Jakub Vrba 
V pořadí třiadevadesáté předávání prestižních cen americké filmové akademie letos tak nějak vyšumělo do prázdna. Filmový průmysl si v roce 2020 prošel krizí, pandemie nemoci COVID-19 dostala rozjeté produkce do útlumu, zavřela kina, překazila většinu prestižních festivalů a utnula předávání cen. Oscaři byli přesunuti z února na duben, aby mělo víc filmů možnost zabojovat o právo na nominaci. Pomohlo to ale?
Navzdory faktu, že filmová akademie udělala všechny možné kroky k tomu, aby letošní oscarový ceremoniál nebyl úplným fiaskem, jako například nominování filmů vycházejících formou „video on demand“ nebo zkrácením doby nominovaných filmů v kinech, zaznamenalo letošní předávání cen nepříjemný historický milník. Přímý přenos sledovalo v reálném čase něco málo před deset miliónů diváků, což je vůbec nejméně v historii.
Pandemie se skutečně výrazným způsobem podepsala na výsledné podobě letošních Oscarů. Ceremoniál byl přesunut z klasického Dolby Theatre do mnohem menší historické nádražní haly Union Station, zasedací pořádek byl dělaný pro větší rozestupy mezi hosty a z bezpečnostních důvodů byla úplně vyřazena hudební čísla. Ve výsledku se jednalo o mnohem komornější událost, která měla možnost oslavit to nejlepší z filmového průmyslu a pozvednout ducha umění. Bohužel, nominace postrádaly velká jména a celkově bylo vidět, jak strašně chudý rok 2020 byl. O kvalitní díla nouze nebyla, ovšem nic, co by upoutalo diváckou pozornost. Ceremoniál okleštěný po stránce obsahové i formální, ještě k tomu přesunutý na nezvyklé datum, zaznamenal nevídaný nezájem společnosti. Otázka ale zůstává, zda za to může čistě pandemie.
Už pár let se Oscarům a jiným prestižním cenám vytýká, že se z ceremoniálu vytrácí stěžejní oslava filmového umění a stává se z něj platforma, díky které mohou celebrity do světa šířit své sociopolitické názory na rasismus, feminismus, životní prostředí a jiná témata tížící celou planetu. A diváky to zkrátka nezajímá. Kromě toho se z ceremoniálu stal ukázkový příklad násilné rasové a genderové inkluze, která je zajištěna pravidly nominace. Neměla by inkluze být přirozený proces? Neměly by se Oscary vrátit v první řadě k oslavě filmového umění a talentovaných herců a tvůrců? Nezískala by tak Akademie u diváků větší důvěru?
Příští rok ukáže, zda za úpadek sledovanosti předávání filmových cen může pandemie koronaviru. Pokud bude úpadek pokračovat i v příštích letech, Akademie by měla přemýšlet o identitě nejprestižnějších cen. Měla by se rozhodnout, jestli z Oscarů bude večer plný lásky k filmu, ucházející přehlídka bohatých influencerů.
