Sabina Šťástková 
Pouhých tři a půl roku bylo Jakubu Petružálkovi, když poprvé okusil led na litvínovském stadionu. ‚‚Konalo se zrovna veřejné bruslení a rodiče mě tam vzali, abych si zkusil bruslit. Taky jsem to chtěl vyzkoušet kvůli staršímu bratrovi, který v tu dobu už hokej hrál,“ vzpomíná. Přes mládežnický hokej se postupně vypracoval až k draftu do NHL, vyhrál Gagarinův pohár. S hokejem procestoval svět, navštívil ty nejmodernější arény v Rusku, Americe, Švédsku i Finsku. Žádná z nich se ovšem litvínovskému stadionu nevyrovnala. ‚‚Ze všeho nejvíc se mi paradoxně líbilo u nás v Litvínově. Samozřejmě se ten náš zimák nedá úplně srovnávat s moderními halami, jelikož ty mají zase něco jiného do sebe. Ale co se týče atmosféry, prostředí a toho vnitřního pocitu, tak mám určitě nejraději ten náš starý zimák,“ říká Petružálek.
Podobnou lásku k Hlinkově stadionu si postupně vybudoval i jeho mladší spoluhráč Martin Havelka, který s hokejem začal stejně jako Petružálek díky svému staršímu sourozenci. ‚‚Když jsem byl mladší, tak jsem ostatním týmům občas jejich moderní arény a lepší zázemí záviděl. Postupem času jsem si ale náš svatostánek zamiloval. Má své kouzlo, je tu jedinečná atmosféra, výborná akustika a také obdivuhodná historie, která se s tímto místem pojí,“ poukazuje Havelka na to, že právě díky vynikající akustice, kterou budova z 50. let disponuje, litvínovští fanoušci na Zimním stadionu Ivana Hlinky vytváří bouřlivou atmosféru, jež domácí hokejisty žene za vítězstvím. Oproti tomu moderní haly bohužel takovou zvukovou kulisu neumožňují. ‚‚Osmdesát procent nových hal nemá takovou atmosféru jako ty staré zimáky. Nemají ducha a nemají ani ten zvuk, na který jsem z litvínovského zimáku zvyklý,“ odůvodňuje Petružálek, proč si jeho sympatie získaly především starší stadiony.
Oba tedy doufají, že plánovaná rekonstrukce jim na tamní atmosféře nic neubere, a že se toho příliš nezmění. Ačkoliv žádné větší změny hráči nepotřebují, nutnost rekonstrukce si uvědomují. ‚‚Kdybych si mohl vybrat mezi naším zimákem a moderní halou, tak jsem určitě pro starý zimák, jelikož je ozdobou našeho klubu. Ale bohužel. Rekonstrukce je zkrátka nezbytná. O extraligu přijít nechceme,“ vypráví Havelka. S přestavbou a plánovanými úpravami se oba smířili. Přáli si jen, aby se stadion nemusel zbourat úplně. Jejich prosbu klub s projektem na rekonstrukci vyslyšel. ‚‚Jsem rád, že jsem viděl samotnou studii i projekt a že se zimák nebude bourat, ale akorát se de facto zmodernizuje. Takže myslím, že kouzlo toho zimáku, duch a historie by se tady pořád mohly zachovat,“ doufá Petružálek.
Co rekonstrukce hokejistům přinese?
Plán rekonstrukce samozřejmě myslí na zázemí a pohodlí jak domácích, tak hostujících hráčů. Stávající šatny, které na Hlinkově stadionu jsou, mají v porovnání s ostatními extraligovými arénami prostory značně stísněné. Díky renovaci by se ovšem zázemí hokejistů mělo vylepšit. Ani to však Jakuba Petružálka příliš neoslovilo. Se současnou kabinou A-týmu je nad míru spokojený, jelikož litvínovské mužstvo drží více pohromadě, a proto by ji za novou neměnil. ‚‚Nebudu lhát. Mně se třeba osobně líbí kabina tak, jak ji máme teď. Ve srovnání s jinými halami je teda opravdu malinká, ale o to víc se mi právě líbí. Je menší, útulnější a hráči k sobě mají blíž. Kdežto v těch nových halách hráči sedí naproti a mají to k sobě třeba i patnáct metrů. Tady v Litvínově to jsou jenom dva nebo tři metry. Určitě je to takové osobnější,“ uvádí Petružálek a zároveň dodává, že pokud by to bylo na něm, volil by pouze lehčí rekonstrukci zejména těch částí zimního stadionu, které to již opravdu potřebují.
Na mysli má například střechu, která na opravu čeká několik let. O přestavbě se sice už kolikrát mluvilo, ale vždy z ní nakonec sešlo. I proto si hráči zvykli nejen na zimu, ale i na sníh nebo na déšť, který se na Hlinkův stadion jako nevítaný návštěvník kolikrát dostane. ‚‚Když trénujeme v zimě, tak je tu sice jeden nebo dva stupně, je fakt kosa, ale mám to tady rád,“ říká Petružálek. Ačkoliv se místním podmínkám přizpůsobil, novou střechu by i přesto uvítal. Stejný názor má i jeho o třináct let mladší spoluhráč Martin Havelka. ‚‚Když prší nebo sněží, tak to vypadá, jako kdyby tady vlastně žádná střecha ani nebyla. Nová už je fakt zapotřebí,“ vysvětluje.
Že by jim však moderní technologie a komfortnější zázemí při hokeji v něčem výrazně pomohly, si ani jeden z nich nemyslí. ‚‚Já jsem určitě názoru, že když se postaví nová hala, tak se najednou nezačne hrát super hokej. Tak to určitě není. Spíše to třeba pomůže pocitu hráčů, když budou mít lepší zázemí. Ale nemyslím si, že by rekonstrukce měla nějaký výrazný vliv konkrétně na samotný hokej,“ uvádí Petružálek. Nová hala by však podle jeho spoluhráče Havelky mohla symbolizovat nejen novou éru litvínovského hokeje, ale zároveň také nový začátek pro všechny.
Přechodné útočiště v Chomutově, nebo v Ústí nad Labem
K tomu, aby hokej v Litvínově mohl odstartovat novou kapitolu, však všechny čeká ještě pořádně dlouhá cesta. S výstavbou nové haly by se podle připraveného projektu mělo začít v prosinci příštího roku, přičemž předpokládaný konec celé rekonstrukce by měl nastat v červnu roku 2024, což pro litvínovské hokejisty znamená podstatnou komplikaci. Minimálně 18 měsíců totiž budou muset trénovat a odehrávat zápasy na stadionu v Chomutově, či Ústí nad Labem, z čehož však příliš nadšení nejsou. Milovaný stadion Ivana Hlinky se jim totiž bude těžko opouštět. ‚‚Nejraději bych hrál v Litvínově. Ale holt se nedá nic dělat. Budeme to muset nějak vydržet,“ smutní Havelka.
Plány jsou však jedna věc, zato jejich realizace je věcí úplně odlišnou. O přestavbě stadionu už se v Litvínově mluvilo nespočetněkrát. Kvůli nevyřešené finanční situaci z toho ale nakonec nikdy nic kloudného nevzešlo, i proto si pětatřicetiletý Petružálek myslí, že už se rekonstrukce za svou aktivní hráčskou kariéru v dresu Vervy nedočká. Ačkoliv jeho mladšímu kolegovi Havelkovi je teprve dvaadvacet let, ani on si přílišné naděje na novou hokejovou arénu nedělá. ‚‚Jestli se modernizace ještě jako hráč dočkám? Tak to je ve hvězdách. Ale doufám, že ano,“ říká. Pokud by ale plánovaná rekonstrukce opět neproběhla, smutnit Havelka určitě nebude, jelikož místní stadion má moc rád i v jeho současném stavu.
