Eliška Šťastná 
Je každá hlava vhodná na klobouk?
Z praxe, kterou mám, tvrdím, že ano. Klobouků je strašně moc druhů a typů, takže na každou hlavu by se měla nějaká pokrývka najít. Pod pojmem klobouk si ale každý představí nádherný společenský model, ale klobouků je spousta. Máme nádherně zdobené klobouky, které sednou jenom určitému typu lidí, a potom jsou normální neformální klobouky a ty si může nasadit i sportovní člověk a vypadá v tom úžasně. Takže ano, ale musí se umět vybírat.
Podle čeho by měli zákazníci vybírat?
Klobouk dotváří člověka, takže záleží, jestli je zákazník sportovní typ, romantický typ. Každý člověk je jiný a musí si umět vybrat k sobě správný klobouk. Je to taky o pocitu. Když si zákazník vybírá, tak to musí být jeho já, a potom, když to dá na hlavu, tak se v tom musí ještě i dobře cítit. A když se dobře cítí, tak to nosí. Když někdo nemá sebevědomí, ale vybere si výrazný model, tak se stydí. Ale když si nasadíte klobouk, tak se nesmíte stydět. Když víte, že vám sluší, že jste najednou úplně někdo jiný, že se v tom dobře cítíte a když vás ještě někdo pochválí, že vám to sluší, tak to je povzbuzení. Ta pravá pokrývka je proto to, co vás osloví. Můžete mít deset klobouků vedle sebe a jenom jeden je ten správný. Musí vás oslovit zpracování i tvar a model klobouku.
Jaký je o klobouky zájem? Občas se setkávám s názorem, že jsou přežitek, vnímáte to taky tak?
To říkají lidi, kteří k tomu nemají vztah. Je spousta lidí a každý je jiný, ale já tvrdím, že vztah ke kloboukům je v tom člověku, že už se s tím narodí. Ví, že když se obleče, tak něco patří na hlavu. Jde to vidět i u malých dětí ve školce. Některé se oblečou a už utíkají, některé se ještě otáčí a chtějí něco na hlavu. To je v těch lidech – někdo ví, že bez klobouku není dotvořený, někomu je to jedno, obleče se, dá si tepláky a utíká. Pokrývka hlavy zkrátka dělá z člověka něco a dodává mu šmrnc, protože ho dotvrzuje, dodělává. Klobouk je koruna osobnosti, tak to řeknu. Takže kdo říká, že klobouky jsou přežitek, tak nezná celý problém. Klobouk dotváří celý vzhled. Od hlavy až k patě. To je to stejné, jako by někdo řekl, že boty se nenosí. Dáma prostě musí ladit, to je to kouzlo osobnosti.
Existuje nespočet druhů, barev a tvarů klobouků. / foto: Eliška Šťastná
Když se podíváme na staré fotky, tak na nich má klobouk každý. Čím to, že vztah k pokrývkám hlavy tolik zeslábl?
Dřív k tomu byli lidé vychováváni i ve školách, byly různé ruční práce a holky byly vedeny k tomu, že musí nějak vypadat. Teď je to úplně jiné. Vždyť se podívejte, když jdete do obchodního centra – v Asii se něco našije, udělá se z toho série a rozhodí se to po celém světě. Dřív byly salony a žena musela být náležitě oblečená. Ano, byly služky a ty měly jenom nějakou hučku, ale bez pokrývky hlavy by taky nevyšly, protože to udávala doba. Nemohly jít prostovlasé. Teď, když se doba změnila, zrychlilo se tempo a lidi pořád někam utíkají, už se to nehodí. Dřív žena vyšla z domu a šla ladným krokem, aby vypadala elegantně. Dneska každý hodí tašku přes rameno a letí…
Platí takový trend obecně, celosvětově?
To je problém spíše Česka, kde lidé častěji říkají, že už se to nenosí. Není to pravda. Když jsem byla v 90. letech na kontrakty do Francie, do Německa, tak tam jsem viděla tu nádhernou nápaditost a kreativitu. U nás je to bohužel ovlivněné dobou, která se zrychlila a taky tím, že tady byl 40 let výpadek. Já si jako děcko pamatuju, že byly obchody s klobouky, ale nebyl v nich výběr barev, nebo byly takové, které mi se nelíbily. Dřív, když jste objednávala z Tonaku, tak oni vám dali deset klobouků jedné barvy a vy jse to tak musela vzít. Takže nebyl pěkný výběr a sortiment, který by vás zaujal.
Ale ještě po válce, než potlačili řemeslo, tak byl krásný výběr v barvách i typech modelů. A když u nás byl socialismus a klobouky se nenosily, tak všude v cizině věděli, že k oblečení musí mít žena klobouk. Vemte si Brigitte Bardot a 60. léta. Jinde se klobouky nosily, u nás bohužel ne.
Byly klobouky po válce nahrazeny, nebo pokrývky hlavy zmizely úplně?
Po válce ženy, které byly zvyklé mít něco na hlavě a nechtěly se toho vzdát, nosily šátky. Kdo to měl naučené, už by prostovlasý nešel. Každá žena, která ještě nosila klobouky byla označovaná jako panička a všichni se na ni tak dívali. Moje máma byla vyučená švadlena a v 60. letech šla do fabriky do Přerova šít na páse. Chodila tam s ní paní, která klobouk pořád nosila – on k ní šel a ona si ho chtěla zachovat, i když chodila do té fabriky. V práci jí proto říkali „panička Dujková s kloboukem“, protože vystupovala z řady, a tak se v té době lidi na klobouky dívali. Až potom po 90. letech přišla najednou móda klobouků.
Čím to, že tradice klobouků nezmizela úplně?
Tonak se udržel, protože měl objednávky a odbytiště v jiných státech, kde platilo, že klobouk je společenská nutnost. Proto je držel arabský svět, kam dodává fezy, a také výroba židovských klobouků. Na západě se navíc pořád udržovala řemesla. Ale i v Düsseldorfu, kde jsem byla na veletrhu, jsem viděla malý obchod s klobouky, tak jsem tam vlezla. Paní tam měla nádherné klobouky, ale je fakt, že nám tenkrát sama říkala, že už má důchodový věk a že neví, kdo to po ní přebere.
Jak do kloboučnictví zasahují velké textilní firmy a jejich nabídka klobouků? Mohou vám konkurovat, nebo naopak inspirovat nové zákazníky?
Po roce 2000 dostalo řemeslo hodně zabrat. Tehdy se rozjely levné věci, kde se nehledí na materiál ani zpracování, vyrobí se jedna velikost… Výrobci ví, že to půjde do obchodních center, kam přijdou lidi, co budou chtít to nejlevnější.
Ale potom se udržovaly krásné malé obchůdky, které byly zaměřené na kvalitu. A tam člověk vidí, že to je řemeslný výrobek. Kvalitní klobouk musí být na zakázku, to nejde dělat ve velkých sériích.
Jak se mění trendy ve stylech klobouků?
Ta móda u klobouků se zase až tak nemění. Ale jasně, ve 40. letech se nosilo něco jiného než třeba v 50. letech. U módy musí návrháři přijít s tím, co se bude nosit, třeba co rok. U pokrývek hlavy je to něco jiného, tam se to tak často nemění, počítá se to třeba na desetiletí. Ale ten, kdo tomu trochu rozumí, koukne na fotku a ví, co za období to je. Když nastoupila Josephine Bakerová, to byla 20. léta, tak to se nosily takové helmy, vyloženě na naražení na hlavu, v 60. letech to zase byly větší klobouky. A komu to neslušelo, tak musel hledat něco jiného, protože zrovna „bakerovka“ chce úzký štíhlý obličej. Ale tehdy si modistka uměla pohrát s tváří zákaznice. A když ona za ní přišla, že chce právě takový klobouk, tak ona jí ho udělala, ale upravila jí ho tak, že ji to sedělo. Kdežto, když jdete teď a chcete si koupit něco na hlavu, tak ženská, která má plnější tvář, si musí vybrat jiný klobouk.
Zkouška klobouků v novojičínské expozici klobouků. / foto: Eliška Šťastná
Čím to, že se trendy nemění, když trh zaplavily levnější výrobky a řemeslo ustupuje do pozadí?
Výrobci se podívají, jak to dříve vypadalo a udělají to stejné, ale z levnějších materiálů. Jenže levnější materiál je vždycky na úkor efektu. Takže když někdo okoukne hezký model a udělá ho z levných materiálů, tak ztrácí šmrnc. Ale jsou lidé, kteří to koupí, protože ten klobouk mají na jednu sezonu, potom ho vyhodí a nevadí jim to.
Řemeslo znamenalo, že klobouk vydrží dlouho. Používaly se úžasné materiály, které když se natužily a naformovaly, tak byly odolné. Teď se o tom nedá mluvit. Dělají klobouky z levnějších materiálů a už tomu nedají tu poctivost. Ale ta technologie je lehčí a rychlejší, takže se počítá s tím, že pokrývky nevydrží tak dlouho a že se budou vyhazovat. Kdežto třeba můj otec měl nádherný velurový klobouk. Velur to je vrcholný materiál. Takže když se to udělá z těch lepších materiálů a dá se mu krásná fazona, tak ten klobouk může nosit ještě i vnuk.
Jaké pokrývky hlavy jsou v dnešní době nejžádanější?
Jestliže žije rychlým způsobem, chce něco, co můžete jen tak hodit na hlavu, bez jakékoliv úpravy. Proto jsou teď oblíbené různé čepice. Rychlá doba potřebuje rychlou úpravu. Dřív si ženy ženy dávaly do klobouku jehlice, kterými je připevňovaly k drdolu. V dnešní době na to nikdo nemá čas, často se nosí vlasy ostříhané nakrátko. Takže zákazníci chtějí, aby to bylo co nejrychlejší – jenom nasadit a utíkat.
Zároveň mladí mají rádi něco jiného, jinou módu – rychlou, polosportovní. Potom je střední generace, ta už má i jinou tvář. Mladý obličej snese všechno, ale s věkem se mění i zakulacení tváře, takže ženy středního věku už mají jiné požadavky. U nich jsou časté barety, protože jsou širší a dají se lépe natvarovat, aby to dobře sedělo a mělo hezkou formu. Flora (vlněný baret, pozn. red.) z Tonaku je klasika, která šla na odbyt za války, v 60. letech, pořád. Když vycházela německá Burda, tak my už jsme je tolik nenosily, ale ty manekýnky měly pořád nějaké baretky na hlavách, takže já už jich pak měla taky asi pět koupených.
Liší se nějak vkus nebo požadavky českých a zahraničních zákazníků?
Angličani mají rádi vysoké klobouky, u nich je to pořád ovlivněné tou historií. Takže když Tonak teď dělal hrozně vysoké klobouky, protože je měli pro Anglii, tak já jsem jim říkala, že jsou nádherné, ale u nás se neuchytí, protože u nás je úplně jiná mentalita. A mentalita každého národa je jiná, takže kdybyste byla na veletrhu, rozeznáte, co je francouzský styl, německý styl a co anglický. Barevností, vzorem anebo tvarem.
Známě přísloví říká, že kovářova kobyla chodí bosa. Jaké nosíte klobouky vy?
Někdo je konzervativní a má rád jenom jeden styl. Mě sluší všechno, tak ráda pokrývky hlavy tak, aby mi seděly k oblečení, co mám. Mám ráda sportovní styl, společenský styl, když si zajedu někde do lázní, tak si vezmu sisalový klobouk.
Jak důležité je při výběru klobouku zohlednit jeho praktickou funkci?
Pokrývka hlavy je v zimě nutnost pocitová. V létě někdo říká, že je mu v tom horko. Ale ty klobouky jsou dělané z krásných vzdušných materiálů. Jasně, že když je třeba 40 stupňů, tak ano. Ale i když se podíváme do teplejších států, tak oni bez pokrývky hlavy ven nejdou, aby se chránili před sluníčkem. V zimě to lidi více cítí, proto často přijdou, že je jim zima a že chtějí alespoň čelenku. Ten, kdo k tomu má vztah, ale ví, že nemůže mít jenom jeden klobouk. Oblečení má více a jeden klobouk nejde nosit ke všemu. Když si vyberete nevýraznou barvu, tak jste šedá myška, ale klobouk by měl upoutat. Klobouk by měl být raději k jedné, ke dvěma věcem, ať jste šik a dobře se v něm cítíte. Kdežto když si koupíte nějaký neutrální, tak ten vzhled zabijete.
Když někdo začíná s kloboukem, tak ano, ať si zvykne na jeden. Ale potom stejně zjistíte, že se v něm cítíte dobře a potřebujete ještě k něčemu, takže zákaznice nakonec sama pocítí, že jeden jí nestačí a přijde si vybrat další.
