Sabina Šťástková 
Čtyřiadvacetiletému Markovi kouzlo litvínovského hokeje ukázal před deseti lety jeho dědeček, který tehdy ve svém vnukovi probudil vášeň a oddanost k černožlutému klubu na severu Čech. „Myslím, že mě k hokeji přivedl zrovna v té sezóně, kdy Karlovy Vary vyhrály titul. Vzal mě na jeden zápas a já ho pak prosil, abychom do Litvínova jeli zase. Moc se mi to tam líbilo,“ vzpomíná Marek, který zápasy litvínovské Vervy během posledních šesti let navštěvuje pravidelně, jelikož v domácím kotli zastává roli „speakera“, jenž fanoušky vybízí k horlivé podpoře domácího týmu.
Za deset let, kdy hokej v Litvínově navštěvuje, si vedle početného přátelství vytvořil také vazbu k Hlinkově stadionu, který považuje za svůj druhý domov. „Náš zimák sice z vnější strany moc honosně nepůsobí, ale když pak vejdete dovnitř, hned na vás dýchne ten starý dobrý hokej. Když si navíc představím, že přesně na tomhle ledě hráli hokejisté, kteří vyhráli Nagano, je to neskutečné. Takové kouzlo žádný jiný zimák nemá, to je jenom v Litvínově,“ zdůvodňuje Marek, proč se mu zimní stadion tolik líbí a zároveň upozorňuje na fakt, že litvínovský hokej vychoval řadu legend. Právě v tomto městě na severu Čech totiž vyrostli hokejoví mohykáni jako Jiří Šlégr, Robert Reichel, či Martin Ručinský, kteří se velkou měrou podíleli na triumfu českého hokeje na Zimních olympijských hrách v Naganu.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že mladí fanoušci budou novou arénu vítat, není tomu tak. Pokud by totiž rekonstrukce nebyla nezbytně nutná pro to, aby se hokejová extraliga v Litvínově udržela, na zimním stadionu by Marek vůbec nic nezměnil. „Náš zimák milujeme. Za nic bychom ho nevyměnili. Ten pocit a atmosféra je tu neskutečná. Aréna je sice něco nového, dobrého, jelikož se všechno modernizuje, ale někdy je zkrátka klasika nad klasiky. Na tomhle zimáku jsem vyrostl a mám k němu velké pouto. Zažil jsem tady toho opravdu hodně, jak pády, tak vzestupy. Změnu si moc představit nedokážu. Kdyby to šlo, nechal bych ho určitě tak, jak je teď,“ říká Marek.
Místa na sezení se rozšíří na úkor domácího kotle
Jistým problémem pro domácí fanoušky by navíc mohlo být zúžení jejich kotle. K tomu, aby litvínovský stadion splňoval všechny podmínky pro působení v extralize, je totiž nutné přidat více míst na sezení. Současný počet sedaček se tak bude muset zdvojnásobit. Projekt, který klub představil, proto počítá s částečným zrušením kotle, což místní fanoušky, včetně Marka, pobouřilo. „Koukal jsem na projekt a upřímně se mi moc nelíbí. Kotel je useknutý, jak kdybychom tam neměli patřit. Kdyby sedačky byly po stranách, tak to beru. To se dá zvládnout. Alespoň to bude pořád vypadat, že nás je tam hodně. Ale dělat sedačky tam, kde se má stát, to je kontraproduktivní. Nikomu se to nebude líbit a zkazí to akorát atmosféru,“ smutní Marek.
Pokud však přestavba podle připraveného projektu proběhne, Markovu práci v kotli to značně omezí. Na jižní tribuně totiž vedle sebe bude mít výrazně nižší počet fanoušků, kteří litvínovské hokejisty během celého utkání neúnavně povzbuzují. Právě to ho na celém projektu mrzí nejvíce. „Za sebe můžu říct, že mi ta rekonstrukce vezme určitě prostor, ve kterém můžu rozšířit svou práci a spolupráci s dalšími fanoušky. Víc místa se zároveň rovná většímu potenciálu na vztahy. Lidé se mohou lépe poznat. Pořád ale doufám, že nám ten kotel nechají,“ přeje si Marek.
Maxi hot dog nic nenahradí
Vedle přání na zachování kotle Marek doufá také v ponechání současného sortimentu občerstvení. Moderní aréna by sice mohla nabídnout nový výběr pokrmů, ale ani na to litvínovští fanoušci neslyší. Jsou totiž pyšní na svůj maxi hot dog, díky kterému jsou slavní ve všech extraligových klubech. „U nás v Litvínově lidé nepotřebují žádný přepych v podobě moderní arény a širokého občerstvení. Do Litvínova se jezdí za dobrou atmosférou a maxíkem. Já ani nic víc nepotřebuji. Náš starej zimáček, klobása, pivo a jsem úplně spokojený. Kéž by to tak všechno zůstalo a nic se měnit nemuselo. Snad nám nechají alespoň toho maxíka a velký kotel,“ doufá Marek.
