Tereza Brhelová - 2) Volba tématu
Téma rozhovorů s Filipy jsem si vybrala hned z několika důvodů. V první řadě mě vždy zajímaly a budou zajímat názory novinářů na jejich práci, pracovní prostředí, chování na sociálních sítích a podobně. Díky své práci jsem měla možnost se s několika lidmi z řad přední české žurnalistiky bavit nejen o těchto tématech, a jelikož mě česká novinářská scéna velmi zajímá, všimla jsem si pozoruhodného „trendu“. V popředí české žurnalistiky se v několika posledních letech pohybuje mimo jiné pět mladých mužů, kterým ještě nebylo ani třicet let, dlouhodobě se pohybují v médiích a jejich křestní jméno je Filip. Tento zajímavý detail byl další důvod, proč jsem se ve svém projektu chtěla věnovat právě tomuto tématu.
V neposlední řadě pro mě bylo toto téma lákavé i z toho důvodu, že se se Všemi svými respondenty znám osobně. Znala jsem tak alespoň částečně jejich názory a bylo pro mě zajímavé se s nimi o některých věcech bavit více do hloubky. Všechny své respondenty jsem poznala díky své práci. Filip Vích mě vedl během mé stáže v týmu Sherlock, který tvořil pod hlavičkou Seznam Zpráv. Po ukončení stáže mě Filip předal pod vedení Filipa Horkého do týmu Televize Seznam. S Filipem Horkým jsem v televizním týmu pracovala téměř rok, před jeho odchodem z novinařiny. Filip Harzer je můj kolega ze zahraniční části redakce a s Filipem Titlbachem a Zajíčkem jsem se seznámila během mé účasti na Letní žurnalistické škole Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě.
Propojení tématu projektu s názvem knihy Oscara Wilda, který je zároveň známé rčení, je už pouhá třešnička na dortu.
- 3) Zdroje/stav problematiky
S většinou z mých respondentů byl během jejich novinářské kariéry veden minimálně jeden rozhovor, ovšem všechny se měly tendence zaměřovat spíš na jedno až dvě konkrétní téma a rozhovory byly vesměs kratší. Nikdo zatím nespojil všechny „mediální Filipy pod 30“ s nápadem udělat sérii rozhovorů.
Všechny rozhovory jsou viditelně dobře připravené, jejich autoři si udělali rešerši, nicméně často se v rozhovorech opakovali stále stejné otázky.
Filipa Horkého se například často ptali na jeho aktivitu na sociálních sítích a to, že v médiích začal pracovat ve velmi nízkém věku.
- https://wave.rozhlas.cz/filip-horky-neurazejme-lidi-kteri-veri-fake-news-nabidneme-jim-relevantni-6199605
- https://www.lupa.cz/clanky/filip-horky-dvtv-v-seznamu-budu-krizovym-reporterem-a-jednou-chci-delat-v-cnn/
- https://www.televizeseznam.cz/video/hoste-na-90-3-fm/rozhovor-filip-horky-3-7-2018-64045341
- https://www.czechcrunch.cz/2018/02/filip-horky-v-seznamu-mam-velkou-volnost-clovek-si-ale-nikdy-nesmi-myslet-ze-je-dobry/
V otázce například Filipa Vícha jsem si během vlastního rešeršování nemohla projít příliš velké množství rozhovorů, jelikož je Filip především editor, a proto působí hlavně v zákulisí. Jeho tvář na obrazovce, nebo jeho jméno pod článkem člověk jen tak nenajde, ačkoliv na spoustě věcí coby editor spolupracuje. Z článku, který shrnuje jeho přednášku PR Klubu, jsem se ale inspirovala a v některých svých otázkách navazovala na Filipovi citace.
Filip Titlbach paradoxně dal dva rozhovory (ČT24 a webu Časák Pauza) krátce poté, co jsem s ním rozhovor vedla já. V době, kdy jsem si připravovala rešerši, byl s FT publikovaný jediný a nepříliš nosný rozhovor – na webu trenykarna.cz.
Filip Zajíček je podobný případ jako Filip Vích. I s ním jakožto s editorem vyšel pouhý jeden rozhovor – na Radiu Wave. Z něho jsem se během svého rozhovoru inspirovala.
A konečně – Filip Harzer byl můj jediný respondent, se kterým zatím nikdo nikdy nevedl rozhovor.
- 4) Ideový plán
Projekt „Jak je důležité míti Filipa“ má prostřednictvím série rozhovorů poodhalit názory mladých českých novinářů na česká média. Během vypracovávání projektu se snažím dostat k tématům, kteří mnozí z nich často ještě veřejně nekomentovali a zároveň některé otázky zaměřuji na jejich práci, protože další ze záměrů projektu má ukázat rozmanitost novinařiny.
Na jednu stranu totiž dávám všech pět Filipů na stejnou pozici – jsou to moji respondenti, kterých se ptám na podobné otázky směřující na média v Česku a zahraničí, sociální sítě a trendy v novinařině v 21. století. Na druhou stranu se ale snažím, aby vynikla různorodost novinařiny jako takové – jak si pět mladých mužů s podobnými názory a zájmy vybralo každý úplně jiný směr novinařiny.
I proto mám ve svém projektu zahrnuty jak zástupce audiovizuálního, tak psaného obsahu, jak z pohledu editora, tak autora.
Co se týká o žánrové zařazení projektu – jde o sérii publicistických rozhovorů.
- 5) Postup práce + Zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení
Postup vypracovávání svého projektu jsem rozdělila na několik částí, které v následujících řádcích popíši.
- Oslovování respondentů
Prvním krokem k úspěšné realizaci projektu bylo oslovení všech Filipů ke krátkému rozhovoru. V první řadě jsem vysvětlila proč a za jakým účelem projekt tvořím, následně jsem avizovala, že rozhovor bude trvat maximálně půl hodiny a že se všem respondentům časově přizpůsobím. O rozhovory jsem žádala postupně buď osobně, nebo online cestou. Tento postup jsem zvolila z důvodu minimalizování pravděpodobnosti, že by respondenti moji prosbu mohli odmítnout. Naštěstí se tak v žádném případě nestalo. - Vypracovávání rešerše
Poté, co jsem si jednotlivé respondenty domluvila na konkrétní den, vymezila jsem si na přípravu rozhovoru v podobě podrobné rešerše alespoň jeden celý den. V rešerši jsem si nejprve stanovila několik okruhů, kterými jsem se v rozhovoru chtěla zabývat, a k nim si následně na sociálních sítích respondentů, nebo v dřívějších rozhovorech, hledala podklady, na základě kterých jsem následně tvořila otázky. Na každého respondenta jsem měla připraveno cca 20-25 otázek, často jich ale díky doplňujícím otázkám padlo víc. - Vedení rozhovoru
Rozhovor ve třech případech (Filip Horký, Filip Vích, Filip Harzer) probíhal v restauračním zařízení. V případě Filipa Titlbacha a Filipa Zajíčka jsem je navštívila v redakci Deníku N. Všechny rozhovory se nesly víceméně v přátelském duchu, neměla jsem potřebu být příliš konfrontační.
Pro zaznamenání rozhovoru jsem zvolila nahrávání na mobilním telefonu.
Primární pro mě při vedení rozhovoru byla dobrá první otázka.
- Přepsání rozhovoru + autorizace
Veškeré odpovědi jsem následně přepsala do podoby psaného textu, každý rozhovor má rozsah cca 5 stran A4. Odpovědi jsem přepisovala do spisovné češtiny. Čtyři z pěti rozhovorů jsem následně poslala na autorizaci, Filip Harzer jako jediný autorizaci nevyžadoval.
Projekt vznikal v časovém rozmezí od prosince 2019 do února 2020.
- 6) Sebehodnocení
Cíle se z mého pohledu podařilo dosáhnout – vytvořila jsem ucelený projekt rozhovorů, který snad alespoň trochu umožňuje náhled do přemýšlení mladých novinářů a projekt bude mít i přínos pro mladší kolegy, kteří třeba v některém ze zpovídaných novinářů vidí svůj vzor.
Co se týká samotného vedení rozhovorů, jak už jsem zmiňovala výše, rozhovory probíhaly většinou v přátelském duchu. Mrzí mě jen, že s Filipem Zajíčkem jsme nebyli stejně naladění a rozhovor tak je rozhovor z mého pohledu poněkud kostrbatý.
Pochválila bych se určitě za časové rozmezí, kdy projekt vznikal – měla jsem díky tomu dostatek času, jak na projekt, tak na bakalářskou práci. Mimo to jsem například Filipa Horkého a Filipa Vícha zpovídala v době, kdy byli na rozhraní mezi novinařinou a prací v Livesportu, proto mi dokázali spoustu věcí okomentovat s větším nadhledem.
Mrzí mě také, že jsem se nezeptala, jestli je podle jejich názoru důležité míti Filipa v médiích. Jejich spontánní reakce by byla dokonale sjednocující prvek, ovšem jelikož jsem rozhovory často nechala spíše plynout, otázka mi v mnoha případech připadala spíše nevhodná.
- 7) Literatura, zdroje + „Konkurenční“ projekty
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1246-2.
Konkurenční projekty jsem nezaznamenala.
