út., 13. duben 2021 20:53

Ludogorets Razgrad jako bulharská ikona posledních let

Tisk

Seznam článků: Cosmin Moți – klubová ikona Ludogorce Razgrad, Vděčí Ludogorec za svůj vzestup úpadku CSKA?, Kdo je majitel Ludogorce Razgrad - Kiril Petrov Domuschiev?. Boev: Ludogorec nejde odmítnout, když dostanete nabídku.

1) cíl práce
Hlavním cílem mé práce bylo popsat důvody raketového vzestupu aktuálně suverénně nejlepšího bulharského týmu Ludogorce Razdrad s akcentem na samotnou osobu majitele tohoto klubu, který měl na kontě 8 titulů v řadě v době volby tohoto tématu. Hlavním faktorem pro výběr tohoto tématu, který upoutal mou pozornost byl, že tento tým sídlí v nevelkém přibližně 30.000 městě Razgrad, což pro kluby takového formátu není typické, přičemž je nezbytné zmínit, že tento klub si ve své historii zahrál již i s Realem Madrid, či porazil CSKA Moskva 5:1, což svědčí o vysoké kvalitě tohoto týmu, který této úrovně dosáhl v poměrně krátkém čase na rozdíl od klubů výše jmenovaných. Přestože i z české ligy jsou známé podobné příklady, kdy týmy z podobně malých měst hrají nejvyšší fotbalovou ligu (Příbram, Uherské Hradiště), tak ne po tak raketovém vzestupu, přičemž také jsou známé příklady jako např. Bohdaneč, Blšany, Drnovice, kdy po obrovském vzestupu (podobném jako v Razgradu) obzvláště u Drnovic, týmy dnes již neexistují. Proto chci zjistit co je za takto obrovským vzestupem týmu.

2) zdůvodnění volby tématu
Tohoto fotbalového klubu jsem si povšiml především díky častému sledování evropského fotbalu a evropských soutěží, ve kterých se začalo jméno tohoto klubu poměrně často objevovat, přičemž mě především zajímalo, z čeho byl růst tohoto klubu financován. Především díky dlouhodobému sledování sportu, a to primárně fotbalu, mi byly již dlouho známy úspěchy tohoto klubu. Přesto když jsem přes toto město v minulosti projížděl, tak mě překvapila velikost tohoto města. Po následném hledání jsem zjistil, že je toto město zhruba velikostně stejné jako Uherské Hradiště, a tak mě zajímalo, co stojí za tím, že tým z takto malého města a ještě navíc z Bulharska hraje pravidelně evropské poháry, kde hraje proti týmům jako Arsenal FC, Real Madrid CF, Paris Saint-Germain.

3) zdroje/stav problematiky
O tomto tématu noviny nepíší vůbec, a to z důvodu čtenářovy vzdálenosti a vlastně k tomu nemají ani důvod. Jen málokterý běžný čtenář zná tým Ludogorets Razgrad. O tomto týmu noviny píší jen v případě, že hrají v evropských pohárech s českým zástupcem, nebo v případě, kdy Petr Kellner kupoval bulharskou Novu, kterou vlastnil majitel Ludogorce. Stejný projekt ještě nikdo nedělal. Podobný projekt, ale více obsáhlejší vypracoval v loňském roce Tomáš Macák na téma: Prvoligové vesnice včera a dnes (http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/psana-zurnalistika/prvoligove-vesnice-vcera-a-dnes-4). Ve svém projektu pracoval s několika českými týmy, které hrály nejvyšší českou ligu a byly z vesnice. Nemám v úmyslu a podle mého názoru to není ani možné navazovat na již vzniklou práci, protože jde o srovnání a já mám v úmyslu analyzovat jeden tým, dále v České republice byla v dobu vzestupu těchto týmů nesrovnatelná doba s tou, která je teď. Tým Ludogorets Razgrad je z města o velikosti cca. 30.000 obyvatel, takže je v tomto ohledu spíše podobný týmům jako 1. FC Slovácko nebo 1. FK Příbram, tzn. nejde jej v žádném případě označit za vesnický tým. Jediná otázka, kterou se nabízí položit, avšak odpověď na ni je těžko zjistitelná, je jestli čeká tým Ludogorets Razgrad stejný osud jako Drnovice, Blšany a Lázně Bohdaneč.

4) ideový plán
Projekt je určen především sportovně zaměřeným čtenářům. Ideovým plánem je, co nejvíce přiblížit fotbalový klub z Bulharska, který byl v době volby tématu osmkrát v řadě mistrem země, což je samo osobě zajímavé a ukazuje to naprostou dominanci v tamní soutěži. Dalším zajímavým faktem je, že tým do roku 2001 v podstatě neexistoval, resp. byl v tomto roce znovuzaložen, avšak v roce 2006 opět zbankrotoval. Ještě v létě toho samého roku byl obnoven a v roce 2009 postoupil do druhé nejvyšší soutěže, kde se jej ujal jeden z nejbohatších Bulharů, mediální a farmaceutický magnát, Kiril Domuschiev. Po postupu hned tým z Razgradu získal treble. Celý tento příběh se mi zdá dost zajímavý na to, aby se o něm psalo i mimo hranice Bulharska, a to především proto, že s tímto bulharským týmem hrají poměrně pravidelně české týmy, a to jak v přípravných ale i v těch mistrovských. Proto se mi zdá vhodné přiblížit krátkou, ale úspěšnou historii tohoto týmu. Dalším zajímavým faktem je, že za tento tým hrají výhradně zahraniční hráči, což není v Bulharsku standardní a díky tomuto klubu, začali přijímat první hráči narozeni mimo Bulharsko, bulharské občanství a hrát dokonce v tamní reprezentaci.

5. postup práce
Vzhledem k tomu, že se tento projekt věnuje klubu, který zažil nebývalý růst během krátké doby, snažil jsem se k tomuto tématu přistupovat z ekonomického hlediska, tzn. z větší hloubky, což mi umožnil i fakt, že jsem měl na zpracování projektu díky prodloužení studia více času. Samotný rozhovor byl poté proveden Vasilem Boev přes e-mailovou komunikaci, a to z důvodů geografické vzdálenosti a z důvodů panující pandemie a nemožnosti přejíždět okresy. Pro následující články samostatného projektu jsem byl vázán na online veřejně dostupné zdroje, a to především při sestavování z pohledu přínosnosti celého projektu nejdůležitějšího článku o majiteli klubu Kirilu Petrovu Domuschievovi. Z důvodů, že jsem chtěl zjistit, z jakých zdrojů byl růst tohoto klubu financován, uplatnil jsem při zpracování tohoto projektu literaturu, která se věnuje bulharskému fotbalu, ve které jsem našel i další inspiraci pro články samostatného projektu, ale především jsem při ekonomické části tohoto projektu pracoval s databázemi typu obchodní rejstřík a Offshore Leaks a dalšími stránkami tohoto typu, na kterých jsem si dané informace ověřoval, tzn. pomocí smluv a jiných dokumentů, které společnosti majitele uzavřely.

6. sebehodnocení
Myslím si, že mnou vytyčené cíle se podařilo splnit, ovšem jak jsem psal již výše, měl jsem na splnění těchto cílů více času díky prodlužování studia o jeden rok, což se nepochybně promítlo i do kvality zpracování. Největším úskalím tohoto projektu bylo jednoznačně najít osobu, se kterou udělat rozhovor na dané téma, což bylo dáno chybou na mé straně a i jistou naivitou, při očekávání, že mi dnešní doba nabídne téměř neomezené možnosti s kým vytvořit rozhovor na dané téma. Z tohoto důvodu, jsem se touto stránku samostatného projektu příliš neznepokojoval, což se mi téměř při jeho zpracování vymstilo.