čt., 6. květen 2021 06:42

Je to průšvih, je to obrovský průšvih

Lidé s mentálním postižením měli z nošení ochraných pomůcek dýchacích cest po celou dobu pandemie vyjímku. Je zde tudíž větší pravděpodobnost přenesení nákazy koronaviru právě od těchto jedinců. Speciální školy zaměřující se na vzdělání handicapovaných zůstaly jako jediné otevřené nejdéle, ale ani jim se uzavření nevyhno. Zajímalo mě tedy, jak probíhala výuka na speciálních školách, které byly otevřené nejdelší dobu ze všech, i přestože výuka těchto dětí má své limity v dodržování základních hygienických návyků. A v čem postižené děti zameškají? Na toto téma jsem se pobavila s učitelem praktické školy jednoleté, který si však nepřál být pro účely rozhovoru jmenován.

JAK JSTE SE DOSTAL K MYŠLENCE, ŽE CHCETE BÝT UČITELEM? JAK DLOUHO JSTE UČITELEM?

Učitelem jsem chtěl být v podstatě na přelomu základky možná gympl. Strávil jsem nějaký čas v nemocnicích na dětském oddělení. Zjistil jsem, že jsem schopný nějak komunikovat s těma menšíma a že jsem schopný je nějak uklidnit. Tak jsem si pak říkal, jak by to nejlépe šlo využít a napadlo mě učitelství. Vystudoval jsem tedy učitelství prvního stupně v Olomouci, a pak jsem hledal práci. Následně jsem dostal jsem nabídku ze Slezského odboje tj. zvláštní a pomocná škola, ale abych tam mohl pracovat tak jsem po nějaké době musel vystudovat i speciální pedagogiku a to jsem vystudoval dálkově v Ostravě. Učím přibližně jednadvacet let.

JAKÁ JE PRÁCE NA SPECIÁLNÍ ŠKOLE?
Tam je to poměrně rozmanité. Učil jsem třeba čistě jenom třídy zvláštní školy a pak jsem přešel na pomocnou, už v té době se to myslím jmenovalo speciální škola. Teď pro změnu funguju na praktické škole jednoleté. Jsem třídní jedné ze tříd, ale pořád ještě učím třeba angličtiny na základní škole praktické. Takže je to takové různorodé, a proto mě to pořád baví.

JAK BYSTE POPSAL FUNKCI PRAKTICKÉ ŠKOLY JEDNOLETÉ?
Ta praktická škola už je zaměřená spíš na praktické činnosti, ty děti se tam učí hlavně sebeobsluhu a základní úkony. Aby uměli třeba uklízet, něco uvařit, aby jednoduše byly pro rodinu co nejmenší zátěží, i když to takto zní hrozně. Co se týče nějakých předmětů ostatních naukových nebo matematiky, neměl bych to možná ani říkat, ale to je taková údržba. Už se tam nejde nějak extra moc dál, spíš se jenom opakuje to, co ty děti umějí a znají ze základní školy a jen se to udržuje na určité úrovni. Ten důraz tam je na ty praktické předměty.
Jsme škola, která primárně učí děti s mentálním postižením, ale je pravda že jsou k nim často přidružené vady. Některé děti jsou vyloženě ležáci, máme tam vozíčkáře, máme tam nevidomé, je to takové různobarevná skvadra.

V JAKÉM VĚKOVÉM ROZMEZÍ JSOU VAŠI ŽÁCI?
Na praktickou školu přicházejí děti hned po základní škola, máme to všechno v jedné budově, takže akorát zamíří 1. září nového roku do jiné třídy. Mám pocit, že nejmladší má 18 a nejstarší mám pocit 21, tam vlastně záleží na tom, jak proběhla školní docházka na základní škole. Jestli byli odklady, jestli byl v přípravné třídě, jestli nepropadnul, takže se ten věk může pohybovat různě.

CO VNÍMÁTE JAKO NEJVĚTŠÍ PROBLÉM?
Oni dosáhnou určitého stropu, co se týče schopností nějaké mentálního rozvoje, ale spíš schopnosti osvojit si nějaké nové vědomosti a udržet si je. Jakmile dosáhnou toho stropu, tak zůstanou na takovém patru a defacto dělají pořád to samé dokolečka, protože nic dalšího už prostě nejsou schopny pobrat. A je pravdou, že je to po nějaké době přestane bavit, byť se to snažíme dělat různorodé. Je problém s motivací, protože když člověk chodí do školy dejme tomu nějakých 12 let a pořád se pohybujete v matematice na počítání do pěti už je to jednoduše nuda. Takže to momentálně vnímám jako největší problém.
Měli jsme i studenty, kteří normálně četli a psali, jakmile ale odešli tak tuto dovednost ztratili, protože se neudržovala. V mé profesi chce všechno čas a bohužel ho tolik není. Respektive ten čas je delší než školní docházka, bohužel.

JAKÁ OPATŘENÍ JSTE MUSELI VE ŠKOLE DODRŽOVAT?
Naše děti nemusely nosit ve školách ochranné pomůcky přesto ty, které toho byli schopny jsme nabádali k jejich nošení, samozřejmě po domluvě s rodiči. Je pravda, že jsem byl překvapený, zejména u těch starších ročníků, kteří nosili sami rouška a neměli s tím nějaké extra problémy. Samozřejmě byly i výjimky. Je to dost individuální, autistické děti třeba roušky nesnesou nebo nejsou schopni ji mít na sobě příliš dlouho. Učitel samozřejmě roušku vždy musel mít, dezinfikovaly se třídy, kliky, toalety a podobně. Žádní dospělí nesměli do budovy, měřila se teplota a bylo to celé takové trošku upravené.

POKOUŠELI JSTE SE DĚTEM VYSVĚTLIT PROČ NA SOBĚ MUSÍ MÍT ROUŠKY?
Můžu mluvit jenom za sebe. Pro ně je už celý koncept, nakažlivé choroby typu covid, něco tak abstraktního, že je těžké jim to vysvětlit. Snažil jsem se jim tedy vysvětlit, že to je jako normální chřipka a aby nikoho nenakazili musí nosit roušku. Protože když se nebudeme navzájem chránit, tak se někomu může udělat zle. Ty děti to takhle braly. Jakž takž se dařilo, aby měli na sobě roušky co nejvíce. Jedna holčička měla roušku s postavičkou Elsy z Ledového království, její oblíbené pohádky, a výsledku měla radost z toho, že ji může nosit.

JAK U VÁS PROBÍHÁ DISTANČNÍ VÝUKA?
U mé třidy konkrétně je to takové složitější. Mám děti, z nichž jsou některé v ústavní péči a vzhledem k tomu jaká je teď situace, tak vím že tam mají ošetřovatelky co dělat, natož aby se ještě nějak připojovali.
Moje děti z velké části nemluví, respektive dorozumívají se velmi obtížně. Na živo se s nimi domluvím ale tou videokonferencí, tím online vyučováním by to bylo poměrně hodně těžké. Celou situaci vlastně řeším jenom pracovními listy, které jim posílám a netlačím na ty rodiče nebo na ty opatrovníky. Domluvily jsme se, že mi na konci týdne zašlou vyfocené, co to dítě zvládlo. Jsou určené nějaké předměty, které se vyučují. A to je vlastně asi tak pro moji třídu všechno. Zase ale druhá třída praktické školy, kterou má moje kolegyně, tak tam děti z velké části mluví a není až takový problém se s nimi dorozumět i online formou. Já tam učím matematiku, takže si jeden den v týdnu popovídám s každým na těch 20-25 minut, zkusíme si něco započítat a něco zahrát. To je fakt třída od třídy a člověk od člověka. Jak jsem říkal je to fakt různobarevná skvadra.

POZORUJETE U DĚTÍ POKLES VE VĚDOMOSTECH?
Nemůžu úplně mluvit zase za tu svoji třídu. Existují i případy kdy prostě, kdy se děti opravdu neozývají kdy ti děti opravdu vlastně nereagují na výuku, jistý pokles tam rozhodně vidět je. Já teda na základní škole praktické učím angličtinu a tam to je jasné. Když něco nepoužíváte tak to vyhasíná a další věc je že třeba ta angličtina se na dálku učí strašně obtížně. Rodiče nejsou schopni těm dětem pomoct nebo je naťuknout. Angličtina by se správně měla učit tak, že se výslovnost zapisuje pomocí takové té speciální abecedy, ale já jim to zapisuju nebo mi všichni jim to zapisujeme vyloženě foneticky. Třeba book zapisujeme jako buk (jako kniha). Děti mají kolikrát problém i se čtením češtiny. Když to tedy neslyší neustále a nepoužívají to tak prostě bohužel ty schopnosti a dovednosti vyhasínají, takže pokles rozhodně vnímám.

MÁTE NĚJAKÝ PLÁN JAK DOHNAT ZTRACENOU VÝUKU?
Snažíme se jet podle ročních, které si děláme vždycky na začátku roku. To znamená na každý týden tam máme přesně dané učivo, které máme projet. Myslím, že se to daří v celku všem, když jsem se tak díval. Jakmile se děti dostanou zpátky do školy, tak půjdeme prostě dál. Víme však, že určité oblasti, které se nedají vyučovat na dálku budeme muset probrat. Ty se zanesli do ročních plánů na další rok. S deváťáky to už bohužel nestihneme.

CO SI MYSLÍTE O UZAVÍRÁNÍ ŠKOL?
Je to průšvih, je to obrovský průšvih. Nějak moc nechápu logiku toho uzavírání škol a školek, když je ta nemoc opravdu tak šílený průšvih, že se opravdu všechno musí zavřít. Tak v tom případě nechápu, proč nás nechávali otevřené tak dlouho. Přičemž to naše prostředí je mnohem rizikovější, než běžné základní školy, protože některé děti prostě nejsou schopny opatření dodržovat. Od roušek přes mytí rukou, přes nějaké základní hygienické návyky, a to samé se týká školek. Hlavně na dětech jde vidět, že se jim stýská. Poslednímu ročníku praktické jednoleté školy bylo umožněno, aby se na závěrečné zkoušky připravily ve škole. Bylo na nich vidět že jsou nadšení.

BUDE SE U VÁS MĚNIT PODOBA ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY?
Zatím nevím nic o tom, že by se něco mělo měnit. že by něco mělo probíhat jinak. Můžeme se dohadovat o tom, jestli bude třeba posunutý termín. Moc si ale nedokážu představit, že bychom jim dali závěrečné zkoušky jen tak. Takže doufám že dostane vláda trošičku rozum.

NEBUDE JEJICH PODOBA LEHČÍ?
U nás není co zlehčovat. U nás je to tak že ty praktické zkoušky jsou, že si to dítě vytáhne lůžkoviny a povleče si peřinu Tam nevím, jak by se to dalo ještě víc zjednodušit.

 

Zobrazeno 33 krát
Naposledy upraveno: čt., 6. květen 2021 09:40
Pro psaní komentářů se přihlaste