes Startovač, kde jsme vybrali okolo třiceti tisíc. Samozřejmě jsem na to chtěl víc peněz, točit pohádkový muzikál není jen tak a asi se to na tom podepsalo. Ale mohlo to dopadnout i mnohem hůř,“ doplňuje. Film měl premiéru na konci listopadu 2016, kdy naplnil kino Metropol. Po tomto úspěchu vzhledem k plánovanému společnému směřování přešli členové Absentu kompletně pod spolek Nabalkoně. „Řekli jsme si, že když něco budeme dělat, tak to stejně budeme dělat společně. Takže to nemá cenu propagovat pod dvěma značkami,“ vysvětluje přechod Lukáš Citnar.
Během jednoho roku si tak zkusil jak autorskou výpověď v Křehké, tak žánrový film Stojí hruška. Teď by se chtěl věnovat experimentování a zkoušení svých vlastních tvůrčích možností. „Baví mě hra s fikcí a non-fikcí ve stylu Petra Zelenky, ostatně teď mám v plánu točit dva mystifikační dokumenty v tomhle stylu,“ mluví Citnar o svých dalších plánech. „Teď ještě mám možnost si zkusit, co můžu a co ne, takže toho chci využít.“ Stejně jako jeho předchůdci z „Olomoucké nové vlny“ si tak jde svou vlastní cestou, nekopíruje je. „Filmy kluků, co tu točili přede mnou, taky nemají moc společného. Tu ‚novou vlnu‘ z toho dělá hlavně společné prostředí a fakt, že si v tom točení pomáhali,“ vrací se k nim ještě Citnar. „Osobně s tím označením ‚Olomoucká nová vlna‘ vůbec problém nemám, ale je důležité si uvědomit, co od toho očekáváte. Její členové už jsou vesměs v Praze, někam se posouvají a to původní prostředí už se z toho ztrácí.“
Mají tedy zdejší amatérští filmaři šanci na větší úspěch a případné prosazení jejich filmů do širší distribuce? „Už kvůli sobě doufám, že ano,“ směje se mladý režisér. „Ale vážně, tady máme štěstí na neuvěřitelně vstřícnou katedru, která se jakékoliv projekty snaží všemožně podporovat.“ O to příjemnější je vidět, že se stále najdou tvůrci, kteří té podpory dokáží využít, tvoří své filmy a snaží se s nimi prosadit. Lukáš Citnar je jedním z nich a jeho další projekty bude jistě zajímavé sledovat.
Lukáš Citnar – Infobox
- Narozen 3. listopadu 1993
- Nové Město na Moravě
- Studoval výpočetní základní školu a všeobecné gymnázium, nyní dokončuje bakalářské studium Teorie a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého
- Projekty: filmy NaOkrajiMěsta, Křehká, Stojí hruška; seriál Byt č. 9
- Režijní vzory: Ingmar Bergman, Miloš Forman, Petr Zelenka, Kevin Smith
Autor: Tomáš Poštulka
