Šárka Hamplová Proč jste se v roce 2013 rozhodl vstoupit do hnutí ANO?
To je docela zajímavý příběh. Tehdy jsem se po roce v Praze vracel do Ostravy a hledal jsem nové možnosti, jak se zde angažovat. Člověk po tom roce přece jen trochu ztratí kontakt s okolím. V té době se mi ozval tehdejší primátor za ČSSD Petr Kajnar, který se s ČSSD nepohodl a založil takzvané Ostravské fórum. Oslovil mě, zda bych neměl zájem se politicky angažovat. V té době jsem věděl, že ten zájem mám. Avšak v tutéž dobu mě oslovil i kamarád, zda bych s ním a dalšími neměl zájem spolupracovat v rámci hnutí ANO. A v ten okamžik jsem se rozhodl pro hnutí ANO, a to z jednoduchého důvodu.
Pokud si porovnáme oba subjekty, hnutí ANO už v té době bylo celorepublikové úrovni. Proto si myslím, že mělo mnohem větší smysl vstoupit právě do ANO. Další důležitý důvod byl ten, že hnutí bylo tehdy novým subjektem, plným elánu, který chtěl změnu. A mě osobně tehdy štvalo to, jaká je u nás politická situace, že se vesměs stále – ač jsme velmi blízko Západu – pohybujeme na pomezí a pořádně se s tou republikou nic nedělá. Hnutí ANO slibovalo řešení těchto věcí a já jej považoval za nějaký nový restart, kde se má spousta nových lidí možnost zapojit do politického života. A to se mi na něm líbilo.
Zajímal jste se o politiku i před vstupem do ANO?
Určitě. Na střední škole jsme měli základy společenských věd a náš učitel nás vždy známkoval ze dvou částí. První část byla látka, kterou jsme probírali a druhá část bylo povědomí o tom, co se děje ve světě. A samozřejmě se to vesměs vždy týkalo politiky. Například se nás zeptal, co se děje v Americe a my jsme už věděli, že tam jsou prezidentské volby. A on se ptal, jací jsou kandidáti, z jakých jsou stran a podobně. Takže už tenkrát, ve třetím ročníku střední školy, jsem byl „nucený“ sledovat dění a zjistil jsem, že mě to zajímá a že jsem opravdu rád, když mám přehled o světě a když vím, co se děje u nás. A díky tomu začal vznikat můj zájem a do dnes se toho snažím držet.
Proč jste se dva roky po vstupu do hnutí ANO rozhodl být u zrodu mládežnické organizace ANO, Mladí ANO?
Tehdy jsme se, parta mladých lidí z ANO, sešli a začali jsme řešit, že by bylo fajn nějakou takovou organizaci založit. Skoro každá větší politická strana má totiž svou mládežnickou organizaci. Nejprve vznikl centrální tým organizace a posléze vznikaly krajské obdoby. Já tu dobu působil v Moravskoslezském kraji a byl jsem osloven, zda bych nechtěl založit mládežnickou organizaci tady u nás. Pro mě to byla jednoznačná volba, protože jsem už předtím působil v několika organizacích a obecně mě baví práce s mladými lidmi. Je to i něco, v čem se – troufám si říci – vyznám. Takže pro mě to byla jasná volba a zároveň to byla i taková výzva. Viděl jsem v tom i velký smysl proto, že spoustu mladých lidí politika příliš nezajímá. Myslím si, že to je velká škoda. Právě mladí by měli být ti, kteří mají přehled, zájem a kteří by se možná měli více aktivněji zapojovat do dění. Takže pro mě to mělo smysl. Řekl jsem si, že Mladé ANO by mohlo napomoci k politickému vzdělávání a přehledu. A tak to začalo. Zapojil jsem se, podařilo se mi založit krajskou organizaci.
A co tedy vše Mladé ANO dělá, když říkáte, že by to mělo mladé lidi motivovat k zájmu o politiku? Jaké máte aktivity?
První věc, kterou jsme udělali, bylo nastavení jakési vize toho, jak by měl podle nás vypadat politik. Přišli jsme na to, že by neměl mít pouze přehled o politice, ale že tu jsou i další vlastnosti, mezi které patří například prezentační dovednosti, příprava a porozumění určitým materiálům či vedení porad. Dnes je tu spousta lidí, kteří se stanou politiky a nikdy v životě nevedli žádnou poradu, žádný meeting či vyjednávání. My jsme identifikovali tuto skupinu určitých dovedností a na základě toho jsme si připravili vzdělávací cyklus. V rámci cyklu pořádáme například víkendové semináře, na kterých se setkávají mladí lidé z organizace napříč republikou a kde se účastní seminářů, workshopů a přednášek. Máme to rozdělené tak, že 40 procent obsahu je politicky zaměřených, což znamená třeba to, že zveme hosty z politiky, volební manažery, případně lidi, kteří se zabývají politickým PR a tak dále. Zbylých 60 procent jsou procvičování měkkých dovedností, kde se zkouší prezentování dle tématu semináře.
Další část je ta, že se vždy snažíme vytvářet různé akce, kde mladí mohou potkat reálné politiky – pobavit se s nimi, mít možnost s nimi diskutovat, zeptat se jich na jakoukoli otázku a zjistit, o čem ta jejich práce je. Není to pouze o tom zjišťovat názory toho politika, ale přibližovat spíše jeho práci, jak vypadá jeho den. Aby ti mladí lidé měli přehled. Spousta mladých na středních školách, ve věku od 15 do 17, nikdy v životě pořádně neviděli ani kancelář. Takže když navštíví kancelář primátora, je to pro ně super zážitek. A naopak lidé ve vysokoškolském věku mají už zkušenosti z pracovních prostředí, a ty už zajímají spíše ty názory, budoucnost, jak by se mohli více zapojit a podobně.
Minulý rok jsme byli třeba v Bruselu, podívat se do Evropského parlamentu, setkat se s našimi evropskými poslanci, prohlédnout si parlament, jak to tam funguje a abychom viděli systém fungování Evropské unie. Letos pojedeme do Štrasburku. Další aktivity jsou na lokální úrovni, které si organizují samy krajské organizace.
Jací lidé se hlásí do Mladých ANO? Jak byste je popsal? Je možné to zobecnit?
Upřímně, zatím se to úplně zobecnit nedá. Organizace zatím funguje přes dva roky a postupně se rozrůstá. Zatím nemáme jasně stanovený profil. Třetina lidí jsou středoškoláci, třetina lidí jsou vysokoškoláci a třetina jsou lidé zhruba ve věku 24 až 30 let, kteří již pracují. Z toho se dá těžko udělat statistika a říct něco konkrétního o profilu členů. Je možné zobecnit jen to, že se jedná o lidi, kteří mají zájem o politiku, sympatizují s hnutím ANO, případně zastávají hodnoty, které jako Mladé ANO prosazujeme – proevropské cítění, liberalismus a podobně. Nějakou konkrétnější statistiku však budeme mít nejspíše až za několik měsíců, možná za rok – tak, abychom mohli říct: Toto je průměrný člen Mladých ANO.
O ANO se často říká, že je to strana bez programu, „ideologie“, že je středová a že nikdo vlastně neví, jestli je spíše levicová, pravicová a co od ní vlastně čekat. Jak byste ANO zařadil vy?
Za sebe říkám, že argument o tom, že ANO nemá žádný program, je úplný nesmysl. Připadá mi, že to jsou stále takové výkřiky z minulosti či nějakých současných politiků, kteří už neví, co jiného by řekli. ANO v prvních parlamentních volbách mělo jasný program s tím, že tam přijde a chce udělat jakousi změnu. V té době bylo ANO spíše takové „protestní“, antikorupční hnutí, které chtělo přijít do sněmovny a nastavit selským rozumem trochu jiné fungování. To se nyní změnilo a myslím, že spousta lidí zaznamenala, že hnutí ANO – a konkrétně pan Andrej Babiš – vytvořili knihu, která jasně ukazuje vizi pro Českou republiku. A zároveň hnutí ANO představilo i svůj program, který má 40 stran. Jsou tam jasné a konkrétní kroky, které by hnutí ANO chtělo do budoucna dělat. V současnou chvíli si proto myslím, že hnutí ANO má jasnou vizi, má svůj program.
Co se týče dělení na pravici a levici, já osobně zastávám ten názor, že takové dělení je poměrně zastaralé. Dnes občané řešili v rámci posledních voleb spíše nějaké proevropské smýšlení versus protievropské smýšlení, protiimigrační versus proimigrační, liberální versus konzervativní a tak dále. Proto myslím, že říkat „jasná levice, jasná pravice“ nemá smysl. Důležitý je spíše ten program. A Andrej Babiš to hnutí sestavil tak, že chtěl, ať to je hnutí pro každého. Každý člověk si tam najde něco. Je to možná kombinace levicovějších a pravicovějších názorů. Já osobně to hnutí vnímám jako středopravicové.
Zmínil jste Andreje Babiše. Jaký na něj máte názor po všech kauzách, které se staly? Například po kauze korunových dluhopisů?
Určitě jsem ty „kauzy“ sledoval. Co se týče dluhopisů, Andrej Babiš nebyl jediný, kdo využil této možnosti, a já se na to dívám z toho „pragmatického“ pohledu – tedy že když jsem majitel nějaké firmy, tak se snažím zajistit, ať ta firma co nejlépe funguje. Ať ta firma má na to, aby mohla platit svým zaměstnancům, svým dodavatelům a tak dále. Což znamená, že řešíte i svoje finance. Sestavujete a upravujete rozpočty a finance tak, ať vám dobře vycházejí. Mě zaráží to, že se v rámci této kauzy hodně řešil pojem „optimalizace daní“, a jak je to špatná věc. Přitom každý člověk se vždy snaží upravit si svoje daňové přiznání tak, aby bylo správně a aby z toho nějakým způsobem nejlépe vyšel. A pokud vám to zákon umožňuje, tak na tom přece není nic špatného. To je můj názor. Andreji Babišovi nebylo absolutně vůbec prokázáno, že by dělal něco nezákonného. Takže to byla asi zase nějaká snaha jej mediálně poškodit. Spíše bych se podíval na to, kdo vlastně vůbec zapříčinil to, že nějaké korunové existovaly. Což asi všichni víme.
Co říkáte na kauzu odposlechů a nahrávek, na kterých hovořil Andrej Babiš s novinářem Markem Přibilem?
U těch jsem si zezačátku říkal, že to je nějaké zvláštní, že mi to nějak nesedí. Mně to připadalo tak, jako když máte nějakého svého nejvyššího šéfa a snažíte se mu lézt – když to řeknu slušně – do zadku. A tady to mi připadalo úplně stejné. Co mě u tohoto zaráželo – a to myslím přiznali i na České televizi, nebo to tam raději říkali, aby neměli nějaký problém – tak tam říkali, že ty odposlechy jsou sestříhané. A pokud je nějaká nahrávka nebo video sestříhané, tak pro mě jeho hodnověrnost klesá. A tak se na to dívám. A pokud zase někdo bude křičet, tak říkám, ukažte ty pravé nahrávky, jak to bylo doopravdy, a ne nějaké sestříhané věci, které kolují na internetu. Každý dnes víme, co technologie mohou dokázat a pokud něco sestříháte, tak to vždy můžete udělat tak, aby to toho člověka poškodilo.
A co asi největší kauza, Čapí hnízdo?
Co se týče Čapího hnízda, za sebe se k tomu nechci moc vyjadřovat. Myslím, že už se to řešilo tolikrát, že mi připadá, že už by nemělo smysl se o tom bavit a počkejme si na to, jak to dopadne. Co jsem naposledy viděl, tak pan Babiš komentoval obvinění jeho manželky, kde je obviněna z toho, že prodala akcie svému bratrovi. Pokud to je opravdu tak, že je obviněna jen proto, že prodala akcie svému bratrovi, tak si myslím, že na tom není nic špatného. A obecně, ta dotace pro Čapí hnízdo byla před těmi deseti lety schválena. Každý, kdo se v tom trošku vyzná, by se měl podívat na to, kdo tu dotaci schválil. Nemyslím si, že má smysl ukazovat na to, zda je Andrej Babiš vinný z nějakého pochybení v rámci dotací, ale podívat se na to, kdo to schválil. Kdo tenkrát dal razítko nebo souhlas s tím, že ta dotace je v pořádku? Deset let se s tím nic nedělalo a teď najednou zjistili, že je něco špatně? Já bych tady tím prstem ukazoval spíše na ten systém, nevím, na které konkrétní úředníky, kteří tu dotaci schválili a řekli, že to je v pořádku. Takže se domnívám, že je to opět mediální snaha někoho poškodit a spíš bychom se měli dívat jiným způsobem na to, jak fungoval ten systém, jestli tam došlo k pochybení, jak je to možné a potom si počkat na případný soud anebo jiné řešení, kde se jasně ukáže, zda je pan Babiš vinný či ne.
Takže důvěra v Andreje Babiše je u vás stále stejná? Stále mu důvěřujete jako předsedovi hnutí?
Ano, v těchto případech ano. Já se na ty věci dívám pragmatickým pohledem. Pochybit si, myslím, může každý. A je otázkou, jakým způsobem a ať se potom ukáže, jestli to bylo vědomě, nevědomě a jestli je vinný či nevinný. A do té doby nechci soudit dle prvního pohledu. Konkrétně například v případě Čapího hnízda k nějakému obvinění došlo, pan Babiš má samozřejmě právo se bránit, tak ať se brání a ať prokáže, zda je vinný, či nevinný.
Jak jste Andreje Babiše vnímal, když jste do hnutí vstupoval?
Já z počátku bral pana Babiše jako úspěšného podnikatele, silného lídra, který je schopný a pokud jsem přemýšlel o nějaké razantnější změně, která by v této republice měla nastat, tak jsem si říkal – jo, tento člověk má šanci to dokázat. A za tu dobu se na to už teď dívám z toho pragmatického pohledu, že už vím, jaký přesně on je, jakým způsobem funguje. A stále si stojím za tím, že jestli tu je nějaká jeho vize, která nyní byla to hlavní v kampani, tak vím jednoznačně, že on je ten člověk, který tu vizi doručí.
Umíte si představit hnutí ANO bez Andreje Babiše v roli předsedy?
To si určitě dokážu představit. Myslím, že to snad i někde řekl veřejně, že pokud se mu podaří získat premiérské křeslo, tak za 4 roky by už přestal dělat politiku. A že by odešel. To je samozřejmě otázka na něho, nebo na tu situaci, a jak se vyvrbí. Nicméně si to dokážu představit.
Dnes lidé vnímají jako jedinou tvář ANO právě Andreje Babiše. Ale poslední rok se v rámci hnutí profiluje spousta zajímavých a schopných lidí, kteří dokázali, že mají na to vést a být známou osobou ve veřejném politickém dění. Myslím si, že postupem času uvidíme, že těchto lidí bude přibývat a začnou se profilovat jako opravdu schopní lidé, kterým potom pan Babiš bude moci předat symbolické žezlo. A myslím, že se to i brzo stane. Pochybuji, že by chtěl politiku dělat donekonečna. Takže si myslím, že se bude jednat o logický krok, který v hnutí jednou nastane. Že časem to žezlo předá někomu jinému. Nebo že stanoví tři, čtyři lidi, kterým důvěřuje, a kteří by mohli převzít vedení hnutí. Takže ano, dokážu si to představit.
Nezdá se vám, že Andrej Babiš je mnohdy nekonzistentní a protiřečí si? Vy jste například řekl, že Mladé ANO je jasně proevropské a liberální, ANO samotné je však často bráno opačně – Andrej Babiš dokonce po volbách musel ujišťovat, že ANO je proevropské a že není ohrožením pro demokracii. Pokud se však podíváte na nějaké jeho blogy, používá v nich výrazy jako například „diktát z Bruselu“, „nevěřím v multikulturalismus“ a podobně. V rozhovoru pro Lidovky zase řekl, že by zrušil zastupitelstva a nechal by úřadovat jen přímo volené starosty, což už by mohlo být chápáno jako ohrožení demokracie. Neprotiřečí si proto trochu?
Já vám přesně rozumím. Občas to může vyznít zmatečně. Nicméně to je právě ta otázka. Pan Babiš už několikrát říkal, že my jako Česká republika patříme na Západ. A to je myslím něco, od čeho by se všichni měli odrážet.
To, že pan Babiš kritizuje Evropskou unii, si nemyslím, že by znamenalo, že je protievropský – právě naopak. Ano, chceme patřit na Západ, chceme patřit do Evropské unie, ale chceme, aby se nějakým způsobem změnila. Ten objem byrokracie, který Evropská unie má, ty procesy rozhodování a ten systém je poměrně neefektivní, a myslím si, že to tak vnímá i sám Andrej Babiš.
V základu si myslím, že by všichni měli chápat, že hnutí ANO je proevropské hnutí, které chce patřit na Západ s tím, že máme nějaké výhrady, a že bychom rádi některé věci změnili. Právě proto má hnutí ANO své europoslance, kteří se toto snaží nějakým způsobem měnit v rámci jejich práce.
Takže odmítáte i názory, že hnutí ANO je potenciální ohrožení pro demokracii? Jsou tyto názory způsobené pouze špatnou komunikací ze strany hnutí či Andreje Babiše?
Určitě nevnímám hnutí jako ANO jako ohrožení pro demokracii. Tomu se již poslední dobou začínám hodně smát, když toto někdo řekne, protože i kdyby se náhodou něco takového dělo, máme spoustu systémů, které tomu mohou zabránit. Ať už to jsou soudy, senát, instituce Evropské unie. A upřímně, pokud by se něco takového dělo, myslím si, že okolní státy by velmi rychle zasáhly. Myslím si proto, že je to zcela nemyslitelná věc.
Co se týče toho příkladu se starosty a rušením zastupitelstev, to je například věc, kterou já na určité úrovni podporuji. Podívejme se, jak to funguje v USA, kde je ten systém trochu jiný, ale i tak – pokud tam máte nějakou menší obec, tak tam není zastupitelstvo o patnácti lidech, ale jsou tam pouze volení zástupci, kteří jsou například jenom tři. Za mě toto není žádné ohrožení demokracie. Pokud by někdo říkal, že tento systém je ohrožení demokracie, tak říká, že USA není demokratická země. Přitom dnes vidíme, že USA jsou hlavním tahounem v rámci demokratických záležitostí. Toto mi přijde jako nesmyslný argument.
Právě naopak, když se podíváte do programu hnutí, do vize, tak Andrej Babiš i hnutí jako takové chtějí, aby státní správa fungovala efektivně. Co se týče starosty, občané by měli možnost si jej zvolit přímo, on by jim byl zodpovědný a on by ten úřad nějakým způsobem vedl. A to je pohled, který má Andrej Babiš na mysli. Já bych to určitě nevnímal jako ohrožení demokracie.
Co si myslíte, že ANO může nabídnout mladým voličům? Ve středoškolských volbách – na rozdíl od těch „reálných“ – příliš neuspělo. Bylo sice druhé, avšak až výrazně dál za prvními Piráty.
To, že mladí lidé volili Piráty, je poměrně jasné – Piráti vedli takovou tu kampaň „pusťte nás na ně“ a podobně. To je, podle mě, pro mladé lidi velmi atraktivní. Je to něco zajímavého.
Co se týče politiky hnutí ANO, nejlepší podle mě je, aby si každý přečetl knížku Andreje Babiše, kde jasně popisuje, jakým způsobem by mělo vypadat naše školství a jakým způsobem by se mělo pracovat se sportem a kulturou. To jsou věci, které by podle mě mladé lidi měly zajímat.
Například studenti na středních školách řeší, kam půjdou na vysokou školu. A dnes naše vysoké školství, co se týče oborů, je strašně neflexibilní. Jedna z důležitých věcí, kterou hledají velké technologické firmy je, že když máte někoho, kdo vám je schopný technicky navrhnout nový systém pračky, tak ten systém musí navrhnout i takovým způsobem, aby to do sebe nějak zapadalo, aby to navenek nějak vypadalo a tak dále. A teď existují dva obory – jeden je ten designerský a druhý je technický. Ale dnes ve světě můžeme vidět – například v Kanadě, USA a tak dál – že existují možnosti, jak tyto obory prolnout a vznikají taková hybridní dvouoborová studia a podobně, což je právě to, co firmy hledají. A to dnes školství nabízí ve velmi omezené míře. Toto je jedna z věcí, které chce hnutí ANO řešit. To si myslím, že je zajímavé téma právě pro současné středoškoláky. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho by trvalo, než by taková změna nastala. Ale je to jedna z věcí, která mě napadla.
Další věc, kterou máme podobnou právě třeba s Piráty, je digitalizace státní správy. To je věc, kterou i já osobně hodně podporuji. Jedná se o spoustu věcí, ať už to jsou volby online, vyřízení různých dokumentů a tak dále. Hnutí ANO se zde nechalo velmi inspirovat z Estonska. I to si myslím, že bychom u nás mohli používat a že by to ty mladé mohlo zajímat.
Jaký máte názor na dosavadní vyjednávání o vládě ze strany ANO? V tuto chvíli ještě není nic dojednané a jisté, zatím se uvažuje o menšinové vládě. Umíte si však představit, že by ANO šlo do koalice s některými z jiných parlamentních stran? Nebo jste taktéž spíše pro menšinovou vládu?
Určitě si dokážu představit několik variant spolupráce v rámci koalice. Byl bych raději, kdyby došlo k této variantě než k variantě menšinové vlády. Z pohledu občana je pro mě nejdůležitější, aby ta vláda a parlament začal zase fungovat. V tomto ohledu mi hodně vadí, že spousta politických subjektů se snaží ta vyjednávání zdržovat. Možná to je nějaká vyjednávací taktika, ale mně osobně to velmi vadí. Pokud si vezmeme třeba Piráty, ti dnes co tři, čtyři dny mění svoje rozhodnutí, a to je způsobené tím, jak funguje jejich struktura. Každý jejich člen je jiný, nemají jednotné směřování. Společně měli slogan „pusťte nás na ně“, ale teď, když se mezi ně dostali, tak neví, co s tím mají dělat. To je velká škoda, protože si myslím, že Piráti mohou být právě naopak velmi silný partner hnutí ANO. Společně by mohli dotáhnout například digitalizaci státní správy.
Pak tu je například ODS, která už od začátku říká: Ne, s hnutím ANO nejdeme a tím to pro nás končí. To mi přijde úplně trapné. Před volbami ukazovali silná ramena a jak zruší EET, ale dnes odmítají jakoukoliv spolupráci. Takže by mě zajímalo, jakým způsobem budou chtít zrušit EET. Místo toho, aby přišli a řekli: Ano, máme nějaké výhrady k EET, pojďme o nich diskutovat a dáme to dohromady, uděláme nějaký kompromis. Myslím, že hnutí ANO by určitě do toho šlo. Už jen z toho důvodu, že ANO chce vládu co nejrychleji sestavit, chce začít pracovat, aby se ty věci mohly dát do pořádku a mohly se někam posunovat.
V tuto chvíli to vnímám tak, že ostatní politické subjekty ukazují ramena proto, aby po sestavení koalice či vlády mohly říkat, jak ta vyjednávání byla těžká, jak musely tlačit na hnutí ANO, jak musely dělat kompromisy a tak dále. Takže já bych to neviděl zas tak dramaticky. Myslím si, že to je opravdu jen nafukování nějaké bubliny. A upřímně, stále věřím v sestavení koalice. Umím si představit i menšinovou vládu, i když si nemyslím, že to je úplně nejvýhodnější. Je to risk.
Jsou jiné strany, které jsou vám kromě ANO sympatické? Například programově?
Tím, že jsem středopravicově – možná více pravicově – založený člověk, tak by mi samozřejmě některé pravicové strany mohly být sympatické. Mám však zásadní problém s minulostí těch stran. Když se podíváme třeba na ODS, tak jejich minulost a rétorika by mě příliš nedonutila stát se jejich členem. Pan Fiala podle mě není nějaký skvělý lídr, příliš mě neoslovil, přijde mi jako takový profesorský typ člověka. Mám mnohem raději lidi, kteří mají energii, zkušenosti, vizi, jdou si za tím.
Potom tu je velmi konzervativní strana TOP 09, která je pro mě úplně nepřijatelná. A to z jednoduchého důvodu – postava pana Kalouska mi nepřijde vůbec sympatická.
Takže toto je můj problém s pravicovými stranami a mého zapojení k nim. Chybí mi důvěra vůči jejich systému a fungování a minulosti. Hnutí ANO nemá tak velkou minulost. Vidíte v něm nové tváře, energii. Hnutí ANO si prochází a projde nějakým vývojem.
Je tu i otázka Pirátů, u kterých se mi poměrně líbí jejich program. Z takových 75 procent bych se s ním dokázal ztotožnit. Ovšem jejich systém, který mají nastavený, že každý tam do toho nějak zasahuje, a pak znovu hlasují, a pak to projednávají a tak dále… Mně to přijde chaotické. Jsem člověk, který má rád jasně nastavený řád, dle kterého se řídíme, a víme, jak to všechno funguje. U nich mi to spíš připadá jako chaos, anarchie, a to si nemyslím, že je správné.
A podle kterého řádu se řídí ANO? Je to třeba jeho program? Myslíte si, že všichni členové se jím opravdu řídí a nepůjdou v některých věcech přes svoje vlastní přesvědčení, názory?
To je pro mě těžká otázka. Hnutí se rozrůstá v členské základně, každý člen se může na spoustu věcí dívat jinak. Myslím si, že existuje spousta členů hnutí ANO, kteří třeba vidí nějaké mezery v té vizi nebo programu. Nebo tam jsou vymezení, s kterými nesouhlasí. A to je o té diskuzi. Máme nějaký program, a pokud s ním někdo souhlasí z 90 procent a 10 procent mu nepřijde úplně fajn, tak je to o diskuzi. Takže pokud takoví lidé jsou – já se za takového člověka nepovažuji – tak si myslím, že to je spíše na nich. Aby buď řekli, že s tím mají nějaký problém, že jim třeba něco vadí, aby se to nějak prodiskutovalo, anebo ať v tom hnutí nejsou. A to je individuální záležitost každého z těch členů.
I u sestavování potenciální koalice bude docházet k různým kompromisům. Bude existovat program hnutí ANO a program koaličních partnerů. Budou se hledat průsečíky. A z toho vznikne celkový program vlády na následující 4 roky. Ti lidé potom mají možnost jasně říct: Tady máme 40stránkový program, ale priority jsou, řekněme, těchto 60 procent. A těch 40 procent už není taková priorita, to je jen něco, co bychom rádi viděli. To už pak bude záležitost vyjednávání.
