Tomáš Holešovský Samozřejmě, Michalovi je teprve dvanáct let, a je otázkou, zda se bude chtít tenisu věnovat i v budoucnosti. Momentálně to ale vypadá tak, že mladík ve své kategorii patří k nejlepším v republice. A kdo jiný by se tedy měl dostat na vrchol než ti, kteří jsou na vrcholu už nyní? Tenis Michal hraje od svých čtyř let. To je věk, kdy se nejčastěji začíná s tenisem či sportem obecně. Jistě, i mladší děti již mohou rozvíjet své pohybové dovednosti, na přetřes ale poté přichází i technická zručnost, jemná motorika a další věci. Právě s tím vším, s těmito esenciálními základy sportu nejen Michalovi pomáhají ve slovácké tenisové akademii. V tomto nízkém věku je potřeba se sžít s míčkem i raketou. Je potřeba si zautomatizovat určité pohyby, je potřeba naučit se vnímat raketu, jako prodloužení své ruky a míček jako cíl. Je potřeba to, je nutné ono, ale jedním ze zásadních předpokladů úspěšného sportovce je také to, zvláště pak u dětí, aby to daného jedince bavilo. Pokud bude například svými rodiči nucen třikrát týdně chodit na trénink, jen aby rodiče byli spokojeni, v konečném důsledku nebude spokojen nikdo. Nebude spokojen mladý sportovec, protože ho to nebaví, nebude spokojen trenér, protože dítě neposlouchá a nebudou spokojeni ani rodiče, protože nebudou přicházet výsledky. To však není případ Michala Kozumplíka, který tenis miluje. Do tréninků ho nikdo nemusí nutit. Naopak. Dokonce nejen do těch přímo na kurtu, ale i mimo něj. „Do posilovny nechodím, ale mám doma nějaké cvičební pomůcky, takže fyzickou přípravu zvládám doma.“ Na to, že je teprve v šesté třídě na základní škole, projevuje Michal velkou cílevědomost a zapálení. Není to však nějaká krátkodobá kratochvíle, to by nevydržel trénovat bez mála devět let.
Loni brzy na jaře vyhrál svůj první, domácí, turnaj v kategorii mladších žáků (pro hráče od 10 do 12 let, pozn. red.). Letos v červenci už mu bude třináct, a tak postoupí o kategorii výš. Zároveň se připravuje na dosavadní vrchol své mladé kariéry. Mistrovství České republiky se odehraje taktéž v červenci. Věří si, zůstává ale nohama na zemi: „Na mistrovství už si nevybereš. Všichni jsou tam hrozně dobří.“ Jak bývá zvykem, ačkoli se soustředí na dvouhru, sbírá úspěchy i ve čtyřhře. S různými partnery už má doma několik pohárů ze všemožných turnajů. Jeho tenisovými vzory jsou dva giganti bílého sportu, Roger Federer a Rafael Nadal. Současní elitní hráči začínají s profesionálním tenisem na turnajích nižších kategorií kolem patnácti šestnácti let. Federer vyhrál juniorskou soutěž ve Wimbledonu v roce 1998. Tehdy mu bylo šestnáct let. Michal má tedy na dohnání legendy čtyři roky (řečeno s nadsázkou). Porovnávat se s Federerem, pravděpodobně s nejlepším tenistou všech dob, by bylo hodně naivní. Mezi ženami má Michal také své favoritky. Patří mezi ně Karolína Plíšková a Caroline Wozniacká. Z toho můžeme usuzovat, jak se bude jmenovat v budoucnu jeho manželka, tedy pravděpodobně Karolína.
Očima diváka je Michal velmi schopný, mladý tenista, kterého snad čeká velká budoucnost. Sám by se chtěl dostat mezi elitní hráče a tenisem se živit. Snad mu budou okolnosti přát a z tenisového nadšence nám na Slovácku roste další Berdych či Štěpánek.
