Tomáš Labanc Dívám se na hodinky. Je právě osm hodin večer, když se přes Sady svobody blížím k Obecnímu domu. V této novobarokní budově z roku 1915 dnes, mimo ostatní prostory Opavské kulturní organizace, sídlí také klub Art. Do něj však vede samostatný boční vchod, před kterým už stojí několik lidí. Ne že by měli zavřeno, ale protože je klub nekuřácký, lidé venku kouří a povídají si. Z toho usuzuji, že program ještě nezačal. Jdu se o tom nicméně přesvědčit.
Vcházím tedy dovnitř skrz dvoukřídlé prosklené dveře nad kterými visí nápis „KALRUTB“. Chvíli jsem si s ním lámal hlavu, než mi došlo, že se jedná o vzájemně proložená písmena názvu KLUB ART. Za dveřmi ukazuju vstupenku a obratem dostávám na zápěstí pásek, který mi dává možnost jít během večera na čas pryč a později se zase bez problému vrátit. Dále dostávám na uvítanou panáka rumu a placku s logem skupiny, která tady dnes oslavuje - tedy skupiny Kofe-in.
To vše dostávám rovnou na chodbě klubu. Napravo jsou záchody, nalevo kuřárna (jediná místnost, kde je v interiéru klubu povoleno kouřit), šatna a vstup do zákulisí. Na nejdelší stěně jsou namalovány podobizny slavných světových hudebníků. Poznávám v nich například Johna Lennona nebo Jimiho Hendrixe. Přímo naproti vchodu z venčí se nachází vstup do prostoru klubového sálu. Odtud zatím slyším jen zvučení jednotlivých nástrojů, ale vše napovídá tomu, že kapela Nekonečník začne za chvíli hrát.
A skutečně, neuběhlo ani čtvrt hodiny a sálem, který je najednou do poloviny zaplněn lidmi, se začínají rozléhat tóny první písně, kterou si na nás dnes Nekonečník připravil. Lidé v prvních řadách se poddávají energické melodii písně a začínají skákat. Celý koncert se následně nese v podobně uvolněné atmosféře. Asi po půl hodině je za námi celkem pět písní a zpěvačka Marie Tomanová chce vědět od publika, jakou píseň si přejí zahrát jako další. Skupina dívek v předních řadách má hned jasno a tak sborově vykřikují: „My chceme Emila! Dejte Emila...“ A jelikož jsou nejvíc slyšet, Marie jejich přání hned plní. Tato píseň se pak v průběhu koncertu objevuje ještě jednou, a sice jako přídavek.
Po skončení prvního koncertu se na pódiu ujímá slova Jan Kunze a v předpremiéře nám představuje videoklip k nové písni s názvem Víme kudy. Jeho skutečná premiéra je přitom naplánovaná až na 15. března příštího roku. Všechny v sále navíc následně překvapuje netradiční narozeninový dort v podobě asi metr dlouhé kytary z obložených chlebíčků. Ten členům kapely Kofe-in věnovala Bohdana Rejdová z Krnova.
Poté už se Kofe-in ukazují na pódiu i se svými nástroji. Oznamují, že dnešní koncert bude výjimečný také tím, že společně s nimi vystoupí také jejich bývalí spoluhráči a kamarádi. Zjišťuji, že za deset let existence kapela nejspíš hned několikrát změnila obsazení. Proto se nám na pódiu při starších písních postupně představují hudebníci, kteří byli dříve její součástí. Jmenovitě je to Jan Tengler - saxofon, Maro Zeman - basová kytara, Vladimír Jaške - kytara, Zbyněk Raab - bicí. Koncert se tedy nesl v atmosféře setkávání, která by k vánočním svátkům měla jistě patřit. Navíc, kdy jindy je lepší příležitost k rekapitulaci, než právě při desátých narozeninách. V tomto vánočně-narozeninovém duchu se však nakonec i tento koncert kolem pul dvanácte chýlí ke konci.
Kofe-in dohráli a následuje už jen rychlá příprava pódia, po které se žezla budou moct ujmout Páni kluci. Jedná se o DJ projekt, ve kterém figuruje Jan Kunze, zpěvák skupiny Kofe-in, společně se svým kamarádem Bartem. Tato dvojce následně baví ty, kteří se rozhodli zůstat až do ranních hodin.
