Eliška Nováková 
Jeden z předsudků, tedy ten o výšce, boří horolezecký styl zvaný bouldering. Lezci zdolávají cesty pouze pár metrů nad zemí, a to zcela bez jištění. Na své si tedy při této disciplíně přijdou právě ti, kterým se při pohledu z velkých výšek dolů obrací žaludek vzhůru nohama.
Kromě takzvaných pavoučích mužů, kteří většinou s jištěním zdolávají delší cesty na skalách nebo na umělých stěnách, můžete v tomhle oboru potkat také muže sněžné, případně kamzíky. Kamzíci po většinu času zdolávají kdejaké hory, kde jim nehrozí, že je zasype lavina. Opakem jsou sněžní muži - ti blízké setkání s lavinou riskují každou minutu, když se se speciálním vybavením vydávají do hor, jakými jsou například Himálaje.
Těm rychlejším čtenářům, kteří sami sebe nazývají sprintery, by se mohlo zdát, že se jedná o pomalý, nezáživný sport. I takové ale snadno vyvedeme z omylu. Horolezectví totiž zahrnuje také disciplínu zvanou rychlolezení, kde se závodníci snaží zdolat patnáctimetrovou stěnu v co nejkratším čase. A ti nejrychlejší to zvládnou za pět sekund. Pomalý a nezáživný sport, říkáte? Jsme si jisti, že by se Bolt divil.
Kromě pavouků, kamzíků, yetti nebo sprinterů se v horolezecké branži objevují ještě další borci. Konkrétně ledo-borci. Ti s mačkami na nohách a cepíny v rukou zdolávají ledové nástrahy stěn, hor nebo zamrzlých vodopádů. A protože některé z nich nebaví na sebe neustále navlékat silné vrstvy oblečení, vymysleli si další, o něco hřejivější disciplínu. Drytooling využívá stejného vybavení jako ledolezení, jediným rozdílem je stěna, po které lezci šplhají - v případě drytoolingu jde o stěnu dřevěnou.
Z umělých stěn do hor
Komu přijde, že běhání po stěně, která vede kolmo vzhůru, není dost velký adrenalin, případně vám není velkou překážkou ani led a sníh, máme tu na samý závěr opravdovou lahůdku. Máte pocit, že všechny činnosti, které v poslední době provádíte, jsou monotónní? Žijete ve stereotypu, ze kterého se vám nedaří vymanit? Zkuste bigwall - lezeckou disciplínu, u které se i obyčejná snídaně nebo spánek promění v dobrodružství. Jedná se totiž o lezení, při kterém lezci překonávají až kilometrové skalní cesty. To jim pochopitelně zabere několik dní a spoustu energie, což znamená, že na skále musí také jíst a spát. To všechno probíhá ve speciálním závěsném stanu několik set metrů nad zemí.
Pokud vás výše popsané disciplíny doposud neodradily, naopak vás utvrdily v tom, že byste s tímto dobrodružným sportem chtěli začít, máme pro vás v záloze ještě jednu disciplínu. Tou je vysokohorská turistika spojená s takzvanými via ferrata. Jedná se o nejrozšířenější rekreační formu lezení ideální pro všechny začátečníky, jejímž cílem je především zdolávat vrcholy hor. Jednotlivé trasy však mohou být zajištěné umělými prostředky, jakými jsou například různé žebříky, řetězy či ocelová lana. A právě lezení v přírodě s těmi nejmalebnějšími výhledy kolem je jedním z nejhezčích odvětví tohoto sportu.
