Sabina Eisenreichová 
Co bylo pro vás impulsem pracovat v Domově dobré vůle?
Přiměl mě k tomu můj syn, který má také speciální potřeby. Dnes je mu už 27 let, ale ke Slunci jsem se dostala, když mu bylo 7 let a my jsme se poohlíželi po škole, kam by mohl chodit. Hned s nástupem na ZŠ Slunce jsem začala na škole různě vypomáhat, jezdila jsem například na nejrůznější pobyty v přírodě. Časem mě paní ředitelka zaměstnala. Měla jsem pocit, že když mám zkušenosti s výchovou dítěte se speciální potřebou, měla bych tu zkušenost nějakým způsobem předávat i dál. No a nyní ve Slunci pracuji už 10 let.
Co považujete za to nejlepší na vaší práci?
Nejlepší je zpětná vazba, když se něco povede a vidíte, že to má smysl. Například máme v domě jednoho těžkého autistu, který k sobě dlouho nikoho nepustil. Starali jsme se o něj a časem si nás pustil k sobě. To je naprosto nepopsatelný moment.
Je nějaký rozdíl mezi Domovem dobré vůle a chráněnými byty v Unhošti a Stochově? Pokud ano jaký?
Ano, je mezi tím docela zásadní rozdíl. Domov dobré vůle slouží letos již 20 let pro zdravotně postižené, kteří potřebují větší míru dopomoci. Jedná se například o nevidomé nebo vozíčkáře, kteří asistenci potřebují u spousty věcí.
Oproti tomu chráněné byty jsou pro klienty, kteří jsou více soběstační. Často se v případech klientů z chráněných bytů povede, že mohou být dostatečně soběstační a žijí pak sami. Dokonce jsou zde tuším i dva sezdané páry, které tímto způsobem mohou žít opravdu plnohodnotný život.
Pracují klienti chráněného bydlení ve vaší cukrárně a pekárně?
Ano, pracují. Tzv. chráněná pracovní místa jsou vyhrazena pro uživatele chráněného bydlení. Většina z nich tedy pracuje právě v kavárně a pekárně Slunce, někteří ale pracují i třeba jako uklízeči.
Na stránkách píšete, že je v domově 14 lůžek pro uživatele, jaký je o ubytování zájem? Převyšuje poptávka nabídku?
Jsme malé zařízení, což je samozřejmě výhodné a mnohem lepší pro klienty, ovšem zájemců je mnohem víc, než kolik můžeme pobrat. Klienti odchází jen zřídka, většinou v případě, že se zhorší jejich zdravotní stav nebo už jsou pouze ležící. Nejsme zdravotní péče, ačkoliv zdravotníky máme, nemůžeme se tedy o taková klienty déle starat. V takových případech si rodiny berou uživatele zpátky nebo jdou do jiných zařízení. Ovšem, jak už jsem zmiňovala, stává se, tak pouze velice zřídka.
Jak se postupuje při výběru klientů?
Zájemce o službu musí podat žádost a projít sociálním řízením, zjistíme, jaká je míra asistence a zájemce dáme do pořadníku. Když se stane, že někdo z domova odejde nebo zemře, podíváme se na pořadník, ale nevybíráme jen a pouze podle něj. Koukáme také na situaci, v jaké se zájemci nachází. Je-li někdo v tíživé situaci, například mu zemřeli rodiče, nemá kam jít a vyžaduje větší míru asistence, má daný člověk přednost.
Proč se vůbec lidé stěhují do Vašich zařízení, není pro ně lepší zůstat u rodiny?
Stejně jako všichni ostatní chtějí i lidé se zdravotním postižením žít plnohodnotný život a aspoň částečně se osamostatnit. Pro rodiče je to také značným ulehčením, přeci jen se stářím ubývá i sil. Spousta klientů jezdí na víkendy domů, tak, aby pořád mohli udržovat kontakt s rodinou, ale zároveň měli i prostor pro sebe.
Jak je to s klienty, kteří již rodinu nemají?
V současné době máme jednoho svéprávného klienta, všichni ostatní byli zbaveni svéprávnosti. Tudíž, pokud někdo z klientů již nemá rodinu, dostává od města veřejného opatrovníka. My bychom byli velmi rádi, kdyby mohl být opatrovníkem někdo z nás, bylo by to lepší, jak pro nás, tak i pro samotné klienty, bohužel by to ale byl střet zájmů. Opatrovníkem je tak pro ně cizí člověk.
Přemýšlíte nad rozšířením kapacity?
Tak mi se snažíme rozšiřovat kapacitu pořád. Když se s chráněným bydlením začínalo byly k dispozici dva byty, teď jich je už celkem 7. V plánu máme také přístavbu, ovšem v tomto případě se kapacita navyšovat nebude. Musíme se totiž přizpůsobit směrnicím EU podle kterých by pokoje měly být po dvou, my je ale zatím máme po třech. Celé toto rozšiřování je ale stále jen na papíře, projekt je sice připravený, ale otázkou je, zda se na stavbu sežene dostatek peněz.
