Komunální volby 2014 v Olomouci

 

---

Záměr: Komunální volby 2014 v Olomouci

Tento projekt byl vypracován v rámci technické specializace psané a tematické specializace politické. Projekt se zaměřuje na tématiku komunálních voleb, které proběhly v říjnu 2014. Z důvodu velké šíře tématiky komunálních voleb jsem se v projektu zaměřila na komunální volby, jež proběhly v Olomouci.

Cíl práce

Cílem mého projektu je popsat a analyzovat události související s komunálními volbami v Olomouci. Myslím si, že ačkoliv je to téma v médiích velice často zmiňované, chybí možnost přečíst si o komunálních volbách vše na jedné stránce. Noviny často vydávají různé předvolební seriály na pokračování a čtenář proto musí kupovat noviny každý den, nebo bedlivě sledovat online zpravodajství, aby měl přehled o daném městě. Regionální média se mnohdy věnují volbám v celém okrese nebo kraji, hlubší vhled do dění v konkrétním městě chybí. Mým cílem je tedy nabídnout sérii článků, které se budou věnovat pouze Olomouci. Několik textů má pomoci čtenáři vytvořit si jasný obraz o komunálních volbách.

Hlavním textem mé práce je rozbor. V něm chci analyzovat situaci na olomoucké radnici před posledními komunálními volbami a také po komunálních volbách. Dalším textem mého projektu je rozhovor. V něm chci probrat olomouckou předvolební kampaň a také volební výsledky z pohledu politologa. Následnou story jsem si jako žánr zvolila protože, chci přiblížit postavy olomoucké politiky. A podle mého názoru se tento typ článku v dnešních médiích příliš neobjevuje a lidé se o politicích ve vedení města dozvídají jen ze zpravodajství. Z důvodu genderové vyváženosti mé práce jsem se rozhodla, že napíši dvě story. Jako poslední žánr jsem zvolila anketu. V ní chci zjistit, zda se v Olomouci lidé zajímají o komunální politiku, proč nechodí nebo chodí k volbám a zda jsou spokojení s výsledky posledních voleb a novou politickou garniturou.

Zdůvodnění volby tématu

K volbě tohoto tématu a těchto specializací jsem se rozhodla z několika důvodů. Můj původní záměr byl vypracovat projekt v rámci rozhlasové specializace, neboť je mi tato specializace nejbližší a jednou bych se této oblasti žurnalistiky chtěla věnovat. Nakonec jsem ale nedospěla shody volby tématu s představami vedoucí a raději jsem se rozhodla pro psanou specializaci. Tématu komunálních voleb se chci věnovat z několika důvodů. Jednak se komunálními volbami v letech 1994, 2002 a 2010 zabývám ve své bakalářské práci, tudíž možnost téma posledních komunálních voleb mi přišlo jako dobré propojení samostatného projektu s bakalářskou prací. Dalším důvodem je můj zájem o politické zpravodajství, sama bych se této oblasti v budoucnu chtěla věnovat. A o politice v redakcích velice často referují zkušení novináři a začínající redaktor z toho důvodu často nemá příležitost se k tomuto tématu dostat.  A jak jsem zmiňovala výše, osobně postrádám v médiích možnost přečíst si o komunálních volbách více článků, než je zpravodajství. Přišlo mi tedy dobrou volbou zabývat se tématem voleb právě v samostatném projektu.

Zdroje/stav problematiky

Jak jsem psala výše, komunální volby jsou pro média významným tématem. Moderátor Jakub Železný v rozhovoru pro server novinky.cz prohlásil, že: „Volby jsou vždycky atraktivní a vždycky tříbí novinářské schopnosti.“[1] Média se na volby pečlivě připravují dopředu a toto téma je vždy široce zpracováno. Často média například vydávají předvolební pravidla, jimiž chtějí dosáhnout vyváženost zpravodajství, aby se všem stranám věnoval stejný prostor.

Média věnují předvolebnímu i volebnímu zpravodajství velký prostor. Z nejznámějším předvolebních formátů mohu například představit speciály Otázek Václava Moravce, které byly na České televizi odvysílány z každého krajského města, a moderátor řešil s několika lídry politických stran hlavní problémy daného regionu. Podobné vysílání má Český rozhlas, který připravuje Předvolební debaty Radiožurnálu. Ze zákona mají tyto dvě veřejnoprávní média také povinnost poskytnout stranám prostor pro prezentaci. Na České televizi i Českém rozhlase mají z toho důvodu strany možnost dodat médiím třicetivteřinové spoty, které jsou pak v médiích vysílány. V případě volebního zpravodajství jsou na obou veřejnoprávních médiích tak zvaná volební studia, kam jsou zváni politologové, předsedové stran, ale součástí těchto přenosů jsou i živé vstupy redaktorů z jednotlivých volebních štábů. Tyto volební studia začínají po uzavření volebních místností a po celou dobu přenosu se sledují volební výsledky a sčítání hlasů. Z online médií bych zmínila server idnes.cz, na němž jsou v přehledné grafice zveřejňovány výsledky hlasování. Z médií, jež se věnují konkrétně komunálním volbám v Olomouci, bych zmínila Olomoucký deník, který připravuje dle mého názoru nejkomplexnější předvolební zpravodajství v kraji. Před volbami vydává předvolební seriály, otiskuje rozhovory s lídry kandidátek a o volebním víkendu přináší čerstvé výsledky prostřednictvím online přenosu na svých webových stránkách. Velmi podobnou strukturu má i olomoucká mutace Mladé Fronty DNES, příloha Olomoucký kraj. Před letošními volbami například vydávala rozhovory s lídry stran, jež měly dle názoru redakce šanci ve volbách uspět. Také povolebnímu zpravodajství ve v médiích věnuje značný prostor.

Ideový plán

Mnou stanovený cíl jsem se rozhodla naplnit v pěti článcích. Snažila jsem se je volit tak, aby jejich skladba poskytla co nejširší obraz problematiky, kterou se v projektu zabývám. Nejrozsáhlejším textem, ve kterém se chci pokusit o rozebrání výsledků voleb v Olomouci, bude rozbor. Jílek rozbor definuje jako: „Textový vzorec, který vzhledem ke své fakticitě stojí na pomezí mezi zpravodajstvím a publicistikou (v užším slova smyslu). Řazení rozboru do zpravodajství brání skutečnost, že jejich cílem není pouze informovat, nýbrž obsahují i nepřímou složku persvazivní, která je dána způsobem výběru informací, jejich řazením, rozvíjením textu v logické linii.[2]“ Rozbor je nejdelším textem mého projektu, proto bude mít dvanáct tisíc znaků. Podle Jílka má mít rozbor dvě, případně tři části. „Analýza ve svém úvodu podává nezbytné informace o předmětu zájmu, ve stati rozebírá problém, jev nebo událost ve vývoji, přistupuje k němu z mnoha různých pohledů, shromažďuje a předkládá v rámci daného tématu související fakta. Autor tak musí shromáždit široké, pokud možno vyčerpávající spektrum informací a názorů zainteresovaných osob. Za základ neslouží pouze nejnovější fakta, jak je tomu u zprávy, ale vycházet je nutné i ze skutečností starších, které se k tématu sdělení váží. Ve své podstatě analýza plní funkci resumé stavu problému. Závěr schází, případně jej může naznačit naznačení alternativ možného dalšího vývoje v objektivizované linii, ovšem bez toho, aby se autor k některému přiklonil.[3]“ V úvodu rozboru krátce popíšu výsledky komunálních voleb v Olomouci a ve stati se budu zabírat několika tématy – zrušení pěti volebních obvodůa s tím úzce související vytvoření jednoho volebního obvodu v Olomouci, rychlé utvoření vládnoucí koalice, vztahu vedení radnice a univerzity, neboť dva náměstci primátora a sám primátor působili na Univerzitě Palackého, silné a slabé stránky vládnoucí koalice a její program a otázce, nakolik je realizovatelný. Ve svém rozboru nebudu mít závěr.

Jako druhý žánr jsem zvolila rozhovor, konkrétně s politologem z Univerzity Palackého, Pavlem Šaradínem. Konkrétněji jsem zvolila publicistický rozhovor. „Pro publicistické interview jsou užívány všechny typy otázek, tedy nejen alternativní dichotomické a doplňující, ale rovněž otázky otevřené a kontrolní. Kompozičním specifikem, které tento typ rozhovoru odlišuje od zpravodajské modifikace, je skutečnost, že žurnalista ve svých otázkách navazuje na předchozí výpověď interviewovaného.[4]“ Pavel Šaradín se dlouhodobě zabývá regionální politikou. V interview se chci bavit o předvolební kampani, výsledcích voleb, utvoření koalice i o programu, který sestavila. Rozhovor je druhým nejdelším článkem mého projektu, bude mít proto šest tisíc znaků.

Pro další dva články jsem zvolila žánr story. „Za story je považována škála textů, které jsme v části věnované zpravodajství identifikovali jako tzv.“human interest story“. Na základě analýz jsme konstatovali, že jde o univerzální označení, která informace vztahují k jedinci a která se z hlediska kompozičního pohybují v rozmezí od objektivizovaných publicistických referátů, případně zprávy, jejíž rozšiřující složku tvoří informace o situaci jednotlivců, až po subjektivizované žánrově nezačlenitelné texty.“[5]Dvěma texty  chci představit dvě osobnosti olomoucké regionální politiky a přiblížit, jak se do ní dostali. Důvodem pro volbu dvou textů stejného žánru je snaha o poskytnutí dvou pohledů na stejné téma. A to jak mužského (v mém případě se jedná o story primátora Antonína Staňka), tak ženského (story poprvé zvolené olomoucké zastupitelky Dominiky Kovaříkové). Jejich vstup do politiky se velice odlišuje a právě to bych chtěla ve story zachytit. A o obou se dá částečně mluvit jako o nováčcích v zastupitelstvu. Kovaříková byla do něj zvolena poprvé, Staněk sice už podruhé, ale stále nepatří mezi „politické matadory“ na olomoucké komunální scéně. Obě storky budou kratšími články mé práce, každou z nich proto plánuji přibližně na tři tisíce znaků.

Jako poslední text jsem zvolila anketu. „Jde o textový vzorec, který není primárně publicistický, původ má v odborné oblasti, kde se představuje jako standardizovaný způsob zjišťování údajů pro další zpracování, zejména v oblasti sociálních věd. V publicistické sféře patří k jedné z metod zjišťování názorů veřejnosti ke konkrétnímu aktuálnímu problému.[6]“ Chci pomocí ankety zjistit zájem olomoucké veřejnosti o komunální volby a regionální politiku. Pro získání co nejširšího spektra respondentů jsem natočila rozhovory s celkem osmnácti lidmi a do projektu zvolila odpovědi šesti z nich. Snažila jsem se o získání odpovědí od respondentů různého věku a také obou pohlaví. Anketa bude společně se dvěma story kratším článkem mého projektu, chci ji proto mít na přibližně tři tisíce znaků.

Postup práce

Svůj projekt jsem začala řešit už před říjnovými komunálními volbami. Bedlivě jsem sledovala předvolební kampaň a četla rozhovory s kandidáty. Před volbami jsem si také promýšlela, jaké žánry bych do mého projektu chtěla zařadit, abych si mohla naplánovat, na koho se obrátit ohledně rozhovoru a na co se při volbách a povolebním vyjednávání zaměřit. V rámci přípravy svého projektu jsem se také zúčastnila prvního jednání nového olomouckého zastupitelstva, neboť jsem si do svého projektu opravdu chtěla opatřit vlastní zvukový materiál a nechtěla jsem vycházet z výpovědi, které zastupitelé poskytli jiným médiím. Protože jsem si zvolila žánry rozbor, rozhovor, story a anketa, postupovala jsem následovně:

Rozhovor

Politologa Pavla Šaradína jsem kontaktovala emailem krátce po volbách s prosbou o rozhovor. Docent Šaradín mi velice ochotně vyšel vstříc a dva týdny po mém mailu jsme rozhovor realizovali. Sama jsem usilovala o uskutečnění rozhovoru v co nejbližším termínu, protože mi šlo o aktuální reakce na předvolební kampaň, volby samotné a povolební vyjednávání. Zpětně tento krok hodnotím trochu nešťastně, neboť jsem s politologem hovořila ještě před prvním jednáním zastupitelstva, primátor ani radní ještě nebyli oficiálně schváleni a nebyl schválen ani program nové koalice. Z tohoto důvodu nebylo možné  rozhovor více cílitna program nové koalice, což jsem původně plánovala. Před rozhovorem s Pavlem Šaradínem jsem si pročetla několik rozhovorů, které politolog v souvislosti s aktuálními volbami poskytl. Chtěla jsem se z velké části vyhnout otázkám, na které už několikrát odpovídal. Před rozhovorem jsem si vytyčila několik oblastí, o kterých jsem plánovala se bavit. S Šaradínem jsem vedla polostrukturovaný rozhovor a díky tomuto zvolenému postupu jsem se mohla doptat na otázky, které mne napadaly v průběhu rozhovoru. Na počátku rozhovoru jsem docentu Šaradínovi vysvětlila můj záměr a krátce představila můj samostatný projekt. Docent Šaradín souhlasil s poskytnutím rozhovoru a já jsem ho nahrávala na diktafon. Rozhovor trval třicet minut. Pavel Šaradín nepožadoval po sepsání jeho autorizaci. V průběhu celého rozhovoru bylo vidět, že docent Šaradín je zvyklý hovořit s médii. Odpovídal velice srozumitelně a pochopitelně. Za což jsem byla velice ráda. Rozhovor jsem poté přepisovala. Nakonec jsem nevyužila všechen natočený materiál a vybrala jsem jen otázky a pasáže, které jsem z celého rozhovoru považovala za nejzajímavější. Původně jsem plánovala mít rozhovor na šest tisíc znaků, protože ale nasbíraného materiálu bylo opravdu mnoho, a hodně z něj bylo opravdu zajímavého, má rozhovor přes osm tisíc znaků.

Story – Antonín Staněk

O rozhovor jsem, v té době ještě budoucího primátora, Antonína Staňka požádala prostřednictvím emailu dva dny po komunálních volbách. Na můj první mail reagoval a rozhovor mi přislíbil. Na mou odpověď s několika nabídnutými termíny už ale neodepsal. Vysvětlovala jsem si to množstvím práce a po měsíci mail zaslala znovu. Jelikož ani na tento mi nepřišla žádná odpověď, rozhodla jsem se obrátit se s žádostí o rozhovor s primátorem na tiskovou mluvčí olomoucké radnice Radku Štědrou. V telefonátu jsem jí vysvětlila, proč rozhovor s primátorem potřebuji. Poprosila mne, ať jí žádost zašlu do emailu, že se pokusí mi vyhovět. To jsem učinila a hned druhý den mi přišel mail od asistentky primátora Heleny Plaché s žádostí o zavolání kvůli domluvě termínu rozhovoru. To jsem ještě týž den učinila a společně s asistentkou jsme se domluvily, že vzhledem k pracovní vytíženosti primátora a s mým začínajícím zkouškovým obdobím se spojíme na začátku ledna. Krátce po Novém roce jsem tedy Heleně Plaché zavolala znovu a společně jsme se domluvily na termínu rozhovoru na konci ledna. Rozhovor s Antonínem Staňkem proběhl v jeho pracovně, a ačkoliv jeho asistentka avizovala, že na mne má primátor maximálně čtyřicet minut, hovořila jsem s ním nakonec skoro hodinu. Na počátku rozhovoru jsem Antonínu Staňkovi vysvětlila svůj záměr a krátce přiblížila svůj samostatný projekt. Primátor mi odpovídal na všechny mé otázky zpříma, jediné zaváhání co jsem v odpovědích zaznamenala, bylo ve chvíli, kdy jsem ho konfrontovala s jeho vyjádřeními v rozhovoru pro Mladou Frontu DNES o tom, že nepůjde do koalice s Martinem Majorem a dalšími lidmi, kteří poslední čtyři roky vedli olomouckou radnici. Antonín Staněk po mně nepožadoval autorizaci rozhovoru. Ačkoliv jsem měla jasnou představu, jak bude story o olomouckém primátorovi vypadat, měla jsem na něj daleko větší množství dotazů. Plánovala jsem jeho odpovědi použít do mého rozboru.

Story – Dominika Kovaříková

Když jsem plánovala, koho pro svůj projekt oslovím, počítala jsem pouze se story o olomouckém primátorovi. Až později jsem se rozhodla doplnit svůj projekt ještě story o nové olomoucké zastupitelce Dominice Kovaříkové. Hlavním cílem byla hlavně snaha částečně vyvážit mužské respondenty, které jsem zatím v práci použila. Neboť jsem do té doby neměla ženskou respondentku. Dominice Kovaříkové jsem proto zaslala email s žádostí o rozhovor. Odpověděla mi obratem a domluvily jsme se na rozhovoru po prvním jednání olomouckého zastupitelstva. Podle mého názoru to byl velice dobrý termín rozhovoru, neboť Dominika Kovaříková se dlouhá léta angažuje v různých olomouckých iniciativách a jednání zastupitelstva se několikrát účastnila jako zástupce občanských iniciativ a právě v den našeho rozhovoru měla za sebou účast na zastupitelstvu poprvé jako zastupitelka. Právě tento fakt mi poskytl možnost zachytit prvotní pocity po tomto jednání. Na začátku rozhovoru jsem Dominiku Kovaříkovou seznámila s mým záměrem a tématem samostatného rozhovoru. Poté jsem zapnula nahrávání. Dominika Kovaříková mi také velice ochotně odpovídala na mé otázkya nepožadovala autorizaci rozhovoru. Stejně jako v případě rozhovoru s Antonínem Staňkem jsem se ptala na daleko více otázek, než které jsem plánovala použít ve story. Šlo mi též o získání materiálu pro rozbor.

Anketa

Jako součást mého projektu jsem zvolila také anketu. Chtěla jsem získat názor na komunální politiku od olomouckých občanů. V anketě jsem položila celkem pět otázek:

1) Zajímáte se o komunální politiku?

2) Chodíte ke komunálním volbám?

3) Proč ano? Proč ne?

4) Co říkáte na výsledky voleb v Olomouci?

5) Co říkáte na nové vedení olomoucké radnice?

Protože jsem chtěla dosáhnout co nejrozmanitějšího vzorku respondentů, udělala jsem rozhovor s celkem osmnácti lidmi, devíti muži a devíti ženami. Vytvořila jsem tři věkové kategorie – do třiceti let, do padesáti a nad padesát. V každé této věkové kategorii jsem hovořila s třemi muži a třemi ženami. Původně jsem plánovala hovořit jen s těmi, kteří mají v Olomouci trvalé bydliště a tudíž možnost v Olomouci volit v komunálních volbách. Toto pravidlo jsem nakonec u dvou respondentů porušila, neboť u nich byla pravděpodobnost, že se do Olomouce v brzké budoucnosti trvale přestěhují a navíc zde už několik let bydlí. Pro anketu jsem oslovila Olomoučany v pondělní odpoledne na Horním náměstí. Každého jsem se nejdříve ptala, zda bydlí v Olomouci. Protože se mi nepodařilo nasbírat dostatečný počet respondentů, zeptala jsem se poté ještě dvou mých přátel a jednoho rodinného příslušníka. Během mého dotazování na olomouckém náměstí mne několik respondentů odmítlo, neboť nechtěli, aby byli jejich odpovědi kdekoliv zveřejněny. Pro nahrávání rozhovorů jsem vždy používala diktafon. U některých respondentů se stalo, že se styděli mluvit, když jsem nahrávala, snažila jsem se proto položit první otázku právě o tom, zda se zajímají o komunální politiku, aby se trochu rozpovídali. Do svého projektu jsem z osmnácti respondentů vybrala šest. Tři muže a tři ženy a každého v jedné věkové kategorii, jež jsem zmiňovala výše. Každého respondenta jsem se ptala na jméno, příjmení a také věk, abych měla alespoň základní údaje. Odpovědi, které jsem do projektu nepoužila, jsem si přesto přepsala, kvůli možnému použití do rozboru.

Rozbor

Jako hlavní text mé práce jsem zvolila rozbor. A to hlavně z toho důvodu, že jsem chtěla poskytnout komplexní náhled na problematiku posledních komunálních voleb v Olomouci. V tomto textu jsem plánovala využít všechen materiál, který jsem nahrála v rámci rozhovorů s respondenty pro jiné články v projektu. Ve svém rozboru jsem se snažila využít hlavně ty výpovědi respondentů, které jsem nepoužila v jiném článku v rámci projektu. O Antonína Staňka i Dominiky se mi to podařilo. V případě Pavla Šaradína jsem použila některé pasáže, které mám zároveň v rozhovoru.

Sebehodnocení

Domnívám se, že cíl projektu, tj. popsat a analyzovat události spojené s komunálními volbami v Olomouci se mi podařilo. Předkládané texty prezentují toto téma z několika úhlů pohledů a pomocí různých textových vzorců, čímž je podle mého názoru vytvořen rozmanitý a celistvý obraz této problematiky. Za unikátní považuji hlavně dva texty – story. Podle mého názoru se tyto typy článků v dnešních médiích příliš neobjevují a právě díky nim má čtenář možnost dozvědět se o lidech, kteří jsou v zastupitelstvu více informací než jen jejich vyjádření aktuálním problémům. Rovněž u hlavního textu se snažím poskytnout komplexní informace o celém dění kolem komunálních voleb v Olomouci.

Myslím si, že pomocí čtyř dílčích a jednoho hlavního článku se mi situaci kolem komunálních voleb podařilo vcelku jasně vykreslit.

Osobně si myslím, že jsem situaci mohla dokreslit ještě reportáží z prvního jednání zastupitelstva. Měla jsem to také v plánu, ale bohužel toto jednání nebylo natolik zajímavé, aby se z něj dala napsat kvalitní reportáž, takže jsem od tohoto záměru poté upustila.

Jak jsem psala výše, v případě vypracování projektu pozitivně hodnotím, že jsem se se zastupitelkou Dominikou Kovaříkovou sešla v den prvního jednání zastupitelstva. Naopak s Pavlem Šaradínem jsem se mohla setkat později, ale děkuji tímto docentu Šaradínovi, že i přesto, že koaliční program ještě nebylo podepsaný, hovořil se mnou o něm.

Bohužel jsem články, které jsou součástí mého projektu, nikde nepublikovala, ale to kvůli tomu, že jsem o to ani neusilovala a neposlala je nikomu s nabídkou k otištění. Co se týče vhodné platformy, kde by články mohly být publikovány, myslím si, že pro můj záměr by byl nejideálnější Olomoucký deník, jež se o dění v regionu zajímá. Případně příloha Olomoucký kraj Mladé Fronty DNES. Články by mohly vyjít také například na webových stránkách www.olomouc.cz, které se rovněž zabývají děním v krajském městě.

Hodnocení vlastní práce mi příliš nenáleží, ale když už bych měla tu příležitost, řekla bych, že mne vytváření práce velice bavilo a jsem ráda, že jsem ho mohla realizovat. Jak jsem psala výše, téma politiky a voleb patří mezi nejprestižnější záležitosti pro novináře a začínající žurnalista nemá moc příležitostí, jak o něm referovat. Jsem tedy ráda, že jsem si to mohla zkusit na samostatnému projektu. U nejdelšího textu mého projektu, rozboru, se mi nepodařilo napsat text o délce dvanáct tisíc znaků, jak jsem avizovala výše. Vytvořila jsem článek o něco kratší z toho důvodu, že jsem v něm řešila velké množství témat a chtěla jsem dosáhnout srozumitelnosti textu.

Zdroje

JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 120 s. Učebnice. ISBN 978-80-244-2218-3.

Markéta Mitrrofanová. Jakub Železný: Studium vám vždycky otevírá nové obzory. Novinky.cz. [online]. 19.10.2013 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z:http://www.novinky.cz/zena/styl/315049-jakub-zelezny-studium-vam-vzdycky-otvira-zajimave-obzory.html

volby.cz

http://olomouc.idnes.cz/rozhovor-s-lidrem-cssd-pro-komunalni-volby-v-olomouci-antoninem-stankem-14h-/olomouc-zpravy.aspx?c=A141006_2105564_olomouc-zpravy_stk

 

---

Rozbor

Komunální volby v Olomouci vyhrálo hnutí ANO 2011. Koalici ale nesestavilo

Boj o olomouckou radnici vyhrálo hnutí ANO 2011. ČSSD, velký favorit olomouckých komunálních voleb, skončila až druhá se ztrátou téměř pěti procent. Právě sociální demokraté ale druhý den po oznámení výsledků sestavili společně s ODS, TOP 09 a lidovci koalici.

Do pětačtyřicetičlenného olomouckého zastupitelstva lidé zvolili zástupce celkem osmi stran a hnutí. Dvanáct mandátů získal vítěz voleb, hnutí ANO 2011. Deset má ČSSD. Po pěti zastupitelích má ODS a KDU-ČSL, o jednoho méně komunisté a TOP 09. Do zastupitelstva se také dostali tři kandidáti hnutí Občané pro Olomouc a dva za iniciativu ProOlomouc. A Olomouc se stala společně s Náchodem jediným městem v České republice, kde byla ještě během neděle vytvořena vládnoucí koalice. Vítěz voleb, hnutí ANO 2011, tak zamířilo do opozice.

Zrušení volebních obvodů oslabilo větší politické strany

Podle politologa Pavla Šaradína se do volebních výsledků promítlo zrušení volebních obvodů. V letošních komunálních volbách měla Olomouc oproti předešlým letům pouze jeden. „Propočty z minulých let ukazují, že skutečně pokud bychom přepočítali výsledky 2010, 2006, 2002, tak oslabily větší politické strany, třeba ČSSD, ODS, o jeden mandát, ale komunisté o tři,“ uvádí Šaradín. Druhým aspektem zrušení obvodů je podle Šaradína úspěch dvou občanských kandidátek, které se do zastupitelstva dostaly – Občané pro Olomouc a ProOlomouc. To potvrzuje i lídryně hnutí Občané pro Olomouc, Dominika Kovaříková. „Myslím si, že nám teď ke zvolení pomohlo, že byla Olomouc jedním obvodem. Měli jsme jednoho lídra a jasnou strukturu.“ Podle politologa ale za úspěchem menších hnutí stojí hlavně lidé, které měla na kandidátkách. „V minulém období občanská společnost respektive ti lidé, kteří tvořili občanské kandidátky, byli velmi vidět při kritice některých věcí například při stavbě výškových budov, rekonstrukce náměstí, přesouvání pošty a tak dále.“ Olomoučanka Dana Zatloukalová slova politologa potvrzuje: „Bydlím v centru města a dost jsem nesouhlasila s tím, že by se měla přestěhovat pošta z náměstí Republiky. Šantovku už mám docela daleko. Byla jsem proto ráda, když se založila ta petice proti přesunutí. Proto jsem pak také ve volbách volila Dominiku Kovaříkovou. Vím, že se tady v tom problému dost angažovala.“

Vytvoření koalice den po volbách

Na olomoucké radnici se po komunálních volbách opakovala stejná situace jako před čtyřmi lety. Tehdy politici utvořili vládnoucí koalici bez vítěze voleb, v roce 2010 to byla ČSSD. O čtyři roky později vznikla den po volbách koalice ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Vítězné hnutí ANO 2011 tak zamířilo do opozice.

Lídr hnutí ANO 2011 Milan Feranec se v sobotu sešel s Antonínem Stankěm z ČSSD, aby spolu jednali o možné spolupráci. Už v neděli se ale sociální demokraté domluvili se stranami, které na radnici vládly uplynulé čtyři roky. Antonín Staněk přitom v předvolebním rozhovoru pro Mladou Frontu DNES uvedl, že vylučuje povolební spolupráci s tehdy stávajícím primátorem za ODS Martinem Majorem a druhým mužem v pořadí kandidátky ODS Janem Holpuchem. V lednovém interview uvedl, že toto prohlášení byla chyba. „Je důležité rozlišit co je reálně možné a co je ideál. Politika je umění možného. Obecně řečeno, po volbách se rozhodne a vy potřebujete udělat koalici, která bude funkční a která bude schopná nějakým způsobem naplňovat ty klíčové oblasti vašeho programu. A s některými stranami to prostě není možné.“ vysvětlil nový olomoucký primátor. Podle něj se nebylo možné na spolupráci s hnutím ANO dohodnout. „My jsme zjišťovali možnost spolupráce s kýmkoliv jiným. A tam se ukázalo, že to bude velmi obtížné, když vám od začátku ti lidé dávali najevo, my s vámi budeme spolupracovat, protože nám nic jiného nezbývá. Vám také ne, protože jste řekli, že s těmi všemi nechcete, ale vy pro nás nejste partneři,“ dodal Staněk. Podle Pavla Šaradína doplatilo ANO při povolebních vyjednáváních na svou nezkušenost. „Ta nezkušenost možná souvisela i s velkýma očima. Prostě nelze mít subjekt, který má naráz v zastupitelstvu dvanáct mandátů a chce, aby polovina z nich byli radní. Aby většinově v té radě mohly rozhodovat. To byly pro mě takové politicky naivní věci, které pravděpodobně stály lepší postavení ANO 2011 po volbách,“ dodal politolog. Také zastupitelku Dominiku Kovaříkovou rychlé jednání ČSSD překvapilo. „Podle mě je to hazard s důvěrou. Ta rychlost, s jakou se to vytvořilo, je až zarážející. Obávám se, že lidé, kteří volali po změně, teď můžou být ještě víc naštvaní,“ myslí si Kovaříková.

Silná kontrola od opozice

Podle politologa Pavla Šaradína je nejslabší stránkou nové koalice právě to, že je obnovená jen z části. „Na druhé straně co vidím jako velmi pozitivní je to, že přichází úplně nový primátor, člověk, který má zkušenost s komunální politikou a navíc ji odborně ještě sleduje.“ Šaradín se ale doufá, že tato koalice bude mít v zastupitelstvu silnou opozici. „Oni budou kontrolováni ne pouze komunisty a nějakým menším subjektem, ale skutečně vlastě čtyřmi stranami a to já vidím velmi pozitivní,“ myslí si politolog. O silnou opozici se chce snažit zastupitelka Dominika Kovaříková. „My chceme být opravdu opozice v tom největším smyslu slova. Taková tady dosud chyběla. Chceme kontrolovat každý krok, který koalice schválí,“ prohlásila na první jednání zastupitelstva a opoziční politici ji odměnili potleskem.

Reálný koaliční program

Hlavním tématem programu nové koalice je hospodárnost radnice. Koaliční smlouvu podepsali zástupci ČSSD, ODS, KDU-ČSL i TOP 09 čtrnáct dní po volbách. Zavazují se v ní také k prodloužení nové tramvajové trati, opravě zimního stadionu nebo bezplatné přepravě seniorů nad sedmdesát let. Podle lídra kandidátky ČSSD Antonína Staňka do programu sociální demokraté dostala priority, které chtěla. „Zásadním, ale možná nejméně zajímavým, bodem je tam ten, že chceme vést jednání se všemi politickými stranami. To znamená, že my tam máme v té koaliční smlouvě dohodu, že před každým jednáním zastupitelstva se sejdeme se všemi i opozičními stranami. V minulosti to tak nebylo, koalice si na zastupitelstvu vždy odhlasovala, co chtěla, a s opozicí se nikdo nebavil a to my chceme změnit,“ popisuje Staněk. Mezi další důležité body řadí hlavně zvýhodněnou přepravu pro seniory. „Určitě si myslím, že je tam důležitá otázka spolupráce s univerzitou, protože si myslím, že univerzitu vnímáme jako jeden z důležitých subjektů ve městě a posledním důležitým bodem je zcela určitě tématika veřejného prostoru, veřejných prostranství. Snažit se nastartovat cestu k modernímu zajímavému městu,“ dodal. Program nové koalice hodnotí jako reálný také politolog Pavel Šaradín. „Zatím tam ČSSD dostala, co chtěla. Subjekty se shodly na úsporných opatřeních a na minimu velkých investic. Ty ale nechtějí dělat bez podpory občanů. A třeba oprava stadionu i tramvajová trať, to jsou věci, které občané velmi podporují. A pozitivně vidím také to, a doufám, že ČSSD dostojí svých slibů, že se nechce opírat pouze o ty čtyři subjekty, které tvoří vládní koalici, ale chce, aby většina hlasování měla širší podporu.“

Náměstci z univerzitního prostředí

Součástí koaliční dohody bylo také rozdělení pozic v radě města. Prvním náměstkem se stal Martin Major z ODS, dalšími Pavel Urbášek a Jaromír Czmero z ČSSD, Ladislav Šnevajs z KDU-ČSL a Aleš Jakubec z TOP 09. Neuvolněnými radními potom Filip Žáček a Miroslav Petřík z ČSSD, lidovec Michal Giacintov, za TOP 09 Anna Taclová a posledním Čestmír Neoral z ODS. Pavel Urbášek, Aleš Jakubec i primátor Staněk přitom ještě před volbami působili na Univerzitě Palackého. Toto propojování univerzity a města hodnotí politolog Šaradín jako pozitivní. „Poprvé nastává konstelace, že je tu člověk z univerzitního prostředí, který je primátor a zároveň je zde rektor, který chce univerzitu posunout někam jinam. Myslím si, že je to poprvé taková ideální příležitost, kdy by to mohlo fungovat,“ dodává Šaradín. Právě spojení univerzity s městem se líbí i studentovi Ondřeji Dluhému. Výsledky voleb jsem nadšený, protože spojení univerzity a města jsem viděl jako přínosné. Olomouc je univerzita a univerzita je Olomouc, z takového spojení mám radost.“

Novou radu si koalice na prvním jednání nového zastupitelstva schválila. Milan Skácel z KSČM označil novou vládu v Olomouci za kočkopsa. Podle Antonína Staňka je ale v koaličních volbách vítězem ten, kdo je schopný sestavit koalici.  „Není to výsledek, nad kterým se můžeme všeobecně radovat, ale je to vůle občanů,“ dodal.

Rozporuplné reakce voličů

Volební účast v Olomouci byla třicet jedna procent. V rámci celorepublikového průměru patřila Olomouc mezi města s nejnižší účastí. Podle Pavla Šaradína to ale nemusí znamenat, že lidé nechtějí vyjádřit svůj názor. „Samozřejmě je škoda, že to není více reprezentativní. Na druhé straně i to nejít k volbám, si můžeme nějak interpretovat. A někdy to bývá interpretováno, že lidé jsou spokojeni s tím, jak město je vedeno. Že to příliš nechtějí změnit,“ vysvětlil. V centru města jsme provedli anketu, abychom zjistili, co na olomouckou komunální politiku říkají sami Olomoučané. „Čekal jsem, že vyhraje ANO. Tak mě výsledek voleb příliš nepřekvapil. A jsem rád, že po letech se do zastupitelstva dostala úplně dvě nová hnutí,“ řekl čtyřiapadesátiletý Pavel Novák. „Komunální politiku příliš nesleduji. Takže ani nemohu příliš hodnotit nové vedené olomoucké radnice. Každopádně pozitivně hodnotím nového primátora. Líbí se mi, že je to po dlouhé době člověk, který nemá příliš společného s lidmi, kteří dlouhou dobu radnici ovládali,“ dodal. Student Ondřej Dluhí teď s činností radnice spokojený není: „Nyní, po více než sto dnech vlády nové olomoucké radnice, se mi nelíbí, že se absolutně vůbec nic neděje. Nové vedení bylo schopné akorát vypracovat programové prohlášení, a to je všechno. Mám pocit, jako kdyby vůbec nepracovali,“ vysvětluje. Naopak seniorka Hana Jiroušková je s výsledkem voleb spokojená. „Sleduju, co se na radnici děje, jsem velice ráda, že začaly přenášet jednání zastupitelstva online. Dívala jsem se na to. Také mi teď nedávno bylo sedmdesát, tak jsem ráda, že mohu jezdit MHD zdarma.“

 

---

Rozhovor

Komunální volby v Olomouci byly lokálním vítězstvím ODS, říká politolog Pavel Šaradín

Jak hodnotíte kampaň před posledními komunálními volbami?

Obecně byla předvolební kampaň jednou z vůbec nejklidnějších za poslední roky. V Olomouci jsme v letošním roce dělali průzkum pro město a bylo vidět, že lidé jsou vesměs spokojení s tím, jak se město za 25 let vyvíjí. Stoupá životní úroveň, počet obyvatel je přibližně stejný, roste podíl vysokoškolských studentů. Pokud jde o nezaměstnanost, tak to je věc, která město zase tolik netrápí, na rozdíl od jiných měst. To znamená, že nebylo možné čekat velikou voličskou revoluci. Šlo o pozitivní kampaň, ve které se jak levicové tak pravicové subjekty se z osmdesáti procent překrývaly a lišily se jen v určitých niancích. Například TOP 09 nechtěla rekonstrukci, nebo se obávala zadlužení při rekonstrukci, takzvaného olomouckého hradu. Naopak ODS a ČSSD tuto myšlenku podporovaly. V poklidné kampani zvítězilo ANO 2011 a poklidná znamená, že tady nebyla žádná negativní kampaň až na drobnost se zveřejněním toho, kdo na kandidátce ANO 2011 skutečně je. 

Velká města mají blíž k celostátní politice. Probíhají zde také masivnější volební kampaně, pokud jde o billboardy, novinovou inzerci, mítinky. To znamená, že pokud voliči vnímají vládní úroveň politiky, je to spíše ve velkých městech, než v malých. Olomouc podobně jako jiná statutární města zasáhla větší nespokojenost s parlamentními stranami.

Co se dá číst z volebních výsledků v Olomouci?

Vedle vítězství ANO 2011 já zde vidím úspěch tří subjektů. Samozřejmě ČSSD zaostala za svými možnostmi a ten výsledek chtěla jiný, nicméně úspěch dvou občanských je velmi výrazný. Je to dáno tím, že volební systém byl jiný než před čtyřmi lety. To znamená, že v Olomouci nebyly volební obvody.

A promítlo se právě to zrušení obvodů do výsledků?

Ano. Propočty z minulých let ukazují, že skutečně pokud bychom přepočítali výsledky 2010,2006,2002 tak oslabily větší politické strany, třeba ČSSD, ODS, o jeden mandát, ale komunisté o tři. Což nějaký vliv mohlo mít. To je jedna věc. Druhá věc je to, že v minulém období občanská společnost respektive ti lidé, kteří tvořili občanské kandidáty, byli velmi vidět při kritice některých věcí například při stavbě výškových budov, rekonstrukce náměstí, přesouvání pošty a tak dále. A za třetí nyní se občané méně identifikovali s politickými stranami, což bylo vidět v propadu nejen ODS, nejen ČSSD nejen TOP 09, ale i komunistů, kteří mají stabilní politické jádro. To je tedy první úspěch těchto voleb - úspěch občanských kandidátek. Napomohly jim i protestní hlasy, lidé se více ztotožňovali s výraznými osobnostmi. Za druhé je to úspěch ODS, kdy sami činovníci, ale i další lidé očekávali zisk pod 10 procent a to že ODS skončila třetí, byl obrovský lokální úspěch strany. Zvlášť, když se podíváme na města jako je Prostějov, Přerov, nebo i jiná, kde ODS byla baštou a takového úspěchu tam nedosáhla. A třetí úspěch je KDU ČSL, kdy ona opět vzrostla a její drobná politika zde slavila úspěch.

Zmínil jste úspěch ODS. Mohlo se do jejího výsledku promítnout například rychlá výměna osvětlení na Horním náměstí, kterou realizoval bývalý primátor Martin Major a pak si ji dal i na předvolební plakáty?

To nedokážu nijak posoudit. Já si myslím, že to mohla být jedna z věcí, ale ne nijak zásadní. Já myslím, že ODS udělala dvě velmi dobré věci. Jednak zvládla civilní nenucenou předvolební kampaň a za druhé umožnila dostat se na kandidátky i lidem, kteří nejsou členy ODS, Ivana Plíhalová, Jiří Skácelík a další.

V Olomouci se velice rychle utvořila vládní koalice. Překvapilo vás, jak to bylo rychlé?

Ano, to mě překvapilo. Očekával jsem, že volební vítěz bude jednat s většinou subjektů individuálně. Že se setká nejen s ČSSD, nejen s KDU-ČSL. ale když hovořili o koalici, kde by mohla být možná ODS, možná TOP 09, tak jsem očekával, že se skutečně sejde se všemi a především jsem si říkal, že politická kultura tohoto subjektu bude trošku jiná než kdykoliv dříve a že se sejde i s těmi, se kterými se před volbami setkat nechtěli. Tedy s občanskými kandidátky, které zveřejnili, kdo je vlastně na osmé pozici ANO 2011. Takže jsem čekal takovéto kolečko. Nicméně to zde nebylo a pro mě bylo překvapením, že zde došlo během čtyř hodin k utvoření koalice.

Dá se nějak vysvětlit neúspěch ANO 2011 při vyjednávání o koalici?

Pravděpodobně se v tom ukázala nezkušenost ANO 2011. Mohla to být nezkušenost v tom směru, že oni sami nemuseli vědět, kdo je na kandidátce. Když si porovnáte Občané pro Olomouc a ANO 2011, tak jsou to dva téměř stejné subjekty. Ale ten kdo se malinko zajímá o olomoucké dění a čte noviny, tak většinu kandidátů hnutí Občané pro Olomouc alespoň trochu zná. Když se podívám na kandidátku ANO 2011, tak tam jsem znal dva, tři lidi. To myslím, že může být potencionální nebezpečí. A druhá věc, ta nezkušenost možná souvisela i s velkýma očima. Prostě nelze mít subjekt, který má naráz v zastupitelstvu dvanáct mandátů a chce, aby polovina z nich byli radní. Aby většinově v té radě mohly rozhodovat. To byly pro mě takové politicky naivní věci, které pravděpodobně stály lepší postavení ANO 2011 po volbách.

Jaké jsou podle vás nejsilnější a nejslabší stránky současné koalice?

Pokud jde o ty nejslabší momenty, tak je to to, že řada lidí si může stěžovat, že ta koalice se obměnila jen z části. Že u moci zůstává TOP 09, ODS, KDU-ČSL, což jsou subjekty, které sociální demokracie velmi kritizovala před volbami. Z hlediska toho dalšího vývoje to vidím jako vůbec nejslabší věc. Na druhé straně co vidím jako velmi pozitivní je to, že přichází úplně nový primátor, člověk, který má zkušenost s komunální politikou a navíc ji odborně ještě sleduje. Já se spoléhám na to, že bude velmi silná opozice. Že kontrola rady bude velmi silná a oni budou kontrolováni ne pouze komunisty a nějakým menším subjektem, ale skutečně vlastě čtyřmi stranami a to já vidím velmi pozitivní. A pozitivně vidím také to, a doufám, že ČSSD dostojí svých slibů, že se nechce opírat pouze o ty čtyři subjekty, které tvoří vládní koalici, ale chce, aby většina hlasování měla širší podporu.

Má současná vládní koalice reálný program?

Podle těch základních obrysů je to reálný program. Zatím tam ČSSD dostala, co chtěla. Subjekty se shodly na úsporných opatřeních a na minimu velkých investic. Ty ale nechtějí dělat bez podpory občanů. A třeba oprava stadionu i tramvajová trať, to jsou věci, které občané velmi podporují. 

Primátor a několik dalších členů rady je také vyučujícími na univerzitě. Je dobře, že se město a univerzita tak propojují?

Mě v posledních letech zajímá koncepce univerzitního města. U nás se to bere pořád jako město, kde je nějaká univerzita. Ale těch modelů spolupráce je celá řada a myslím si, že i pro město to může být velmi výrazný ekonomický zdroj. Velmi málo se o tom hovoří. Z hlediska toho, že pracuji na univerzitě, tak jsem velmi rád, že čtyři lidé z univerzity ve vysoké městské politice jsou. A na to mít primátora z univerzity. Poprvé nastává konstelace, že je tu člověk z univerzitního prostředí, který je primátor a zároveň je zde rektor, který chce univerzitu posunout někam jinam. Myslím si, že je to poprvé taková ideální příležitost, kdy by to mohlo fungovat. To znamená, že je velmi dobré, že jsou tyto subjekty propojovány.

 V Olomouci byla relativně nízká volební účast (31%). Dá se to nějak vysvětlit?

Může to být dáno tím, že hlavní mobilizační vlna přišla v říjnu 2013, kdy se volilo do Poslanecké sněmovny a nyní jsou lidé spokojeni, jak ta politika vypadá a kdo se tam dostal. Nicméně ta jedna třetina, to jsou lidé nějakým způsobem aktivní. V průzkumu, který jsme dělali letos pro město, jsme položili otázku: „Jak moc se zajímáte o dění v Olomouci?“. A v tom součtu „hodně se zajímám“ a „zajímám“, nám odpovědělo 45 procent lidí. To znamená, že ani ne polovina lidí se zajímá o  dění v Olomouci. Mě ta volební účast nijak nepřekvapila. Samozřejmě je škoda, že to není více reprezentativní. Na druhé straně i to nejít k volbám, si můžeme nějak interpretovat. A někdy to bývá interpretováno, že lidé jsou spokojeni s tím, jak město je vedeno. Že to příliš nechtějí změnit.

 

PROFIL

Kdo je Pavel Šaradín?

Docent na katedře politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci. Je také absolventem olomoucké univerzity v oborech politologie a filozofie. Specializuje se na stranický systém České republiky, politické kampaně a lokální a regionální politiku.

 

---

Story - Antonín Staněk

Antonín Staněk: Ze středoškolského učitele olomouckým primátorem

Antonín Staněk z ČSSD, proděkan Pedagogické fakulty a lídr kandidátky ČSSD v komunálních volbách e v listopadu 2014 stal novým olomouckým primátorem. V úřadu nahradil Martina Majora z ODS.

Původně vystudoval Antonín Staněk učitelství českého jazyka a občanské nauky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Učil na gymnáziu ve Šternberku a v roce 2001 nastoupil na katedru společenských věd na olomoucké Pedagogické fakultě. Právě za jeho vstupem do politiky stojí právě prostředí, které na univerzitě bylo. „Že by bylo dobré vstoupit do politické strany, mě svým způsobem přesvědčil tehdejší vedoucí katedry společenských věd profesor František Mezihorák. A vůbec ta katedra byla velmi politicky aktivní. Byl tam jeden ze zakladatelů sociální demokracie Emil Gímeš, první olomoucký polistopadový primátor Milan Hořínek. Takže jsem se pohyboval v takovém prostředí, které mě inspirovalo, a sám jsem se zajímal o ty věci kolem,“ vysvětlil Staněk. S komunální politikou začínal jako člen komise olomoucké městské části Nové Sady. „Říkal jsem si, když se mi něco nelíbí, tak to musím chtít změnit. A nezměním to tím, že budu vykládat, že se mi to nelíbí. Čili první možnost byla ta, že jsem šel do komise městské části, tak jsem se vůbec poprvé začal seznamovat s fungováním komunální politiky. Tam podle vlastních slov pochopil, „že všechno není tak jednoduché, jak si člověk řekne.“

Zastupitelem až napodruhé

Do olomouckého zastupitelstva kandidoval Antonín Staněk poprvé v roce 2006. Tehdy ještě neuspěl, po volbách se ale stal předsedou městské části Nové Sady. V roce 2010 už ho lidé do zastupitelstva zvolili. „Tam pak snad trochu nahrálo štěstí, že se náš původní lídr, Jiří Rozbořil, stal hejtmanem, to znamená, že uvolnil místo pro předsedu klubu. Díky aktivnímu vystupování na zastupitelstvu si mě pak mě klub zvolil do svého čela. No a to už byl jen krůček k vedení kandidátky do dalších komunálních voleb,“ popisuje Staněk. 

V posledních komunálních volbách skončila ČSSD v Olomouci druhá. Vyhrálo hnutí ANO 2011. Čtyři hodiny po uzavření volebních místností se ale sociální demokraté domluvili na vedení města společně s ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Přitom právě Staněk před volbami prohlašoval, že nepůjde do koalice s lidmi, kteří vedli Olomouc poslední čtyři roky. S odstupem času uznává, že taková slova už by dnes nepoužil. „Je důležité rozlišit co je reálně možné a co je ideál. Politika je umění možného. Obecně řečeno, po volbách se rozhodne a vy potřebujete udělat koalici, která bude funkční a která bude schopná nějakým způsobem naplňovat ty klíčové oblasti vašeho programu. A s některými stranami to prostě není možné.“ vysvětlil olomoucký primátor

Práce učitele šla stranou

Antonín Staněk uznává, že učit ho vždy bavilo. Kvůli práci primátora ale rezignoval na pozici proděkana Pedagogické fakulty a také vedoucího katedry společenských věd. „Nechal jsem si jen pár předmětů, vyučuji jednou týdně,“ dodává. Nevylučuje ale, že časem opět nevymění primátorskou pracovnu za kabinet na univerzitě.  

 

---

Story - Dominika Kovaříková

Sedět poprvé v lavici zastupitele byl zvláštní pocit, říká občanská aktivistka Dominika Kovaříková